Příslušenství daně

Úrok z prodlení nemůže být předepsán, pokud není pravomocně stanovena původní daňová povinnost, neboť není najisto postavena otázka jeho splatnosti. Jelikož právní mocí zrušujícího rozsudku došlo ke zrušení rozhodnutí žalovaného o odvolání, které bylo základem nejen pro předpis doměřené daně na osobní daňový účet žalobce, ale též úroku z prodlení, a daň poté nebyla pravomocně stanovena, bylo třeba tuto skutečnost promítnout též ve vztahu k úroku z prodlení na debetní straně osobního daňového účtu. Úrok z prodlení by měl být znovu předepsán až v návaznosti na případné nové rozhodnutí žalovaného, bude-li daň opět pravomocně stanovena a bude-li postaveno najisto, že žalobci vznikla povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni (původní) splatnosti daně až do dne platby včetně. Nejvyšší správní soud se tedy neztotožňuje s žalovaným a krajským soudem, že zrušující rozsudek se neměl promítnout v evidenci úroku z prodlení na osobním daňovém účtu, neboť nebyly zrušeny dodatečné platební výměry a daň byla nadále nepravomocně stanovena.

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 7/2024 ze dne 26. září 2024, který obsahuje Rozhodnutí o prominutí příslušenství daně z důvodu mimořádné události.

V případě stanovení sankcí v rámci daňového řízení často daňový subjekt spoléhá na prominutí, které však není rozhodně automatické a pro prominutí je zapotřebí splnit celou řadu podmínek. Také při promíjení penále, které je stanoveno po doměření daně v rámci daňové kontroly nebo při podání nepřípustného dodatečného přiznání, je nezbytné naplnit řadu podmínek pro úspěšné prominutí penále, přičemž správce daně může prominout 75 % penále. V tomto článku se čtenář seznámí s podmínkami pro prominutí penále a také je zde obsažen nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu.

Podstatné je, že pokud rozhodnutí o vyměření daně bude zrušeno, bude to mít automaticky dopad i na rozhodnutí o vyměření úroků z prodlení. Jak správně podotkl již žalovaný a krajský soud, podle § 2 odst. 5 daňového řádu úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně. Pokud tedy bude rozhodnutí o vyměření daně zrušeno, odpadne i povinnost stěžovatele platit úroky z prodlení. Stěžovateli by tak vznikl přeplatek na dani (§ 154 daňového řádu ), pokud již úroky z prodlení zaplatil. Není tedy důvod, aby správní orgány či soudy v této věci vyčkávaly na rozhodnutí soudů o opravných prostředcích ohledně vyměření daně. Stěžovatel není a nebude nijak negativně dotčen, pokud tak nečiní.

Dne 1. 7. 2023 nabyl účinnosti zákon č. 182/2023 Sb. , o mimořádném odpuštění a zániku některých daňových dluhů. Tento zákon, jenž lze považovat za jistou formu daňové amnestie, která byla takto vyhlášena státem, má „motivovat dlužníky ke splnění jejich nejdůležitějších povinností, tedy k úhradě daně (jistiny), na úkor povinností méně důležitých (úhrady příslušenství), a v konečném efektu k narovnání jejich vztahů ke státu na poli správy daní“, jak se ostatně uvádí v samotné důvodové zprávě, která doprovázela přijetí uvedeného zákona. Cílem tohoto opatření je také poskytnout úlevu fyzickým osobám a domácnostem v současné těžké ekonomické situaci.

V nyní projednávané věci je nutné posoudit, zda má zdejší soud prolomit pravidlo stanovené v § 75 odst. 1 s. ř. s. , podle nějž při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Konkrétně jde o to, zda má soud přihlédnout i ke skutečnostem, které nastaly později, a zohlednit pozdější zrušení doměřené daňové povinnosti. Výjimky z pravidla stanoveného v § 75 odst. 1 s. ř. s. je třeba vykládat restriktivně. Judikatura Nejvyššího správního soudu však zřetelně ústí v závěr, že v souzené věci jde právě o jednu z nemnohých výjimek, kdy znalosti konkrétního vývoje řízení o daňové povinnosti „mají přednost“ před argumentem, že v době vydání a nabytí právní moci platebního výměru na úrok z prodlení bylo rozhodnutí o daňové povinnosti v právní moci a správce daně nepostupoval nezákonně, pokud z uvedeného stavu vycházel.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2022, čj. 6 Afs 183/2021-41

Pokud nastal původní den splatnosti daně před 1. 1. 2015, uplatní se při výpočtu úroku z prodlení § 252 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. , daňového řádu, ve znění účinném do dne 31. 12. 2014, tj. včetně pravidla omezujícího délku úročení prodlení s úhradou daňového nedoplatku dobou pěti let, které bylo zrušeno zákonem č. 267/2014 Sb. Z uvedeného plyne, že správní orgány byly při uplatnění úroku z prodlení v posuzované věci pro absenci přechodných ustanovení ke změně § 252 odst. 2 daňového řádu vázány právními předpisy platnými v době vzniku dluhu na dani. Skutečnost, že samotný úrok z prodlení vzniká každým dnem trvání prodlení, je tudíž nerozhodná. Stejnou logikou ostatně postupoval Nejvyšší správní soud rovněž při posuzování časové působnosti § 254a daňového řádu upravujícího úrok z daňového odpočtu, který byl do zákona vložen rovněž bez výslovné zákonné úpravy své působnosti na již založené a trvající hmotněprávní nároky.

Stěžovatel tvrdil, že pokuta podle § 43 zákona o spotřebních daních trestní povahu nemá, neboť jde spíše o příslušenství daně. To však samo o sobě nemůže trestní povahu pokuty vyvrátit. Není vyloučeno, aby bylo určité plnění vůči státu zároveň příslušenstvím daně i sankcí trestní povahy. Řízení o žalobě proti rozhodnutí podle § 43 zákona č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních, jímž správce daně uložil pokutu za to, že byl nucen na úhradu spotřební daně použít zajištění daně pro povolení k provozování daňového skladu, je řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod . Je proto třeba v tomto řízení za specifických okolností zohlednit pozdější zrušení zajišťovacího příkazu na spotřební daň, který byl bezprostřední a jedinou příčinou naplnění skutkové podstaty uvedeného deliktu, pokud obviněný uplatnil všechny prostředky k ochraně svého práva a pokud nelze účinnou soudní ochranu garantovanou čl. 6 odst. 1 Úmluvy poskytnout jinak než aplikačním upozaděním pravidla § 75 odst. 1 s. ř. s. ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky .

Nikdo není neomylný, a tak samozřejmě může nastat situace, že i v daňovém řízení daňový subjekt nesplní některou svou povinnost včas a za toto nesplnění bude následovat odpovídající sankce. V následujícím příspěvku bychom se blíže věnovali případům sankcí, které tvoří příslušenství daně, a jaké jsou možnosti jejich prominutí.

Z důvodu aktuální mimořádné situace prominula ministryně financí některé daně, příslušenství daně a zálohy na daň do konce tohoto roku. Daňový subjekt, jehož podnikatelská činnost byla omezena vládním opatřením, to jen musí oznámit správci daně.

V souvislosti s nouzovým stavem vyhlášeným vládou České republiky v návaznosti na šíření viru SARS-CoV-2 v období od 1. října do 31. prosince 2020 byl na stránkách Ministerstva financí uveřejněn další Finanční zpravodaj, tentokrát č. 25/2020 ze dne 26. října 2020.

Z důvodu aktuální mimořádné situace prominula ministryně financí některé daně, příslušenství daně a zálohy na daň do konce tohoto roku. Daňový subjekt, jehož podnikatelská činnost byla omezena vládním opatřením, to jen musí oznámit správci daně.

V souvislosti s Velkým liberačním balíčkem, který dne 14. října 2020 představilo Ministerstvo financí, byl na stránkách ministerstva uveřejněn Finanční zpravodaj č. 22/2020 ze dne 14. října 2020.

Ministerstvo financí s ohledem na složitou situaci řady daňových poplatníků prodloužilo platnost daňových úlev představených v rámci jarních liberačních balíčků a rozšířilo je o další. Zároveň vyzývá podnikatele a živnostníky, aby v případě potřeby využívali stávajících možností, které jim nastavení daňového systému přináší. Stávající i nová liberační opatření přehledně shrnuje v takzvaném Velkém liberačním balíčku.

Psát o aktuálních novinkách je ošemetné. Mnohé se totiž může lehce změnit v mezidobí od naťukání tehdejší pravdy do zdrojového textu do otevření časopisu čtenářem. Vývoj všemožných daňových a dalších úlev zejména pro podnikatele je aktuálně velmi turbulentní, jak si demonstrujeme níže na kompenzačním bonusu pro společníky s. r. o. Proto je třeba následující přehled vybraných deseti hlavních úlev brát s určitou rezervou a vždy se raději přesvědčit, jestli se ve zmíněném mezidobí podmínky nezměnily. A podstatné je rovněž dodat, že vláda ČR spolu s Parlamentem ČR usnadňují ekonomické zvládnutí korona-krize (nejen podnikatelům) řadou dalších nedaňových opatření. Jako je refundace části mezd ohrožených zaměstnanců (Antivirus), odložení nájemného a splátek úvěrů, úhrada poloviny nájemného, bezúročné úvěry (Covid), ošetřovné pro OSVČ, nesčetné dotace atd. Poznámka redakce: Text je sepsán podle stavu k 5. 5. 2020.

Soud uzavírá, že „stanovená daň“ je pravomocně stanovenou daní dle § 147 daňového řádu . Pokuta za opožděné tvrzení daně dle § 250 daňového řádu je příslušenstvím daně a sleduje její osud. Dojde-li ke změně výše „stanovené daně“, změní se i výše uložené pokuty. Výše uložených a ukládaných pokut musí vždy vycházet z konečné výše stanovené daně Soudu nepřísluší předjímat řešení situací v řízeních, ve kterých dojde ke změně základu pro výpočet pokuty dle § 250 daňového řádu , avšak lhůta k podání odvolání již dávno uplynula. Zvolí-li správce daně cestu mimořádných opravných nebo dozorčích prostředků, vydá-li rozhodnutí o příslušenství daně vždy spolu s vydáním rozhodnutí o nově stanovené dani či bude postupovat jinak. Tato otázka není předmětem projednávané věci.

Každý podnikatel je mimo jiné i daňovým subjektem, k jehož základním povinnostem patří i placení daní do příslušného veřejného rozpočtu podle platných daňových předpisů. Daň nemusí být vždy jen příjmem veřejného rozpočtu, tj. výdajem (nákladem) daňového subjektu, ale v některých případech může být i vratkou z veřejného rozpočtu či jiným nárokem daňového subjektu vůči veřejnému rozpočtu.