Zdanitelné plnění

lze nějak vyřešit následující situaci z pohledu DPH ke spokojenosti všech tří stran? Dodavatel (A) vystavuje fakturu odběrateli (B) na zboží. Odběratel zboží obratem prodává novému odběrateli(C). Odběratel (B) je vlastně jakýsi prostředník v obchodu, jelikož zboží nejprve koupí a obratem prodá s vyšší cenou. Důvodem nákupu a prodeje je následný prodej umožňující novému odběrateli (C) zaplatit fakturu na zboží ve 12-ti splátkách. Nákup a prodej je klasicky fakturován, 1. faktura mezi A a B a 2. faktura mezi B a C , mezi všemi stranami vzniká kupní smlouva o následném prodeji . Všichni účastníci jsou plátci DPH. Jde o to, že dodavatel (A) přijal zálohu rovnou od konečného odběratele (C), na tuto zálohu mu vystavil daňový doklad k přijaté platbě. Když došlo k předání zboží (cca za měsíc od přijaté zálohy) vystavil dodavatel (A) konečnou fakturu odběrateli (B), kde uvedl celkovou cenu zboží a od ceny odečetl zaplacenou zálohu i s odečteným DPH z dokladu k přijaté platbě. Ale problém je v tom, že fakticky platbu neplatil dodavateli (A) odběratel (B), ale odběratel (C). Odběratel (B) vystaví posléze fakturu odběrateli (C) a tato faktura bude znít na celkovou částku zboží. Odběratel B má problém s odečtenou zálohovou platbou s rozepsaným DPH z faktury, jelikož ji neplatil. Mezi stranami sice existuje trojstranná kupní smlouva, kde je řečeno, že záloha bude placena rovnou od odběratele (C) dodavateli (A), ale teď si nevíme rady s DPH ze zálohy. Cena zboží se musí fakturovat celá, tu nelze ponížit o zaplacenou zálohu. Je nějaká jiná varianta jak DPH na fakturách vyřešit, aby nemusel dodavatel (A) vystavit dobropis na daňový doklad k přijaté platbě?

Nájemce nám platí kvartálně zálohy 5.500 Kč. Nyní přišla faktura za vyúčtování stočného a my jsme chtěli přefakturovat. Je správný postup? Záloha za rok 2023 a k ní daňový doklad z platby 5.500 Kč (5.000 Kč základ daně + 500 Kč DPH 10 %). Záloha za rok 2024 3 × 5.500 Kč a ke každé daňový doklad z platby 4.910,71 + 589,29 DPH 12 %) Vyúčtovací faktura 18.992,40 Kč + 2.279,09 DPH 12 %. Když sečteme základy daně ze záloh, je to 19.732,13 Kč. Je tedy zde přeplatek 739,73 Kč. Když sečteme DPH ze záloh, je to 2.267,87 Kč. Je tedy zde nedoplatek 11,22 Kč. V součtu tedy celkem faktura je 21.271,49 Kč a zaplacené zálohy 22.000 Kč. V součtu tedy vychází přeplatek 728,51 Kč. Je dle mě nesmysl mít minusový základ daně a plusovou daň. Domnívám se, že základem daně je rozdíl mezi základem daně a souhrnem základů daně ze záloh dle § 36 odst. 1 a 2 zákona o DPH. Ale nevím, zda: Je správně vypočítat 12 % DPH z přeplatku (když odečítáme postupně od nejstarší zálohy z přeplatku bychom tedy měli počítat 12 %) a faktura tedy bude na –739,73 Kč základ a –88,77 Kč DPH? Nebo máme vzít částku přeplatku jako celku, tj. 728,51 Kč a tu rozpočítat na základ daně a DPH, tedy na –650,46 základ daně a –78,05 Kč DPH?

Použití doktríny esenciálních výdajů nemůže mít v případě daně z přidané hodnoty místo, a to s ohledem na princip nároku na odpočet daně (§ 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty). V případě přidané hodnoty totiž nemusí nutně každý náklad představovat přijaté zdanitelné plnění, ze kterého by plynul nárok na odpočet daně, resp. nemusí být nutně na každé uskutečněné zdanitelné plnění vynaloženo přijaté zdanitelné plnění (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 11. 2018, Vădan, C-664/16 ).

OSVČ, plátce DPH, pořídil v roce 2022 motorku za 100 000 Kč ve zvláštním režimu s použitým zbožím. Daň z příjmů - výdajový paušál, takže by ji vlastně v majetku vést neměl? V tomto roce ji prodal za 30 000 Kč. Bude prodávat bez DPH? 

Nárok na odpočet DPH z plateb předcházejících uskutečnění zdanitelného plnění lze odepřít pro nesplnění hmotněprávních podmínek. Rozhodující není, zda daňový subjekt plnění fakticky přijal a využil při své ekonomické činnosti, ale zda věděl nebo nemohl rozumně nevědět, že to v budoucnu neučiní.

Developerská s. r. o. uzavřela s budoucími kupujícími (občané, neplátci DPH) smlouvy o uzavření budoucí smlouvy kupní a v této smlouvě je uvedeno, že bude hrazena 1. splátka na budoucí kupní cenu ve výši 15% ceny bytu na projektový účet a následně pak bude ještě složena zbývající část kupní ceny ve výši 85% do advokátní úschovy. Na projektovém účtu developer se složenými finančními prostředky disponuje a používá je ke krytí nákladů. Dle rozsudku NSS z 20. 8. 2021 (2 Afs 274/2020 - 20) se uložené prostředky do advokátní úschovy stávají plněním až v okamžiku splnění příslušných podmínek prodávajícím. Proto prodávajícímu ke dni uložení peněz do advokátní úschovy nevzniká povinnost odvést DPH. Jak je to ale se složenými prostředky na projektovém účtu? V tomto případě se jedná o přijetí úplaty před UZP, nebo se mohu opřít o to, že není dostatečně určitě známo, zda dojde k UZP, zda prodávající či kupující splní příslušné podmínky?

Manželka (neplátce DPH) vlastní výrobní areál, který pronajímá s. r. o., tuto s. r. o. vlastní manžel. Nájemce (s.r.o.) provádí v tomto areálu opravy nad rámec obvyklého udržování a nad rámec nájemného, nájemce je k opravám zavázán v nájemní smlouvě. Nájemce provádí také technické zhodnocení (opět se souhlasem pronajímatele). Nájemní vztah bude dlouhodobý. Vzniká dle § 14 odst. 3 písm. a) zdanitelné plnění s nutným odvodem DPH v rámci nájemního vztahu (nemyslím prodej TZ pronajímateli po skončení nájmu, tam je to jasné)?

Pokud zákazníkovi zašlu zdarma k vyzkoušení např. cívku drátu, kterou jinak prodávám s určitou cenou, jedná se o obchodní vzorekc, nebo dar? Jaké jsou případné daňové důsledky v dani z příjmu a DPH?

Jak je to s přechodem společnosti bez právní subjektivity (dříve sdružení) na veřejnou obchodní společnost? „Sdružení“ má dva společníky OSVČ, plátce DPH, vedou podvojné účetnictví a vlastní hmotný movitý majetek (částečně odepsaný). Jak nejlépe vyřešit převod do v. o. s.? Pokud by se šlo cestou nepeněžního vkladu mimo základní kapitál, nebude tento vklad podléhat znaleckému ocenění, DPH a ani dani z příjmů? Předpokládám, že v. o. s. bude pokračovat v odpisování, tzn. vklad se jeví jako daňově neutrální a nejvhodnější varianta?

Máme zde dvě firmy (A a B), které jsou předmětem podnikání propojené, kde firma A zaměstná člověka na HPP. Zaměstnanec bude pracovat z cca 20 % pro společnost A, 80 % pro společnost B. Může společnost A přefakturovávat společnosti B mzdové náklady zaměstnance? Pokud ano, musí být mezi společnostmi uzavřená ohledně výše zmíněného nějaká smlouva? Když se bude jednat čistě o přefakturaci mzdových nákladů bez žádné přirážky, bude firma A fakturovat s DPH?

Zásada přednosti unijního práva musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu, který využil možnosti, kterou mu přiznává článek 267 SFEU , ukládá povinnost nepoužít právní posouzení vnitrostátního soudu vyššího stupně, pokud má s ohledem na výklad ustanovení unijního práva podaný Soudním dvorem ve formě rozsudku nebo usnesení s odůvodněním ve smyslu článku 99 jeho jednacího řádu za to, že uvedená posouzení nejsou s tímto právem v souladu. Tato zásada však nebrání vnitrostátní právní úpravě, která se omezuje na to, že vnitrostátním soudům nižšího stupně ukládá povinnost odůvodnit jakoukoli odchylku od těchto posouzení. Článek 167, čl. 168 písm. a) a čl. 178 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být ve světle zásad daňové neutrality a právní jistoty vykládány v tom smyslu, že nebrání praxi, na jejímž základě daňová správa odepírá osobě povinné k dani nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) související s pořízením zboží, které jí bylo dodáno, z důvodu, že fakturám týkajícím se těchto pořízení nelze důvěřovat na základě okolností svědčících o nedostatku řádné péče ze strany uvedené osoby, přičemž tyto okolnosti jsou v zásadě posuzovány s ohledem na oběžník pro osoby povinné k dani zveřejněný touto správou, pokud – tato praxe a tento oběžník nezpochybňují povinnost uvedené správy právně dostačujícím způsobem prokázat objektivní skutečnosti, na základě kterých se lze domnívat, že se uvedená osoba dopustila úniku na DPH nebo že věděla nebo měla vědět, že dotčené plnění je součástí takového úniku, – uvedená praxe a uvedený oběžník neukládají téže osobě povinné k dani nést břemeno složitého a důkladného prověřování dodavatele, – požadavky uplatňované uvedenou správou jsou v souladu s požadavky stanovenými oběžníkem a – zveřejněný oběžník pro osoby povinné k dani byl formulován jednoznačným způsobem a jeho použití bylo pro procesní subjekty předvídatelné. Směrnice 2006/112 musí být vykládána v tom smyslu, že – brání tomu, aby se daňová správa v případě, že hodlá osobě povinné k dani odepřít nárok na odpočet DPH odvedené na vstupu z důvodu, že se tato osoba podílela na kolotočovém podvodu v oblasti DPH, omezila na prokázání, že toto plnění je součástí kruhového fakturačního řetězce, – uvedené správě přísluší, aby přesně určila skutečnosti zakládající daňový únik a předložila důkaz o podvodném jednání a dále prokázala, že se osoba povinná k dani na tomto úniku aktivně podílela, nebo alespoň věděla či měla vědět, že pořízení zboží nebo služeb, jež uplatňuje na podporu tohoto nároku, je součástí uvedeného úniku, což nutně nevyžaduje identifikaci všech účastníků tohoto úniku a jejich příslušných jednání.

Odborný příspěvek má za cíl přiblížit specifika dokazování na DPH v případě dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie (dále též „JČS“). Tato oblast je aktuálně odbornou veřejností pečlivě sledována, jelikož v rámci správního soudnictví se řeší otázka, zda je možné při dodání zboží do JČS aplikovat pravidla vyplývající z judikatury vztažené ke vstupům, resp. k přijatým zdanitelným plněním (pozn. jedná o rozsudek Soudního dvora Evropské unie, C-154/20 , ve věci Kemwater ProChemie, ze dne 9. 12. 2021, dále jen „SDEU Kemwater“, resp. rozsudek NSS, čj. 1 Afs 334/2017-208, ve věci Kemwater ProChemie, ze dne 23. 3. 2022, dále jen „NSS Kemwater“). Judikatura počínající rozsudky SDEU Kemwater a NSS Kemwater položila základy současného pohledu na osobu dodavatele v rámci tuzemských obchodních transakcí. Při určitém zjednodušení je tak možné dojít k závěru, že tuzemský plátce za určitých okolností splní hmotněprávní podmínky nároku na odpočet daně, i když nebude zřejmé, od jakého konkrétního tuzemského plátce obdržel přijaté zdanitelné plnění. V tomto ohledu není překvapením, spíše to bylo otázkou času, kdy tato pravidla „na vstupu“ budou diskutována v soudním sporu, jenž se dotýká „výstupů“. Konkrétně tomu bylo v případě soudního sporu, který nejprve posuzoval Městský soud v Praze ze dne 18. 8. 2021, čj. 14 Af 4/2020-48, ve věci B2 Energy s.r.o. (dále jen „B2 Energy“). Ten dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala dodání zboží jeho konečným příjemcům prostřednictvím příjemců deklarovaných. Následně v reakci na kasační stížnost žalobkyně (stěžovatelky) řeší tento spor NSS, který ve svém usnesení čj. 4 Afs 291/2021-34 posuzoval otázku, zda lze odepřít nárok na osvobození od DPH při dodání zboží do JČS, jestliže není znám skutečný příjemce zboží, v souvislosti s nímž uplatňuje dodavatel nárok na osvobození od daně. Rozřešení této otázky nechal NSS na Soudním dvoru Evropské unie, když mu položil v tomto světle předběžnou otázku. Soudní dvůr Evropské unie na položenou předběžnou otázku odpověděl rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, C-676/22 , ve věci B2 Energy (dále jen „SDEU B2 Energy“). Tento článek se tedy zaměřuje na interpretaci rozsudku SDEU B2 Energy a na další souvislosti vyplývající z přiléhavé judikatury a poskytuje jeho kritickou oponenturu.

Je třeba říci, že prokázaný fakturační řetězec několika personálně propojených obchodních společností, které mezi sebou „kolotočově“ pře-prodávají nová vozidla SUBARU za tvrzeným účelem jejich dalšího prodeje zahraničním zákazníkům (tzv. reexport) budí i podle Nejvyššího správního soudu minimálně značné podezření o skutečném účelu těchto obchodů. Podezřelost obchodních transakcí, kdy v jeden den předmětná vozidla několikrát změní vlastníka, aniž by opustila prostory užívané dealerem M. Liška, spol. s r. o. (Autosalon Liška), ovšem k neuznání odpočtu na DPH nedostačuje (srov. závěry rozsudku SDEU ve věci C-610/19). Prodeje vozidel mezi subjekty řetězce byly dostatečně doloženy po formální stránce. Skutečnost, že vozidla neměnila fyzicky místo svého uskladnění, není nabytí vlastnictví k vozidlu, resp. práva nakládat s věcí jako vlastník nijak na překážku. Započtení vzájemných pohledávek na úhradu kupní ceny je jistě indicií vzbuzující pochyby, ale také nedostačuje k závěru, že prodeje vozidel se reálně neuskutečnily. Určující je, zda strana, na niž je převedeno právo nakládat se zbožím jako vlastník, má možnost činit rozhodnutí, která mohou ovlivnit právní situaci daného zboží, zejm. rozhodnutí o prodeji (bod 40 rozsudku ve věci SDEU C-401/18, věc Herst, s.r.o.) Orgány finanční správy byly povinny prokázat minimálně to, že pochybnosti o předmětných transakcích jsou natolik intenzívní, že zcela dostatečně zpochybňují tvrzení stěžovatelky, že vozidla se dostala do její právní sféry takovým způsobem, aby s nimi mohla nakládat jako vlastník. Pokud by se v daňovém řízení skutečně prokázalo, že bylo s největší pravděpodobností zcela vyloučeno, aby stěžovatelka v inkriminované době paralelního prodeje mohla s vozidlem nakládat a že prodej nijak neovlivňovala či ani nemohla ovlivnit, šlo by o stěžejní důkaz svědčící pro závěry správce daně o neuznání odpočtu DPH.

Velkoobchod dodává zákazníkovi zboží, k přepravě využívá externího přepravce. Zboží k přepravě měl velkoobchod koupené od plátce DPH za 50 000 Kč + 10 500 Kč DPH. Přepravce polovinu zboží poškodil, velkoobchod bude přepravci vystavovat fakturu na náhradu škody. Na faktuře za škodu se nevyčísluje DPH. Měla by tedy být částka na faktuře ve výši 30 250 Kč, nebo 25 000 Kč (vzhledem k tomu, že si velkoobchod při nákupu uplatnil DPH na vstupu)? Má velkoobchod povinnost vracet uplatněnou DPH z poškozeného zboží? Pokud ano, v jakém řádku daňového přiznání by se měla částka 2 250 Kč projevit?

Uplatňování DPH v oblasti kultury a sportu se řídí obecně platnými pravidly, která vyplývají ze zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “). Novelou zákona o DPH , která je součástí zákona č. 349/2023 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (konsolidační balíček) byly s účinností od 1. 1. 2024 provedeny změny sazeb daně, které se týkají i oblasti kultury a sportu. U většiny služeb v oblasti kultury a sportu se na základě této novely uplatňuje od 1. 1. 2024 nová snížená sazba daně ve výši 12 %. Častým praktickým problémem při uplatňování DPH v oblasti kultury a sportu je, že stejné činnosti jsou zdanitelným plněním, pokud je provádějí podnikatelské subjekty, a že jsou osvobozeny od daně bez nároku na odpočet daně, pokud je provádějí právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání. V článku je nejprve vysvětleno základní vymezení předmětu daně a místa plnění u služeb v oblasti kultury a sportu. V dalším textu jsou vymezeny podmínky, za nichž se na tyto služby vztahuje osvobození od daně bez nároku na odpočet daně a podmínky, za nichž jsou zdanitelným plněním. V závěrečné části textu jsou podrobněji vysvětlena aktuálně platná pravidla, za nichž se od 1. 1. 2024 u služeb v oblasti kultury a sportu, jsou-li zdanitelným plněním, uplatní snížená sazba daně ve výši 12 %.

Při řešení DPH u služeb souvisejících s nakládáním s odpadem se postupuje podle pravidel pro poskytování služeb, která vyplývají z příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH “), a výkladů k němu. Od 1. 1. 2021 navíc nabyl účinnosti nový zákon o odpadech 1) , jehož účelem je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí a trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů předcházením vzniku odpadů a nakládáním s nimi. Při praktické aplikaci zákona o DPH po 1. 1. 2021 ve vazbě na nový zákon o odpadech vznikaly zejména problémy s chápáním pojmu komunální odpad, a to z hlediska stanovení sazeb daně. Tento problém prakticky řeší novela zákona o DPH , která je součástí zákona č. 349/2023 Sb. (tzv. konsolidační balíček), jak je vysvětleno v dalším textu.

Firma nakoupí koloběžku, kterou dá do tomboly na firemním večírku pořádaném pro zaměstnance. Je tato výhra v tombole pro zaměstnance osvobozena od daně z příjmu FO nebo musí zaměstnanec dodanit? 

Jak se posuzují tržby z prodeje vstupenek na akci, která se bude konat až po ukončení prodeje vstupenek v jiném měsíci (případně i roce)? Počítají se tyto úplaty za prodané vstupenky do obratu v okamžiku prodeje vstupenky, anebo až při konání samotné akce (kdy teprve dojde k uskutečnění plnění)? Trochu matoucí může být, že v účetnictví se prodej vstupenky zpravidla účtuje jako výnosy, případně jako výnosy příštích období, a ne jako přijaté zálohy.

Dopravce nám vyfakturoval marný nájezd z důvodů problémů při vyzvednutí naší zásilky, nestihl přepravce vyzvednout jinou zásilku. Vystavil tedy fakturu za marný nájezd. Faktura má 0% sazbu DPH. Předpokládám, že je tomu tak z důvodu náhrady škody, kterou jsme mu naší zásilkou způsobili. Jedná se pro firmu o daňově účinný náklad?

Je možné, aby podnikatel FO, plátce DPH poskytl svůj firemní automobil jinému podnikateli, neplátci DPH pro realizaci své zakázky? V praxi to vypadá, že neplátce DPH dojede za plátcem, zapůjčí si od něj automobil, vyřídí mu potřebné věci a opět dojede zpět. Natankuje, účtenku od PHM donese plátci DPH (ten si z ní uplatní DPH a dá do nákladů), cestu mu zaznamená do knihy jízd. Následně neplátce DPH vyfakturuje plátci DPH výpomoc na zakázce.