Cena obvyklá

Firma A s. r. o, plátce DPH, vlastní činností postavila a zkolaudovala v roce 2023 výrobní halu, nakoupila výrobní stroj a vyrábí. Majitel má ještě jedno s. r. o. Z důvodu odchodu do důchodu a převedení podnikání na své 2 syny, bylo rozhodnuto, že firma A s.r.o prodá výrobní halu a stroje a vozový park firmě B s. r. o., plátce DPH. FIRMA B s. r. o. bude firmě A majetek, tj. budovu, stroje, vozový park pronajímat. Takže výnosy budou z pronájmu majetku a firma A s. r. o, bude nakupovat materiál, vyrábět výrobky a prodávat. Výnosy budou jenom z prodej výrobků. Je v této situaci nějaký velký zádrhel týkající se daně z příjmů právnických osob a nebo DPH?

V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2024 se spisovou značkou 1 Afs 80/2023-58 šlo o doměření daně kvůli chybné ceně obvyklé se spojenou osobou. Oceňovací rozdíl společnosti vzniklé odštěpením tato společnost nepromítla do výpočtu srovnávací základny, z níž vycházely její jednotlivé „obvyklé“ prodejní ceny. Správce daně měl naopak za to, že i tyto „startovací“ náklady – tj. účetní odpisy oceňovacího rozdílu – je nutno započítat při určování převodních cen rádoby obvyklých. Přičemž účelovým snížením nákladové základny s. r. o. uměle snížila obvyklou cenu výrobků, a tím i daňový zisk.

Nejvyšší správní soud tedy neshledává nic nestandardního na tom, pokud žalobce nepoptal reklamu přímo u provozovatele televizního vysílání, ale k provedení reklamy uzavřel smlouvu se zprostředkovatelem. Jedná se o naprosto běžný postup, což by měly při stanovení referenčního vzorku zohlednit i daňové orgány. Proto by pro účely stanovení ceny obvyklé měly vycházet právě z cen, které by byly v běžných obchodních vztazích sjednány mezi odběratelem reklamy a zprostředkovatelem reklamy, nikoliv jejím konečným poskytovatelem. ... Není však povinností daňového subjektu vyhledávat cenově nejvýhodnější nabídku a správce daně tedy nemůže po žalobci spravedlivě požadovat, aby smlouvu uzavřel přímo s dotčeným provozovatelem televizního vysílání, neboť je otázkou jeho svobodné volby, jakým způsobem si reklamní služby zajistí, tj. zda přímo nebo skrze zprostředkovatele.

Poměrně hladce prošel na konci června prvním čtením vládní návrh novely zákona o dani z přidané hodnoty (sněmovní tisk č. 726), která má navrženou účinnost od 1. ledna 2025. Důvodem novely zahrnující 445 bodů je na jedné straně transpozice evropských směrnic, zejména směrnice Rady EU 2020/285 týkající se zvláštního režimu pro malé podniky, a na druhé straně zapracování některých rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Schvalované změny jsou napříč celým zákonem, takže nějakým způsobem budou mít dopad na všechny plátce, ale dotknou se i: současných neplátců, jimž se změní pravidla pro vznik plátcovství na základě překročení obratu, veřejnoprávních subjektů, které často využívají specifickou úpravu majetku vytvořeného vlastní činností, jež bude zcela zrušena, ale i privátních osob se zdravotním postižením, protože jim bude zrušena možnost vracení daně. A když už jsme u toho rušení, tak to čeká i omezení odpočtu u osobních automobilů. Životnost tohoto opatření, zavedeného od 1. ledna 2024, má skončit na silvestra 2026.

Podnikatel, OSVČ, v roce 2012 zakoupil osobní automobil, který následně vložil do majetku a odpisoval. Uplatnil také odpočet na DPH. Automobil je zcela odepsaný a podnikatel by ho rád vyřadil z majetku do osobního vlastnictví, časem by ho chtěl i prodat. Jak to udělat, aby ho to co nejméně bolelo z pohledu DPH a daně z přijmů? Při převodu do osobního vlastnictví musí odvést DPH z ceny obvyklé, bude tedy pro něj lepší ještě si auto v majetku ponechat a počkat na dobu, kdy jeho tržní hodnota klesne? Běží i časový test, za jak dlouho může auto prodat, aniž by ho to zatížilo na dani z příjmů, SP a ZP? V případě odvodu DPH z ceny obvyklé - jakým způsobem se tato cena prokazuje? A na jakém řádku v přiznání k DPH tuto částku uvést? 

Fyzická osoba plátce DPH má v obchodním majetku nemovitost. Tuto nemovitost pronajímá s. r. o, ve které je společnicí a jednatelkou podnikatelova manželka. S. r. o. v této nemovitosti provozuje restauraci a platí nájem ve výši obvyklé podnikatelovi (manželovi). Nyní podnikatel vyjme nemovitost z obchodního majetku a převede nemovitost na manželku (společnici a jednatelce uvedeného s. r. o.), která bude jediným vlastníkem nemovitosti. Bude muset manželka jako nepodnikající fyzická osoba (příjmy má pouze jako zaměstnanec svého s. r. o.) pronajímat nemovitost pro provozování hospody své s. r. o.? Pokud ano, tak podle § 9 zákona daně z příjmů a případný pronájem také v ceně obvyklé?

Paní zubařka je jedinou společnicí v její mikro účetní jednotce - s. r. o. (zaměstnankyni má pouze jednu, paní sestřičku). Nyní uvažuje paní zubařka, že si postaví rodinný dům, a protože má již na účtu s. r. o. přes 5 000 000 Kč na ziscích z minulých let, chtěla by „tyto peníze“, resp. stav účtu zisků minulých let využít právě na výstavbu rodinného domu. Je možné nechat zadat zakázku výstavby rodinného domu přes s. r. o., nebo by to byla příliš velká komplikace z hlediska účetního a daňového? Rodinný dům bude cca ze 2/3 sloužit k bydlení a z 1/3 pro s. r. o. jako administrativní kancelář (nebude zde ordinace). Jak správně tento požadavek v s. r. o. řešit, je to vůbec možné a praktické?

Pokud jde o věcné výhrady, NSS upozorňuje, že krajský soud stěžovateli vytkl již to, že při stanovení referenční ceny nezkoumal další podobné subdodavatelské transakce (byť tak učinil v podstatě „uprostřed“ dalších výhrad, srov. konec bodu 54 napadeného rozsudku). K této výtce krajského soudu je užitečné připomenout, že judikatura k stanovení referenční ceny pravidelně pracuje s tím, že daňové orgány vycházejí z intervalu cen (srov. např. 8 Afs 80/2007). Tedy, že s řízenou transakcí srovnají více než jednu nezávislou transakci. NSS dokonce opakovaně výslovně uvedl, že „při určení referenční ceny by měl správce daně vyjít z určitého cenového intervalu, tedy srovnat transakci provedenou žalobcem s více než jednou transakcí mezi nezávislými osobami“ (srov. rozsudky ze dne 21. 3. 2018, čj. 1 Afs 143/2017-32, bod 26, a ze dne 25. 4. 2018, čj. 3 Afs 105/2017-22, bod 22). Obecně sice platí, že čím podobnější si srovnávané transakce a okolnosti jejich uskutečnění jsou, tím může být jejich vzorek menší (v případě totožných okolností dokonce mohou stačit i dvě nezávislé transakce, srov. rozsudek ze dne 25. 11. 2020, čj. 4 Afs 125/2020-61, Těžká mechanizace, bod 27). Výběr nezávislé transakce v nynější věci je tedy problematický už tím, že stěžovatel zvolil jedinou transakci.

OSVČ dosud vykonávala veterinární činnost, maloobchodní prodej (obchod s krmivem a potřeby pro zvířata) a zemědělskou činnost. S ohledem na výši příjmů se rozhodla pro veterinární a maloobchodní činnost založit s.r.o. a zemědělskou činnost si ponechat jako OSVČ. OSVČ je plátce DPH a vede podvojné účetnictví. Nová s.r.o. je již také plátce DPH a nyní řeší "převod" majetku a zásob z OSVČ do s.r.o. . Jedná se o spojené osoby, je nutný znalecký posudek s oceněním, nebo by bylo možné udělat k určitému datu inventuru a zásoby odprodat za zůstatkovou cenu skladu? Majetek (přístrojové vybavení ordinace, vozidlo) je většinou již odepsáno, opět je možné stanovit si obvyklou cenu, nebo je nutný znalecký posudek. Ani jeden subjekt (OSVČ/s.r.o.) nebude prodejem zvýhodňován, pouze náklady na znalecký posudek jsou poměrně vysoké, tak hledáme i jiné možnosti stanovení transferové ceny. 

Fyzická osoba v minulosti půjčila do společnosti, ve které je jediným společníkem (s. r. o.) peněžní prostředky. V nejbližší době si ze společnosti hodlá za cenu obvyklou odkoupit osobní automobil v hodnotě půjčených peněžních prostředků a tím půjčku vyrovnat. Tento osobní automobil bude zároveň součástí vyrovnání majetku mezi manželi - je uveden v návrhu vyrovnání. K odkupu automobilu a jeho převodu na manželku však dojde až po ukončení rozvodového řízení. Bude převod osobního automobilu podléhat dani z příjmu ze strany manželky jako bezúplatný příjem? Manželé měli jmění nezúžené. Rozvod zatím nebyl ukončen. V návrhu na vypořádání je uveden pouze zmiňovaný automobil, který by měl připadnout manželce.

Podle NSS nelze výběr dodavatelů posuzovat samostatně. Je nutné se zaměřit na to, zda i volba žalobkyně „podpořit“ konkrétní fotbalový klub přijetím reklamy za nadhodnocené ceny je, či není podezřelá. Stěžovatel k výběru dodavatelů uvedl, že společnost PAVI doporučila žalobkyni společnost ASTON. Nešlo však o doporučení nezávislé třetí osoby, neboť tyto dvě společnosti mají stejného jednatele. V regionu se nachází fotbalové kluby, které mohly žalobkyni poskytnout vhodnější reklamu (SK Dynamo České Budějovice). Pokud žalobkyně upřednostňovala fotbalový klub FC MAS Táborsko i za nepřiměřenou cenu (chtěla jej podpořit), nemělo to ekonomické opodstatnění (daňové orgány přitom správně rozlišily úplatu za reklamní služby a sponzoring). Žalobkyně jednala o podobě reklamy přímo s dodavatelem PAVI a věděla tak, že tento dodavatel reklamu neposkytuje. Žalobkyně neprovedla dostatečný průzkum trhu ani srovnání cen. NSS upozorňuje, že i tato okolnost má jistý nádech účelovosti, a to právě ve spojení s dalšími okolnostmi zjištěnými daňovými orgány. Není zřejmé, proč žalobkyně jako formu podpory fotbalového klubu využila přehnané zvýšení ceny reklamního plnění, a nikoli např. darovací smlouvu, která by pro ni znamenala také daňové zvýhodnění. Ohledně nestanovení ceny obvyklé se NSS zcela neztotožňuje se stěžovatelem, podle něhož nebylo důvodné vyhotovit znalecký posudek na cenu obvyklou, neboť tato okolnost není relevantní pro posouzení vědomosti o zapojení do podvodu. NSS k tomu uvádí, že stanovení ceny obvyklé by pro projednávanou věc mohlo být relevantní, nebylo však nezbytné. Obvyklou cenu reklamního plnění v projednávané věci nebylo možno stanovit kvůli nedostatečně konkrétně vymezenému předmětu plnění ve smlouvě (srov. mimo jiné i znalecký posudek znaleckého ústavu PROSCON). V takovém případě stěžovatel postupoval správně, pokud srovnával smlouvy žalobkyně se smlouvami o reklamě uzavřenými mezi jinými fotbalovými kluby a jejich odběrateli. Krajský soud v bodech 177 až 185 napadeného rozsudku podrobně popsal, proč podle něj takovéto srovnání smluv neobstojí. NSS zhodnotil, že ačkoli předmět reklamního plnění skutečně u většiny srovnávaných smluv nebyl totožný, i takové srovnání může poskytnout dostatečnou a objektivní představu o cenách za reklamy v dané oblasti. Zároveň ze žádné ze smluv neplyne, že by cena, za kterou žalobkyně v projednávané věci přijala reklamu, byla přiměřená. Podle NSS tedy stěžovatel neprovedl přesné položkové srovnání jednotlivých smluv se smlouvami uzavřenými žalobkyní. Důvodem však bylo, že takové srovnání neumožňovala obecnost smluv, které žalobkyně uzavřela. Neurčitost smlouvy nicméně nezbavuje správce daně důkazního břemene ohledně přemrštěné ceny zdanitelného plnění. Daňové orgány k tomu uvedly, že cena, za jakou společnost PAVI poskytla reklamní služby žalobkyni, byla extrémně zvýšena oproti ceně, za kterou získal reklamu dodavatel společnosti PAVI. Obsah, rozsah a forma služeb zůstala stejná. Správce daně zjistil, za jakou cenu poskytovaly reklamu fotbalové kluby v jižních Čechách i jinde v České republice. Tyto ceny byly na výrazně nižší úrovni, než sjednala žalobkyně. Žalobkyně by se tedy jako dlouholetá podnikatelka i při minimální míře opatrnosti mohla dopátrat podobných nabídek fotbalových klubů.

V případě, že jedna společnost s ručením omezeným (A) prodá zboží druhé společnosti (B) s ručením omezením (budou spojené osoby), přičemž cena bude např. 200 000 Kč a cena obvyklá by byla např. 150 000 Kč, tak v daňovém přiznání se u společnosti B zvýší základ daně o 50 000 Kč a u společnosti A se základ daně o 50 000 Kč sníží, a to ve vazbě na paragraf 23 odstavce 7 zákona o daních z příjmů?

Firma nabízí svým zaměstnancům si jednou za kvartál vybrat produkty v určitém limitu, které firma běžně prodává. Některé produkty firma dostává zdarma od dodavatelů (určitá % z množství nákupu), takže zde bych neviděla problém, když si zaměstnanci vyberou produkty, které firma dostala za 0 Kč. Ale co produkty, za které firma zaplatila běžnou nákupní cenu? Když si zaměstnanec vybere takový produkt, hodnota tohoto produktu vč. DPH by mu měla být dodaněna ve mzdě a mělo by se mu strhnout zdravotní a sociální pojištění + daň? Jak tento produkt vyskladním u zaměstnavatele?

Dcera vlastní byt který pronajímá. Může si od otce úplatně pronajmout automobil a uplatnit si do nákladů paušální výdaj 4000 Kč měsíčně v souvislosti s příjmy z nájmu bytu? Jak bude nájemné zdaňovat otec - dle § 9 nebo § 10 zákona o dani z příjmů? 

Společnost "A" poskytuje na základě smlouvy správce budovy pro vlastníka této nemovitosti - společnost "B", která je zároveň spojenou osobou. Společnost "A" zaměstnává pracovníky údržby, managementu, ostrahy, úklidu a společně poskytují komplexní službu správy nemovitostí a hledání a obsazování prostor nájemci. Na základě požadavku nájemníka byla nakoupena přes "Společnost A" volně stojící myčka do nových prostor nájemce "Společnosti B" - přeúčtování mezi firmami A a B se provedla čistě za cenu vinotéky bez marže - je to správně s ohledem na to, že jde o spojené osoby?

Mohlo by být považováno za Švarc systém, popř. za nezákonnou záležitost, pokud jednatel a zároveň zaměstnanec své vlastní s. r. o. fakturuje za stavební práce (z této s. r. o.) na své nemovitosti sám sobě jakožto občanovi (FO)? Občasně zde spolupracuje i se zaměstnancem vlastní s. r. o. (spolupracovníkem), nemovitost vlastní jako občan (FO) a hodlá ji následně pronajímat. Fakturuje tak za práce, včetně přefakturace materiálu ze své s. r. o. cenou obvyklou sobě jakožto občanovi (kdy nemovitost následně „řeší“ v rámci svého DPFO). Máme za to, že tyto subjekty by se měly rozlišovat (s. r. o. vs FO-občan), ovšem vzhledem ke spojenosti osob se pro jistotu tážeme.

Orgánům finanční správy nepřísluší hodnotit výhodnost či nevýhodnost konkrétního podnikatelského rozhodnutí. Pokud tedy podnikatel objedná reklamu za nepřiměřeně vysokou cenu, má to být primárně trh, který po čase ukáže, zda bylo toto rozhodnutí správné. Pro závěr o tom, zda subjekt daně věděl či vědět mohl a měl, že se účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH, je naopak rozhodující způsob, kterým tento subjekt celkově přistupuje ke svému podnikání a vstupuje do obchodních vztahů. Právě v tomto kontextu může být nadhodnocenost ceny za reklamní plnění (a to i dvojnásobná) jednou z dílčích objektivních okolností, která až v souhrnu s dalšími okolnostmi povede k závěru, že daňový subjekt vedl své podnikání natolik nestandardně, že si byl či prostě musel být vědom toho, že se může účastnit podvodu na DPH. Pokud tedy není nepřiměřenost cenového rozdílu oproti běžným situacím již na první pohled zřejmá, musí posuzování nadhodnocené ceny za reklamní plnění probíhat právě v kontextu komplexního hodnocení celkového přístupu subjektu daně.

Skutečnost, že se ceny sjednané mezi spojenými osobami za prodej zboží či poskytování služeb liší od cen, které mezi sebou nespojené osoby běžně sjednávají za obdobných či srovnatelných podmínek, lze zjistit objektivně. Nejedná se o subjektivní kritérium, u nějž by bylo možno zohlednit míru obezřetnosti či úsilí daňového subjektu. Jinými slovy, pokud se ceny mezi spojenými osobami liší od cen mezi osobami nespojenými, jedná se o objektivní skutečnost, holý fakt, který s sebou nese daňové následky. Není úkolem Nejvyššího správního soudu určovat, která z obou takto popsaných metod je v konkrétním případě stěžovatelky přesnější. Stěžovatelka výpovědní hodnotu metody užité správcem daně nezpochybnila; argumentovala pouze, že i její metoda poskytne relevantní data. To však ke zpochybnění metody užité správcem daně nestačí – stěžovatelka neuvádí, v čem je správcem daně užitá metoda vadná nebo proč v konkrétním případě stěžovatelky poskytuje nedostatečně vypovídající informace a proč místo ní měla být jako přesnější nutně zvolena právě a jen metoda, kterou užila ona sama. Stanovení referenčních cen, stejně jako např. stanovení cen obvyklých podle zákona č. 151/1997 Sb. , o oceňování majetku, je totiž vysoce odbornou disciplínou. Tím zdrženlivější by však měl správce daně být, pokud chce takové odborné otázky sám posuzovat, a vyhodnotí-li, že k tomu není odborně způsobilý, měl by využít prostředků, které mu daňový řád k hodnocení odborných otázek poskytuje, zejména znalecký posudek podle § 95 daňového řádu .

Manželé jsou oba OSVČ, nemají zúžené SJM. Manžel pracuje ve stavebním oboru a manželka má účetní firmu. Může manželka fakturovat manželovi za práce spojené vedením účetnictví v jeho firmě? Zaměstnat ji nemůže, to je zakázané. Práci skutečně odvede a kromě manžela má i více jiných klientů.

Právnická osoba koupila v roce 2009 garážové stání, které zatím není zcela odepsáno. 1. V případě prodeje za tržní cenu, jak to bude s DPH, vztahuje se na garážové stání osvobození? 2. V případě prodeje za cenu výrazně nižší než je tržní cena, jak se budou chovat obě daně, bude potřeba něco dodanit?