Podnik se zahraniční kapitálovou účastí

V předchozím příspěvku o zdaňování ovládaných zahraničních společností, který vyšel v čísle 11/20, byla pozornost věnována základnímu právnímu rámci problematiky CFC pravidel. Pokračování článku je zaměřeno na modelové situace, s jejichž využitím jsou objasněny jednotlivé kroky aplikace pravidel a jejich řešení. Článek vychází z právního stavu platného a účinného k 1. 9. 2020, není-li uvedeno jinak.

Do zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP ) byly implementovány články 7 a 8 Směrnice ATAD (směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem, z angl. Anti Tax Avoidance Directive). S účinností od 1. 4. 2019 tak česká legislativa zná tzv. CFC pravidla (z angl. Controlled Foreign Corporation – kontrolovaná zahraniční společnost). Tato pravidla se týkají českých ovládajících společností, které mají své ovládané společnosti v zahraničí. Tento článek specifikuje základní právní rámec a je východiskem pro článek navazující, který prezentuje modelové situace a jejich řešení. Vychází z právního stavu platného a účinného k 1. 9. 2020, není-li uvedeno jinak.

Ať už se českému podnikateli – právnické nebo fyzické osobě – u nás daří anebo ne, může být pro něj výhodné zkusit štěstí v zahraničí. Kromě ekonomických, sociálních a právních problémů s tím spojených bude ale muset řešit také otázku zdanění těchto příjmů. Většina států přitom uplatňuje jednak právo na zdanění příjmů, které mají zdroj na jejich území, ať už plynou komukoli (jurisdikce zdroje), a jednak také právo na zdanění veškerých příjmů (i ze zahraničních zdrojů) plynoucích jejich daňovým rezidentům (jurisdikce rezidence). Což má ale logicky za následek, že příjem z podnikání v zahraničí je zdaněn dvakrát, poprvé v zahraničí z titulu tamního zdroje příjmu, a podruhé ještě „doma“, ve státě rezidence poplatníka. Takovéto mezinárodní dvojí zdanění ovšem nevyhovuje nikomu, nejen samotnému podnikateli a jeho zákazníkům, ale ani oběma dotčeným státům, protože významně narušuje, tlumí a znevýhodňuje podnikání v zahraničí, které je s ohledem na komparativní výhody jednotlivých států obecně prospěšné všem. Jak z toho ven. Žádný stát v tomto směru nepůjde příkladem, aby se hrdě jako první vzdal práva na zdanění příjmů z jeho zdrojů či příjmů jeho rezidentů. Znamenalo by to totiž citelný výpadek příjmů z daní a otevřely by se dveře mezinárodnímu daňovému plánování zneužívajícímu tuto výhodu. Jedinou možností je proto dohoda s ostatními podobně smýšlejícími státy. Za tímto účelem má Česká republika uzavřeno více než 80 smluv o zamezení dvojího zdanění (dále jen „Smlouva“).