V případě nesouhlasu s rozhodnutími správce daně je řádným opravným prostředkem odvolání. Při jeho posuzování se však můžeme setkat nejen s problémy týkajícími se daně samotné, ale i s chybami či nedostatky při jeho podávání či vyřízení. V dnešním výběru rozsudků se zaměříme na tuto oblast. V našem časopise jsme již v čísle 1/2022 zveřejnili článek „Nad judikaturou správních soudů při zahajování odvolacího řízení“. V úvodu tohoto příspěvku shrneme stručně závěry rozsudků ze zmíněného příspěvku a poté se budeme věnovat další judikatuře z uvedené oblasti.
Nad judikaturou správních soudů ohledně některých procesních otázek týkajících se odvolání
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s.r.o
K minulé judikatuře
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. dubna 2019 čj. 6 Afs 363/2018-22 (ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019 čj. I. ÚS 1856/19) bylo řešeno pozdě podané odvolání. Žalobce nesouhlasil se zastavením řízení a namítal formalistický přístup správce daně i soudu.
Opíral se o své tvrzení, že před koncem odvolací lhůty došlo k poruše na počítači daňové poradkyně, a proto nebylo možno odvolání kvalitně vypracovat
. Věc následně skončila exekucí. Žalobce však úspěšný nebyl. Pokud mu bylo zastaveno řízení pro pozdě podané odvolání, měl možnost se proti tomuto zastavení řízení opět odvolat a nikoli podat rovnou žalobu, která proto byla správně odmítnuta pro nevyčerpání řádných opravných prostředků v linii finančních orgánů. Díky svému nesprávnému postupu tak žalobce přišel o možnost argumentovat ve věci oprávněnosti doměrku samotné daně. (Obdobně judikoval NSS dne 29. 3. 2019 pod čj. 2 Afs 400/2018-27 – ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2019 čj. II.ÚS 1827/19).Správa sociálního zabezpečení není správce daně, proto se vůči ní nedají použít ustanovení daňového řádu o dodržení lhůty v případě podání nesprávnému správci daně
. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2021, čj. 7 Afs 226/2020-35 vyplynulo, že žalobce podal 28 odvolání proti dodatečným platebním výměrům na DPH. Jediné z nich odeslal omylem na správu sociálního zabezpečení namísto na finanční úřad. Podání byla odeslána poslední den lhůty pro podání odvolání v pátek večer. Správa sociálního zabezpečení postoupila chybně podané odvolání finančnímu úřadu následující pracovní den (v pondělí), což však bylo již po uplynutí lhůty pro odvolání. Odvolání bylo tedy zhodnoceno jako opožděně podané. Zmíněný omyl též nebyl uznán jako situace umožňující navrácení lhůty v předešlý stav, neboť tato možnost je vyhrazena jen pro závažné důvody. Chyba spočívající v lidském faktoru dle názoru soudu závažným důvodem není.Pokud je podáno „prázdné“, tedy tzv. „blanketní“ odvolání proti platebnímu výměru, je nutné je ve lhůtě stanovené správcem daně doplnit o řádné odvolací důvody
. V kauze řešené NSS dne 27. 11. 2014 pod čj. 9 Afs 138/2014-41 (zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 3/2015 pod č. 3176/2015, ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením I. ÚS 767/15 ze dne 26. 3. 2015) však žalobkyně včas odvolací důvody nedoplnila a správce daně řízení o odvolání zastavil. Proti rozhodnutí o zastavení řízení odvolání bylo podáno další blanketní odvolání a současně bylo doručeno doplnění původního blanketního odvolání proti platebnímu výměru, které již obsahovalo konkrétní námitky a návrhy. Nejvyšší správní soud však konstatoval, že odvolání proti platebnímu výměru nebylo doplněno včas, a tudíž není možné se zabývat jeho věcnými důvody. Zveřejněná právní věta:„Rozhodnutí správce daně o zastavení odvolacího řízení pro neodstranění vad odvolání, spočívajících v absenci odvolacích důvodů, vydané podle § 112 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, je věcně správné, neodstranil-li odvolatel tyto vady odvolání nejen na výzvu správce daně ve stanovené lhůtě, ale nejpozději do vydání rozhodnutí o zastavení řízení.“
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2021 čj. 10 Afs 21/2021-28 bylo posuzováno podání jednoho odvolání vůči více platebním výměrům. Správce daně tvrdil, že dodatečné doplnění blanketního odvolání obsahuje konkrétní argumenty pouze k některým napadeným platebním výměrům a k ostatním nikoli, a proto řízení o nich zastavil. Nejvyšší správní soud však považoval za dostatečně formulované námitky vůči všem napadeným platebním výměrům, proto bylo zastavení řízení nezákonné.
Krajský soud v Praze se dne 31. 10. 2013 pod čj. 47 Af 11/2013-59 vyjadřoval k případu, kdy Generální finanční ředitelství zastavilo odvolací řízení proti zajišťovacím příkazům pro pominutí důvodů zajištění daně a zároveň uvedlo, že je proti tomuto rozhodnutí možno podat odvolání, což bylo nepřípustné. Daňový subjekt se však v souladu s poučením GFŘ odvolal a Ministerstvo financí odvolání řešilo a zamítlo. Krajský soud však konstatoval, že odvolání nebylo vůbec přípustné, a proto o něm nemělo Ministerstvo financí věcně rozhodovat. (Pochybením byla skutečnost, že GFŘ o zastavení řízení rozhodovalo již jako orgán ve druhém stupni, proti jehož rozhodnutí nebylo možné další odvolání). Zveřejněná právní věta:
„Nesprávné poučení o odvolání není způsobilé založit přípustnost odvolání proti rozhodnutí vydanému odvolacím orgánem (§ 110 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu).“
Městský soud v Praze dne 21. 9. 2016 pod čj. 11 Af 73/2015-26 (a obdobně i rozsudek 11 Af 74/2015-26 z téhož dne, kasační stížnosti nebyly podány) došel k závěru, že finanční orgány nesprávně interpretovaly daňový řád, pokud tvrdily, že proti výzvám k podání dodatečných přiznání se nelze vůbec odvolat. Přehlédly totiž skutečnost, že zákon stanovuje, že odvolat se nelze „samostatně“. Jinými slovy, pokud by bylo podáno odvolání proti výzvám hned poté, co je finanční úřad doručil žalobci, pak by skutečně bylo nepřípustné. V daném případě, však byla daňovému subjektu doměřena daň dodatečným platebním výměrem, proti kterému podal odvolání a v jeho rámci se odvolal i proti předmětným výzvám. Odvolání proti výzvám tedy nebylo podáno „samostatně“, tudíž nebylo nepřípustné. Právní věta:
„Bylo-li odvolání podané proti výzvám podáno současně s odvoláním proti dodatečnému platebnímu výměru, pak není nepřípustné (§ 109 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu). Správce daně postupoval v rozporu s