Quick fixes

Odborný příspěvek má za cíl přiblížit specifika dokazování na DPH v případě dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie (dále též „JČS“). Tato oblast je aktuálně odbornou veřejností pečlivě sledována, jelikož v rámci správního soudnictví se řeší otázka, zda je možné při dodání zboží do JČS aplikovat pravidla vyplývající z judikatury vztažené ke vstupům, resp. k přijatým zdanitelným plněním (pozn. jedná o rozsudek Soudního dvora Evropské unie, C-154/20 , ve věci Kemwater ProChemie, ze dne 9. 12. 2021, dále jen „SDEU Kemwater“, resp. rozsudek NSS, čj. 1 Afs 334/2017-208, ve věci Kemwater ProChemie, ze dne 23. 3. 2022, dále jen „NSS Kemwater“). Judikatura počínající rozsudky SDEU Kemwater a NSS Kemwater položila základy současného pohledu na osobu dodavatele v rámci tuzemských obchodních transakcí. Při určitém zjednodušení je tak možné dojít k závěru, že tuzemský plátce za určitých okolností splní hmotněprávní podmínky nároku na odpočet daně, i když nebude zřejmé, od jakého konkrétního tuzemského plátce obdržel přijaté zdanitelné plnění. V tomto ohledu není překvapením, spíše to bylo otázkou času, kdy tato pravidla „na vstupu“ budou diskutována v soudním sporu, jenž se dotýká „výstupů“. Konkrétně tomu bylo v případě soudního sporu, který nejprve posuzoval Městský soud v Praze ze dne 18. 8. 2021, čj. 14 Af 4/2020-48, ve věci B2 Energy s.r.o. (dále jen „B2 Energy“). Ten dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala dodání zboží jeho konečným příjemcům prostřednictvím příjemců deklarovaných. Následně v reakci na kasační stížnost žalobkyně (stěžovatelky) řeší tento spor NSS, který ve svém usnesení čj. 4 Afs 291/2021-34 posuzoval otázku, zda lze odepřít nárok na osvobození od DPH při dodání zboží do JČS, jestliže není znám skutečný příjemce zboží, v souvislosti s nímž uplatňuje dodavatel nárok na osvobození od daně. Rozřešení této otázky nechal NSS na Soudním dvoru Evropské unie, když mu položil v tomto světle předběžnou otázku. Soudní dvůr Evropské unie na položenou předběžnou otázku odpověděl rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, C-676/22 , ve věci B2 Energy (dále jen „SDEU B2 Energy“). Tento článek se tedy zaměřuje na interpretaci rozsudku SDEU B2 Energy a na další souvislosti vyplývající z přiléhavé judikatury a poskytuje jeho kritickou oponenturu.

Český plátce DPH (CZ1) nakoupí zboží od polského plátce DPH (PL). CZ1 dodává zboží dále dalšímu českému plátci CZ2. Zboží jde ale fyzicky přímo od PL k CZ2, místo ukončení přepravy je v tuzemsku. Dopravu zajišťuje ve většině případů PL, výjimečně CZ1 jakožto prostředník. Je to tak, že u obou možností zajištění dopravy bude přeprava přiřazena k prvnímu dodání, tedy mezi PL a CZ1 a tedy: 1. CZ1 tak pořizuje zboží z jiného členského státu(od PL), faktura bude vystavena bez DPH, CZ1 provede samovyměření uvádí v CZ přiznání na řádku 3 a 43 (pokud má nárok na odpočet)? 2. CZ1 poté dodává zboží bez dopravy a jelikož se zboží nachází v tuzemsku, vystavuje pro CZ2 doklad na klasické tuzemské plnění, tedy s českým DPH?

Nakoupili jsme zboží od dodavatele z Německa (VAT DExxx). Zboží šlo ale z Číny. Předpokládám, že se tedy jedná o dovoz zboží - řádek 7 DPH a odpočet ř. 43. Zboží bylo řádně vycleno v Praze, kde bylo na několik dní zároveň uskladněno. Přepravu pro nás zajišťuje celou jedna společnost. Bude nárok na odpočet DPH při dovozu zboží, když za několik dní bude zboží přepraveno na Slovensko? Je potřeba, aby faktura za přepravu byla rozdělena na část dovozu do Prahy a část přepravy z Prahy na Slovensko? Na co si dát případně pozor?

Firma A (plátce DPH, CZ) fakturuje firmě B (také plátce DPH, CZ) zboží. Firma B chce toto zboží následně prodat firmě C do Irska (tamnímu plátci DPH, poskytne DIČ). Firma A je pověřena firmou B, aby zajistila dopravu přímo do Irska firmě C a tuto dopravu pak firmě B přefakturuje. Je správně následná fakturace: firma A vyfakturuje firmě B klasicky s 21 % DPH jak zboží a poté i dopravu. Firma B poté fakturuje firmě C prodej zboží včetně dopravy dle § 64 (osvobozeno).

Opět po měsíci vám přinášíme úvodní příspěvek s přehledem novinek a zajímavostí, které přinesl čas od vydání předchozího čísla. Nadále čekáme na schválení novely zákona o DPH , která má do české legislativy implementovat opatření EU pro sjednocení pravidel při přeshraničním obchodování se zbožím v rámci EU označovanou jako tzv. quick fixes. S touto problematikou je spojena také aktualizace formuláře pro souhrnné hlášení a nepřímo také v mediích hojně diskutované téma zavedení plošného režimu přenesení daňové povinnosti v ČR. Na závěr Vám přinášíme zajímavý rozsudek z oblasti odčitatelné položky na výzkum a vývoj.

Publikujeme nejnovější články z oblasti daní a práva, v nichž se tentokrát zaměříme na přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019, změny v DPH u intrakomunitárního obchodu se zbožím, ale i na živnostenský balíček, který by měl zajistit vstřícné daňové prostředí.

V tomto vydání legislativních novinek bychom čtenáři rádi poskytli souhrn legislativních změn v daňové oblasti, které nabyly účinnosti od 1. 1. 2020, a zmínili i některé další chystané novely daňových předpisů.

Stejně jako v průběhu celého roku přicházíme i v tomto předvánočním čase s novinkami ze světa účetnictví a daní. Navážeme na naše předchozí příspěvky, ve kterých jsme se věnovali novelizacím daňových zákonů, a představíme další změny. Zároveň se také podíváme na to, jak se během měsíce posunul legislativní proces. Jelikož se jedná o poslední číslo časopisu v tomto roce, dovolte, abychom vám zároveň popřáli příjemné prožití vánočních svátků a v novém roce hodně štěstí, zdraví a spoustu sil.

Poslanecká sněmovna obdržela koncem srpna vládní návrh zákona, který implementuje novely daňových předpisů Evropské unie, jež by měly s účinností od 1. 1. 2020 novelizovat oblast daní z příjmů, spotřebních daní, DPH a mezinárodní spolupráce při správě daní. Přestože se předpokládaná účinnost nové úpravy již blíží, nebyl tento vládní návrh zatím projednán ani v prvním čtení. S ohledem na rozsah změn se v těchto legislativních novinkách budeme věnovat pouze změnám v oblasti DPH.