Úrokové příjmy

V souvislosti s otázkou posuzování ekonomické racionality transakce jako součásti testu zneužití práva Nejvyšší správní soud v již citovaném rozsudku ve věci sp. zn. 10 Afs 289/2021 uvedl, že daňové orgány „potřebují“ vyloučit racionální prvek posuzovaného postupu daňového subjektu. V opačném případě zůstanou v argumentaci daňového orgánu ohledně subjektivní podmínky mezery. Zároveň však i v případě, kdy faktické posouzení subjektivní podmínky sahalo i do části, která se (formálně) věnovala podmínce objektivní, nejednalo se o pochybení, jelikož v praktické rovině se rozdíl mezi objektivním a subjektivním kritériem zneužití práva v oblasti přímých daní může stírat. Mezi závěrem, že „účelem jednání je pouze daňové zvýhodnění a transakce nemá jiný ekonomický smysl“, a tím, že cílem jednání „je získání výhody ze stanovených pravidel umělým vytvořením podmínek pro její získání“, není hmatatelný rozdíl (k tomu srov. např. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 Afs 376/2018). Právě při posuzování subjektivní podmínky je potřeba vzít v úvahu všechny relevantní objektivní okolnosti dané věci, i když už je třeba současně daňový orgán použil při řešení objektivního prvku. Na základě nich daňový orgán musí vyloučit racionální ospravedlnění jednání daňového subjektu a najít umělou konstrukci sloužící k získání daňové výhody. Nejvyšší správní soud proto ve shodě s krajským soudem uzavírá, že bez daňového zvýhodnění, kterého upisovatelé (personálně propojené osoby) dosáhli, by emise a upsání dluhopisů pozbyly jakýkoli ekonomický smysl. Z uvedeného je dále zřejmý uměle vytvořený koloběh vlastních finančních prostředků stěžovatelky. Pokud by totiž v posuzovaném případě dluhopisy neemitovala, její finanční situace by se podstatně nezměnila, zároveň by spojeným osobám, které o celé transakci rovněž rozhodovaly, nevznikl nezdaněný příjem v podobě dluhopisových úroků. Jednalo se tak o zneužití práva, jemuž není možné přiznat právní ochranu.

Společnost v únoru 2024 dostala na účet úroky (v roce 2023 poskytla jiné společnosti úvěr). Musí firma zdanit úroky v roce 2023, nebo v roce 2024?

Občan Slovenské republiky, žijící dlouhodobě v České republice (má zde bydliště, zaměstnání) má u slovenské banky založený spořicí účet. Musí tento získaný úrok uvádět do daňového přiznání r. 2023 v ČR, případně do jakého paragrafu?

Vstupuje úrok z termínovaného vkladu zdaněný 15% srážkovou daní do základu daně z příjmu u právnické osoby? Předpokládám, že ne. Kam se tedy uvede v daňovém přiznání? Pokud se jedná o finanční produkt, jehož výsledkem je brutto úrok, účtuji příjem na 662 a zdaním daní z příjmu? 

S. r. o. měla dlouhodobě na účtě velký obnos peněz. Banka jim nabídla termínovaný vklad. Založili jsme si v účetnictví nový analytický účet. Z BÚ jsme poslali peníze na tento účet termínovaného vkladu. Zde budeme účtovat o úrocích (D662). Je tento způsob zaúčtování akceptovatelný?

Naše společnost s.r.o. má založený spořicí a termínovaný účet, na který převádí peníze, a banka tam připisuje úroky a pracovník banky tvrdí, že všechny bankovní úroky jsou zdaněny, ale na výpisech toto zdanění není uvedeno. Jak se tyto úroky zdaňují a jak se uvedou v daňovém přiznání?

Akciová společnost (zapůjčitel) půjčila jiné s. r. o. (vydlužiteli) na základě smlouvy o zápůjčce v roce 2021 částku 100 mil. Kč na pořízení provozního areálu se sjednaným úrokem 3,2 % p. a. Dne 31. 12. 2021 vystavil zapůjčitel vydlužiteli fakturu, kde na základě smlouvy fakturuje smluvený úrok ve výši Kč 1,8 mil. Kč. Tento úrok bude zaplacen v lednu 2022. Bude tento úrok zapůjčitel danit již v roce 2021 nebo až v roce 2022, kdy bude provedena úhrada?

Cílem tohoto článku je upozornit na problémy s uplatněním nezdanitelné části základu daně z důvodu zaplacených úroků z úvěru poskytnutého na výstavbu či koupi objektu k rekreaci užívaného k trvalému bydlení, které Finanční správa konzistentně a předvídatelně celá léta poplatníkům nezohledňuje. Nejvyšší správní soud však projevil jiný názor, se kterým si dovolím polemizovat.

S většími či menšími úspěchy už 30 let budujeme kapitalismus, jehož podstatou je kapitál představující člověkem nashromážděné prostředky sloužící pro dosažení zisku. Nejčastěji se jedná o finanční kapitál v podobě peněz, podílů v obchodních korporacích a dluhopisů. Pokud vlastníkovi finančního kapitálu plynou peníze již ze samotné držby (nikoli z prodeje), hovoříme o příjmech z kapitálového majetku. Obdobně jako když za pronájem bytu plyne jeho vlastníkovi nájemné. Může jít například o úroky za peněžitý vklad v bance, podíly na zisku s. r. o. plynoucí společníkovi držícímu její podíly nebo výsluhovou penzi z prostředků naspořených formou penzijního připojištění. Je-li příjemcem těchto příjmů fyzická osoba („FO“), obvykle nemusí řešit jejich zdanění. Důvodem není hojnější osvobození od daně, ale přenos břemene zdanění z poplatníka na plátce příjmů, který z nich musí srazit a odvést tzv. srážkovou daň. Někdy ovšem i tyto příjmy patří do daňového přiznání. A to nejčastěji úroky z poskytnutých zápůjček, úroky z prodlení anebo příjmy z kapitálového majetku plynoucí ze zdrojů v zahraničí.

V následujícím příspěvku bych chtěl upozornit na změny v oblasti zdanění veřejně prospěných poplatníků, které přinesl zákon č. 170/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní. Tento zákon nabyl účinnosti k 1. 7. 2017 a do zdanění veřejně prospěšných poplatníků přinesl některé významné změny, které jsou ale většinou aktuální až pro zdaňovací období roku 2018, resp. přesněji pro zdaňovací období započaté po 30. 6. 2017.

Příjmy z kapitálového majetku (2. část) Ing. Eva Sedláková Úroky a poplatky Podle § 8 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb.) jsou...

Příjmy z kapitálového majetku (1. část) Ing. Eva Sedláková Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), pro příjmy fyzických osob z...