Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ - nemocenské pojištění, 2. část

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), rozděluje pojištěnce na dvě kategorie:

Další podmínkou, kromě výkonu zaměstnání a trvání pracovního poměru, pro povinné pojištění je požadavek, aby sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činila alespoň částku rozhodnou pro účast na pojištění, tzv. Ten je v zákoně nyní nově stanoven ve výši Tato stanovená výše rozhodného příjmu se může měnit, jeho výši pak vyhlásí Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením, a to vždy s účinností od 1. 1. kalendářního roku.

Při výkonu zaměstnání malého rozsahu jsou zaměstnanci pojištěni jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání takového zaměstnání, v nichž dosáhli částky započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání aspoň ve výši rozhodného příjmu. Malý rozsah zaměstnání je dán nedosažením zmíněné částky nebo tím, že nebyl sjednán vůbec. Avšak zaměstnanci mohou mít u téhož zaměstnavatele sjednáno více prací malého rozsahu, a pokud jejich souhrnný příjem z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku rozhodného příjmu, jsou účastni tohoto pojištění po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci, přitom za téhož zaměstnavatele se považuje i jeho právní nástupce.

V takovémto případě je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění, pokud splňuje podmínku uvedenou v předcházejícím textu pod body 1 anebo 2, při současném splnění podmínky, že mu byl zúčtován započitatelný Avšak tímto účastníkem pojištění je tento zaměstnanec jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání dohody, do nichž mu byl zúčtován zaměstnavatelem započitatelný příjem z dohody o provedení práce v částce vyšší než uvedených 10 000 Kč. Vzhledem k podmínce uvedené v zákoníku práce o započítávání rozsahu doby práce do celkového počtu hodin i z více dohod o provedení práce téhož zaměstnavatele, platí i pro případ účasti na pojištění stejné pravidlo.

Zaměstnanec je tedy a úhrn započitatelných příjmů z těchto dohod dosáhl v kalendářním měsíci alespoň částku zmíněných 10 000 Kč. Je však účasten tohoto pojištění nejvýše po dobu trvání takovýchto zaměstnání v takovémto kalendářním měsíci, přitom za téhož zaměstnavatele se považuje rovněž jeho právní nástupce.

V § 10 zákona o nemocenském pojištění je podrobně definován vznik a zánik pojištění zaměstnanců včetně uvádění důvodů a datování zejména v případech ukončení pojištění.

Osoby samostatně výdělečně činné jsou fyzické osoby, u nichž platí možnost být pouze nemocenského pojištění.

Osoby samostatně výdělečně činné jsou buď pojištěny stejným způsobem jako zaměstnanci (jejich pojištění se však určuje odlišným principem), nebo jsou pojištěny mimo působnost okresní správy sociálního zabezpečení (například u běžné komerční pojišťovny), popřípadě nejsou pojištěny vůbec. V posledním případě by tak v době své nemoci nedostávaly žádné dávky nemocenské a byly by odkázány jen na své soukromé finanční zdroje [například dle § 8, 9 a 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“)] či úspory.

Jak vyplývá z příkladu 6, OSVČ není povinna být účastna nemocenského pojištění, může se však dobrovolně k tomuto pojištění přihlásit. To je možné v případě, že vykonává svou výdělečnou činnost na území ČR anebo i mimo toto území, pokud však má oprávnění k této činnosti dle právních předpisů ČR a přihlásila se k účasti na tomto pojištění na předepsaném tiskopisu.

Ze znění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je zřejmé, že OSVČ může mít současně i více samostatných výdělečných činností, a to i v kombinaci živností volných, vázaných, řemeslných či případně i koncesí. V takovém případě (povšimněte si rozdílu oproti zaměstnancům), je ze všech z nich

Zákon o nemocenském pojištění definuje podrobně vznik a zánik tohoto pojištění OSVČ, v případě zániku pak dle jednotlivých důvodů a jejich datování.

Nárok na nemocenské má pojištěný v případě, že byl uznán dočasně práce neschopným, popřípadě mu byla nařízena karanténa, pokud tyto skutečnosti V této pasáži již zákon o nemocenském pojištění nerozlišuje, zda se jedná o zaměstnance, OSVČ nebo zahraničního zaměstnance, základním předpokladem je, že daná osoba je pojištěna a nenastala žádná z okolností, které by nárok na nemocenské vylučovaly.

U OSVČ však zákon o nemocenském pojištění požaduje, aby byla splněna ještě jedna podmínka, a to, že OSVČ je účastníkem pojištění (jako OSVČ) bezprostředně předcházejících dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo dni, od něhož je nařízena karanténa.

Současně s definicí nároku na nemocenské zákon o nemocenském pojištění definuje i tři případy, Je to v případě, že:

Tyto tři případy jsou dosti ojedinělé, nicméně případ s možností vzniku nároku na starobní důchod v době trvání pracovní neschopnosti nebo karantény může být s ohledem na věk a zdravotní stav řady potenciálních důchodců vcelku velmi reálný a frekventovaný, proto uvádíme následující příklad.

Jak již bylo uvedeno, prvních 14 dní zákon u dočasně práce neschopného nezohledňuje, to znamená, že tzv. trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 15. kalendářním dnem nařízené karantény. Tato doba pak končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa. Tato podpůrčí doba může trvat ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény (pokud se nestanoví v zákoně jinak). Je třeba ještě dodat, že pokud vznikla pracovní neschopnost dnem, kdy již zaměstnanec odpracoval směnu, považuje se za den vzniku dočasné pracovní neschopnosti následující kalendářní den.

Výše nemocenské za kalendářní den činí:

se výše uvedené parametry považují v aktualizaci zákona pro rok 2018 za odstavec 1, a ten se doplňuje ještě o znění odstavce 2, který se v předcházejících letech nevyskytoval. Podle tohoto doplňku se výše nemocenského za kalendářní den upravuje denního vyměřovacího základu, pokud jde o případy, kdy byl pojištěnec uznán za dočasně práce neschopného nebo mu byla nařízena karanténa v důsledku toho, že se prokazatelně na hašení požáru, na provádění záchranných nebo likvidačních prací anebo na plnění úkolů ochrany obyvatelstva jako člen jednotky sboru dobrovolných hasičů obce povolané operačním a informačním střediskem integrovaného záchranného systému. To platí obdobně i pro člena ostatní složky integrovaného záchranného systému, který k této složce není v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru.

Výše nemocenské byla tedy již pro rok 2018 stanovena nově, dávky byly zvýšeny a okruh nemocných byl rozšířen.

Denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se vyměřovací základ z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost (s výjimkami taxativně vyjmenovanými v zákoně).

Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období.

Vyměřovacím základem OSVČ je úhrn měsíčních základů v rozhodném období, z nichž tato osoba zaplatila pojistné na pojištění.

Výše nemocenského za kalendářní den se však krátí ve třech případech definovaných v § 31 zákona o nemocenském pojištění, a to , jestliže:

K dočasné pracovní neschopnosti se váže určitý Ten stanoví ošetřující lékař a práce neschopný je povinen jej dodržovat. Režim zahrnuje především povinnost:

K tomu je třeba uvést, že ošetřující lékař může ukončit pracovní neschopnost pojištěnému v případě, že se ten nedostaví k lékařskému ošetření nebo kontrole zdravotního stavu v den, který je vyznačen na rozhodnutí lékaře, aniž by prokázal existenci vážných důvodů, pro které se k tomuto ošetření nebo kontrole nemohl dostavit. Ukončení pracovní neschopnosti provede lékař tímto dnem.

V souvislosti se vznikem dočasné pracovní neschopnosti má své povinnosti, ale také určitá oprávnění i jeho zaměstnavatel. Mezi významná patří zejména:

Mezi významné povinnosti zaměstnavatele patří zejména tyto povinnosti:

Všechny uvedené osoby, spjaté s nemocenským pojištěním, poskytováním dávek, ať již jde o osoby fyzické či právnické, zaměstnance, zaměstnavatele, poskytovatele pracovně lékařských služeb či likvidátory, se mohou dopustit při své činnosti či naopak nečinnosti, správních přestupků či deliktů, a být tak vystaveni různým sankcím.

Nejčastějšími přestupky a delikty na tomto úseku, jak vyplývá ze statistik vzniklých na základě kontrol jednotlivých účastníků, jsou přestupky pojištěnců. Ty jsou nejčastější především porušením režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, nedostavením se bez vážnějšího a omluveného důvodu na ošetření nebo kontrolu k ošetřujícím lékaři v průběhu trvání dočasné pracovní neschopnosti, nezdržováním se na místě udaného místa pobytu či nedostaví-li se pojištěnec po ukončení poskytování lůžkové nebo komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče k ošetřujícímu lékaři ke kontrole dočasné pracovní neschopnosti. V takovýchto případech lze uložit pojištěnci pokutu až do výše 20 000 Kč. U zaměstnavatelů mohou být sankce ještě vyšší, a to až do výše 100 000 Kč, například v případě, že zaměstnavatel nesplní opatření k nápravě nedostatků zjištěných při provádění pojištění. Tohoto deliktu se mohou dopustit jak zaměstnavatelé – fyzické osoby, tak i zaměstnavatelé – právnické osoby, pokuta je v obou případech při spáchání stejného deliktu identická. Správních deliktů se mohou dopustit i lékaři či likvidátoři, závažné je toto chování hlavně u lékařů, kdy je pak postih odstupňovaný stejně jako u zaměstnavatelů dle jednotlivých deliktů od pokuty 10 000 Kč až k horní hranici 100 000 Kč.

Kromě pokuty může být pojištěnec potrestán v případě porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce nebo nesplněním povinnosti součinnosti při kontrole rovněž a to na dobu nejdéle 100 kalendářních dnů ode dne porušení tohoto režimu nebo nesplnění součinnosti při kontrole, ne však déle než do skončení dočasné pracovní neschopnosti, při níž došlo k porušení tohoto režimu.

Jak je uvedeno v úvodu článku, zákon o nemocenském pojištění definuje skupiny případů a osob, které mohou využívat výhod nemocenského pojištění. Kromě uvedené klasické „nemocenské“ čili peněžité podpory v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény se jedná ještě o další formy pojištění. Zákon o nemocenském pojištění v současném znění stanovuje peněžité dávky v těchto případech:

Jak je zřejmé, okruh dávek se v roce 2018 rozšířil o dvě nové dávky. Zákon v těchto oblastech podléhá dosti častým změnám, zejména se mění výše příspěvků, mění se ale i doba výplaty dávek.

Obecně platí, že nárok na peněžitou pomoc v mateřství má dle zákona o nemocenském pojištění především pojištěnka, která porodila dítě. Má tento nárok již před porodem, a to nedříve Stejně tak mají nárok na výplatu pojistného alternativně ještě další pojištěnci, které zákon taxativně jmenuje.

Nárok na „mateřskou“ může mít a to v případě, že se jedná o pojištěnce, jímž je buď otec dítěte, nebo je manželem ženy, která dítě porodila, a který o dítě pečuje, zatímco matka dítěte:

přičemž pojištěnce se peněžitá pomoc v mateřství v souvislosti s výše uvedeným onemocněním nevyplácí a dítě bylo z tohoto důvodu v péči otce nebo manžela.

Poznámka autorů: K uvedenému příkladu je třeba dodat vysvětlení. Pojem věku dítěte zákon definuje v závislosti pro různé situace péče o dítě. V našem příkladu 11 i v následujícím příkladu 12 by za dítě Karla Kadeřávka a Marušku Novou bylo považováno dítě až do věku dosažení jednoho roku. Pro příklad 13 u Josefa Šafaříka platí, že se jedná o dítě, které ke dni převzetí dítěte do péče dospělého nedosáhlo věku 7 let, nejdéle však do dosažení věku 7 let a 31 týdnů.

Stejně tak nárok na peněžitou pomoc „v mateřství“ může obdržet i pojištěnec – muž, který je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, a jenž o dítě nyní pečuje, v případě, že s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude o dítě pečovat. Tuto dohodu lze uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte a na dobu nejméně sedmi kalendářních dnů po sobě jdoucích.

Nárok na mateřskou mají i pojištěnci ve dvou životních situacích. Jednak pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela, a také pojištěnec, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

na peněžitou pomoc v mateřství je účast pojištěnce na pojištění alespoň po dobu v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Do této doby se však započítává rovněž:

Tyto doby se započítávají v rozsahu, v jakém se nekryjí s pojištěnou činností.

jsou podmínky pro peněžitou pomoc v mateřství jen částečně odlišné. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství má OSVČ, jestliže:

Ostatní obecné podmínky (jako je například započítávání doby úspěšně dokončeného studia nebo úspěšný porod apod.) jsou pro OSVČ stejné jako pro všechny ostatní pojištěnce.

Nově, dnem 1. 6. 2018, se zákon rozšiřuje o následující znění:

Peněžitá pomoc v mateřství se vypočítá z denního vyměřovacího základu. Ten se stanoví z měsíčních vyměřovacích základů zjištěných v předchozím kalendářním roce. Není-li v předchozím roce žádný měsíční vyměřovací základ, zjišťuje se denní vyměřovací základ z měsíčních vyměřovacích základů kalendářní roku, v němž vznikl nárok na dávku.

u peněžité pomoci v mateřství činí:

Výše peněžité pomoci v mateřství za kalendářní den činí Jestliže dítě zemřelo před uplynutím podpůrčí doby, končí podpůrčí doba uplynutím dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, pokud by neskončila dříve.

Nově se dnem 1. 2. 2018 zavádí pojem dávky označené jako „otcovská“. Nárok na ni má pojištěnec, který:

Zákon dále stanovuje další podmínky, z nichž velmi důležitá je podmínka, že otcovská náleží jen, nastal-li nástup na dovolenou ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče. U OSVČ je rovněž důležitý termín účasti na pojištění, který musí být alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházejících dni nástupu na dovolenou. Výše otcovské za kalendářní den činí denního vyměřovacího základu.

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství doplňuje peněžitou pomoc v mateřství, a to v situacích, které jsou možným důsledkem těhotenství nebo mateřství u určitých druhů prací. Týká se to prací, které jsou ze zdravotního hlediska nevhodné pro těhotné ženy, kojící matky či ženy pečující o malé děti. Tyto ženy musí být dle zákoníku práce a ze zdravotních důvodů převedeny na jinou práci a dosahují tak většinou nižších příjmů než předtím.

na vyrovnávací příspěvek má:

pokud žena dosahuje bez svého zavinění než před tímto převedením na jinou práci nebo ustanovením na jiné služební místo.

Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství má za stejných podmínek která je převedena na jinou práci nebo ustanovena na jiné služební místo, protože z důvodu těhotenství nemůže veřejně vystupovat.

Pro poskytnutí vyrovnávacího příspěvku jsou rovněž nárokové spočívající v následujících změnách oproti předchozímu stavu:

Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství u některých skupin zaměstnankyň, z nichž především jmenujeme ty, které jsou například:

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se vyplácí oprávněným za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci nebo ustanovení na jiné služební místo. Vyrovnávací příspěvek se stanoví mezi denním vyměřovacím základem zjištěným ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo a průměrem jejích započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení nebo ustanovení.

Ošetřovné má v historii sociální pomoci spoluobčanům dlouhou tradici, i když samotný název prošel několikrát změnou označení a také se rozšiřoval okruh osob, které na tuto sociální dávku mají nárok. Kdysi matky zůstávaly doma s nemocným dítětem na lidové označení „paragraf“, dnes se tato dávka může týkat i mužů. Nicméně stabilním a zřetelně největším okruhem osob, jichž se tato sociální pomoc týká, jsou nadále matky pečující o dítě.

má zaměstnanec, který nemůže vykonávat v zaměstnání práci z důvodů:

nároku na ošetřovné je, že osoba, o niž se pečuje,což neplatí v případě ošetřování nebo péče o dítě mladší 10 let rodičem.

Zaměstnanec ale nemá nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o ně, jestliže jiná osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství, což neplatí, pokud tato jiná osoba onemocněla, utrpěla úraz, porodila nebo jí byla nařízena karanténa či nastaly jiné situace uvedené v zákoně, a proto nemůže o dítě pečovat.

Podobně jako je tomu v případě vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, i v tomto případě platí, že i Zákon je taxativně vyjmenovává. Opět si uveďme ty tři významné skupiny osob, které jsou stejné jako v případě předchozího příspěvku. Jsou to:

Nárok na výplatu ošetřovného v tomto případě ale nemá rovněž zaměstnanec v době prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény.

Jak bylo řečeno, příspěvek na ošetřovné se netýká pouze matek, poživatelem může být i muž a nemusí se týkat pouze dětí, ale i jiných členů domácnosti.

ošetřovného činí nejdéle:

[Za osamělého zaměstnance se považuje zaměstnanec svobodný (například svobodná matka), ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s druhem (družkou) nebo v registrovaném partnerství, případně i zaměstnanec, jehož manželka (manžel) je ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého v trvání nejméně jednoho roku nebo ve výkonu zabezpečovací , případně bylo-li zahájeno řízení o prohlášení manželky (manžela) za nezvěstnou nebo za mrtvou, a tento zaměstnanec nežije s družkou (druhem)].

Výše ošetřovného za kalendářní den činí Vyměřovací základ se počítá stejným způsobem, jako je uvedeno v části Výše nemocenské.

Ošetřovné patří k velmi frekventovaným dávkám, každoročně dochází především u dětí k výskytu alergií, epidemií, úrazům a dalším nepříjemnostem, které vyžadují péči o děti zejména matkou.

Tato část byla nově inkorporována do zákona do znění zákona o nemocenském pojištění, proto jí věnujeme větší pozornost. Nárok na dlouhodobé ošetřovné má pojištěnec, který pečuje o osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí a nevykonává zaměstnání, z něhož dlouhodobé ošetřovné náleží, nebo v jiném zaměstnání práci, jde-li o zaměstnance, ani osobně nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou.

Ošetřovanou osobou se pro účely dlouhodobého ošetřovného rozumí fyzická osoba, u které:

Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné je, že pojištěnec je:

Pro realizaci uplatnění nároku na dlouhodobé ošetřovné platí

Pro čerpání dlouhodobého ošetřovného je podstatné, Jsou to tyto skupiny fyzických osob:

Podpůrčí doba dlouhodobého ošetřovného trvá Výše dlouhodobého ošetřovného za kalendářní den činí denního vyměřovacího základu.

V článku jsme podrobněji analyzovali formy nemocenského pojištění tak, jak je definuje aktuální znění zákona o nemocenském pojištění, dle znění novel k době tvorby příspěvku, nicméně článek vychází ze znění relevantních zákonů pro rok 2018. Jako všechny právní normy sociálního působení i tento zákon reflektuje na vývoj sociálních vztahů ve společnosti, stupeň solidarity, názory převládající v Parlamentu a vládě ČR, odráží ekonomické parametry vývoje země a základní hodnoty společnosti. Dochází zejména k úpravám různých sazeb, podmínek i nároků. Příspěvek nemůže zachytit všechny aspekty vztahující se k nemocenskému pojištění, byly analyzovány jen významné a důležité regulace, podrobnější nebo specifické případy je třeba dohledat přímo v zákoně, respektive poradit se s právníky.

Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – sociální zabezpečení – 1. část

Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – důchodové pojištění – 3. část

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.