Důvodová zpráva
Ing.
Andrej
Babiš
JUDr.
Alena
Schillerová
Ph.D.
Předseda vlády
Ministryně financí
I. Obecná část
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, je
souborem novel těchto daňových zákonů:
1)
zákona č. 586/1992 Sb., o daních z
příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“),
2)
zákona č. 187/2016 Sb., o dani z
hazardních her, ve znění zákona č. 298/2016 Sb. (dále
jen „zákon o dani z hazardních her“),
3)
zákona č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané
hodnoty“),
4)
zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních
daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“),
5)
zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve
znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „celní
zákon“),
6)
7)
zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní
spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní“),
8)
zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční
správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Finanční
správě“),
9)
zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Celní správě“).
Kromě výše uvedených novel daňových zákonů je součástí tohoto zákona také novela zákona č.
182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“). Vazba na daňové
zákony je u novely insolvenčního zákona jednoznačně
dána jejím obsahem, který upravuje oblast opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním
řízení upravenou zákonem o dani z přidané hodnoty pro
účely insolvenčního řízení.
Zařazením těchto změn do jednoho právního předpisu se pro jejich adresáty (zejména daňové
subjekty a správce daně) zvyšuje přehlednost, neboť změny daňových zákonů jsou obsaženy v návrhu
jednoho právního předpisu. Pro adresáta je tak snazší orientovat se v provedených změnách, neboť
nejsou obsaženy v řadě dílčích novel jednotlivých právních předpisů.
Novely jednotlivých zákonů zařazených do návrhu zákona spolu věcně souvisí, neboť se
týkají daní v širokém slova smyslu (daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění) a jejich
správy. Návrhem zákona je tak novelizována specifická část právního řádu, kterou lze označit jako
pozitivní daňové právo (hmotné i procesní), ve které se uplatňují stejná pravidla a principy a v
jejímž rámci se jako obecný právní předpis používá daňový
řád (obecný právní předpis upravující správu daní v širokém slova smyslu).
Rovněž z hlediska procesní ekonomie legislativního procesu je zařazení změn daňových
zákonů do jednoho právního předpisu vhodné, neboť umožňuje reagovat na problémy, které vyvstanou v
průběhu legislativního procesu (ať už v rámci připomínkového řízení, nebo v Parlamentu) komplexním
způsobem, tj. požadované změny v daňovém právu promítnout do všech relevantních předpisů.
Kromě zmíněné přehlednosti a komplexnosti je nespornou výhodou i menší administrativní a
časová zátěž pro všechny subjekty podílející se na legislativním procesu, což může pozitivně přispět
k délce legisvakanční lhůty. Pro daňové zákony více než pro jiné oblasti práva platí, že jejich
změna je tradičním a typickým nástrojem realizace politiky vlády, přičemž se jedná o proces
periodický. V případě klíčových daňových zákonů tak lze hovořit o každoroční novelizaci, k čemuž
přispívá vydatnou měrou též působení evropského zákonodárce. Důsledkem toho je krátká legisvakance,
neboť při průměrné délce legislativního procesu (1 rok) nelze daňovou politiku vlády pro daný rok
zajistit rychleji. Časová úspora vzniklá spojením daňových zákonů, které by jinak musely být
předkládány samostatně, tak pozitivně přispívá k tomu, aby legisvakance mohla být co
nejdelší.
Před