Důvodová zpráva k zákonu č. 382/2015 Sb., změna zákona o spotřebních daních

Základní úprava podpory uplatňování udržitelných biopaliv v dopravě v České republice je obsažena v zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanoví povinnost dodávat na daňové území České republiky stanovené minimální množství biopaliv (4,1% z celkového objemu motorových benzínů a 6,0% z celkového objemu motorové nafty). Do tohoto povinného minimálního podílu jsou započítávána biopaliva splňující kritéria udržitelnosti, která se nachází v klasických pohonných hmotách (nízkoprocentní přimíchávání), ve vysokoprocentních směsích s klasickými pohonnými hmotami a v čistém stavu.

Nízkoprocentní přimíchávání biopaliv do pohonných hmot nepočítá s žádným daňovým zvýhodněním. Do motorové nafty lze podle příslušných technických norem takto přimíchat až 7% a do bezolovnatého benzínu až 10% biosložky.

Daňová zvýhodnění čistých biopaliv splňujících kritéria udržitelnosti (vyjma bioplynu v plynném stavu) a vysokoprocentních směsí biopaliv splňujících kritéria udržitelnosti s klasickými pohonnými hmotami jsou v České republice upravena zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o spotřebních daních"). Daňová zvýhodnění bioplynu (v plynném stavu) jsou obsažena v části čtyřicáté páté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (dále jen "zákon o dani z plynů"). Tato daňová zvýhodnění jsou poskytována na základě předchozího Víceletého programu podpory dalšího uplatnění biopaliv v dopravě, jehož účinnost končí k 30. červnu 2015.

Návrhy navazujících daňových zvýhodnění vysokoprocentních a čistých biopaliv jsou obsahem Víceletého programu podpory dalšího uplatnění udržitelných biopaliv v dopravě na období let 2015 - 2020, který vypracovalo Ministerstvo zemědělství a který byl schválen vládou dne 6. srpna 2014 usnesením č. 655 (dále jen "Program").

Program byl vypracován na základě čl. 16 (5) směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny. Podle čl. 26 (2) této směrnice je nutno víceletým programem navrhovaná daňová zvýhodnění oznámit Evropské komisi z hlediska veřejné podpory v souladu s čl. 107 Smlouvy o fungování EU. Program byl zaslán Evropské komisi v průběhu měsíce září 2014. Evropská komise vznesla v rámci procesu výhrady vůči způsobu výpočtu navrhovaných daňových zvýhodnění, a proto musela být tato Programem predikovaná daňová zvýhodnění v zákonu dodatečně upravena.

Novela zákona nesmí vstoupit v účinnost dříve, než Evropská komise vydá rozhodnutí o schválení Programu. V opačném případě by Evropská komise mohla zahájit řízení s Českou republikou z důvodu porušení čl. 107 Smlouvy o fungování EU.

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně ovzduší") upravuje v § 19 povinnost zajištění minimálního obsahu biopaliv v pohonných hmotách.

Dosavadní právní úprava stanovuje povinnost dodavateli pohonných hmot, aby v pohonných hmotách, které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok nebo které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a jsou dodávány na daňové území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok, bylo obsaženo i minimální množství biopaliva.

Výše minimálního množství biopaliva je uvedena v § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší, kde je stanoveno specifické množství objemových procent odlišně pro motorové benziny (4,1% objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů) a motorovou naftu (6,0% objemových z celkového množství motorové nafty přimíchaných do motorové nafty). Povinnost zajistit minimální množství biopaliva lze dle dosavadní právní úpravy splnit rovněž uvedením čistého biopaliva nebo směsného paliva do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo dodáním čistého biopaliva nebo směsného paliva, které bylo uvedeno do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie, na daňové území České republiky pro dopravní účely.

Dodavatel pohonných hmot vykazuje množství a druh biopaliva, kterým se deklaruje splnění výše uvedené povinnosti, v hlášení o splnění povinnosti uvedení minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu pro dopravní účely nebo o splnění povinnosti dodání minimálního množství biopaliv na daňové území České republiky pro dopravní účely v pohonných hmotách uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie za uplynulý kalendářní rok (dále jen "hlášení"). Hlášení se podává každoročně, a to vždy k 31. lednu následujícího kalendářního roku.

Stávající úprava délky stanoveného období (kalendářní rok) je nevyhovující, neboť v praxi dochází k situacím, kdy dodavatel pohonných hmot uvádí do volného daňového oběhu, resp. dodává ve volném daňovém oběhu z jiných členských států na území České republiky výhradně pohonn