Pokud se daňovému subjektu nepodařilo zvrátit nález správce daně týkající se výše daně samotné, může se ještě pokusit o prominutí sankcí. I v této oblasti vznikají spory, výběru z judikatury na toto téma je věnován dnešní příspěvek.
Prominutí daně a příslušenství daně – výběr z judikatury správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s. r. o.
Dřívější
judikatura
– shrnutí z předchozího příspěvkuStejnému tématu jsme se v našem časopise již věnovali v článku Prominutí příslušenství daně v judikatuře správních soudů v č. 10/2015. V úvodu si tedy shrneme východiska rozhodnutí soudů ze zmíněného příspěvku. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2012 čj. 2 Afs 55/2012-24 jsme se dozvěděli, že si správce daně nedal příliš práce se žádostí daňového subjektu o prominutí příslušenství daně a zamítnul ji jednou větou s poukazem na to, že ještě není uhrazena dlužná daň. Finanční orgány přitom tvrdily, že postačí pouhý odkaz na pokyn vydaný státní správou. Soudy však konstatovaly, že
zamítnutí žádosti je nutno podrobně odůvodnit. Zmínily též možnost, že v některých případech by se pokyny mohly dostat do nesouladu s textem zákona. Pak je povinností finančního úřadu dát přednost zákonu.
Další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2013 čj. 8 Afs 80/2012-49 vycházelo ze závěrů výše zmíněného rozsudku – žalobce se něj odvolával s tím, že neuhrazení dlužné daně by nemělo být automaticky důvodem k zamítnutí žádosti o prominutí příslušenství. Zde však nebyl úspěšný, protože soudu ve výše uvedeném případě nevadila skutečnost, že žádosti nebylo vyhověno kvůli neuhrazení dlužné daně, ale fakt, že zamítnutí žádosti z tohoto důvodu nebylo dostatečně odůvodněno.
V daném případě však odůvodnění nechybělo. V případě posuzovaném Nejvyšším správním soudem dne 7. 7. 2015 pod čj. 2 Afs 81/2015-32 požadoval žalobce odchýlení se od pravidel pokynu Ministerstva financí s odkazem na svou tíživou ekonomickou situaci. Sankce mu byly prominuty pouze částečně, přičemž z odůvodnění nebylo zřejmé, proč byla prominuta právě daná konkrétní částka. Soudy přisvědčily názoru, že rozhodnutí finančních orgánů bylo nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění a
odmítlo názory státní správy, která měla za to, že její povinností není podrobně zdůvodňovat svá rozhodnutí.
Její pochybení bylo o to vyšší, že žalobce výslovně žádal s ohledem na svou situaci, aby nebylo postupováno podle pokynu Ministerstva financí. Tím spíše měl správce daně podrobně zdůvodnit svoje postoje. Otázkou prominutí příslušenství daně v případě úmrtí daňového subjektu se Nejvyšší správní soud zabýval 27. 6. 2013 pod čj. 1 Afs 1/2013-47. Daňový subjekt zemřel ještě v průběhu kontroly a jeho daňová povinnost přešla na manželku. Byla doměřena daň a sankce. Manželka žádala o plné prominutí sankcí z důvodů hodných zvláštního zřetele. Příslušenství daně však bylo prominuto pouze částečně. Vzhledem k tomu, že znění tehdejšího a dnešního pokynu k promíjení příslušenství daně není totožné, z rozsudku je i pro dnešní dobu inspirativní zejména skutečnost, že soud cítí omezenou možnost zasahovat do rozhodnutí správních orgánů i v těchto lidsky smutných případech. Žaloba nebyla úspěšná – správce daně nepostupoval ani v rozporu se zákonem, ani s pokynem Ministerstva financí, a soud neshledal ani žádnou libovůli správce daně či vybočení z mezí logického uvažování. Nepříznivé rozhodnutí správce daně tak nepřekročilo přípustné meze správního uvážení. Soud se necítí oprávněn přímo moderovat výši sankce, ale právě a pouze to, zda rozhodnutí správního orgánu nevybočuje z výše popsaných mezí. Ani úmrtí daňového subjektu tak není dostatečným důvodem pro to, aby se správce daně odchýlil od znění pokynu.
Otázku doměření daně podle pomůcek jako případné přitěžující okolnosti pro promíjení sankcí se zabýval Nejvyšší správní soud dne 26. 2. 2015 pod čj. 2 Afs 213/2014-39. Nejvyšší správní soud konstatoval, že pro rozhodování o příslušenství daně postačila sama skutečnost doměření daně podle pomůcek a skutečnost, že je zařazena jako přitěžující okolnost do zmíněných pokynů.
Neviděl pak jako nutné podrobně zkoumat důvod nesoučinnosti žalobce se správcem daně, který vyústil v doměření daně podle pomůcek. Z dřívější judikatury jsme byli zvyklí na to, že i v případě, že je v zákoně uvedeno, že správce daně „může povolit“, znamená to při naplnění požadavku zákona, že povolit musí. Rozsudek téhož soudu ze dne 28. 1. 2015 čj. 6 Afs 101/2014-36 však z této praxe vybočuje. Zjistíme, že i v případě naplnění dikce zákona
v případě, že by
. Kromě toho naopak ve prospěch daňového subjektu hovořila skutečnost, že jeho žádost nemůže být zamítnuta podle pokynu, který vešel v platnost teprve po jejím podání. Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, čj. 5 As 64/2008-155, zveřejněný ve Sbírce rozhodnutí NSS 9/2010 pod č. 2109/2010, konstatoval možnost získat informace o promíjených příslušenstvích daně, Jeho právní věty zněly:„ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládaly tvrdost uplatněného úroku“
, nemusí správce daně od předepsání úroku z posečkání upustit, uváží-li, že existují důvody, proč tak neučinit„I. Na poskytování informací o příjemcích veřejných prostředků podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ustanovení § 10 citovaného zákona (ochrana důvěrnosti majetkových poměrů) nedopadá.
II.
Prominutí daně či jejího příslušenství
na základě rozhodnutí vydaného správcem daně podle § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je poskytnutím veřejných prostředků podle
§ 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.“A nyní již k novější judikatuře.
1. Prominutí příslušenství daně a prohřešky statutárních orgánů
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2020 čj. 10 Afs 25/2019-27, zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 10/2020 pod č. 4067/2020)
Komentář k judikátu č. 1
Pravidla pro promíjení příslušenství daně jsou poměrně přísná – nezkoumá se jen plnění daňových povinností v posledních třech letech u žadatele samotného, ale i u jeho statutárních or