Změny v daních z příjmů daňovým balíčkem 2021

Zákon č. 609/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů, tedy tzv. daňový balíček 2021 (dále jen „daňový balíček“), přinesl pro rok 2021 např. změny v dani z nemovitých věcí či v zákoně č. 245/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Především však přinesl řadu změn do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Těm je věnován tento článek.

Daňový balíček završil změny v daních z příjmů pro rok 2021. Důležité změny účinné od 1. 1. 2021 přinesly totiž i předcházející novelizace. Např. zákonem 386/2020 Sb., kterým se zrušuje zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, a mění a zrušují další související právní předpisy, došlo ke zrušení daně z nabytí nemovitých věcí a dále tento zákon přinesl důležité změny týkající se zdanění příjmů z prodeje nemovitostí u fyzických osob či odpočtu úroků z hypoték od daňového základu; dále zákon č. 540/2020 Sb., změna zákona o daních z příjmů a některých dalších zákonů v souvislosti s paušální daní, ve znění pozdějších předpisů, zavedl pro OSVČ paušální režim a paušální daň. Jedna dílčí změna ZDP byla přijata Parlamentem až 19. 1. 2021 – jedná se o zákon č. XXX/2021 Sb., který přechodně pro období let 2020 a 2021 zvyšuje maximální částku odpočtu darů od daňového základu podle § 15 odst. 1, resp. § 20 odst. 8 ZDP na 30 % daňového základu.

Daňový balíček byl přijat Parlamentem České republiky 22. 12. 2020 a vyhlášen ve Sbírce zákonů 31. 12. 2020, aniž by byl podepsán prezidentem ČR. Protože navíc prezident vyjádřil i svůj nesouhlas s daňovým balíčkem, vedl tento postup skupinu senátorů k předložení návrhu na zrušení daňového balíčku, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 14. 1. 2021 (Pl. ÚS 6/21). Pochopitelně nelze předjímat názor Ústavního soudu, nicméně minimálně do jeho rozhodnutí je nutné se daňovým balíčkem řídit.

Změny ZDP se až na výjimky standardně použijí pro zdaňovací období započaté od 1. 1. 2021. Výjimek je však poměrně hodně a přechodným ustanovením (čl. XII daňového balíčku) je nutné věnovat velkou pozornost.

Např. změny v odpisování (k nim se vztahují přechodná ustanovení 10 až 16) lze dobrovolně použít i na majetek pořízený v době od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, tedy např. za zdaňovací období roku 2020.

Jedno z přechodných ustanovení (jedná se o bod 6) řeší uplatnění výdajů na dary poskytnuté od 1. 3. 2020 do 31. 12. 2020 v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 na účely vymezené v § 15 odst. 1 nebo § 20 odst. 8 ZDP – tyto výdaje lze uplatnit ve zdaňovacím období, ve kterém byly vynaloženy, u poplatníků se zdaňovacím obdobím kalendářního roku 2020, tedy za období roku 2020. Současně však nelze uplatnit odpočet dle § 15 odst. 1, resp. § 20 odst. 8 ZDP.

Tři přechodná ustanovení (8, 9 a 20) se neuplatní vůbec, protože byla přijata pro případ, kdy by býval byl daňový balíček 2021 vyhlášen ve Sbírce zákonů až v průběhu roku 2021.

Přechodné ustanovení č. 17 se vůbec netýká daní z příjmů, ale tzv. „jarního“ kompenzačního bonusu podle zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem SARS CoV-2, ve znění pozdějších předpisů. Týká se nároku na společníků společností s ručením omezeným, které jsou daňovými rezidenty mimo ČR.

I přes značný rozsah novelizace ZDP provedené daňovým balíčkem 2021 se nejdůležitější změny, na které je dále upozorněno, týkají jen několika tematických okruhů. Mnohé změny jsou totiž jen legislativně technickými či formálními úpravami, popř. se zabývají jen okrajovými záležitostmi.

Zásadní změnou je pochopitelně zavedení progresivní sazby daně z příjmů fyzických osob – viz dále. Daňový balíček však také zvýšil slevu na poplatníka na částku 27 840 Kč pro rok 2021 a na částku 30 840 Kč od roku 2022.

Sleva na poplatníka zůstávala po dlouhou dobu stejná a činila 24 840 Kč v letech 2008 až 2020. Slevě na poplatníka ve výši 24 840 Kč předcházela sleva ve výši 7 200 Kč uplatňovaná v letech 2006 a 2007. Ke skokovému zvýšení slevy mezi roky 2007 a 2008 došlo v souvislosti se zavedením superhrubé mzdy od 1. 1. 2008.

Sleva na poplatníka jako taková byla do ZDP zavedena od roku 2006 v souvislosti s tehdejší změnou progresivního zdanění fyzických osob (pro první daňové pásmo bylo od roku 2016 snížena sazba daně z 15 % na 12 %), do roku 2005 byl uplatňován princip nezdanitelných částí základu daně.

Výše ostatních slev i daňového zvýhodnění na dítě zůstala pro rok 2021 nezměněna. Např. sleva na druhého z manželů s příjmy do 68 000 Kč zůstává pro rok 2021 ve stejné výši jako pro rok 2020, tedy ve výši 24 840 Kč.

Základem pro výpočet daně ze závislé činnosti podle § 6 odst. 12 ZDP jsou opět (jako tomu bylo před 1. 1. 2008) příjmy nezvýšené o pojistné hrazené z těchto příjmů zaměstnavatelem. Tato změna vyvolala potřebu změny výpočtu zálohy na daň podle § 38h ZDP.

Do výpočtu zálohy na daň se promítlo také zavedení progresivní sazby daně z příjmů fyzických osob pro základ daně překračující osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy. Zatímco v letech 2013 až 2020 upravoval ZDP v § 16a solidární zvýšení daně pro příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP překračující osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy, resp. pro základ daně ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP překračující uvedenou částku (popř. pro kombinaci příjmů ze závislé činnosti a základu daně ze samostatné činnosti překračující limit osmačtyřicetinásobku průměrné mzdy), pak od roku 2021 je stanovena pro základ daně z příjmů fyzických osob sazba 15 % a pro základ daně překračující osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy sazba 23 %.

Pro OSVČ tedy náhrada solidárního zvýšení daně, které činilo 7 % a zvyšovalo tak zdanění z 15 na 22 % části dílčího základu daně ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP, která překračovala osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy, znamená zvýšení daňového zatížení o 1 procentní bod – z každého milionu překračujícího uvedenou hranici (ta pro rok 2021 činí 1 701 168 Kč) tak zaplatí daň vyšší o 10 000 Kč (230 000 Kč za rok 2021 místo 220 000 Kč za rok 2020).

Pro zaměstnance zrušení superhrubé mzdy přineslo daňovou úsporu 5,07 % hrubé mzdy – při uplatnění superhrubé mzdy byla mzda reálně zdaněna nikoli 15, ale 20,07 %. Tato úspora se ovšem týká pouze zaměstnanců s ročními příjmy do osmačtyřicetinásobku průměrné mzdy a např. u zaměstnance s měsíční hrubou mzdou 100 000 Kč přinesla měsíční daňovou úsporu 5 070 Kč (další snížení představuje zvýšení slevy na poplatníka o 3 000 Kč ročně, tedy o 250 Kč měsíčně). U zaměstnanců s příjmy nad osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy však již daňové zatížení vzrostlo o 1 procentní bod – nicméně měsíční úspora 7 187 Kč odpovídající měsíční mzdě ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy 141 764 Kč by byla tímto nárůstem vykompenzována až v situaci, kdy by měsíční mzda přesáhla 860 464 Kč (718 700 Kč nad čtyřnásobek průměrné mzdy 141 764 Kč).

Solidární zvýšení daně podle § 16a ZDP účinného do 31. 12. 2020 se vztahovalo jen na příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP a základ daně ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP.

Solidární zvýšení daně se netýkalo zdanění příjmů zahrnovaných do dílčích základů daně podle § 8 ZDP (příjmy z kapitálového majetku), podle § 9 ZDP (příjmy z nájmu) a podle § 10 ZDP (ostatní příjmy). Progresivní sazba daně postihuje celkový základ daně z příjmů fyzických osob, tzn., že dopadá např. i na zisk z nájmu. Zatímco za rok 2020 byl dílčí základ daně z nájmu podle § 9 ZDP podroben v rámci celkového základu daně 15 % lineární sazbě daně z příjmů fyzických osob (dále jen „DPFO“) bez ohledu na to, zda překračoval či nepřekračoval osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy, od roku 2021 je v rámci celkového základu daně podroben progresivní sazbě daně; základ daně překračující osmačtyřicetinásobek průměrné mzdy je zdaněn sazbou 23 %. Např. pronajímatel s vysokým dílčím základem z nájmu podle § 9 ZDP bude nově z každého milionu nad 1 701 168 Kč platit daň vyšší o 80 000 Kč (230 000 Kč za rok 2021 namísto 150 000 Kč za rok 2020). Zavedení progresivní sazby pochopitelně dopadá i na různé kombinace – např. neosvobozený příjem z prodeje nemovitosti či cenných papírů tak může být zdaněn až 23 % namísto 15 % v loňském roce.

Sazba daně z příjmů vybírané srážkou se nezměnila. Tzn., že např. podíly na zisku společníků společností s ručením omezeným či dividendy akcionářů akciových společností jsou nadále zdaněny srážkovou daní ve výši 15 %. Sazba srážkové daně 15 % se nadále i v roce 2021 uplatňuje např. u příjmů z dohod o provedení práce do limitu 10 000 Kč měsíčně, pokud zaměstnanec neučinil prohlášení k dani. Pro ostatní příjmy ze závislé činnosti (např. z pracovního poměru, z dohody o pracovní činnosti, z odměny jednatele) se nadále u zaměstnance, který neučinil prohlášení k dani, uplatňuje 15 % sazba srážkové daně, pokud tento příjem nepřesáhne příjem rozhodný pro účast na nemocenském pojištění. Protože se však hranice tohoto rozhodného příjmu od 1. 1. 2021 zvýšila z 3 000 Kč platných v roce 2020 na 3 500 Kč, automaticky se zvýšila i hranice pro uplatnění srážkové daně u těchto příjmů.

Sazba daně z příjmů právnických osob se pro rok 2021 nijak nezměnila a např. obecná sazba této daně podle § 21 odst. 1 ZDP zůstala ve výši 19 %.

Za účelem srovnání daňového zatížení příjmů, ze kterých je v ČR vybírána srážková daň, s příjmy plynoucími ze zahraničí upravuje ZD – příjmy jsou zahrnovány do daňového přiznání, je od 1. 1. 2021 pro vybrané příjmy zaveden samostatný základ daně (§ 16a a 16ab), pokud plynou ze zahraničí. Samostatný základ daně není úplnou koncepční novinkou – před zavedením lineární 15 % sazby daně z příjmů fyzických osob od 1. 1. 2008 platila podle § 16 ZDP vedle progresivní sazby daně pro příjmy z ČR také lineární sazba daně pro některé příjmy ze zahraničí.

Do samostatného základu daně podle § 16a lze zahrnout příjmy společníků veřejných obchodních společností či komplementářů komanditních společností (např. podíly na zisku z těchto společností), pokud plynou ze zahraničí (§ 7 odst. 14 ve vazbě na § 20b ZDP). Do samostatného základu daně podle § 16a ZDP lze zahrnout podle § 10 odst. 10 ZDP také některé ostatní příjmy plynoucí ze zahraničí.

Zavedení samostatného základu daně podle § 16a vyvolalo celou řadu legislativně technických změn – např. v § 23 odst. 4, v písm. ch) § 24 odst. 2 ZDP.

Od 1. 1. 2021 bylo osvobození od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti v § 6 odst. 9 písm. b) ZDP pro stravenky (pro „hodnotu stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů“) rozšířeno o tzv. stravenkový paušál, tedy o „peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování“.

Zatímco příspěvek zaměstnavatelů na stravenky je nadále osvobozen u zaměstnanců bez limitu, pro osvobození peněžitého stravenkového paušálu byl zaveden limit 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin (počítáno za jednu směnu podle zákoníku práce). Pro rok 2021 tento limit činí 75,60 Kč (70 % x 108 Kč).

Daňová uznatelnost příspěvku zaměstnavatelů na stravenky podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4. ZDP (výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců) je nadále omezena 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu podle zákoníku práce trvající alespoň 3 hodiny, maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin (tento limit činí 70 % x 108 = 75,60 Kč).

Daňová uznatelnost peněžitého příspěvku na stravování za směnu podle zákoníku práce trvající nejméně 3 hodiny byla do § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4. zavedena bez limitu.

Pro daňovou uznatelnost příspěvku zaměstnavatele na stravování podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4. ZDP nadále platí, že příspěvek je daňově neuznatelný, pokud by zaměstnanci v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zákoníku práce. Toto omezení platí i pro peněžitý příspěvek.

Pokud zaměstnavatel využívá od roku 2021 peněžního příspěvku na stravování namísto stravenek, odpadá mu mimo jiné problém s daňovou uznatelností provize za jejich nákup. Nejvyšší správní soud totiž rozhodnutí ze dne 20. 2. 2014, čj. 7 Afs 33/2013-34 zaujal závěr, že poplatek za zprostředkování placený za účelem zajištění stravování zaměstnanců jejich zaměstnavatelem provozovateli stravenkového systému vedle částky za stravenky je zásadně součástí ceny jídla. Je tedy výdajem (nákladem) ve smyslu § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP, jehož zákonem stanovená část (55 %) je pro účely daní z příjmů daňově uznatelným výdajem (nákladem). Jinak řečeno, zbývající část je nákladem daňově neuznatelným.

Na zavedení peněžního příspěvku na stravování zaměstnanců reagovala také novelizace § 7 vyhlášky 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů, provedená od 1. 1. 2021 vyhláškou č. 612/2020 Sb., kterou se mění vyhláška č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů. Daňový balíček v této věci také novelizoval § 69 (stravování a stravovací služby) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a § 33b zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů – tyto změny se týkají poskytování příspěvku v rozpočtové sféře.

U hmotného majetku daňový balíček 2021 přinesl dva okruhy změn. Prvním okruhem je zvýšení hodnotové hranice pro hmotný majetek a pro jeho technické zhodnocení. Druhým okruhem je možnost mimořádných odpisů.

Ke zvýšení hodnotové hranice ze 40 000 Kč na 80 000 Kč došlo především v § 26 odst. 2 ZDP v písm. a), tj. pro samostatné hmotné movité věci, v písm. e), tj. pro dospělá zvířata a jejich skupiny, a v § 33 ZDP pro technické zhodnocení.

Zvýšení hodnotové hranice znamená především to, že movité věci s oceněním nepřekračujícím 80 000 Kč pořízené od 1. 1. 2021 nelze daňově odpisovat. Pokud jde o výdaje charakteru technického zhodnocení (výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace), platí, že pokud v úhrnu u jednotlivého majetku za zdaňovací období nepřekročí hranici 80 000 Kč, lze je uplatnit jako daňový výdaj (náklad).

Zvýšení hodnotových hranic ze 40 000 Kč na 80 000 Kč lze uplatnit již pro majetek uvedený do užívání od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, případně pro technické zhodnocení dokončené v roce 2020, tedy např. již za zdaňovací období roku 2020. Tento okruh změn je doprovázen přechodnými ustanoveními v bodech 13., 14. a 15.

U poplatníka, který vede účetnictví, jsou výdaje na pořízení majetku nepřekračujícího hodnotovou hranici 80 000 Kč daňovým nákladem v návaznosti na účtování. Pokud hodnota majetku nepřekračuje hodnotu, od které účetní jednotka majetek eviduje jako dlouhodobý hmotný majetek, jedná se o jednorázový náklad v okamžiku vydání do spotřeby (případně při vydání většího rozsahu takového majetku do spotřeby náklad časově rozlišený). Pokud je tento majetek evidován v účetnictví jako dlouhodobý hmotný majetek, jsou daňovým nákladem jeho účetní odpisy podle § 24 odst. 2 písm. v) bod 1. ZDP. To tedy znamená, že pokud poplatník movitou věc s oceněním nepřekračujícím hranici 80 000 Kč pořízenou od 1. 1. 2020 eviduje v účetnictví jako dlouhodobý majetek, nemůže výdaje na její pořízení uplatnit jako jednorázový účetní náklad – daňovým nákladem v tomto případě jsou (pokud jde o majetek uvedený do užívání od 1. 1. 2021) resp. mohou být (pokud jde o majetek pořízený od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020) pouze účetní odpisy.

U poplatníka, který vede účetnictví, tak mohou být výdaje na pořízení příslušné věci jednorázovým výdajem jen v případě, kdy o ní účtuje jako o drobném hmotném majetku. Pokud tedy účetní jednotka např. eviduje v účetnictví roku 2020 jako dlouhodobý hmotný majetek movité věci s oceněním přesahujícím částku 40 000 Kč a od účetnictví roku 2021 tuto hranici zvýšila na 80 000 Kč, pak výdaj na pořízení movité věci s oceněním 70 000 Kč je jednorázovým nákladem roku 2021 (pokud byla věc pořízena v roce 2021), avšak výdaj na pořízení stejné věci pořízené v roce 2020 se v základu daně z příjmů projeví formou účetních či daňových odpisů, a nikoli jednorázově.

U poplatníka, který nevede účetnictví, jsou výdaje na pořízení majetku nepřekračujícího hodnotovou hranici 80 000 Kč daňovým výdajem v okamžiku zaplacení jako obecně upravený výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Tuto změnu přitom může poplatník zohlednit již při sestavení daňového přiznání za rok 2020 u majetku pořízeného od 1. 1. 2020.

Mimořádné odpisy podle § 30a ZDP, které se původně vztahovaly na hmotný majetek pořízený od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010, se nově použijí pro hmotný majetek pořízený od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021.

Možnost mimořádných odpisů podle § 30a ZDP se nadále vztahuje na hmotný majetek zařazený do odpisové skupiny 1 nebo 2.

Mimořádné odpisy podle § 30a ZDP může uplatnit pouze první odpisovatel dle § 28 odst. 1 ZDP, týkají se tedy výhradně nového hmotného majetku.

K znovuzavedení mimořádných odpisů se vztahuje bod 16. přechodných ustanovení. U hmotného majetku pořízeného od 1. 1. 2020 lze použít již pro období roku 2020 či pro hospodářský rok započatý před 1. 1. 2021.

Poplatníci, kteří vedou účetnictví, uplatňovali podle úpravy do 31. 12. 2020 výdaje na pořízení nehmotného majetku dle § 32a ZDP, kde byla pro tento majetek stanovena hodnotové hranice vstupní cena překračující 60 000 Kč.

Nehmotný majetek a jeho daňové odpisování již ZDP od 1. 1. 2021 neupravuje a daňová uznatelnost účetních odpisů dlouhodobého nehmotného majetku se u poplatníků, kteří vedou účetnictví, řídí § 24 odst. 2 písm. v) ZDP.

U poplatníků, kteří nevedou účetnictví, se nadále postupuje podle § 24 odst. 2 písm. zn) ZDP, tj. výdaje na pořízení této kategorie majetku jsou jednorázovým výdajem v okamžiku zaplacení.

Zrušení kategorie nehmotného majetku dle § 32a ZDP ve znění do 31. 12. 2020 doprovázejí body 10, 11 a 12 přechodných ustanovení.

Nehmotný majetek pořízený před 1. 1. 2021 poplatníci, kteří vedou účetnictví, nadále daňově odpisují podle § 32a ZDP ve znění účinném do 31. 12. 2020. U majetku pořízeného od 1. 1. 2020 však mohou využít již nové úpravy.

Zrušení kategorie nehmotného majetku podle § 32a ZDP ve znění do 31. 12. 2020 je doprovázeno řadou doprovodných legislativně – technických změn. Např. je na tuto změnu reagováno v úpravě daňové neuznatelnosti zůstatkové ceny vyřazeného majetku v § 25 odst. písm. o) ZDP.

Při stanovení daňových výdajů (nákladů) na pracovní cesty automobily zařazenými v obchodním majetku se vychází z prokázaných výdajů na spotřebované pohonných hmot [§ 24 odst. 2 písm. k) bod 1. ZDP].

Daňový balíček umožňuje u elektromobilů a hybridů použít namísto skutečných výdajů výdaje na elektřinu vypočtené s použitím tzv. referenční ceny elektřiny. Změna je doprovázena bodem 4 přechodných ustanovení a lze ji použít již pro období roku 2020 – pro období roku 2020 jde o cenu 4,80 Kč/kWh a pro rok 2021 o cenu 5,00 Kč/kWh.

Pokud jde o elektromobily a hybridy nezahrnuté v obchodním majetku, umožňuje použití uvedených referenčních cen pracovněprávní předpisy – pro rok 2020 vyhláška 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění pozdějších předpisů, a pro rok 2021 vyhláška č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 38da ZDP od 1. 4. 2019 podléhá oznamovací povinnosti výplata příjmů do zahraničí i v případě, kdy se z tohoto příjmu v ČR neuplatňuje daň – např. se jedná o výplatu podílů na zisku vyplácených dceřinou společností z ČR mateřské společnosti z jiného členského státu EU. Podle nové úpravy byla do uvedené oznamovací povinnosti zavedena některá zjednodušení.

Oznámení se nově podává za kalendářní rok, a to do 31. 1. následujícího roku – nikoli tedy měsíčně, jak bylo zavedeno od 1. 4. 2019 a platilo do 31. 12. 2020.

Nově se neoznamují příjmy stejného druhu vyplacené jedné osobě do úhrnu 300 000 Kč měsíčně – od 1. 4. 2019 do 31. 12. 2020 tento limit činil jen 100 000 Kč měsíčně.

Nová úprava se použije na příjmy, u kterých by povinnost srazit daň vznikla od 1. 1. 2021 – viz bod 5. přechodných ustanovení. Pokud tedy např. valná hromada rozhodla v říjnu 2020 o výplatě podílů na zisku zahraniční mateřské společnosti a tyto podíly byly vyplaceny v prosinci 2020, pak se oznámení do konce ledna 2021 řídilo loňskými pravidly. Pokud by však byly vyplaceny až v lednu 2021, řídí se již novými pravidly a budou oznámeny do konce ledna 2022, popř. nebudou muset být oznámeny, pokud nedosáhnou hranice 300 000 Kč měsíčně.

Osvobození od daně z příjmů fyzických osob v § 4 odst. 1 písm. za) ZDP pro úrokové příjmy daňových nerezidentů z dluhopisů vydávaných v zahraničí poplatníky se sídlem v ČR bylo změněno na osvobození pro výnosy ze státních dluhopisů vydávaných členským státem EU nebo EHP. Ke stejné změně došlo v osvobození od daně z příjmů právnických osob v § 19 odst. 1 písm. i) ZDP.

Osvobození pro příjmy nerezidentů od DPFO a DPPO ze zahraničních dluhopisů vydávaných poplatníky se sídlem v ČR se tak zrušilo. Podle bodu 18 přechodných ustanovení se však toto osvobození bude nadále používat u dluhopisů vydaných do konce roku 2021.

V 35c odst. 3 ZDP byl do 31. 12. 2020 (tedy ještě pro zdaňovací období loňského roku) daňový na dítě (nezaměňovat s maximální částkou daňového zvýhodnění na dítě uplatňované ve formě slevy na dani, která nebyla ani před 1. 1. 2021 nijak limitována) limitován částkou 60 300 Kč ročně. Tento limit je od 1. 1. 2021 odstraněn a za období roku 2021 se již neuplatní.

V úpravě měsíčního daňového bonusu pro zaměstnance v § 35d odst. 4 ZDP odpovídající změna nebyla provedena, tzn., že případný doplatek daňového bonusu plynoucí z tohoto měsíční limit se vyřeší v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění.

V rámci celého ZDP se od 1. 1. 2021 namísto výrazu „zaměstnanec podle § 6 odst. 7 písm. a)“ používá od 1. 1. 2021 výraz „zaměstnanec odměňovaný platem“. Tato legislativní zkratka je od 1. 1. 2021 upravena v § 6 odst. 7 písm. a) ZDP a je použita např. v § 24 odst. 2 písm. k), který řeší daňovou uznatelnost výdajů (nákladů) na pracovní cesty. Jedná se o formální změnu bez věcných dopadů.

Namísto pojmu „průměrná mzda stanovená podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení“ je nově v ZDP používána legislativní zkratka „průměrná mzda“, která je vymezena v § 21g odst. 2 ZDP. Jedná se o kosmetickou úpravu, která zpřehledňuje text zákona. Legislativní zkratka „průměrná mzda“ byla zařazena do ustanovení § 21g, které již před 1. 1. 2021 vymezovalo pojem „minimální mzda“, používaný v ZDP.

V §23h odst. 2 ZDP byl upřesněn text upravující tzv. hybridní nesoulady podle směrnice ATAD (směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem).

V § 36 odst. 1 a 2 ZDP došlo ke změnám v uplatnění srážkové daně např. na příjmy z dluhopisů dle § 8 odst. 2 ZDP. Příjem v podobě kladného rozdílu mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu vyplacenou při jeho splacení nebo částkou vyplacenou při jeho předčasném splacení a cenou, za kterou poplatník tento dluhopis nabyl (a obdobný příjem z vkladního listu a cenného papíru jemu na roveň postaveného) již není od 1. 1. 2021 samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně, ale příjmem zahrnovaným do daňového přiznání. Vymezení okruhu těchto příjmů přitom v § 8 odst. 2 ZDP bylo změněno tak, aby ostatními příjmy podle § 10 ZDP byly pouze příjmy z prodeje dluhopisů, nově však včetně příjmů ze zpětného odkupu (tedy z úplatného převodu dluhopisu jeho emitentovi), který byl do 31. 12. 2020 příjmem z kapitálového majetku dle § 8 ZDP.

Součástí daňového balíčku 2021 je také změna zákona o účetnictví, do kterého byl vložen § 21b umožňující zveřejnění účetní závěrky odesláním finančnímu úřadu jako součást daňového přiznání. Tato změna je účinná od 1. 1. 2021 a poprvé se použije pro zveřejnění účetní závěrky za rok 2021.

Pokud jde o změnu hodnotové hranice pro hmotný majetek a jeho technické zhodnocení v ZDP, tato změna nebyla promítnuta do účetní vyhlášky 505/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou územními samosprávnými celky, příspěvkovými organizacemi, státními fondy a organizačními složkami státu, ve znění pozdějších předpisů, kde jsou v § 8 samostatné movité věci nadále vykazovány jako dlouhodobý hmotný majetek ve vazbě na hodnotovou hranici 40 000 Kč.

Daňový balíček je s ohledem na podzimní parlamentní volby s největší pravděpodobností na poměrně dlouhou dobu zásadní změnou daní z příjmů. I proto si určitě zasluhuje pečlivé prostudování.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 3/2021.