Opravné prostředky řádné

Zásada subsidiarity je nedílnou součástí soudního přezkumu aktů veřejné správy. Stanoví hranici, po jejímž překročení je možné obrátit se na správní soud. Dá se na ni nahlížet dvěma pohledy – formálním (kdy se lze na soud obracet) a materiálním (s čím a v jakém rozsahu). V praxi se tak řeší, jaké žalobní typy je možné využít, popřípadě v jakém okamžiku. Výjimečné nejsou ani spory o koncentraci dokazování, resp. o možnost jeho přenesení ze správního do soudního řízení. V článku se budu věnovat formální stránce subsidiarity, konkrétně jednomu případu, u kterého se domnívám, že zmíněný princip dodržen nebyl. Konkrétně se jedná o spor vedený před Krajským soudem v Praze (sp. zn. 43 Af 4/2019 ze dne 28. 1. 2021) a následně před Nejvyšším správním soudem (sp. zn. 2 Afs 25/2021 ze dne 26. 10. 2022). Správní soudy posvětily postup, kdy bylo žalobou napadeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, aniž by došlo k vyčerpání řádných opravných prostředků ochrany.

Aktuální zdravotní a ekonomická situace ve společnosti postupně směřuje k tomu, že se čím dále více podnikatelských subjektů ocitne ve finančních problémech, které vyústí v jejich úpadek. Tato situace „zaktivuje“ věřitele, pro něž většinou platí elementární ekonomické pravidlo, že peníze jsou až na prvním místě. Toto pravidlo rezultuje rovněž v hledání způsobů, jak minimalizovat finanční ztráty a eliminovat rizika související s úpadkem obchodního partnera věřitele – dlužníka. Věřitelé proto logicky budou hledat cesty, jak co nejrychleji alespoň nahradit náklady vzniklé v důsledku realizace plnění pro dlužníka jakožto obchodního partnera. Přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dle ust. § 173 a násl. insolvenčního zákona 1) je bezesporu základním a principiálním krokem, který musí věřitel učinit. Bezprostředně navazujícím krokem je však i využít možnost skrývající se v opravě základu daně a DPH, tj. snížit DPH a získat tím relativně rychle nějaké (a nemalé) finanční prostředky. S realizací nastíněného kroku stran snížení již odvedené DPH však souvisí i vznik daňové pohledávky správce daně vůči dlužníkovi, neboť ten je povinen si naopak zvýšit DPH, resp. snížit již vynárokovaný odpočet DPH. Povaha takové daňové pohledávky správce daně v rámci insolvenčního řízení je v posledních letech kontroverzní, neboť při akceptaci priority takové pohledávky správce daně by naopak došlo ke znevýhodnění jiných insolvenčních věřitelů.

Jednou z pravidelných povinností OSVČ je každoroční podávání daňového přiznání finančnímu úřadu a návazně pak předkládání Přehledu té zdravotní pojišťovně, u které byla OSVČ pojištěna v kalendářním roce, za který tento Přehled podává. Pokud by OSVČ změnila v průběhu roku zdravotní pojišťovnu (k 1. 7. 2019), bylo by její povinností podat Přehled oběma zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto roce pojištěna. Příjmy a výdaje by byly rozděleny na polovinu, případně i s ohledem na minimum platné pro OSVČ. V případě dodatečné změny údajů o příjmech a výdajích, rozhodných pro placení daně a pojistného na zdravotní pojištění, je povinností OSVČ předložit opravné hlášení jak finančnímu úřadu, tak zdravotní pojišťovně. Protože se podání řádného i opravného Přehledu odvíjí ve zdravotním pojištění od podání řádného, resp. opravného či dodatečného daňového přiznání, proberme si nejprve ve zkratce jednotlivé druhy daňových přiznání.

V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností ve zdravotním pojištění se zaměstnavatel někdy může dostat „do křížku“ se zdravotní pojišťovnou. Pokud zaměstnavatel nesouhlasí s postupem zdravotní pojišťovny, uplatněným ve správním řízení například formou uložené pokuty, může se proti němu odvolat. Vyměří-li zdravotní pojišťovna zaměstnavateli penále, lze požádat o jeho prominutí cestou odstranění tvrdosti. V následujícím se textu budeme zabývat problematikou odvolání podaného zaměstnavatelem proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny, a také možností podání žádosti o prominutí penále. V dané souvislosti lze konstatovat, že postup zaměstnavatele v těchto situacích má v podstatě obecnou platnost i pro další skupiny plátců neboli pro samoplátce, kterými jsou ve zdravotním pojištění osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů.

Podpisem zprávy o daňové kontrole je kontrola ukončena. Další postup je závislý na skutečnosti, zda bude daňovému subjektu doměřena daň. Na základě výsledku daňové kontroly totiž může dojít k doměření daně z moci úřední podle § 143 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “). V souvislosti s tím vznikají dvě základní otázky: kdy doměřenou daň zaplatit a zda se odvolat.

Tento článek si klade za cíl provést základní rozbor daného právního institutu – stížnosti, a to zejména se zaměřením na zodpovězení otázky, za jakých podmínek dojde k úspěšnému uplatnění stížnosti, tj. za jakých podmínek jde o stížnost přípustnou. Závěry tohoto článku se opírají jak o znění účinné právní úpravy a rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu týkající se dané problematiky, tak částečně i o zkušenosti jeho autorky získané několikaletým působením ve Finanční správě.