Důvodová zpráva k zákonu č. 105/2013 Sb., změna některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

Hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad (RIA) nebylo na tento návrh zákona aplikováno na základě bodu 3 části první (procesní pravidla) Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), jež byly schváleny usnesením vlády č. 877 ze dne 13. srpna 2007, neboť se jedná o doprovodné změny doplňující obecný procesní právní předpis, pro který je stanovena výjimka.

Předmětný návrh zákona navazuje na návrh zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a zajišťuje nezbytnou provázanost jiných právních předpisů s tímto návrhem zákona (zejména pokud jde o trestní řízení, evidenci Rejstříku trestů, výkon vazby, azyl, cestovní doklady a policejní předpisy). Změnami jiných právních předpisů se reaguje na skutečnost, že nový zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních upravuje některé instituty odlišně od dosavadní právní úpravy, nebo obsahuje úpravu otázek dosud v právní úpravě komplexně neřešených – např. spolupráce s mezinárodními trestními soudy a tribunály.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Pokud jde o právní akty Evropské unie, dílčí implementaci Rozhodnutí Rady 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti, jakož i Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu, které mění Rozhodnutí Rady 2002/187/SVV, zajišťuje novela trestního řádu, zákona o Rejstříku trestů, zákona o státním zastupitelství a zákona o ochraně osobních údajů, v nichž se zakotvují některé dílčí pravomoci národního člena Eurojustu a upravuje se otázka přístupu subjektu údajů k osobním údajům zpracovávaným Eurojustem a procedura zjednání nápravy při jejich nepřesném zpracování.

V zákonu o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a v trestním zákoníku se zajišťuje dílčí implementace Rámcového rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech.

I když nejde přímo o implementační ustanovení, navrhovaný § 76a trestního řádu navazuje na doporučení vyplývající ze Závěrečné zprávy o čtvrtém kole vzájemných hodnocení „Praktické uplatňování evropského zatýkacího rozkazu a odpovídajících postupů předávání mezi členskými státy“ (dokument 8302/4/09 REV 4 CRIMORG 55 COPEN 68 EJN 24 EUROJUST 20) a doporučení č. 19 Hodnotící zprávy o České republice provedené v rámci čtvrtého kola vzájemných hodnocení „Praktické uplatňování evropského zatýkacího rozkazu a odpovídajících postupů předávání mezi členskými státy“ (dokument 15691/2/08 REV CRIMORG 194 COPEN 222 EJN 71 EUROJUST 95).

Pokud jde o mezinárodní smlouvy, skutková podstata trestného činu agrese nově navržená v § 405a trestního zákoníku (jakož i některá další dílčí ustanovení) reaguje na požadavky Římského statutu ze dne 17.7.1998, jehož smluvní stranou se Česká republika stala ke dni 1.10.2009 a který byl vyhlášen pod č. 84/2009 Sb. m. s. Jiné mezinárodní smlouvy se navrhované právní úpravy přímo netýkají.

S ohledem na skutečnost, že jde o doprovodné změny, nevyplývají z navrhované právní úpravy zvýšené finanční nároky - navrhovaný zákon nebude mít dopad ani na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty, ani na hospodářské subjekty, zejména malé a střední podnikatele.

Navrhovaná úprava není spojena se sociálními dopady, nedopadá na životní prostředí, nemá bezprostřední nebo sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví.

Jako další důvod nepřípustnosti trestního stíhání v České republice se do § 11 trestního řádu doplňuje skutečnost, že trestní řízení bylo předáno do jiného státu a v tomto předaném řízení byl dotčené osobě cizozemským soudem pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, jejichž výkon byl přinejmenším zahájen, nebo nastala skutečnost, která brání jejich výkonu v cizím státě, anebo pokud bylo cizozemským soudem v předaném řízení pravomocně upuštěno od uložení trestu, anebo bylo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby. Tento důvod nepřípustnosti trestního stíhání je doplňován v návaznosti na novou úpravu předání trestního řízení do cizího státu. Jeho znění je inspirováno formulací článku 54 Schengenské prováděcí úmluvy a článku 35 Evropské úmluvy o předávání trestního řízení z 15.5.1972 (č. 551/1992 Sb.) a vychází z toho, že mají-li orgány České republiky k cizozemským orgánům takovou důvěru, že jsou ochotny sdílet s nimi odpovědnost za provedení trestního řízení, a předají-li trestní řízení cizozemským orgánům, měly by respektovat výsledek trestního řízení v cizím státě alespoň u zde vymezených typů rozhodnutí a stanovených podmínek.

V návaznosti na článek 50 Listiny základních práv EU, článek 54 Schengenské prováděcí úmluvy a související judikaturu Evropského soudního dvora (rozhodnutí ve věcech C-187/01 a C-385/01 Gözütok a Brügge, C-469/03 Miraglia, C-436/04 Van Esbroeck, C-467/04 Gasparini a další, C-150/05 Van Straaten, C-288/05 Kretzinger, C-367/05 Kraaijenbrink, C-297/07 Bourquain, C-491/07 Turanský) se přesněji vymezuje, kdy se ve vztahu k rozhodnutím jiných členských států EU a tzv. přidružených států, jimiž jsou jiné než členské státy EU, které se mezinárodní smlouvou zavázaly k provádění schengenských předpisů (schengenskými předpisy se rozumí mezinárodní smlouvy o odstraňování kontrol na společných hranicích a s nimi související právní předpisy EU), tj. konkrétně Norsko, Island a Švýcarsko, uplatní důvod nepřípustnosti trestního stíhání spočívající v uplatnění překážky věci rozhodnuté (). Současné znění § 11 odst. 4 trestního řádu je příliš široké a jeho aplikace může vést k tomu, že pachatelé trestných činů uniknou spravedlnosti (např. oproti článku 54 Schengenské prováděcí úmluvy odsuzující rozhodnutí v jiném členském státu EU vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté bez ohledu na jeho reálnou vykonatelnost, nebo v rozporu se závěry rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-469/03 Miraglia může překážku věci pravomocně rozhodnuté vytvořit i rozhodnutí justičního orgánu jiného členského státu EU o zastavení trestního stíhání pro neúčelnost z důvodu řízení vedeného v České republice). Ačkoli článek 58 Schengenské prováděcí úmluvy umožňuje přednostní použití širších vnitrostátních předpisů upravujících překážku věci pravomocně rozhodnuté vůči rozhodnutím cizozemských orgánů, je třeba předmětné ustanovení koncipovat tak, aby více odpovídalo článku 54 Schengenské prováděcí úmluvy a judikatuře Evropského soudního dvora a nastolilo rovnováhu mezi požadavkem, aby nikdo nebyl stíhán pro stejný skutek v několika státech proto, že využil práva volného pohybu, a požadavkem, aby pachatelé v důsledku využití práva volného pohybu neunikali spravedlnosti. Rozšířen byl též okruh států, na které se toto ustanovení vztahuje (dosavadní § 11 odst. 4 trestního řádu pomíjí přidružené státy).

Jde o legislativně technickou úpravu související s novou úpravou obsaženou v odstavci 2.

Jedním z projevů přenosu pravomocí ve smyslu čl. 10a Ústavy České republiky, k němuž v případě mezinárodních trestních soudů a tribunálů uvedených v