Prohlášení o majetku

Na rozdíl od rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o výši nedoplatku, je rozhodnutí o námitce proti výzvě o podání prohlášení o majetku (podle § 180 odst. 1 daňového řádu ) rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. , proti němuž se lze bránit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Je tomu tak proto, že výzva k podání prohlášení o majetku nepochybně do veřejných subjektivních práv daňového subjektu zasahuje. Předně mu stanovuje konkrétní veřejnoprávní povinnosti spojené s jejím doručením (§ 180 odst. 2 a 3 daňového řádu ), jejichž porušení může naplnit skutkovou podstatu trestného činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 zákona č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník. Současně od okamžiku doručení výzvy k podání prohlášení o majetku nesmí dlužník činit právní úkony týkající se podstatné části jeho majetku. Pokud by se svým majetkem přesto v rozporu se zákonem a výzvou nakládal, šlo by o neúčinné právní jednání. Jde tak o omezení vlastnického práva, konkrétně práva s věcí nakládat. Doručení výzvy k podání prohlášení o majetku daňovému subjektu (dlužníku) je tedy právní skutečností, s níž daňový řád spojuje evidentní zásah do práv adresáta. Stěžovatelka byla ve výzvě k podání prohlášení o majetku řádně poučena jak o trestněprávních následcích, tak i právní neúčinnosti nakládání s majetkem.

O povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku nejen ve smyslu § 180 daňového řádu a možných trestněprávních dopadech nesplnění této povinnosti toho bylo napsáno již poměrně dost, ovšem jelikož zákon umožňuje poměrně široký výklad subjektů, které by potenciálně mohly být pachateli přečinu dle § 227 trestního zákoníku , považuji za vhodné k tomu uvést několik upřesňujících poznámek a judikatorních závěrů, a to zejména s důrazem na možnou trestní odpovědnost zmocněnce povinného subjektu.

Opatření v daňové oblasti v souvislosti s COVID-19 – DAC 6 aneb automatická výměna informací o přeshraničních daňově optimalizačních schématech – Exekuční prohlášení o majetku a jejich jednotná evidence – K některým otázkám transferových cen

Prohlášení o majetku je právním institutem, který se v právním řádu vyskytuje hned několikrát. Doručením exekuční výzvy k prohlášení o majetku se aktivuje nad dlužníkem dvojitý Damoklův meč v podobě nemožnosti dispozice s majetkem (relativní neúčinnosti vůči prakticky veškerému právnímu jednání) a možnost trestněprávního postihu. Autor článku se věnuje hlubšímu uchopení dané problematiky v souvislostech a zároveň pléduje za to, aby byla zřízena jednotná evidence exekučních prohlášení o majetku, neboť exekuční prohlášení o majetku mají stejný účel, a sice zmapování majetku dlužníka pro efektivnější uspokojení vymahatelných pohledávek. Není tedy rozumného důvodu, proč by měla být právní úprava nejednotná, pakliže její ujednocení je ku prospěchu dlužníkovi (i), který nebude opakovaně zatěžován a ohrožen případným spácháním trestného činu, exekučnímu orgánu (ii), který nebude muset vyzývat dlužníka k učinění dalšího prohlášení o majetku, a v neposlední řadě i ve prospěch oprávněného (iii), jemuž bude k dispozici prohlášení o majetku učiněné dlužníkem i v jiném exekučním řízení, než které sám inicioval.

Nová právní úprava umožňuje správcům daně sledovat naše majetky a osobní spotřebu, jestli odpovídá přiznaným příjmům. A pokud se budou domnívat, že si žijete tzv. na vysoké noze, mohou po vás žádat detailní prokázání zdroje příjmů. Jestliže tak hodnověrně nebo včas neučiníte, čeká vás nejen dodatečné zdanění neadekvátně vyššího majetku a spotřeby, ale rovněž 50 nebo až 100 % sankční penále. I když toto opatření oficiálně cílí na daňové podvodníky, úplatné politiky a úředníky, lze se po zkušenostech obávat, že spíše dolehne na ty, co v daních tzv. neumějí chodit. Navíc nyní přicházející nová právní úprava je věcně nadbytečná, protože stejného cíle je možno dosáhnout již za stávající správy daní.