Principy daňového práva

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2020, čj. 8 Afs 352/2019-20

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2020, čj. 10 Afs 343/2019-49

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 5 Afs 125/2017 , www.nssoud.cz

Jestliže smyslem a účelem správy daní, a tedy základním „kompasem“ pro činnost těchto orgánů, je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady, musí k tomu směřovat veškeré konání úředních osob správce daně bez pokřivování jejich motivace naprosto nepřijatelně stanovenými kritérii odměňování (k tomu viz dále). Výše citované služební předpisy byly v rozporu s tímto principem postaveny, zjednodušeně řečeno, na myšlence, „čím více daní vyberete (či uchráníte v rozpočtu před výplatou odpočtu), tím víc si vyděláte!“ Nepřijatelnost úpravy je zvýrazněna určením minimální hranice (2,5 mil. Kč a více) onoho „neuznání uplatněného odpočtu“. Správce daně proto byl motivován „hledat, dokud nenajde dost“, resp. neuznat alespoň určitou výši odpočtu. Motivace úředních osob musí na prvním místě sledovat důsledné dodržování zákona. V daném případě správné, nikoliv co nejvyšší, zjištění a stanovení daně. K tomu disponuje správce daně potřebnými procesními nástroji, mezi jiným též daňovou kontrolou. Důsledná a poctivá kontrola daňových povinností je kýženým ideálem. Je-li ovšem výsledkem takto provedené kontroly závěr, že daňové povinnosti jsou daňovým subjektem řádně plněny, nejde přece o žádný debakl správce daně vzbuzující zklamání jeho nadřízených přecházející až v možné podezření z neschopnosti či laxnosti jen proto, že nedojde k dodatečnému doměření daně. V žádném případě se pak tento „debakl“ či naopak „výhra“ nemůže přímo promítnout na výplatní pásce úřední osoby.

Jak již bylo výše zmíněno, procesní práva nejsou samoúčelná. Stěžovatelka kromě obecné výtky, že daňová kontrola provedená místně nepříslušným správcem daně automaticky zakládá nezákonnost vyměření daně, neuvedla žádnou konkrétní okolnost, v níž by bylo možno spatřovat zásah do jejích práv. Nejvyšší správní soud proto nepovažuje tuto vadu za způsobilou ovlivnit zákonnost rozhodnutí žalovaného (respektive platebního výměru, který byl potvrzen žalovaným rozhodnutím).

Dne 22. 7. 2019 uplyne 10 let od schválení zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „daňový řád “). A jelikož je 10 let dlouhá doba, dává to již dostatek prostoru na bilancování. Otázka tak zní, jednalo se o úspěšný počin? Jsou zde důvody k oslavám? A měli by slavit spíše správci daně, nebo daňové subjekty?

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, č. j. 8 Afs 98/2018-52

Daňové právo je neustále aktuálním tématem, ovšem více publikací a odborných článků lze nalézt k praktickým otázkám daňového práva. Oceňuji proto teoretické téma publikace a jeho teoretické zpracování. Autorovy závěry však mají nepochybně přínos jak pro teorii daňového práva, tak pro jeho praxi.