Změna některých zákonů zákonem č. 41/2011 Sb.

Pokud jde o oblast kapitálové přiměřenosti jsou vůdčím principem závěry tzv. Baselu II, jehož konečná verze byla publikována Basilejským výborem pro bankovní dohled a jehož koncept byl na úrovni Evropské unie implementován prostřednictvím dvou směrnic, které jsou základními právními předpisy v oblasti bankovnictví a sice Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 2006/48/ES, o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu, ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 2007/44/ES a č. 2009/111/ES, a Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 2006/49/ES, o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí, ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 2009/111/ES, ze dne 16. září 2009.

V zájmu posílení stability bankovního sektoru a celého finančního trhu se ukazuje jako nezbytné, aby existovala v rámci Evropské unie jednotná pravidla, koordinující společný postup pro posílení spolupráce mezi orgány dohledu nad přeshraničními bankovními skupinami v rámci vzhledem k vlastnické struktuře celého bankovního sektoru. Umožněním orgánům dohledu hostitelských států mají hostitelské státy možnost získat přístup k širšímu spektru informací nezbytných pro efektivnější výkon dohledu. To se týká především finanční stability v případě vzniku výjimečných situací a vytvoření předpokladů pro efektivní krizové řízení.

Dosavadní právní úprava neposkytovala vyvážená pravidla dohledu nad přeshraničními skupinami a koordinační role orgánu vykonávající dohled na konsolidovaném základě a současně efektivní spolupráci dohledových orgánů. Významnou změnu přináší zřízení tzv. Kolegií orgánů dohledu. Rovněž tak dosud nebyl povinen poskytovat domovský orgán dohledu hostitelskému orgánu informace týkající se příslušné úvěrové instituce, která se nachází na území hostitelského státu a je zastoupena příslušnou pobočkou (banky, spořitelního a úvěrního družstva, obchodníka s cennými papíry).

Nově se zavádí možnost orgánů dohledu hostitelského státu označit takovouto pobočku za významnou a získat tak právo být, ze strany dohledového orgánu domovského státu nebo orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě, informován o případné mimořádné situaci, která by mohla úvěrové instituce ohrozit v době finanční krize.

Nová úprava více harmonizuje využívání takových kapitálových nástrojů, které kombinují vlastnosti akcií a dluhopisů, pro účely stanovení regulatorního kapitálu. Uznání těchto nástrojů by mělo vést k usnadnění přístupu úvěrových institucí ke kapitálu. Účelem je nastavit rovné podmínky a definovat principy, na jejichž základě budou tyto instrumenty zahrnovány do původního kapitálu úvěrové instituce. Banky, spořitelní a úvěrní družstva a obchodníci s cennými papíry musí přijmout příslušná systémová opatření v rámci svých řídících a kontrolních mechanismů.

Změny týkající se pravidel angažovanosti by měly zajistit, aby banky a ostatní finanční instituce nečelily příliš velkému riziku ztrát kvůli jednomu většímu klientovi nebo skupině propojených klientů, kteří se vlivem nepředvídatelných událostí dostanou do finančních problémů a současně stanovit minimální hranice pro diverzifikaci rizika plynoucího ve vztahu vůči velkým klientům. Zároveň se ukazuje, že převody úvěrového rizika na jiný subjekt, transformací pohledávek na cenné papíry, se staly jednou z hlavních příčin celosvětového rozšíření finanční krize. Dosavadní úprava umožňovala úvěrovým institucím prostřednictvím prodeje cenných papírů vyvádět úvěrová rizika mimo své rozvahy, a dosáhnout tak snížení kapitálových požadavků pro krytí rizik spojených s těmito aktivy, což mělo za výsledek, že riziko se přeneslo do rozvah bank a jiných finančních institucí napříč všemi sektory finančního trhu.

V důsledku poklesu úvěrového portfolia a přecenění uvedeného rizika poklesla hodnota cenných papírů s vazbou na problematická aktiva. Ztráty finančních institucí vůči těmto aktivům ohrozily fungování finančního systému a vyvolaly nutnost přísnější regulace a stanovení pravidel ke zvýšení bezpečnosti finančního sektoru.

V souvislosti s finanční a hospodářskou krizí byla přijata dne 10. listopadu 2009 Radou EU směrnice, kterou dochází k posílení kapitálových požadavků pro obchodní portfolio úvěrových institucí, zvýraznění resekuritizace a požadavků na zavedení nového systému odměňování v rámci úvěrových institucí.

Novela ukládá přijmout příslušná opatření v souvislosti s činností bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry v oblasti systému odměňování, a to zejména v závislosti na podstupovaná rizika a jejich míru, zásad pro určení a podmínky výplat pevné a pohyblivé složky odměn, postupů pro přijímání rozhodnutí o odměňování a způsobu posuzování výkonnosti tak, aby systém odměňování přispíval k řádnému a účinnému řízení rizik a byl s ním v souladu.

Novela zákona č. 41/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti se stanovením kapitálových požadavků a postupů dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy a obchodníky s cennými papíry, představuje novelizaci těchto zákonů upravujících podnikání v níže uvedených sektorech finančního trhu:

Okrajově v dané souvislosti dochází k novelizaci zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, upravujícím způsob jednání za stát v předmětné problematice.

Pokud jde o realizaci některých opatření Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 2009/111/ES majících technický charakter, bude tato realizace provedena novelou vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, do které jsou již promítnuta některá opatření týkající se kapitálu, pravidel angažovanosti a sekuritizace, jejichž konečná verze byla publikována Basilejským výborem pro bankovní dohled.