Správná formulace plné moci je důležitá nejen pro daňový subjekt, ale i pro správce daně. Pokud ji nesprávně posoudí, může se mu stát, že bude doručovat své písemnosti do nesprávných rukou či jednat s neoprávněnou osobou, což může způsobit nezákonnost některých jeho kroků. Zajímavým rozsudkům z této oblasti se budeme věnovat v následujícím příspěvku.
Nad daňovou judikaturou z oblasti plných mocí
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
K minulé judikatuře
Zmíněné problematice se věnujeme v našem časopise opakovaně, a to např. v č. 6/2018 a č. 12/2021. Úvod článku tedy nejprve věnujeme shrnutí judikátů ze zmíněných příspěvků.
Problematice povinnosti rozesílání tzv. „generálních“ plných mocí z jednoho finančního úřadu na druhý se věnoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2014, čj. 1 Afs 88/2013-66, a podobně i z 10. 4. 2015, čj. 4 Afs 8/2015-39.
Jestliže daňový subjekt uloží plnou moc u svého místně příslušného finančního úřadu, nemusí být tímto úřadem automaticky rozeslána na všechny ostatní finanční úřady
v republice, a je ji tedy nutno uložit u každého finančního úřadu samostatně. Pokud však jde např. o kontrolu v rámci tzv. „vybrané působnosti“ dle zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě ČR (dále také jen „ZFS“), je situace jiná. V takovém případě kontrolu provádí místně příslušný finanční úřad, kterému není nutno plnou moc předkládat znovu. Další výjimky jsou uvedeny přímo v daňovém řádu (např. dožádání jiného finančního úřadu) a jsou zmiňovány přímo v rozsudcích.Zrušení plné moci ze strany klienta a oznámení této skutečnosti finančnímu úřadu je popisováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2014, pod čj. 9 Afs 38/2014-59 (zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS č. 2/2015 pod č. 3153/2015).
Plnou moc pro daňového poradce nemusí u finančního úřadu zrušit pouze daňový subjekt, který ji udělil, ale může tak učinit i daňový poradce,
který byl zmocněncem a ukončil své smluvní vztahy s tímto klientem.Rozsudek Nejvyššího správního soudu dne 15. 5. 2015, pod čj. 4 Afs 68/2015-35 (zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 9/2015 pod č. 3261/2015), řešil mnohaleté spory daňových poradců s finanční správou ohledně posouzení skutečnosti, kdy je plná moc pro daňového poradce podána na poštu 1. 4. a pošta ji doručí správci daně o několik dní později. Předmětem sporu byla otázka, zda je i v tomto případě zachován nárok na prodloužení termínu pro podání daňového přiznání k dani z příjmů do 1. 7. Soud rozhodl, že
není nutné, aby plná moc do 1. 4. v takovém případě fyzicky dorazila na finanční úřad, postačí podání k poštovní přepravě.
Aktuálnost tohoto sporu však již poněkud pominula, neboť současná pravidla pro prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů již nevyžadují, aby byla plná moc uplatněna u správce daně do 1. 4. Posouzení textu plné moci Nejvyšší správní soud dne 26. 6. 2014 pod čj. 5 Afs 65/2013-79. Nejvyšší správní
„Zplnomocňuji paní I. N. k zastupování společnosti Lajka Production ve věci kontroly Přiznání k dani z přidané hodnoty za rok 2007“
ohledně toho, zda postačuje k oprávněnosti zmocněnce zastupovat při kontrole, řešilsoud uznal plnou moc pro zastupování dostatečnou mj. proto, že další zástupce daňového subjektu pro zbytek kontroly ani on sám nenamítali v jejím průběhu, že by byla zahájena nezákonně
. K jejímu zpochybnění tedy došlo až dodatečně.Spor, zda je plná moc vůči správci daně i nadále účinná poté, co byl daňový poradce vyškrtnut ze seznamu Komory daňových poradců a byl mu soudem uložen zákaz podnikání, byl předmětem rozhodování NSS dne 26. 4. 2017 pod čj. 3 Afs 94/2016-33.
Plná moc vyškrtnutím poradce nezanikla.
Rozsudek konstatoval, že pokud správce daně doručoval písemnosti tomuto zástupci, nepostupoval protiprávně.V další kauze nizozemský subjekt ve svých podáních různým způsobem uváděl svůj název a nizozemské sídlo. Neuspěl jeho argument, že vždy uváděl stejné nizozemské DIČ. Podle názoru správce daně i soudů nebylo vinou finančních orgánů, že si plnou moc nespárovaly i v jiných řízeních. Také plná moc nizozemského subjektu z registračního řízení k daním v ČR nebyla akceptována pro další daňová řízení. Nejvyšší správní soud dne 8. 9. 2016, čj. 10 Afs 197/2015-58, postup správce daně schválil.
Z rozsudku NSS ze dne 22. 11. 2017, čj. 6 Afs 8/2017-48, jsme se dozvěděli, že
„generální“ plná moc formulovaná výslovně jen pro zastupování před konkrétním finančním úřadem neplatí automaticky i pro nadřízený orgán
, který prováděl odvolací řízení.Otázkou
údajně zfalšované plné moci
se zabýval Nejvyšší správní soud dne 13. 10. 2021 pod čj. 4 Afs 104/2021-44. Jednatel žalobce tvrdil, že podpis na plné moci není jeho, tím pádem zmocněnkyně neměla právo firmu zastupovat, průběh kontroly byl nezákonný a díky tomu uběhla prekluzivní lhůta
pro doměření daně. Finanční orgány ani soudy však tento názor neakceptovaly. Problémem totiž byla skutečnost, že představitelé firmy o probíhající kontrole prokazatelně věděli a své námitky stran plné moci uplatnili až v době, kdy měla uplynout
Toto chování bylo označeno za účelové. Neuspěl ani návrh na provedení znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu na plné moci, neboť byl učiněn až opožděně.prekluzivní lhůta
pro doměření daně.Oprávněnost pokuty za kontrolní hlášení
byla posuzována u Nejvyššího správního soudu dne 27. 9. 2018, čj. 9 Afs 199/2018-35. Dle názoru správce daně formulace plné moci k zastupování ve věci „zpracování, podávání a elektronickému podávání přiznání k dani z přidané hodnoty vč. všech souvisejících příloh (záznamních povinností, souhrnných hlášení)“
neodpovídala metodice finanční správy, a proto nebylo kontrolní hlášení podáno oprávněnou osobou. Nejvyšší správní soud však konstatoval, že z celého řízení byla zřejmá vůle žalobkyně k tomu, aby její zástupkyně za ni jednala, a není tak rozhodující, zda se plná moc „trefila“ do metodiky finančních orgánů. Plnou moc pro podání daňového