Návrh zákona o prokazování původu majetku

Prvním porevolučním pokusem o zavedení institutu majetkového přiznání byl v českém právním řádu zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který v § 42 stanovil povinnost v pravidelných tříletých intervalech podávat přiznání k majetku a přihlásit tak veškerý majetek vlastněný v tuzemsku i cizině. Tato povinnost se vztahovala na veškerý nemovitý majetek a na ostatní majetek, jehož hodnota převyšuje jeden milion Kč. Při nižších částkách bylo přiznání dobrovolné. Tato úprava však v praxi nikdy nebyla realizována, neboť byla zrušena zákonem č. 255/1994 Sb. V průběhu cca 11 let se objevilo mnoho neúspěšných pokusů, jak na půdě Poslanecké sněmovny, tak i z iniciativy vlády, zavést majetková přiznání, které však vždy skončily v počátečních fázích projednávání. Tak např. v roce 1999 vládní návrh zákona o přiznání k majetku (tisk č. 428), vládní návrh zákona o přiznání k majetku a jeho přírůstku z roku 2001 (tisk č. 956), na přelomu roku 2002 a 2003 pak připravovaný vládní návrh zákona o přiznání k majetku, který nově vycházel z principu, že není rozhodná výše majetku, ale důvodné pochybnosti o způsobu nabytí majetku, na základě kterých pak správce daně mohl vyzvat povinnou osobu k podání majetkového přiznání apod. Posledním pokusem zavést v českém právním řádu majetková přiznání byl v roce 2010 návrh zákona o přiznání k registrovanému majetku, který předložila skupina poslanců v čele s Bohuslavem Sobotkou. Návrh byl zamítnut v prvním čtení.

V souvislosti s problematikou postihu nelegálně nabytého majetku, popř. majetku pocházejícího z neidentifikovatelných zdrojů, neboli tzv. UFOzisků,¹⁾ je nutno rozlišovat mezi povinností prokázat původ a způsob nabytí majetku od pouhé povinnosti nabytý majetek zdanit. Český právní řád i za současného stavu umožňuje postihnout nelegálně nabytý majetek poplatníka, popř. majetek, jehož zdroj nelze identifikovat, a to prostřednictvím zákona o ZDP. Nejedná se tak o žádnou sankci, ale o pouhé zdanění takto nabytého majetku, kdy se nezjišťuje jeho původ. Navrhovaný zákon o prokazování původu majetku však jde dál a požaduje, aby poplatník prokázal původ příjmů; pokud se toto nepodaří, hrozí jednak dodatečné stanovení daně, ale také sankce ve formě penále. Podstata návrhu spočívá v tom, že správce daně bude mít v případě důvodných pochybností o tvrzených příjmech poplatníka možnost vyzvat poplatníka k prokázání vzniku a původu příjmů, a to pokud dojde k závěru, že rozdíl mezi tvrzenými a skutečnými příjmy přesahuje 7 000 000 Kč. Ne po daří-li se prokázat skutečnosti požadované ve výzvě, správce daně bude míst možnost stanovit daň tzv. podle pomůcek zvláštním způsobem, a to pokud dojde k závěru, že výše takto stanovené daně přesáhne částku 2 000 000 Kč. V rámci takového postupu mu pak dle návrhu bude umožněno uložit poplatníkovi penále z částky stanovené daně, v případě neposkytnutí součinnosti poplatníkem až ve výši 100% z částky stanovené daně.

Návrh je však terčem silné kritiky. Kromě výtek formální povahy, směřujících do související dokumentace návrhu (důvodová zpráva a posouzení dopadu právní úpravy), jde zejména o kritiku protiústavnosti návrhu, spočívající v popření zásady retroaktivity, kdy správce daně bude mít možnost postihnout příjmy i z období předcházející účinnosti zákona. Návrhu lze dále vytknout přenos důkazního břemene na poplatníka např. při zohlednění skutečností ve prospěch poplatníka, ke kterým správce daně přihlédne, pouze pokud je poplatník řádně uplatní v řízení o stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem. Rovněž lze poukázat na to, že správce daně bude posuzovat nejenom samotný příjem, ale kromě nárůstu jmění poplatníka přihlédne také ke „spotřebě nebo jinému vydání“. Široce, a místy dosti vágně, formulované pravomoci správce daně při stanovení daně podle zvláštních pomůcek pak mají zahrnovat, mj. možnost správce při odhadu výše příjmů přihlížet k informacím, ze kterých přímo i nepřímo vyplývá nesoulad příjmů poplatníka oproti nárůstu jmění, spotřebě nebo jinému vydání, dále k ekonomickým ukazatelům, ale také porovnání se srovnatelnými poplatníky.

Nelze tedy, než aspoň částečně dát za pravdu kritikům navrhované úpravy.