Daňové řešení škody na majetku podnikatele

V ustanovení § 2894 až 2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), nalezneme část nazývající se „Náhrada majetkové a nemajetkové újmy“. Z § 2894 ObčZ vyplývá, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). V § 2910 ObčZ se pak uvádí, že . Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. V § 2913 ObčZ se specifikují následky porušení smluvní povinnosti: Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit, přičemž této povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli.

Zde se uvádí, že kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou. Škodou z provozu dopravních prostředků se zabývá § 2927 až § 2932 ObčZ.

Způsobem a rozsahem náhrady vzniklé škody se zabývá § 2951 až § 2971 ObčZ. Z § 2951 ObčZ vyplývá, že . Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby.

Z výše uvedeného vyplývá, že aby bylo možno mluvit o škodě z hlediska ZDP, musí

Za škodu se nepovažuje poškození majetku v případě, že majetek je opraven, a v tomto případě náklady na opravu lze zahrnout mezi daňově uznatelné výdaje (náklady).

Poznámka: V § 28 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, se uvádí: Škodou se rozumí fyzické znehodnocení, to je neodstranitelné poškození nebo zničení, dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a zásob, a to z objektivních i subjektivních příčin.

V § 25 odst. 2 ZDP se hovoří v souvislosti s vymezením škody rovněž o manku. , kdy skutečný stav sledované veličiny je nižší než účetní.

. Správce daně může přitom ze zákona posoudit, zda výše stanovené normy odpovídá charakteru činnosti poplatníka a obvyklé výši norem jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou činností, a o zjištěný rozdíl upravit základ daně. Škodou není také prokázaný nezaviněný úhyn nebo nutná porážka zvířete základního stáda.

Přirozené úbytky zásob odpovídající stanovené normě jsou součástí spotřeby zásob, pouze .

V § 24 odst. 2 písm. p) ZDP se uvádí, že výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů jsou rovněž výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů. V návaznosti na výše uvedená ustanovení občanského zákoníku o vymezení škody a povinnosti náhrady způsobené škody vyplývá, že

vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů Ukážeme si daňové řešení případů škody na zásobách a škody na hmotném majetku zahrnutém v obchodním majetku podnikatele.

Daňové řešení škody na zásobách (materiálu, zboží apod.) bude záviset na tom, zda poplatník vede účetnictví anebo poplatník vede daňovou evidenci.

Pokud dojde u poplatníka ke škodě na hmotném majetku, který je v důsledku škody vyřazen, Obdobně se toto ustanovení vztahuje na zůstatkovou cenu hmotného a nehmotného majetku odpisovaného pouze podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoÚ“), jehož účetní odpisy jsou výdajem (nákladem) podle § 24 odst. 2 písm. v) ZDP.

U těchto druhů škod je možné do daňových výdajů (nákladů) zahrnout plnou výši daňové zůstatkové ceny hmotného majetku a plnou výši zůstatkové ceny hmotného a nehmotného majetku odpisovaného pouze podle ZoÚ, jehož účetní odpisy jsou výdajem (nákladem) podle § 24 odst. 2 písm. v) ZDP a dále u poplatníků, kteří vedou účetnictví, i plnou výši škody na zásobách.

Podle bodu 27 pokynu č. D-59 k § 24 odst. 2 ZDP škody vzniklé v důsledku živelních pohrom, škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem a zvýšené výdaje v důsledku opatření stanovených obecně závaznými předpisy jsou podle § 24 odst. 2 písm. l) ZDP daňovými výdaji u poplatníků vedoucích daňovou evidenci pouze za předpokladu, že nebyly již jako daňové výdaje uplatněny, a to ani v předchozích zdaňovacích obdobích.

Pokud si poplatník vedoucí daňovou evidenci zahrnul do daňových výdajů nákup zásob zboží nebo materiálu již při úhradě těchto zásob v rámci jejich pořízení, nemůže si tento poplatník zahrnout výši škody na zásobách ještě jednou. V případě škody na zásobách způsobené živelní pohromou resp. škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem si ponechá poplatník, který vede daňovou evidenci, v daňových výdajích výdaje spojené s pořízením zničených nebo odcizených zásob, které byly zahrnuty do daňových výdajů při jejich pořízení a zaplacení.

Za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů lze uznat škody vzniklé v důsledku živelních pohrom. Za živelní pohromu se dle § 24 odst. 10 ZDP považují:

nezaviněný požár a výbuch, blesk, vichřice s rychlostí větru nad 75 km/hod., povodeň, záplava, krupobití, sesouvání půdy, sesuny půdy a skalní zřícení, pokud k nim nedošlo v souvislosti s průmyslovým nebo stavebním provozem, sesouvání nebo zřícení lavin a zemětřesení dosahující alespoň 4. stupně mezinárodní stupnice udávající makroseismické účinky zemětřesení.

Z výše uvedeného vyplývá, že pro daňové účely . Např. v případě požáru je nutno poplatníkem prokázat v daňovém řízení, že se jedná o nezaviněný požár, tj. požár bez lidského zásahu (např. požár dle potvrzení policie vznikl úderem blesku, samovznícením apod.).

, a to i v případě, že poplatník není pojištěn. Pokud by posudek pojišťovny nebo znalce obsahoval vyšší než účetní vyjádření škody, nemůže účetní jednotka uplatnit daňově vyšší škodu, než odpovídá škodě vyčíslené v rámci účetnictví.

Do daňových výdajů (nákladů) lze v případě škody vzniklé v důsledku živelní pohromy zahrnout:

Pro vyčíslení výše škody je nezbytně nutné nejdříve provést mimořádnou inventarizaci majetku podle § 29 a § 30 ZoÚ. Dále je nutno vyřazení majetku (zásoby, dlouhodobý majetek) náležitě dokladovat formou likvidačních protokolů s popisem průběhu likvidace a s podpisy odpovědných osob za průběh inventarizace a likvidace majetku.

Zákon o daních z příjmů ani pokyn č. D-59 přitom neuvádí, zda je nutné, aby poplatník obdržel potvrzení policie ve stejném zdaňovacím období, kdy ke škodě došlo, případně v následujícím roce do termínu pro sestavení daňového přiznání za předcházející zdaňovací období. Proto se lze domnívat, že

Vzhledem k tomu, že zákon uvádí jako nezbytnou podmínku daňové uznatelnosti škody potvrzení policie bez jejího bližšího označení, nemusí jít pouze o potvrzení Policie ČR, ale i o potvrzení zahraniční policie. To znamená, že pokud dojde ke škodě na majetku poplatníka v zahraničí a podle potvrzení tamější policie je způsobil neznámý pachatel, je vzniklá škoda daňovým nákladem, a to bez ohledu na výši případné přijaté náhrady za pojistné plnění.

Na rozdíl od škody způsobené živelní pohromou,

Do daňových výdajů (nákladů) lze v případě škody způsobené neznámým pachatelem zahrnout:

Daňovým výdajem jsou dle § 24 odst. 2 písm. l) ZDP rovněž zvýšené výdaje v důsledku opatření stanovených obecně závaznými předpisy. Půjde např. o zvýšené výdaje (náklady) v důsledku změny technologických postupů, zákazu výroby apod. vyvolané zákonnými předpisy. Tyto zvýšené výdaje (náklady) jsou daňově uznatelné bez ohledu na přijatou náhradu.

Podle znění § 24 odst. 2 písm. zg) ZDP jsou daňově uznatelným výdaje (náklady) vzniklé v důsledku prokazatelně provedené likvidace zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků.

Pro léky, léčiva a potravinářské výrobky je stanovena zvláštní podmínka daňové uznatelnosti nákladů vzniklých v důsledku prokazatelně provedené likvidace zásob. U léků, léčiv a potravinářských výrobků půjde o daňový náklad pouze tehdy, pokud je nelze dle zvláštních právních předpisů uvádět dále do oběhu. (zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů).

Základní podmínkou pro daňovou uznatelnost nákladů je prokazatelné provedení likvidace zásob. Poplatník musí k prokázání likvidace vypracovat likvidační protokol, ve kterém je nutno uvést důvody likvidace, způsob likvidace, čas a místo provedení likvidace, specifikaci předmětů likvidace, a způsob naložení se zlikvidovanými zásobami, a dále uvede pracovníky zodpovědné za provedení likvidace.

Při splnění výše uvedených podmínek

V § 24 odst. 2 písm. b) ZDP se uvádí, že při částečném prodeji nebo zlikvidování hmotného majetku je daňovým výdajem poměrná část zůstatkové ceny. Zůstatkovou cenu nebo její část však nelze uplatnit v případě, kdy je stavební dílo (dům, budova, stavba) likvidováno zcela nebo zčásti v souvislosti s výstavbou nového stavebního díla nebo jeho technickým zhodnocením. Obdobně se toto ustanovení vztahuje na zůstatkovou cenu hmotného majetku a nehmotného majetku odpisovaného pouze podle právních předpisů upravujících účetnictví, jehož účetní odpisy jsou výdajem podle písmene v) ZDP.

K výše uvedenému se v bodě 3 pokynu GFŘ č. D-59 k § 24 odst. 2 ZDP uvádí, že (§ 29 odst. 2 ZDP) Přitom daňovým výdajem je:

zůstatková cena v plné výši, a to při vyřazení stavebního díla v důsledku škody způsobené živelní pohromou nebo neznámým pachatelem podle potvrzení policie anebo škody vzniklé jako zvýšené daňové výdaje v důsledku opatření stanovených zvláštními předpisy [§ 24 odst. 2 písm. l) ZDP],

Daňovým výdajem jsou i výdaje vynaložené na odstranění poškozeného nebo zničeného stavebního díla, pokud nejsou součástí ocenění dlouhodobého hmotného majetku podle právních předpisů upravujících účetnictví.