Ve veřejném prostoru se nejméně od podzimu loňského roku objevují materiály, které se týkají návrhu nového zákona o účetnictví . 1) To dává dobrou příležitost se danou problematikou opakovaně zabývat. 2) Zpracovatelé pochopitelně na svůj výtvor pějí chvalozpěvy, a současně zrovna nectí dosavadní zákonnou úpravu, o čemž svědčí i důvodová zpráva. Je tomu opravdu tak, či ne? V tomto článku se pokusím odpovědět na některé otázky, a ač jsem donedávna působil na Ministerstvu financí, již převážně pohledem zvenku. To nemusí být na škodu věci.
Glosy k návrhu nového zákona o účetnictví
JUDr.
Jan
Huleš
V době psaní tohoto článku se zatím poslední dokument nalézal na ve vládním VeKLEP na adrese https://odok.cz/portal/veklep/material/KORNCKKHGM1N/, kde je umístěn
návrh zákona o účetnictví
a v rubrice Zpracování se stavovou informací „3 - připomínkové řízení ukončeno“. Tato
„verze VeKLEP“
návrhu zákona je východiskem mých, spíše
kritických glos.
Zároveň je text napsán tak, aby dával alespoň stručnou informaci o obsahu návrhu zákona.Předesílám, jsem si vědom toho, že některé nyní „napadené“ úpravy byly nastaveny již v dosud platném zákonu č. 563/1991 Sb., o účetnictví, dále jako
, i toho, že ne vše zde uvedené je pro čtenáře něčím novým, neznámým.
Účinnost, legisvakance
Uvedený návrh
Část šestnáctá
Účinnost v § 172 stanoví, že tento
zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2024.
Dovolím si nesouhlasit a
doporučit odložení účinnosti o jeden rok na 1. ledna 2025
nebo alespoň např. na
1. září 2024
(tuto účinnost lze vyřešit přechodnými ustanoveními). To proto, aby byla zajištěna dostatečná
legisvakanční doba
a adresáti zákona se mohli
bez časové tísně
seznámit s jeho obsahem či adaptovat na něj své účetní systémy.A to i vzhledem k obvyklé délce legislativního procesu, ale
hlavně
proto, že návrh zákona má
zásadně jiné pojetí, silně ovlivněné IAS,
než jaké má dosud platný zákon o účetnictví. To spočívá zejména v tom, že se jednoznačně
upřednostňuje účetní výkaznictví
(účetní závěrku aj.)
na úkor vedení účetnictví,
jak vyplyne též z dalšího textu. Zmíněné pojetí je třeba považovat za
neomarxistické,
tzn. mimo jiné likvidační vůči všemu národnímu.Cui bono?
Chápu, že ne jenom svým doporučením neudělám radost jistě nedočkavým auditorům a jejich společnostem, společnostem účetního, daňového poradenství aj. Nemohl jsem jinak.
Zároveň se ptám, zda
účetní v praxi,
přese certifikaci a jiné formy (re)kvalifikace,
jsou připraveni
(?) na zásadní změny pocházející ze (zatím návrhu) zákona.Systematika zákona
Otázka, problematika systematiky má
dvě polohy
– formální a věcnou (obsahovou).Formální
stránka je upravena Legislativními pravidly vlády (LPV)3), předně jejich Část sedmá Hlava I Čl. 25 a násl. V návrhu zákona, logicky, je použito možné členění právního předpisu v rozsahu část – hlava – díl – oddíl, poněvadž tento má šestnáct částí a 172 paragrafů(!) Má to přispívat k
přehlednosti?
Věcná
(obsahová) stránka, byť LPV uvádějí některé požadavky na obsah právního předpisu (Část sedmá Hlava IV Čl. 39 an.), je věcí zpracovatele/předkladatele a v tomto případě Ministerstva financí. V návrhu zákona je dána vymezením předmětu úpravy (§ 1).4) Jinak věcná stránka
k přehlednosti moc nepřispívá.
V obou polohách vidím nevhodnou úpravu, z níž něco naznačím v dalším textu.
První problém je ten, že v návrhu zákona se „účetní“ právo Evropské unie vztahuje na všechny druhy účetních jednotek
přímo
(průřezově), prakticky bez roz