Je přirozené, že osoby se závažnějším zdravotním postižením mají podstatně obtížnější situaci při hledání vhodného zaměstnání. Třebaže se stát snaží řadou antidiskriminačních opatření jejich šance na trhu práce vyrovnávat a, jak si dále ukážeme, mnohdy je přímo cíleně zvýhodňuje, většinová praxe je tristní. Čemuž se ale nelze příliš divit, protože zaměstnavatelé, zejména z řad podnikatelů, se řídí tvrdými ekonomickými pravidly. A je nasnadě, že zaměstnanec se zdravotním postižením nebude výkonnější než jeho zdravější kolegové, také lze počítat s jeho častější nepřítomnosti v práci kvůli zdravotním vyšetřením a komplikacím atp. U osob s vážnějším zdravotním postižením je často třeba upravit jejich pracovní prostředí a přizpůsobit režim práce specifickým a ztíženým možnostem, což samozřejmě přináší další snížení efektivity práce a růst dodatečných nákladů.
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Ing.
Martin
Děrgel
V právních předpisech lze nalézt řadu nejrůznějších přímých i nepřímých podpor zaměstnávání osob se zdravotním postižením, které si můžeme rozčlenit do tří kategorií:
1)
Pozitivní motivace zaměstnavatelů:
*
Dotace
od úřadu práce*
Speciální slevy na dani z příjmů
*
Nižší minimální mzda
*
Speciální odpočet ve zdravotním pojištění
*
Zvýhodněná pozice u veřejných zakázek
2)
Negativní motivace zaměstnavatelů:
*
Povinný podíl takovýchto zaměstnanců aneb tzv. invalidní daň
3)
Pozitivní motivace samotných zdravotně postižených osob:
*
Podpora od úřadu práce
*
Vyšší osobní slevy na dani z příjmů
*
Neplatí minimální pojistné na zdravotní pojištění
1) Pozitivní motivace zaměstnavatelů
Dotace
od úřadu práceV rámci aktivní politiky zaměstnanosti
mohou úřady práce poskytovat mj. i tyto
dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „ZZ“), a to k tíži státního rozpočtu podle tzv. rozpočtových pravidlech:dotace
*
příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa nebo chráněné pracovní dílny,
*
příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (dále také jen „OZP“),
*
hmotná podpora nových pracovních míst, rekvalifikací a školení v rámci investičních pobídek,
*
příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa,
*
příspěvek na zapracování.
Na tyto
dotace
není právní nárok a každý si o ně musí samostatně požádat u příslušného úřadu práce.Příklad
Příspěvek od úřadu práce
Paní Cecílii podnikající ve výrobě užitné a ozdobné keramiky na základě žádosti poskytl úřad práce příspěvek 50 000 Kč na vytvoření chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením. A dále roční příspěvek 10 000 Kč na částečnou úhradu provozních nákladů na toto chráněné pracovní místo.
Podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), je u fyzických osob od daně osvobozeno plnění z uplatnění nástrojů státní politiky zaměstnanosti, kam patří i
dotace
od úřadu práce.S tím návazně souvisí § 25 odst. 1 písm. i) ZDP, podle kterého nejsou daňově účinné výdaje vynaložené na příjmy osvobozené od daně, takže výlohy kryté příspěvkem od úřadu práce nesníží podnikatelce základ daně.
Dodejme, že u právnických osob takové osvobození nenajdeme, takže pokud by paní Cecílie podnikala např. formou s. r. o., byla by provozní
dotace
zdanitelným příjmem (výnosem), ale současně by samozřejmě mohla s ní související výdaje na zřízení a provozování chráněného pracovního místa uplatňovat jako daňový náklad.Speciální slevy na dani z příjmů
Zaměstnavatelé mají za dále uvedených podmínek nárok na speciální slevy na dani (§ 35 ZDP):
*
60 000 Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením,
*
18 000 Kč za každého zaměstnance s jiným („lehčím“) zdravotním postižením
,*
50 % daně z příjmů právnických osob, zaměstnávají-li nejméně 25 zaměstnanců, z čehož je osob se zdravotním postižením více než 50 % průměrného ročního přepočteného počtu všech zaměstnanců.
První dva typy slev se týkají všech zaměstnavatelů (fyzických i právnických osob a bez ohledu na počet jejich zaměstnanců), přičemž se vychází z tzv. průměrného přepočteného počtu zaměstnanců s těžším, resp. „lehčím“ zdravotním postižením, třetí mohou uplatnit pouze zaměstnavatelé z řad právnických osob s uvedenou podmínkou minimálního počtu všech zaměstnanců a minimálního podílu osob se zdravotním postižením z nich.
Pojem
„osoby se zdravotním postižením“
vymezuje § 67 ZZ jako fyzické osoby, které jsou:a)
orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve 3. stupni („osoby s těžším zdravotním postižením“),
b)
orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v 1. nebo 2. stupni,
c)
rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými („osoby zdravotně znevýhodněné“).
Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením podle písm. a) a b), dokládá fyzická osoba potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení, a podle písm. c) rozhodnutím úřadu práce.
Pro výpočet prvních dvou slev je rozhodný
průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců
se zdravotním postižením, který se vypočítá samostatně za skupinu zaměstnanců s „lehčím“ a těžším zdravotním postižením. A to jako podíl celkového počtu hodin
, který těmto zaměstnancům vyplývá z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby po dobu trvání pracovního poměru v příslušném zdaňovacím období, a celkového ročního fondu pracovní doby
připadajícího na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu. Do celkového počtu hodin se nezapočítají neodpracované hodiny v důsledku:
*
neomluvené nepřítomnosti v práci,
*
nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy, pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby (nařízení vlády č. 590/2006 Sb.), a
*
dočasné pracovní neschopnosti (karantény), za kterou nepřísluší náhrada mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti (karantény) podle § 192 až 194 zákoníku práce nebo nemocenské z nemocenského pojištění,
-
s výjimkou prvních 3 dnů tzv. karenční doby, kdy náhrada mzdy nepřísluší (tyto se tedy započítávají).
Do trvání pracovního poměru se nezapočítává:
*
mateřská nebo rodičovská dovolená,
*
služba v ozbrojených silách, výkon civilní služby a
*
dlouhodobé uvolnění pro výkon veřejné funkce.
Vypočtený podíl se zaokrouhluje na dvě desetinná místa.
Příklad
Sleva za zaměstnance s „lehčím“ zdravotním postižením
Zaměstnavatel po celý rok 2010 zaměstnával dva zaměstnance s „lehčím“ zdravotním postižením - Adama a Barboru. Na pracovišti zaměstnavatele je stanovena obvyklá 40 hodinová týdenní pracovní doba (8 hodin denně), což představuje pro rok 2010 roční fond pracovní doby 2 024 (253 pracovních dnů x 8 hodin).
Adam pracuje u dotyčného zaměstnavatele již od roku 2008, přičemž v roce 2010 měl součet výše uvedených nezapočítávaných neodpracovaných časů celkem 80 pracovních hodin.
Barbora zde pracuje až od 1. 2. 2010 jen na 30hodinovou týdenní pracovní dobu (6 hodin denně), přičemž např. kvůli dlouhodobému uvolnění pro výkon veřejné funkce neodpracovala 120 pracovních hodin.
Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců s „lehčím“ zdravotním postižením se vypočte takto:
[(253 dnů x 8 hodin - 80 hodin) + (233 dnů x 6 hodin - 120 hodin)] / (253 dnů x 8 hodin) = [(2 024 hodin - 80 hodin) + (1 398 hodin - 120 hodin)] / 2 024 hodin = [1 944 hodin + + 1 278 hodin] / 2 024 hodin = 3 222 hodin / 2 024 hodin = = 1,5919 > po zaokrouhlení = 1,59 zaměstnance s „lehčím“ zdravotním postižením.
Zaměstnavatel si tak může uplatnit slevu na dani za Adama a Barboru = 1,59 x 18 000 Kč = 28 620 Kč.
Příklad
Sleva za zaměstnance s „lehčím“ i těžším zdravotním postižením
Zaměstnavatel po celý rok 2010 zaměstnával dva zaměstnance se zdravotním postižením:
*
pana Ctirada, který má „lehčí“ zdravotní postižení,
*
paní Dášu, která má těžší zdravotní postižení.
Na pracovišti daného zaměstnavatele je stanovena obvyklá 40hodinová týdenní pracovní doba (8 hodin denně), což představuje pro rok 2010 roční fond pracovní doby 2 024 hodin (253 pracovních dnů x 8 hodin).
Ctirad pracoval u dotyčného zaměstnavatele po celý rok 2010, přičemž například z důležitých důvodů týkajících se jeho osoby neodpracoval 10 dnů bez náhrady mzdy, tedy celkem 80 pracovních hodin.
Dáša zde pracuje až od 1. 2. 2010 jen na 30hodinovou týdenní pracovní dobu (6 hodin denně), přičemž v roce 2010 měla součet výše uvedených nezapočítávaných neodpracovaných časů celkem 120 pracovních hodin.
Jak bylo předesláno, průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců je nutno vypočíst zvlášť pro obě skupiny zaměstnanců se zdravotním postižením:
*
s „lehčím“ zdravotním postižením se vypočte takto: (253 dnů x 8 hodin - 80 hodin) / (253 dnů x 8 hodin) = = ( 2 024 hodin - 80 hodin) / 2 024 hodin = 1 944 hodin / / 2 024 hodin = 0,9605 a po zaokrouhlení = 0,96;
*
s „těžším“ zdravotním postižením se vypočte: (232 dnů x x 6 hodin -120 hodin) / (253 dnů x 8 hodin) = (1 392 hodin - 120 hodin) / 2 024 hodin = 1 272 hodin / 2 024 hodin = 0,6285 a po zaokrouhlení = 0,63.
Zaměstnavatel si tak může uplatnit slevu na dani za zaměstnance:
*
s „lehčím“ zdravotním postižením (Ctirad) ve výši 0,96 x 18 000 Kč = 17 280 Kč,
*
s „těžším“ zdravotním postižením (Dáša) ve výši 0,63 x 60 000 Kč = 37 800 Kč.
Jak bylo výše uvedeno, třetí typ slevy se týká již pouze právnických osob, které
zaměstnávají minimálně 25 zaměstnanců
, a přitom podíl zdravotně postižených zaměstnanců je více než 50 %, mohou dále uplatnit slevu podle § 35 odst. 1 písm. c), tedy snížení daně o polovinu
. Naplnění podmínek se přitom opět posuzuje zjištěním průměrného přepočteného stavu zaměstnanců podle § 35 odst. 2 ZDP.Tuto slevu je ale možno naposledy využít za zdaňovací období započaté v roce 2010.
Její vypuštění ze ZDP -a to zcela bez náhrady - počínaje zdaňovacím obdobím započatým v roce 2011 (tedy zpravidla od kalendářního roku 2011) přinesla novela zákonem č. 346/2010 Sb. Důvodem byla skutečnost, že docházelo v mnoha případech k účelovému zneužívání této slevy. Například v rámci skupiny firem byla vytvořena dceřiná společnost, na kterou byly převáděny výnosy od jiných členů skupiny a zároveň tato dceřiná společnost za účelem využití této 50% slevy na dani zaměstnávala potřebný počet zaměstnanců se zdravotním postižením. Přitom smyslem slevy byla stimulace zaměstnavatelů k zaměstnávání zdravotně postižených osob a kompenzace
snížených výnosů a zvýšených nákladů z titulu jejich zaměstnávání a nikoli výrazné snížení daňové povinnosti za účelem příslušného zvýšení objemu zisku po zdanění k rozdělení formou dividend či podílů na zisku.V důvodové zprávě zmíněné novely se například uvádí, že byla provedena analýza u 40 poplatníků, kteří uplatňují tuto slevu ve výši nad 1 milion Kč. Z této analýzy vyplynulo, že pouze u malé části těchto poplatníků (5) nelze považovat uplatňování této slevy za jednání, jehož hlavním účelem je daňová optimalizace.
Podpůrným důvodem pro zrušení této slevy dále byla skutečnost, že na ni může dosáhnout pouze poplatník s daňovou povinností, což v mnoha případech u společností zaměstnávajících zdravotně postižené osoby nenastává z důvodu jejich přirozeně nižší ziskovosti. A navíc je podpora dotčené skupiny zaměstnavatelů (tj. zaměstnávajících více než 50 % osob se zdravotním postižením) řešena také prostřednictvím ustanovení § 78 ZZ a zaměstnávají-li více než 60 % osob se zdravotním postižením, mají možnost dosáhnout i na další dotací.
Poslední, co si ke slevám z titulu zaměstnávání osob se zdravotním postižením uvedeme, bude, že ZDP také přesně určuje postup v případech, kdy poplatník uplatňuje slevu na dani za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, pokud se nekryje s kalendářním rokem (např. účtuje
v hospodářském roce
):*
Celková sleva na dani pevnou částkou na zaměstnance se zdravotním postižením se určí jako součet dílčích částek těchto slev, vypočtených zvlášť za kalendářní rok, v němž zdaňovací období začíná, a za kalendářní rok, v němž končí. Ve jmenovateli přitom zůstává celkový roční fond pracovní doby za každý z obou kalendářních roků, tj. tento ukazatel se nekrátí podle délky trvání daného zdaňovacího období v prvém a druhém kalendářním roce. Pokud se výchozí zákonem stanovená pevná částka slevy na dani (tj. 18 000 Kč, resp. 60 000 Kč) novelou zákona změní, vyjde se z částky platné k poslednímu dni období, za něž se podává přiznání (tj. stejná částka pro část slevy připadající na prvý i na druhý kalendářní rok).
*
Celková sleva na dani ve výši 50 % pro právnické osoby ad výše se určí jako vážený aritmetický průměr součtu násobků ročních podílů zaměstnanců se zdravotním postižením, které se vypočítají samostatně za prvý a za druhý kalendářní rok, v jejichž průběhu trvá období, za něž se sleva na dani uplatňuje, a počtu měsíců nebo dnů připadajících na příslušný kalendářní rok.
Nižší minimální mzda
Zdravotní omezení je pochopitelně hlavním důvodem, proč jsou dotyčným osobám nabízeny převážně jednoduché a fyzicky nenáročné práce, s čímž jde ruku v ruce také jejich
a priori
nižší finanční ohodnocení. Aby tomu protismyslně nebránila zákonem, resp. nařízením vlády, stanovená relativně vysoká minimální mzda, resp. minimální úrovně tzv. zaručené mzdy, jsou tyto hlavní parametry pracovněprávních vztahů sníženy na
:*
75 %
u zaměstnanců z řad poživatelů invalidního důchodu pro invaliditu 1. nebo 2. stupně,*
50 %
u zaměstnanců z řad poživatelů invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně, stejně jako u mladistvého zaměstnance, který je invalidní ve 3. stupni a tento nepobírá invalidní důchod.Takže kupříkladu obecně platná minimální mzda 8 000 Kč za měsíc (48,10 Kč za hodinu), v případě osob se zdravotním postižením klesá na 75 % = 6 000 Kč (36,08 Kč), resp. až na 50 % = 4 000 Kč (24,05 Kč).
Připomeňme, že minimální mzda se týká jen zaměstnavatelů, kde působí odbory a mzda je sjednávána v kolektivní smlouvě. Pro drtivou většinu soukromých zaměstnavatelů jsou tudíž závazné (nepodkročitelné)
nejnižší úrovně zaručené mzdy
, které stanoví nařízení vlády č. 567/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to samostatně pro 8 skupin prací
odstupňovaných podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti prací podle přílohy nařízení vlády.Nedosáhne-li mzda - bez mzdy za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli - příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek ke mzdě ve výši tomu odpovídajícího rozdílu.
Speciální odpočet ve zdravotním pojištění
Jak známo, povinné
pojistné na všeobecné zdravotní pojištění
se počítá z tzv. vyměřovacího základu (VZ), pro který platí omezení jak zdola (minimální VZ), tak shora (maximální VZ). Je-li ovšem zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením
(opět ve smyslu § 67 ZZ) z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců osoba, které byl přiznán invalidní důchod, je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je VZ u osoby, za niž je plátcem pojistného stát. Vyměřovacím základem pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je plátcem pojistného stát, je v roce 2011 částka 5 355 Kč na kalendářní měsíc
(stejně jako v roce 2010).Poznamenejme, že tuto částku VZ může vláda vždy do 30. června změnit nařízením, a to s účinností k 1. lednu roku následujícího; přihlíží přitom k vývoji průměrné mzdy zveřejňované Českým statistickým úřadem, k možnostem státního rozpočtu a k vývoji finanční bilance veřejného zdravotního pojištění. Pokud by vláda této možnosti využila do 30. 6. 2011, změnil by se tento VZ a tím i probíraný odpočet až od 1. 1. 2012.
Příklad
Úspora na zdravotním pojištění
Obchodní společnost má 10 zaměstnanců, z nichž 6 je osobami se zdravotním postižením, není přitom podstatné, že invalidní důchod z uvedených šesti osob pobírá jen pan Jan, ovšem pouze u této jediné osoby bude možno uplatnit snížení vyměřovacího základu. Všichni zaměstnanci pobírají stejnou mzdu 15 000 Kč měsíčně.
Vyměřovací základ, z něhož bude odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v podmínkách roku 2011:
*
15 000 Kč měsíčně u každého ze čtyř „zdravých“ zaměstnanců bez zdravotního postižení,
*
15 000 Kč měsíčně také u pěti zaměstnanců se zdravotním postižením bez invalidního důchodu,
*
15 000 Kč - 5 355 Kč = 9 645 Kč měsíčně u zaměstnance Jana s invalidním důchodem, díky tomu bude mít návazně nižší i „superhrubou mzdu“, z níž se počítá daň z příjmů zaměstnance.
Zvýhodněná pozice u veřejných zakázek
Za pozitivní motivaci k zaměstnávání osob se zdravotním postižením lze považovat také
zvýhodnění
, které se těmto zaměstnavatelům dostává v účasti na veřejných zakázkách
. Podle § 101 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, totiž platí, že účastní-li se otevřeného nebo užšího řízení při zadávání podlimitní veřejné zakázky na dodávky nebo služby dodavatel zaměstnávající více než 25 zaměstnanců, z nichž je více než 50 % zaměstnanců osobami se zdravotním postižením, musí být nabídková cena tohoto dodavatele hodnocena jako nejnižší, nepřekročí-li nejnižší nabídkovou cenu předloženou ostatními uchazeči o více než 15 %.2) Negativní motivace zaměstnavatelů
Povinný podíl zaměstnanců se ZP aneb tzv. invalidní daň
Ustanovení § 81 a následující ZZ stanoví obecnou
povinnost všem zaměstnavatelům s více než 25 zaměstnanci
v pracovním poměru, zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu
těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců. Tento tzv. povinný podíl činí 4 %, přičemž tuto povinnost lze splnit následovně:1)
zaměstnáváním v pracovním poměru,
*
přičemž každý zaměstnanec s těžším zdravotním postižením se započítává třikrát,
2)
odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům,
*
celkový objem plateb (bez DPH) se vydělí sedminásobkem průměrné mzdy (viz dále), maximálně se ale započítává počet osob se zdravotním postižením dotyčného dodavatele v příslušném čtvrtletí,
3)
odebíráním výrobků nebo služeb chráněných pracovních dílen provozovaných občanským sdružením, státem registrovanou církví nebo náboženskou společností nebo právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností nebo obecně prospěšnou společností, nebo zadáváním zakázek těmto subjektům,
*
počet zaměstnanců se zdravotním postižením započitatelný na povinný podíl se vypočte jako ad 2),
4)
odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám,
*
částka se vypočte opět jako ad 2), ale maximálně může činit 1 zaměstnance se zdravotním postižením,
5)
odvodem do státního rozpočtu,
*
částka se vypočte jako součin 2,5násobku průměrné měsíční mzdy za 1. až 3. čtvrtletí daného roku a rozdílu mezi povinným podílem zaměstnavatele a jeho plněním započteným již podle bodů ad 1) až 4),
*
tuto částku vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením ve Sbírce zákonů cca v prosinci, pro rok 2010 se jednalo o
vyhlášku č. 390/2010 Sb.
, podle které činila průměrná mzda 23 324 Kč,*
takže
výše odvodu
za „jednoho celého chybějícího“ zaměstnance se zdravotním postižením za rok 2010 vychází = 2,5 x 23 324 Kč = 58 310 Kč
,6)
vzájemnou kombinací výše uvedených způsobů.
V praxi podnikatelských subjektů převažují tučně zvýrazněné alternativy. Pro zjištění počtu zaměstnanců a povinného podílu je rozhodný průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců. Přičemž
podrobnosti výpočtů upravuje § 15 až 20 vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí ZZ
, ve znění pozdějších předpisů.Odvod do státního rozpočtu poukazuje zaměstnavatel nejpozději
do 15. února následujícího roku
prostřednictvím svého místně příslušného úřadu práce. Do téhož data rovněž musí každý z dotčených zaměstnavatelů písemně ohlásit „svému“ úřadu práce plnění povinného podílu a způsobů plnění.Příklad
Povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Obchodní společnost zaměstnávala v roce 2010 v průměru 30,42 zaměstnanců, tudíž její povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením vychází 4 % z 30,42 = = 1,2168 po zaokrouhlení 1,22 zaměstnance.
Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se zdravotním postižením za rok 2010 činil v dotyčné obchodní společnosti 0,22. Poznamenejme, že výpočet je poněkud odlišný od toho, který platí pro slevy na dani.
Od osoby samostatně výdělečně činné se zdravotním postižením (neplátce DPH) firma v roce 2010 odebrala a zaplatila výrobky za 100 000 Kč. Z čehož vychází průměrný počet osob se zdravotním postižením započitatelný na plnění povinného podílu po zaokrouhlení = 100 000 Kč / (7 x 23 324 Kč) = 0,61 zaměstnanců.
Takže na odvod do státního rozpočtu zbývá částka = = (1,22 - 0,22 -0,61) zaměstnance se zdravotním postižením x 2,5 x 23 324 Kč = 0,39 zaměstnance se zdravotním postižením x 58 310 Kč = 22 741 Kč.
Tuto částku měla obchodní společnost odvést do 15. 2. 2011 na bankovní účet místně příslušného úřadu práce, kterému měla ve stejném termínu písemně ohlásit výši a způsob plnění povinného podílu za rok 2010.
Na tento druh výdaje výslovně pamatuje ustanovení § 24 odst. 2 písm. zm) ZDP, podle kterého je daňově účinným výdajem (nákladem) odvod do státního rozpočtu z titulu plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle zvláštního právního předpisu (odkaz na § 81 ZZ). I kdyby toto speciální ustanovení nebylo, jednalo by se o daňově účinný výdaj na základě obecného ustanovení § 24 odst. 2 písm. p) ZDP, protože jde o výdaj, k jehož úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů (obdobně jako je tomu např. u pojistného na zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, které v ZDP není výslovně řešeno).
Pokud poplatník - dotyčný zaměstnavatel, kterého se předmětný povinný podíl týká - vede účetnictví, je mj. povinen ctít zásadu věcné a časové souvislosti nákladů a výnosů ve vazbě k příslušnému účetnímu období. Obdobně to platí i pro účely daní z příjmů. Protože plnění povinného podílu včetně varianty odvodu do státního rozpočtu se sleduje, plní a vykazuje vždy za uplynulý kalendářní rok, není sporu o tom, že
jde o časově vázanou položku
, která se vztahuje k tomuto předešlému (právě uplynulému) kalendářnímu roku. Proto by se o povinném odvodu za rok 2010, který je splatný až do 15. 2. 2011, mělo účtovat do nákladů roku 2010. A to jako o výdaji příštích období (MD 548 / / D 383)
. Při úhradě v roce 2011 se pak zaúčtuje už jen výdaj (MD 383 / D 221).3) Pozitivní motivace samotných zdravotně postižených osob
Podpora od úřadu práce
Úřady práce nabízejí podporu pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením zejména formami:
*
Zabezpečení pracovní rehabilitace zaměřené na získání a udržení vhodného zaměstnání:
-
Podle § 69 a následujících ZZ se jedná o souvislou činnost zaměřenou na získání a udržení vhodného zaměstnání OZP, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené.
-
Pracovní rehabilitace zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání, změnu povolání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti.
-
Druhy nákladů hrazených úřadem práce a způsob jejich úhrady upravuje § 1 až 5 vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí ZZ, ve znění pozdějších předpisů.
*
Specializované rekvalifikační kurzy OZP:
-
Podle § 74 a 109 ZZ mohou úřady práce organizovat pro tyto osoby jak standardní rekvalifikace, tak i specializované rekvalifikační kurzy, které přihlížejí k jejich specifickým možnostem a omezením.
-
Přitom pokud tyto osoby nepobírají dávky nemocenského pojištění, starobní důchod nebo mzdu nebo náhradu mzdy, náleží jim na základě rozhodnutí úřadu práce po dobu konání těchto kurzů podpora při rekvalifikaci, a to i v případě, že dotyčná osoba není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání.
*
Příspěvek na vytvoření a provoz chráněného pracovního místa:
-
Podle § 75 odst. 9 ZZ může úřad práce uzavřít dohodu o poskytnutí příspěvku na vytvoření chráněného pracovního místa s osobou se zdravotním postižením, která se rozhodne samostatně podnikat.
-
Pro poskytnutí tohoto příspěvku platí obdobné podmínky jako pro chráněné pracovní místo zaměstnavatele s tím, že vrácení příspěvku nelze požadovat, pokud tato osoba přestane vykonávat samostatnou výdělečnou činnost ze zdravotních důvodů, nebo v případě jejího úmrtí.
-
Podrobnosti k příspěvku na chráněné pracovní místo stanoví § 6 až 10 vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí ZZ, ve znění pozdějších předpisů.
*
Poradenské služby pro volbu přípravy k práci osob se zdravotním postižením.
Vyšší osobní slevy na dani z příjmů
Významnou pobídkou ke vstupu do zaměstnání nebo samostatného podnikání pro osoby se zdravotním postižením mohou být také speciální
osobní slevy na dani
upravené § 35ba odst. 1 ZDP, které mohou nárokovat u svého zaměstnavatele nebo uplatnit samy v rámci přiznání k dani z příjmů:*
2 520 Kč ročně (210 Kč měsíčně), pobírá-li poplatník invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně z důchodového pojištění nebo zanikl-li nárok na tento invalidní důchod pro souběh se starobním důchodem,
*
5 040 Kč ročně (420 Kč měsíčně), pobírá-li poplatník invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně nebo jiný důchod z důchodového pojištění, u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je invalidní ve 3. stupni, zanikl-li nárok na tento invalidní důchod pro souběh se starobním důchodem nebo žádost o invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní ve 3. stupni,
*
16 140 Kč ročně (1 345 Kč měsíčně), je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P.
Příklad
Osoby se zdravotním postižením se nemusejí bát daně z příjmů
Ukažme si, co konkrétně znamenají speciální slevy na dani osob se zdravotním postižením. Přitom budeme uvažovat vždy pouze jednu ze speciálních slev, a to spolu se základní osobní slevou na dani přiznávanou paušálně všem poplatníkům (včetně zdravotně postižených) ve výši 23 640 Kč ročně (2 070 Kč měsíčně):
*
Poplatník pobírající invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně:
-
Má nárok na celkovou osobní slevu na dani (za kalendářní rok) = 23 640 Kč + 2 520 Kč = 26 160 Kč.
-
Platí daň z příjmů jen ze základu daně přesahujícího 174 400 Kč za rok (14 533 Kč měsíčně). Protože 15% daň z příjmů z uvedené částky je zcela kompenzována (snížena) nárokovou slevou 26 160 Kč.
*
Poplatník pobírající invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně:
-
Má nárok na celkovou osobní slevu na dani (za kalendářní rok) = 23 640 Kč + 5 040 Kč = 28 680 Kč.
-
Platí daň z příjmů jen ze základu daně přesahujícího 191 200 Kč za rok (15 933 Kč měsíčně). Protože 15% daň z příjmů z uvedené částky je zcela kompenzována (snížena) nárokovou slevou 28 680 Kč.
*
Poplatník, který je držitelem průkazu ZTP/P:
-
Má nárok na celkovou osobní slevu na dani (za kalendářní rok) = 23 640 Kč + 16 140 Kč = 39 780 Kč.
-
Platí daň z příjmů jen ze základu daně přesahujícího 265 200 Kč za rok (22 100 Kč měsíčně). Protože 15% daň z příjmů z uvedené částky je zcela kompenzována (snížena) nárokovou slevou 39 780 Kč.
Dodejme
malé upřesnění k tajuplné zkratce - ZTP/P
-o níž každý tuší, že nějak souvisí se zdravotně postiženými občany, ale málokdo přesně ví, o co konkrétně jde, dokonce někdy tápou i ti, kterých se osobně týká. Občanům starším jednoho roku s těžkým zdravotním postižením (uvedeným v příloze č. 2 k vyhlášce č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů), které podstatně omezuje jejich pohybovou nebo orientační schopnost, se podle druhu a stupně postižení poskytují mimořádné výhody
:*
I. stupně (průkaz TP neboli těžké postižení),
*
II. stupně (průkaz ZTP neboli zvlášť těžké postižení) nebo
*
III. stupně (průkaz ZTP/P neboli zvlášť těžké postižení / průvodce).
Přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního, druhého ani třetího stupně automaticky nezakládá nárok na průkazku ZTP/P. O tento typ mimořádných výhod je nutno žádat samostatně a posuzuje se ve správním řízení. Žádost se podává na odboru sociální péče místně příslušné obce podle trvalého pobytu občana - žadatele, jehož zdravotní stav poté posoudí lékař úřadu práce, a to jen na žádost obecního úřadu nikoli dotyčného občana.
Neplatí minimální pojistné na zdravotní pojištění
Zejména méně finančně ohodnocené pracovní aktivity OZP může podpořit výhoda zakomponovaná do
systému zdravotního pojištění spočívající v tom, že minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu
:*
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které se poskytují mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení,
*
za kterou je plátcem pojistného stát (tzv. státní pojištěnec)
, kam mj. patří osoby, které jsou: -
poživateli důchodů z důchodového pojištění (včetně invalidního důchodu)
, přičemž za poživatele důchodu se pro tyto účely považuje tato osoba i v měsících, kdy jí dle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží (invalidní důchod se např. nevyplácí po dobu výplaty nemocenského),-
závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), a osoby pečující o tyto osoby,
-
invalidní ve třetím stupni, avšak nesplňují další podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a nemají příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a nepožívají žádný důchod z ciziny, nebo tento důchod nepřesahuje měsíčně částku ve výši minimální mzdy;
pokud tyto skutečnosti trvají celé rozhodné období.
Vyměřovacím základem pro pojistné na zdravotní pojištění u těchto zaměstnanců je tak jejich skutečný příjem. Který bývá nižší právě pro jejich zdravotní potíže. Jestliže výše uvedený důvod netrval celé rozhodné období, pak se minimální vyměřovací základ poměrově sníží. Odpadnutí omezení minimálním vyměřovacím základem v systému zdravotního pojištění se přitom týká nejen zaměstnanců ale také osob samostatně výdělečně činných, kde mívá v praxi větší význam. Minimální vyměřovací základ zaměstnance odpovídá minimální mzdě a činí tak 8 000 Kč měsíčně, v úhrnu 96 000 Kč za rok. Pro OSVČ je nastaven na 12násobek poloviny průměrné mzdy (za předminulý rok), takže pro rok 2011 vychází minimální vyměřovací základ 0,5 x 24 740 Kč = 12 370 Kč měsíčně, resp. 148 440 Kč za celý rok.
Příklad
Osob se zdravotním postižením se minimální zdravotní pojištění netýká
Osoba pobírající invalidní důchod (pročež je pro účely zdravotního pojištění v kategorii tzv. státních pojištěnců) se rozhodla od dubna 2011 začít samostatně podnikat ve vedení účetní a daňové evidence.
Protože je tzv. státním pojištěncem, nemusí v roce zahájení podnikání (2011) ihned začít platit zálohy na pojistné na zdravotní pojištění OSVČ. Což bude v počátku jejího podnikání jistě příznivá výhoda.
Dejme tomu, že za rok 2011 dosáhne z tohoto podnikání celkových příjmů 200 000 Kč. Protože skutečné (prokazatelné) výdaje má relativně nízké, uplatní prokazované tzv. paušální výdaje ve výši 40 % příjmů, 80 000 Kč. Základ daně z podnikání tak vychází 200 000 Kč - 80 000 Kč = = 120 000 Kč. I kdyby tento poplatník neměl žádné položky snižující základ daně, nebude díky značným slevám na dani (viz výše) platit žádnou daň.
Vyměřovací základ pro pojistné na zdravotní pojištění OSVČ činí 50 % ze základu daně z příjmů, resp. příjmů po odpočtu výdajů = 0,5 x 120 000 Kč = 60 000 Kč. Protože jde o tzv. státního pojištěnce, netýká se jej omezení minimálním vyměřovacím základem (za 8 měsíců podnikání v roce 2011 by činil 8 x 12 370 Kč = 98 960 Kč), a proto bude pojistné na zdravotní pojištění (13,5 %) platit pouze ze svého skutečně dosaženého vyměřovacího základu. OSVČ tak zaplatí na pojistném na zdravotní pojištění jen 0,135 x 60 000 Kč = 8 100 Kč.
4) Testové otázky
(Vyberte vždy pouze jednu správnou odpověď.)
1.
Kdo není považován za osobu se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti:
a)
osoba uznaná invalidní v 1., 2. nebo 3. stupni orgánem sociálního zabezpečení,
b)
osoba uznaná dočasně práce neschopnou rozhodnutím zdravotnického zařízení,
c)
osoba uznaná zdravotně znevýhodněnou rozhodnutím úřadu práce.
2.
Družstvo celý rok zaměstnávalo 20 zaměstnanců, z nichž 11 bylo osob s „lehčím“ zdravotním postižením:
a)
družstvo má nárok na slevu na dani ve výši 11 x 18 000 Kč,
b)
družstvo má nárok na slevu na dani ve výši 11 x 60 000 Kč,
c)
družstvo má nárok na slevu na dani ve výši poloviny vypočtené daně z příjmů právnických osob.
3.
Poživatel invalidního důchodu si formou zkráceného úvazku u České pošty, s. p., vydělá 5 000 Kč měsíčně:
a)
pojistné na zdravotní pojištění nebude placeno, protože odpočet 5 355 Kč je vyšší,
b)
pojistné na zdravotní pojištění bude placeno z dosaženého příjmu 5 000 Kč,
c)
pojistné na zdravotní pojištění musí být placeno alespoň z minimální mzdy.
4.
Kterého zaměstnavatele se týká tzv. povinný podíl zaměstnání osob se zdravotním postižením:
a)
pouze zaměstnavatelů, kteří jsou právnickou osobou,
b)
pouze zaměstnavatelů, kteří měli alespoň po část daného roku více než 25 zaměstnanců,
c)
pouze zaměstnavatelů, jejichž průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců přesáhl 25.
5.
Jakým způsobem není možné plnit povinný podíl zaměstnání zdravotně postižených osob:
a)
zaměstnáním osoby invalidní ve třetím stupni na dohodu o pracovní činnosti,
b)
zaměstnáním osoby invalidní v prvém stupni na zkrácený pracovní úvazek,
c)
zaměstnáním osoby zdravotně znevýhodněné s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou.
6.
Zaměstnanec pobírá invalidní důchod pro invaliditu 2. stupně, jakou může uplatnit měsíční slevu dani:
a)
pouze základní slevu na poplatníka 1 970 Kč,
b)
pouze speciální slevu za invalidní důchod 2. stupně 210 Kč,
c)
oba druhy osobních slev na dani, tedy celkem 2 180 Kč.