Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak bude tímto tématem určitě odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musí zaměstnavatelé zejména v níže popisovaných případech pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona. Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část (a dále ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů). Od 1. 1. 2024 činí minimální mzda na 18 900 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé v roce 2024 z této částky. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2024 při trvání zaměstnání po celé rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno zaměstnavatelem pojistné nejméně ve výši 2 552 Kč (13,5 % z 18 900 Kč).
Zdravotní pojištění a minimální mzda v roce 2024
Vydáno:
24 minut čtení
Zdravotní pojištění a minimální mzda v roce 2024
Ing.
Antonín
Daněk
Po datu 1. 1. 2015 se sice již nenavyšuje vyměřovací základ zaměstnance z důvodu poskytnutého neplaceného volna a vykázané neomluvené absence, nicméně minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, musejí být u zaměstnance (a zaměstnavatele) dodrženy i v takových případech. Jedinou, obecně platnou výjimku představují osoby nebo situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“).
V právních podmínkách platných ve zdravotním pojištění v roce 2024:
-
je v § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. formulován vyměřovací základ zaměstnance, kdy se do vyměřovacího základu zahrnou i příjmy, které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, pokud by podléhaly zdanění v České republice,
-
je v navazujícím § 3 odst. 2 taxativně stanoven výčet plnění, ze kterých se zdravotní pojištění neplatí,
-
se pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, použijí v § 3 výše uvedené odstavce 1 a 2 obdobně,
-
je povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu zakotvena v § 3 odst. 4 ve spojení s odstavcem 6 zákona č. 592/1992 Sb. To znamená, že od 1. 1. 2024 je minimálním vyměřovacím základem zaměstnance nejméně minimální mzda (v hodnotě 18 900 Kč) za podmínky, že:
–
zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc,
–
musí být zaměstnavatelem u zaměstnance dodržena, přičemž
–
není ve hře žádná okolnost, která by toto minimum snižovala na poměrnou část podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. a
–
zaměstnanec nepatří mezi výjimky uvedené v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Proberme si nyní v právních podmínkách roku 2024 některé ze situací, ve kterých hraje u zaměstnance roli minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část.