Nehmotné statky

V praxi vybraných účetních jednotek se poměrně často vyskytují problémy se správným účetním postupem ohledně kategorie nehmotného majetku. Jedná se, zejména z právního hlediska, o poměrně složitou kategorii, a pro správný postup je nutné znát širší právní a ekonomické souvislosti.

V podnikatelské praxi se někdy setkáme se zvláštním typem majetku, na který si sice nemůžeme sáhnout, ale který reálně vylepšuje hodnotu dané firmy. Například programové vybavení počítačů (software), ochranná známka, licence (svolení využití) na vynález, projekt typové stavby, znalosti alias know-how, "dobré jméno či dobrá pověst" alias goodwill. Jedná se o nehmotný majetek, na který mají poněkud odlišný pohled účetní předpisy - kterým jde zejména o věrné a poctivé zachycení hospodářské skutečnosti - a daňové předpisy, jimž jde především o "daňovou spravedlnost" (nahlíženou optikou politiků) a omezení možných spekulací.

V zákoně č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), je pro účely tohoto zákona obsahově vymezen hmotný majetek v § 26 a nehmotný majetek v § 32a . Výdaje (náklady) na pořízení hmotného a nehmotného majetku, včetně splátek a úroků z úvěrů a půjček spojených s jejich pořízením, jsou-li součástí jejich ocenění, nelze podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. a) ZDP uznat pro daňové účely za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. U poplatníků s příjmy podle § 7 ZDP nebo § 9 ZDP, kteří nevedou účetnictví, jsou však podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. zn) ZDP daňově uznatelným výdajem také výdaje na pořízení nehmotného majetku nebo jeho technického zhodnocení (v tomto případě se nehmotný majetek neodepisuje).