Dodatečné daňové přiznání

V červnu 2024 jsme vystavili fakturu do EU - konkrétně dánskému obchodnímu partnerovi, se kterým trvá spolupráce až dlouhá léta. Při začátku spolupráce nahlásil i své DIČ pro účely DPH. Jedná se o služby poskytované elektronicky na webech (reklama). Vždy jsme fakturovali bez DPH (s přenosem DPH na odběratele EU). Nyní nám volali z FÚ, že v souhrnném hlášení za červen máme chybu, že je tam uvedeno DIČ u dánského odběratele, u kterého DIČ k DPH bylo 1.3.2024 zrušeno. Náš odběratel žádnou takovou událost nenahlásil a naší fakturu přijal a i zaplatil. V případě, že by potvrdil, že platné DIČ k DPH v době naší fakturace už neměl, jaký je správný postup? Stačí vystavit Opravný daňový doklad, přičemž vyčíslíme tuzemskou DPH? A s jakým datumem vystavení faktury? Stejné jakou původní faktury, nebo nyní aktuální datum a jen DUZP té původní faktury? a kde je v tomto případě místo plnění? Stále pracujeme s tím, že místo plnění je u odběratele, ale v případě, že by odběratel nebyl plátcem DPH?

OSVČ plátce DPH (kvartální) , obdržel od OSVČ plátce DPH fakturu za opravu vodoinstalace. Faktura byla vystavena v RPDP 11.9.2024, DZP 11.9.2024. Odběratel ale fakturu obdržel 25.11.2024. Je potřeba, aby odběratel vystavil dodatečné daňové přiznání a následné kontrolní hlášení za 3.Q/2024? Nebo je možné ponechat fakturu v reportingu za 4.Q/2024? Jaká by nastala situace, kdyby odběratel prací nezahrnul fakturu do daňové evidence, takže by si nenárokoval DPH, ale zároveň DPH neodvedl?

Klient, přepravní firma, zjistil, že chybou SW bylo v roce 2022 počítáno špatně stravné pro řidiče. Zaměstnanci dostali tedy stravné nad limit. V březnu tohoto roku zahájil finanční úřad kontrolu na závislou činnost za rok 2022, při které se na toto přišlo. Kontrola stále běží a nebyla zatím ukončena. Zaměstnanci přepravní firmy byli požádání, aby neoprávněné částky stravného nad limit vrátili (z důvodu bezdůvodného obohacení), což se skutečně stalo v červnu 2024 a všichni stravné nad limit vrátili. Společnost na základě této skutečnosti podala dodatečné přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2022, vyloučila toto nadlimitní stravné z daňových nákladů a uhradila daň z příjmu právnických osob ze zvýšeného základu daně. Finanční úřad však chce toto nadlimitní stravné dodanit za rok 2022 v rámci daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a probíhající kontroly a argumentace, že došlo v roce 2024 k vrácení tohoto plnění zaměstnanci jako bezdůvodné obohacení ho nezajímá. Je jejich postup správný? Tím by jedno pochybení bylo zdaněno 2x - jednou dani z příjmu právnických osob vyloučením z daňových nákladů a podruhé zdaněním daní z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti pro zaměstnance, kteří toto plnění v červnu 2024 vrátili.

Česká společnost, plátce DPH, vystavila v roce 2023 fakturu za služby. O existenci této faktury jsem se dozvěděla až z výpisu roku 2024, kdy tato společnost obdržela úhradu této faktury. Jak mám správně zaúčtovat?

Tuzemský daňový systém upravuje lhůtu pro stanovení daně v § 148 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „DŘ “), která je označena za prvek právní jistoty jak pro daňové subjekty, tak pro správce daně. Jedná se o vymezení lhůty, v níž na jedné straně vzniká daňovému subjektu povinnost daň tvrdit a hradit, a event. dodatečně upravovat výši deklarované daně tak, aby tato byla tvrzena ve správné výši (a tedy aby došlo k naplnění zásady dle § 1 odst. 2 DŘ ). Na druhé straně je v této lhůtě umožněna kontrola deklarované daňové povinnosti ze strany správce daně. Uplynutí této lhůty se může jevit jako přínos zejména pro daňový subjekt, jelikož jeho daňová povinnost již nemůže být kontrolována, a tedy ani zpochybňována správcem daně. S výhradou ingerence trestního práva platí, že lhůta pro stanovení daně neběží déle než 10 let dle § 148 odst. 5 DŘ od termínu pro podání řádného daňového přiznání. Může však nastat situace, kdy uplynutí lhůty jde poplatníkovi k tíži, jelikož tento by rád napravil svoji původně nesprávně deklarovanou daňovou povinnost, protože mj. stále odpovídá za trestný čin zkrácení daně dle § 240 zákona č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník (dále jen „TrZ“). Systematika lhůty pro stanovení daně dle daňového řádu však v tento moment situaci spíše komplikuje. Daňový řád tuto situaci upravuje v § 148 odst. 7, provedení ovšem považuji za nešťastné. V tomto článku vysvětlím důvody, proč bych jako advokát nikdy nedoporučil klientovi dle tohoto ustanovení postupovat a jaký způsob postupu považuji v těchto situacích za nejefektivnější. Není pak předmětem tohoto článku polemika o problematice účinné lítosti u daňových trestných činů, což je téma na samostatnou publikaci.

Daňový subjekt byl zpětně znovu zaregistrován jako plátce DPH, přičemž mu byla původně registrace zrušena a následně došlo ke zrušení tohoto rozhodnutí. Konkrétně se jedná o následující problém: Daňovému subjektu byla zrušena registrace k DPH ke dni 20. 1. 2023 na základě rozhodnutí správce daně, a to z důvodu nepodávání daňových přiznání a nedosažení obratu 1.000.000 Kč za předcházejících 12 měsíců. Daňový subjekt tedy v roce 2023 nepodával daňová přiznání k DPH, protože nebyl považován za plátce. Následně bylo toto rozhodnutí o zrušení registrace zpětně zrušeno. OFŘ po předběžném posouzení věci dospělo k závěru, že byly naplněny podmínky pro nařízení přezkoumání rozhodnutí dle ustanovení § 121 odst. 1 DŘ, neboť předmětné rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem. OFŘ proto rozhodnutím ze dne 18. 6. 2024 vydaného dne 19. 6. 2024, které nabylo právní moci dne 20. 7. 2024, nařídilo přezkoumání předmětného rozhodnutí k datu 15. 8. 2024, čímž se daňový subjekt stal zpětně plátcem DPH. V průběhu období, kdy daňový subjekt nebyl považován za plátce, však došlo k plněním, na která by za normálních okolností měl vystavit faktury v režimu přenesené daňové povinnosti (PDP) dle § 92a odst. 5 ZDPH. Vzhledem k tomu, že zpětné uplatnění režimu PDP není možné, vzniká otázka, jak k těmto fakturacím přistupovat nyní. Můj dotaz tedy zní: 1. Jak by měl daňový subjekt nyní postupovat v případě plnění, která měla být vystavena v režimu PDP během období, kdy nebyl považován za plátce DPH? 2. Má daňový subjekt nyní zpětně vystavit faktury s DPH a uvést je v opravených daňových přiznáních, nebo je nutné postupovat jiným způsobem? 

Společnost, čtvrtletní plátce, ukončila na vlastní žádost registraci k DPH. Bylo jí vyhověno v březnu 2024. Za 1. čtvrtletí 2024 podala poslední přiznání k DPH. Je možné, aby společnost podala po datu ukončení registrace dodatečné daňové přiznání na vratku DPH, a to konkrétně za doklad, přijatou fakturu, s DUZP i datem vystavení v prosinci 2023?

Daňový subjekt je dle § 141 odst. 2 daňového řádu oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší ve lhůtě pro stanovení daně. Subjektivní lhůta stanovená v § 141 odst. 1 větě první daňového řádu (do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňový subjekt zjistil, že daň má být vyšší než poslední známá daň) se pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší nepoužije.

Rozsudek v daňové trestní věci může významně ovlivnit daňové řízení. Je pak na správci daně, aby vyhodnotil, zda skutečnosti zjištěné v rámci trestního řízení dopadají také do řízení daňového. Tento příspěvek se zabývá postupem správce daně, který následuje po (právní moci) rozsudku v daňové trestní věci.

Bývalý manžel daroval 8 let po rozvodu v roce 2023 bývalé manželce svoji polovinu nemovitosti ( rozvodem připadla 1/2 manželce a 1/2 manželovi). Rozhodl se tak proto, že hypotéku po rozvodu platila jen bývalá manželka a celou hypotéku splatila. Neuvědomili si však, že darovaná polovina nemovitosti podléhá dani z příjmů. Rozhodli se svoji chybu v roce 2024 napravit. Bývalá manželka v roce 2024 dar odmítla, na katastr byla doručena listina o odmítnutí daru a katastr opraví zápis ve vlastnickém listu nemovitosti. Manželka podala přiznání k dani z příjmů FO, kde darování nemovitosti neuvedla, protože tento dar odmítla. Je přiznání k DPFO za rok 2023 podané správně, a pokud ne, jak měla bývalá manželka postupovat?

Pokud je podáno dodatečné daňové přiznání za období 5/2022 a za období 10/2023 s datem zjištění 15. 3 .2024 na zvýšenou daňovou povinnost, do kdy se prodlouží lhůta pro doměření daně u jednotlivých období 5/2022 a 10/2023?

Průvodce Koordinačními výbory – příspěvek č. 400/24.04.13 Ing. Eva Zemanová, daňový poradce č. 504 Od roku 2013 došlo k zásadní změně účetního řešení u oprav „významných“ chyb při účtování nákladů a výnosů v minulých obdobích a také u změn účetní metody, přičemž se autorka snaží nalézt daňově spravedlivé řešení.

V případě, že daňový subjekt zjistí, že v řádném daňovém přiznání udělal chybu či bylo nesprávné z jiných důvodů, měl by podat přiznání dodatečné. Sporům z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů.

V roce 2022 účetní evidovala platby z karty v bance jako pohledávku vůči jednateli, ačkoli k těmto platbám byly doložené účtenky a týkaly se podnikatelské činnosti. Účetní je zapomněla zúčtovat. Jak tuto chybu nyní napravit a pohledavku odúčtovat?

Podnikatel vykázal v DAP k dani z příjmů FO za zdaňovací období 2021 daňovou ztrátu. Celou ztrátu uplatnil v řádném DAP za rok 2022. Nyní zjistil, že za rok 2022 měl nárok na daňové zvýhodnění na dítě. Může za zdaňovací období 2022 podat dodatečné DAP kde změní výši uplatněné ztráty a ze vzniklého základu daně vypočte daň od které si odečte slevu na dítě ? A pokud ano, může si pak tuto ztrátu odečíst v některém z následujících DAP ?

Právě ona věcná souvislost mezi výzvou a doměřením daně však v nynější věci chybí, protože druhá výzva ze dne 1. 3. 2022, jíž byl zahájen postup k odstranění pochybností, obsahuje totožné skutečnosti, o nichž správce daně zpravil daňový subjekt již v první výzvě ze dne 17. 8. 2021 podle § 145 odst. 2 daňového řádu , pouze je více rozvinul. Totéž platí i o tvrzení o zneužití práva, které v druhé výzvě po zahájení postupu k odstranění pochybností žalovaný pouze doplnil o citace judikatury a další tvrzení. Podle názoru NSS tak prvotní výzva zaslaná stěžovatelce představovala pouze formální úkon, který teprve v kombinaci s následně zahájeným postupem k odstranění pochybností vedl k doměření daně. Takový postup je však nepřípustný a je zřejmé, že jím žalovaný sledoval minimálně ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 2018 prodloužení lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 2 daňového řádu . Žalovaný také nevysvětlil neobvyklou časovou prodlevu pěti měsíců mezi reakcí stěžovatelky a zahájením postupu k odstranění pochybností. Ačkoliv NSS nechce činit kategorický závěr o tom, jak dlouhá doba je „příliš dlouhá“, nelze konstatovat, že správce daně může daňový subjekt ponechat v nejistotě pouze proto, aby svá prvotní tvrzení více dopracoval.

V době covidu společnost získala tzv. covid úvěr, kdy stát vracel úroky. V roce 2022 byl chybně zaúčtován nárok na vrácení tohoto úroku. Částka zůstala v rozvaze na účtu 378. Tento úrok již nebude státem vrácen. Jak správně odúčtovat částku z 378? 

Poplatník podal 24. 4. 2024 dodatečné DPH za 2/2024. Jedná se o snížení daňové povinnosti. Do kdy správce daně by měl DPH zaregistrovat na portále DIS+? Prozatím tam nic není. Vrátí finanční úřad daný přeplatek vycházející z dodatečného DPH automaticky, nebo je potřeba zažádat o tuto vratku? Poplatník nic správci daně na daních nedluží. 

V úvodníku tohoto červnového vydání Legislativních novinek vám opět po měsíci přinášíme nejdůležitější novinky ze světa účetnictví a daní. Nejprve se podrobněji zaměříme na další ze série navrhovaných změn u odvodů pojistného u dohod o provedení práce, následně upozorníme na Informaci GFŘ k přerušení provádění vybraných článků smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Ruskou federací a na závěr zmíníme vydání metodiky finanční správy ve vztahu k prominutí příslušenství daně z důvodu neoznámení splnění podmínky pro osvobození daně v případě obstarání vlastní bytové potřeby.

Společnost s r. o. poskytuje dle smlouvy obratový bonus svému odběrateli. V roce 2023 byl odběrateli vystaven dobropis na obratový bonus (MD 311/D 604). V roce 2022 byl zaúčtován očekávaný bonus za rok 2022 (přesná částka již byla známa) na účty MD 388/D 604. Nyní bylo zjištěno, že očekávaný bonus byl v roce 2022 zaúčtován chybně, a to s plusem, místo s minusem. Jedná se o nevýznamnou částku. Jak tuto chybu napravit – můžeme účtovat rovnou MD 428/D 388? Nemusíme podávat dodatečné DPPO, když opravou dochází ke snížení výnosů roku 2022?