Důvodová zpráva k zákonu č. 256/2019 Sb., změna zákona o evidenci tržeb a změna zákona o dani z přidané hodnoty

Tato část je rozdělena podle novel jednotlivých daňových zákonů.

Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. a nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/2018 Sb. (dále jen „zákon o evidenci tržeb“) s účinností od 1. prosince 2016 zavedl institut evidence tržeb doplňující stávající evidenční povinnosti o plošně zacílené hlášení údajů o platbách, které se vyznačují nižší nebo nejasnou mírou dohledatelnosti (platby v hotovosti, šekem apod.) ze strany správce daně v reálném čase. Evidence tržeb spočívá na následujících základních principech:

V dalším textu se uvádí popis současné právní úpravy k oblastem dotčeným věcnými změnami tohoto návrhu zákona.

V zákoně o evidenci tržeb v současném znění není upravena jeho územní působnost. V jeho § 3 se pouze stanoví, že subjektem evidence tržeb je poplatník daně z příjmů fyzických osob nebo právnických osob (tedy jak daňový rezident České republiky, tak daňový nerezident) a předmětem evidence tržeb jsou evidované tržby poplatníka; evidovaná tržba přitom musí zakládat rozhodný příjem definovaný v § 6 zákona o evidenci tržeb, tedy příjem ze samostatné činnosti, která je podnikáním, v případě poplatníků daně z příjmů fyzických osob, nebo z podnikání v případě poplatníků daně z příjmů právnických osob, a to podle českého zákona o daních z příjmů. Z toho vyplývá, že povinnosti evidence tržeb podléhají všechny tržby, které poplatníkům zakládají rozhodný příjem, a to bez ohledu na to, kde jsou uskutečněny.

a) Evidence bezhotovostních plateb

Podle § 5 písm. b) zákona o evidenci tržeb ve znění před nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 26/16¹⁾ splňovala formální náležitosti pro evidovanou platbu mimo jiné platba uskutečněná bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat. Tím se rozuměly zejména karetní transakce, ať už uskutečňované prostřednictvím či kreditní karty, nebo prostřednictvím virtuální karty umístěné např. v mobilním telefonu. Uvedený nález Ústavního soudu toto ustanovení s účinností k 28. únoru 2018 zrušil, a to z důvodu, že tyto platby jsou snadno dohledatelné a správce daně si může podle § 57 odst. 3 daňového řádu od poskytovatele platebních služeb údaje o nich vyžádat. Tím byly z evidovaných tržeb vyloučeny tržby uskutečněné způsobem uvedeným ve zrušeném § 5 písm. b) zákona o evidenci tržeb.

b) Daňové identifikační číslo

Podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci tržeb je údajem o evidované tržbě zasílaným datovou zprávou daňové identifikační číslo poplatníka a podle § 19 odst. 2 písm. c) tohoto zákona je takovým údajem také daňové identifikační číslo poplatníka, který pověřil evidováním této tržby poplatníka, který tržbu