Test nízké kapitalizace

Řeším otázku nízké kapitalizace u v. o. s. Tato společnost přijala zápůjčky od spojených osob a v rámci svého účetnictví předepsala úroky MD 562/D 325. Vzhledem k tomu, že v.o.s. nemá žádný vlastní kapitál, tak v případě provedení testu nízké kapitalizace je jasné, že budou úroky vždy nedaňové. Je tomu opravdu tak, že tento test provádím i u tohoto typu společnosti? A v případě daňové neuznatelnosti transformuji hospodářský výsledek v.o.s. na základ daně (úprava o nedaňové náklady) a zdaním v samostatných přiznáních DPFO jednotlivých společníků? V. o. s. nepodává přiznání, podávají společníci. Nebo bych měla spíše řešit daňovou uznatelnost těchto předepsaných úroků ve vztahu přebírajících společníků v. o. s. (fyzických osob) vůči zapůjčitelům zápůjčky (spojené osoby)? Tzn, že nízkou kapitalizaci neřeší v. o. s., ale přebírající společník - neřeším daňovou uznatelnost úroků ve vztahu k v. o. s., která nepodává přiznání, ale k jednotlivým společníkům?

Společnost (s. r. o.), krom jiné činnosti poskytuje půjčky jiným právnickým osobám. Jediný společník poskytne této společnosti zápůjčky s obvyklým úrokem, a to čistě za účelem, aby společnost tyto peníze dále půjčila. Úrok ze zápůjčky mezi společníkem a společností je ve výši 5%, společnost dále půjčuje za 9% úrok. Společnost ale vykazuje záporný vlastní kapitál, s ohledem na test nízké kapitalizace by tak úroky vyplacené společníkovi nemohla zohlednit v základu daně z příjmů. Existuje v popsané situaci možnost, jak tyto úroky zahrnout do základu daně, když přímo souvisí se zdaněnými výnosy, nebo naopak výnosy prohlásit za nedaňové do výše nedaňových úroků? 

Účetní jednotka je developerskou společností. Společnost náklady vynaložené na realizaci developerského projektu účtuje k rozvahovému dni do zásob nedokončené výroby. Výpůjční náklady je možno označit za příčinně přiřaditelné a účelově čerpané, a proto zahrnuje účetní jednotka tyto náklady (úroky z úvěru od mateřské společnosti) do vlastních výrobních nákladů a posléze i ocenění zásob, přestože je zde rozpor v § 47 a 49 vyhlášky. Účtuje o nich takto: MD 562/D 361 a na konci období MD 121/D 581. Je zde možné aplikovat § 25 odst. 3 ZDP a nezahrnovat tyto úvěrové finanční nástroje, z nichž jsou úroky součástí ceny majetku do úvěrových finančních nástrojů pro účely odstavce 1 písm. w), tzn. nechat je jako daňově uznatelný náklad a nedělat test nízké kapitalizace?

Následující příspěvek se zabývá analýzou nové směrnice rady EU 2016/1164 a její implementací do české legislativy. V článku je nejprve stručně představena v současnosti platná úprava daňové uznatelnosti finančních nákladů, na kterou navazuje přehled daňových dopadů v případě finančních nákladů tak, jak je uvedeno ve směrnici rady EU 2016/1164. Článek dále předkládá současný stav implementace této směrnice do daňového práva České republiky. V samotném závěru jsou shrnuty nejdůležitější dopady této směrnice na podnikatelské subjekty.

Následující text představuje ucelený metodický návod pro spojené subjekty, rezidenty České republiky (ČR), které si mezi sebou poskytly peněžitou zápůjčku a nejsou si jisté, zda je sjednaná výše úroku z hlediska zdanění v pořádku, nebo musí zdanit úrok v obvyklé výši, případně neví, jak takový úrok stanovit. Rovněž jsou zde popsány podmínky, za kterých lze zaplacené úroky na straně vydlužitele považovat za daňově uznatelné.