Dne 1. 7. 2023 nabyl účinnosti zákon č. 182/2023 Sb. , o mimořádném odpuštění a zániku některých daňových dluhů. Tento zákon, jenž lze považovat za jistou formu daňové amnestie, která byla takto vyhlášena státem, má „motivovat dlužníky ke splnění jejich nejdůležitějších povinností, tedy k úhradě daně (jistiny), na úkor povinností méně důležitých (úhrady příslušenství), a v konečném efektu k narovnání jejich vztahů ke státu na poli správy daní“, jak se ostatně uvádí v samotné důvodové zprávě, která doprovázela přijetí uvedeného zákona. Cílem tohoto opatření je také poskytnout úlevu fyzickým osobám a domácnostem v současné těžké ekonomické situaci.
Pomůže daňová amnestie vylepšit churavějící státní rozpočet?
Mgr.
Petr
Taranda
1. Co se rozumí daňovou amnestií a jaké jsou s ní u nás dosavadní zkušenosti?
Daňovou amnestií se obecně rozumí situace, kdy
jsou daňovým subjektům prominuty sankce za podmínky, že doplatí dlužnou daň, popř. přiznají a doplatí zatajenou daň
.1) Není bez zajímavosti, že Československo, resp. Česká republika má v daňových amnestiích poměrně dlouhou tradici. V rámci všech tzv. berních reforem, kterými republika od svého vzniku prošla, platilo, že správných údajů (nezbytných pro vyměření nebo doměření daně) nesmí být po nabytí účinnosti nové právní úpravy v rámci daňového řízení použito k dodatečnému dodanění ohledně těch daní, které nebyly řádně přiznány podle dosavadních právních předpisů. Tím měly být potlačeny možné obavy, že po přijetí nových daňových zákonů bude za zatajení těchto daní následovat zpravidla přísný trestní postih ze strany státních orgánů. V tehdejším Československu byl tento princip aplikován v případě zákona č. 309/1920 Sb. ohledně dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku a poté při přijetí nové reformy daní zákonem č. 76/1927 Sb., o přímých daních, kdy došlo k rozsáhlé daňové amnestii. I když v případě daňové amnestie u dávky z majetku a z přírůstku majetku byla amnestie za války motivována hlavně neschopností státu vybírat tuto dávku tak, aby nebyla předmětem daňových úniků, své místo v daňovém systému tento přístup nakonec nalezl. Další daňová amnestie následovala u příležitosti
emise
půjčky práce dle zákona č. 48/1933 Sb. Tento zákon amnestoval dodatečné přiznání příjmů z kapitálového jmění, byla-li ve výši těchto příjmů upsána „půjčka práce“. Samotná amnestie v případě tohoto zákona znamenala nejen eliminaci daňového trestního řízení, ale současně i osvobození od jakéhokoli dodatečného zdanění. Koncepce tohoto zákona nabízela odepsání 25 % daňových nedoplatků za podmínky, že daňový dlužník upíše na tuto půjčku 40 % zbytku příslušného daňového nedoplatku. Tento zvolený koncept měl za následek to, že tato „půjčka“ byla velmi efektivní a přinesla citelná pozitiva ve vztahu ke státnímu rozpočtu. V souvislosti s půjčkou na obranu státu (viz zákon č. 142/1936 Sb.) přikročil stát opět k daňové amnestii, snad i na základě poznatků z předchozí „půjčky práce.“ Celkově však daňové amnestie z období první republiky vnášely do daňového systému větší prvek nejistoty, a zasloužily se tak v konečném důsledku o citelný nárůst agendy finančních úřadů.2)Daňová amnestie byla prováděna i v počátečním období nacistické okupace našeho státu, kdy tak učinila tehdejší protektorátní vláda formou vládního nařízení č. 192/1939 Sb. Protektorátní vláda k ní přikročila zejména proto, že státní pokladna v důsledku okupačního tunelování české ekonomiky churavěla a byl zde zájem, aby těm, kteří si koupí státní dluhopisy, bylo umožněno do této výše zlegalizovat nezdaněné příjmy. Poté již ztratila j