Oceňování zásob při jejich pořízení
Ing.
Martin
Děrgel
Zásoby patří mezi nejčastěji účtované položky, protože se bez nich neobejde téměř
žádná firma. Nejen obchodníci, výrobci všeho možného, stavební a montážní firmy, ale také účetní,
právníci a nejrůznější poradci mají tzv. na skladě přinejmenším kancelářské papíry, psací potřeby,
náhradní náplně do tiskáren a čisticí prostředky. Obvykle je pořizujeme jednorázovým nákupem za
jednu částku, někdy to ale bývá složitější a nabíhají související náklady – otázkou je, které ještě
patří do účetního ocenění zásob, a které už ne? V souladu s očekáváním má účetní v tomto směru
nejvíce starostí se zásobami pořízenými vlastní činnosti, včetně těch nedokončených před koncem
účetního období, přičemž účetní postupy oceňování pořizovaných zásob se týkají rovněž fyzických osob
s tzv. daňovou evidencí.
Druh ocenění závisí na způsobu pořízení
Aby bylo možno zásoby účetně zachytit, je nutné je ocenit v Kč. Nelze účtovat stylem: 1
000 kg cukru, 100 párů bot, 10 litrů nafty, 1 kohout apod. Při nadhledu totiž účetní evidují „jen
čísla“ ve smyslu cen (hodnot) účtovaných položek, které
a priori
nic nevypovídají o kvalitě, užitné
hodnotě, kráse, ekologii, bezpečnosti apod. Vezměte jim údaj o ceně a budou bezradní jako plavci u
vypuštěného bazénu. Neúčtují o změnách samotných zásob, ale pouze jejich hodnoty v Kč. Proto pouhá
interní přeprava zásob zvýší jejich účetní ocenění, a naopak ho sníží tvorba opravné položky kvůli
horší prodejnosti, aniž se jakkoli změní množství či kvalita skladovaných položek. Účetnímu je na
rozdíl od skladníka jedno, jestli jde o plyšové medvídky nebo kyanid, zajímá jej pouze cena. Jenže
jaká, co ji tvoří? Praktik usoudí, že kupované zásoby by se měly ocenit kupní cenou, jak jsme zvyklí
u svých spotřebitelských nákupů. Naproti tomu obchodník by třeba raději sortiment evidoval v cenách
pevných nebo prodejních, aby měl snazší přehled o potenciálu skladovaného zboží pořizovaného za
často měnící se ceny.Závazná, obecně platná pravidla (nejen) účetního oceňování zásob stanovuje, v souladu s
očekáváním, zákon č. 563/1991 Sb., o
účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„“), a to v § 25 odstavcích 1 a
5:
-
Úplatně pořízené zásoby
se oceňují pořizovací cenou
, kterou se
rozumí:–
cena, za kterou
byl majetek pořízen, a náklady s jeho pořízením
související.
-
Zásoby vytvořené vlastní činností
se zpravidla oceňují vlastními
náklady
, jimiž
jsou:–
přímé náklady
vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i přiřaditelné nepřímé náklady, které se vztahují
k výrobě nebo jiné
činnosti;
–
do
přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další
náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou nebo jinou
činností.
-
Zásoby nabyté bezúplatně
nebo vytvořené vlastní činností, kdy nelze zjistit
vlastní náklady, se oceňují reprodukční pořizovací cenou
definovanou jako (pozn.: tímto
druhem ocenění se ale zabývat
nebudeme):–
cena, za kterou
by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm
účtuje.
Než dočtou neúčtující OSVČ s daňovou evidencí, tak by si měly uvědomit, že tato účetní
pravidla se zprostředkovaně vztahují i na ně. Dozvědí se to v
§ 7b odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o
daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„“):
„… Ostatní majetek (pozn.:
mimo odpisovaný hmotný majetek a pohledávky, ‚ostatní‘ jsou i zásoby) se oceňuje pořizovací
cenou,31) je-li pořízen úplatně, vlastními
náklady,31) je-li pořízen ve vlastní režii, (pozn.: odkaz míří na výše
citované účetní definice)…“
Účetní oceněn&iacu