Tento článek upozorňuje na některé letošní legislativní novinky, na některé změny vyvolané těmito legislativními novinkami a na nově zveřejněné výklady Finanční správy – kromě změn v průběhu roku 2019 či od roku 2020 jde např. o výklad superhrubé mzdy podle zákona o daních z příjmů od 1. 1. 2019 či o změny a výklady vyvolané daňovým balíčkem 2019 (zákon č. 80/2019 Sb. ).
Letní daňové novinky
Ing.
Pavel
Běhounek,
daňový poradce ev. č. 601, www.behounek.eu
1. Ke změnám od 1. 1. 2019
1.1 Superhrubá mzda od 1. 1. 2019
K 1. 1. 2019 nabyla účinnosti poměrně důležitá změna zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), která se týká uplatnění
superhrubé mzdy
u zaměstnanců, u kterých se odvod pojistného neřídí tuzemskými právními předpisy, ale předpisy jiného členského státu EU (popř. Švýcarska nebo členského státu EHP, tj. Islandu, Norska a Lichtenštejnska) – podle § 6 odst. 12 ZDP se v tomto případě do superhrubé mzdy nezapočítává „fiktivní tuzemské pojistné“ (pojistné, které by z daného příjmu odváděl zaměstnavatel podle tuzemských předpisů), ale skutečné pojistné, které je zaměstnavatel povinen hradit podle zahraničních právních předpisů.Jestliže tedy např. zaměstnavatel zaměstnává rezidenta Slovenské republiky, který vykonává práci v České republice, tak je mzda za tuto práci zpravidla zdaněna v ČR podle českého ZDP. Pokud uvedený zaměstnanec vykonává práci pouze pro uvedeného zaměstnavatele, tak se odvod pojistného podle článku 11 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení v platném znění (dále jen „nařízení č. 883/2004“) řídí českými předpisy. V tomto případě není s uplatněním superhrubé mzdy problém a nedošlo zde od 1. 1. 2019 k žádné změně ve zdanění. Zaměstnavatel totiž odvádí pojistné podle tuzemských předpisů a toto pojistné započítává do základu daně ze závislé činnosti (do superhrubé mzdy).
Pokud by však uvedený zaměstnanec současně vykonával práci i pro jiného zaměstnavatele a tato by byla vykonávána na území SR, tak se odvod pojistného jak z „české“, tak současně i ze „slovenské“ mzdy podle článku 11 nařízení č. 883/2004 bude řídit výhradně předpisy jednoho státu – tj. buď tuzemskými předpisy, anebo předpisy SR. Jestliže je podle článků 11 až 16 nařízení č. 883/2004 a podle prováděcího nařízení č. 987/2009 ze dne 16. září 2009 v platném znění zaměstnanec příslušen předpisům ČR, tak je zdanění „české“ mzdy jednoduché – zaměstnavatel odvádí pojistné podle tuzemských předpisů a jen toto pojistné (stejně jako v roce 2018) vstupuje do superhrubé mzdy. Pokud by však byl zaměstnanec příslušen předpisům SR, tak by i český zaměstnavatel musel odvádět z české mzdy pojistné podle předpisů SR a toto „slovenské“ pojistné by vstupovalo do superhrubé mzdy.
Nová úprava superhrubé mzdy od 1. 1. 2019 může dopadat jak na zaměstnavatele, tak i obráceně na
zaměstnance
. Jestliže např. českému daňovému rezidentovi budou plynout zahraniční příjmy ze závislé činnosti, tak z pohledu jejich zdanění se v ČR obvykle uplatní metoda vynětí těchto příjmů ze zdanění. Pokud se však v důsledku smlouvy o zamezení dvojímu zdanění metoda vynětí neuplatní (týká se typicky osoby zaměstnané na palubách lodí a člunů plujících pod nizozemskou nebo norskou vlajkou), bude nutné v daňovém přiznání za rok 2019 zohlednit tyto příjmy zvýšené o pojistné za zaměstnavatele podle předpisů jiného členského státu či státu EHP. Pokud by se jednalo o příjmy ze závislé činnosti, jejichž zdroj by byl ve státě mimo EU, resp. mimo EHP či Švýcarsko, tak i za rok 2019 (stejně jako tomu bylo za rok 2018) vstoupí do superhrubé mzdy „fiktivní“ pojistné, které by z těchto příjmů hradil zaměstnavatel podle českých předpisů – týká se např. osob zaměstnaných na palubách lodí plujících pod vlajkou Spojených arabských emirátů.Celou řadou dílčích problémů, které úprava superhrubé mzdy od 1. 1. 2019 přinesla, se zabývá
příspěvek Koordinačního výboru
č. 539/20.03.19 k § 6 odst. 12 ZDP, který byl uzavřen 20. 3. 2019. Zápisy z projednaných příspěvků Koordinačního výboru jsou dostupné na stránkách Finanční správy (www.financnisprava.cz) v sekci Daně / Příspěvky KV KDP. Uvedený příspěvek např. potvrzuje, že pokud by v průběhu kalendářního roku došlo ke změně příslušnosti zaměstnance k pojistnému příslušnému státu EU, tak se tato změna promítne i do uplatnění superhrubé mzdy. Pokud by se např. z důvodu změny bydliště změnila v průběhu roku 2019 příslušnost zaměstnance k předpisům o pojistném SR na příslušnost k předpisům ČR, tak by od uvedené změny přestal zaměstnavatel do superhrubé mzdy zahrnovat pojistné hrazené podle předpisů SR a začal zahrnovat pojistné podle předpisů ČR. Právní úprava je poměrně striktní a vůbec nezohledňuje fakt, že v konkrétních případech může (např. z důvodu různých stropů vyměřovacích základů v jednotlivých členských státech) způsobit nelogické rozdíly ve zdanění. Příspěvek Koordinačního výboru naznačuje přístup státní správy, že i přes komplikovanost a případnou nelogičnost superhrubé mzdy od 1. 1. 2019 nelze očekávat ze strany Finanční správy ČR žádnou benevolentnost.Zaměstnavatelé by jistě uvítali přehled sazeb pojistného a základní pravidla pro jejich odvod zaměstnavatelem v jednotlivých členských státech – k tomuto se bohužel (byť s určitou nadějí) zástupci Finanční správy při projednávání uvedeného příspěvku vyjádřili takto:
„GFŘ není kompetentní k vydávání informací o výši zahraničního povinného pojistného. V případě, že bude mít GFŘ k dispozici
relevantní
informace ohledně výše zahraničního povinného pojistného, zveřejní je na webu Finanční správy.“1.2 Rozhodný příjem pro účast na nemocenském pojištění od 1. 1. 2019
Rozhodný příjem pro účast na nemocenském pojištění od 1. 1. 2019 vzrostl z částky 2 500 Kč měsíčně na částku 3 000 Kč. Jestliže má zaměstnanec sjednanou měsíční odměnu z dohody o pracovní činnosti 2 900 Kč, tak tato odměna od 1. 1. 2019 nepodléhá odvodu pojistného na sociální zabezpečení a v daném případě ani odvodu pojistného na zdravotní pojištění.
Hodnotový limit 10 000 Kč měsíčně pro účast na sociálním a zdravotním pojištění v případě dohod o provedení práce zůstal pro rok 2019 nezměněn. Připomínám, že zatímco v případě dohod o provedení práce zakládá účast na pojištění až příjem překračující limit 10 000 Kč (tzn. příjem z dohody o provedení práce v částce 10 000 Kč odvodu pojistného nepodléhá), v případě limitu 3 000 Kč (před 1. 1. 2019 limitu 2 500 Kč) je rozhodující již dosažení tohoto limitu (tzn. příjem z dohody o pracovní činnosti v částce 3 000 Kč odvodu pojistného podléhá).
Zvýšení rozhodného příjmu bylo promítnuto do pravidel pro uplatnění srážkové daně podle § 6 odst. 4 písm. b) ZDP, ale až daňovým balíčkem 2019, a to s prvým použitím při zúčtování mezd za květen – viz dále k daňovému balíčku 2019 v kapitole 2.1.
1.3 Služby poskytované na dálku osobám z jiných členských států
Daňový balíček 2019 přinesl s účinností od 27. 3. 2019 do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), změnu
§ 10i
, což se týká stanovení místa poskytnutí služby osobám nepovinným k dani, pokud se jedná o telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby.
Jak potvrzují přechodná ustanovení daňového balíčku 2019, tuto změnu bylo možné použít již od 1. 1. 2019. Dané problematice byla věnována pozornost v článku Daňové a účetní novinky od 1. 1. 2019 zveřejněném v čísle 1/2019 časopisu Účetnictví v praxi.Novinkou (použitelnou již od 1. 1. 2019) je, že osoba povinná k dani poskytující uvedené služby se může rozhodnout, že nebude za místo jejich poskytnutí považovat stát, kde je usazen její zákazník (osoba nepovinná k dani), ale ČR (pokud službu poskytuje osoba se sídlem v ČR) – tato volba je podmíněna tím, že hodnota těchto služeb poskytnutá během kalendářního roku do jiných členských států nepřesáhne 10 000 EUR.
Výklad Finanční správy k letošním novelizacím ZDPH
zveřejněný dne 1. 4. 2019 (viz dále) potvrdil, že limit 10 000 EUR se počítá dohromady za všechny členské státy.Příklad
Podnikatel se sídlem v ČR, plátce DPH, nabízí za úplatu možnost stažení softwaru. Jak bude počítán limit 10 000 EUR, jestliže podnikatel v průběhu kalendářního roku poskytne:
–
za 500 000 Kč software zákazníkům usazeným v ČR,
–
za 5 000 EUR osobám povinným k dani usazeným v Německu,
–
za 6 000 EUR osobám nepovinným k dani usazeným v Německu,
–
za 7 000 EUR osobám povinným k dani usazeným v Rakousku,
–
za 3 000 EUR osobám nepovinným k dani usazeným v Rakousku,
–
za 10 000 EUR osobám usazeným mimo EU?
Z pohledu počítání limitu je rozhodující hodnota služeb uvedených v § 10i ZDPH, tedy pouze hodnota tzv. služeb poskytovaných na dálku (v daném případě stahování softwaru), a to pouze osobám nepovinným k dani. Z uvedeného výčtu je tedy rozhodující pouze 6 000 EUR (hodnota služeb poskytnutých osobám nepovinným k dani z Německa) a 3 000 EUR (hodnota služeb poskytnutých osobám nepovinným k dani z Rakouska), avšak je nutno sčítat tyto hodnoty za všechny členské státy EU (kromě ČR) dohromady. V daném případě součet činí 9 000 EUR a podnikatel se může rozhodnout, že místem plnění těchto služeb je ČR – podnikatel by tak nemusel řešit německou a rakouskou DPH, a pokud by byl plátcem DPH, tak by i služby poskytnuté osobám nepovinným k dani z Německa a Rakouska zatěžoval českou DPH (služby poskytnuté německým a rakouským osobám povinným k dani by účtoval bez DPH – německou, resp. rakouskou, DPH by přiznávali zákazníci); pokud by plátcem nebyl, tak by je sice účtoval bez DPH, ale jejich hodnota by vstupovala do obratu rozhodného pro registraci k DPH (z důvodu poskytování služeb osobám povinným k dani z Německa a Rakouska by ovšem podnikatel byl identifikovanou osobou, hodnota těchto služeb by do „českého“ obratu, který je rozhodující pro povinnou registraci, nevstupovala a byla by vykazována v souhrnném hlášení).
Pokud by součet překročil 10 000 EUR (např. by osobám nepovinným k dani z Rakouska hodnota služeb přesáhla 4 000 EUR), tak by služby poskytnuté osobám nepovinným k dani z Německa, resp. Rakouska, musel zatěžovat německou, resp. rakouskou DPH a plnit administrativní povinnosti s tím spojené.
2. K daňovému balíčku 2019
2.1 Reakce Finanční správy na daňový balíček 2019
Daňový balíček 2019 (zákon č. 80/2019 Sb.) přinesl celou řadu legislativních změn, především do ZDP a ZDPH. Na stránkách časopisu Účetnictví v praxi byl těmto změnám věnován např. článek „Daňový balíček 2019“ zveřejněný v čísle 4, změnami v oblasti daňových dokladů u DPH (zejména pokud jde o opravné daňové doklady a o promítání jednotlivých druhů oprav do daňového přiznání a kontrolního hlášení) se zabýval článek „Daňové doklady a opravné daňové doklady od 1. 4. 2019“ zveřejněný v čísle 5.
Na stránkách MF ČR (www.mfcr.cz, sekce Veřejný sektor / Daně / Daňová a celní
legislativa
) byl 12. 4. 2019 zveřejněn materiál Daňový balíček 2019 – tento materiál obsahuje text daňového balíčku 2019, ale také odůvodnění jednotlivých přijatých změn a může tak být cennou pomůckou pro výklad novelizovaných ustanovení. Na komentáře ke
změnám v ZDP
byla Finanční správa zatím poměrně skoupá a ani nebyl k problémům, které do ZDP daňový balíček 2019 přinesl, projednán žádný příspěvek Koordinačního výboru.Dne 1. 4. 2019 byla na stránkách Finanční správy (www.financnisprava.cz) v sekci Daně / Daň z příjmů / Informace, stanoviska a sdělení / 2019 zveřejněna „
Informace k novele zákona o daních z příjmů
“. Tato informace pouze stručně a heslovitě upozorňuje na změny v ZDP od 1. 4. 2019, popř. od 1. 1. 2020. Například upozorňuje, že změna v uplatnění srážkové daně z příjmů ze závislé činnosti nepřekračujících měsíčně 3 000 Kč (dříve 2 500 Kč) související se zvýšením hranice pro účast na nemocenském pojištění od 1. 1. 2019 (viz kapitola 1.2) se uplatnila od 1. 5. 2019 (přesněji řečeno, poprvé se použila pro zúčtování mezd za květen 2019). Podrobně byla novým pravidlům pro srážkovou daň z příjmů ze závislé činnosti věnována pozornost v článku „Daňový balíček 2019“ zveřejněném v čísle 4. Na tomto místě jen připomínám, že v uplatnění srážkové daně z příjmů plynoucích na základě dohod o provedení práce k žádné změně nedošlo. Informace nevysvětluje např. důležité změny, ke kterým došlo v oznamování příjmů vyplácených daňovým nerezidentům podle § 38da ZDP – viz kapitola 2.2. Na stejném místě jako byla dne 1. 4. 2019 zveřejněna „Informace k novele zákona o daních z příjmů“ byla dne 24. 6. 2019 zveřejněna Informace k aplikaci přechodného ustanovení čl. II bodu č. 14 zákona č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony – jednou z oblastí ZDP, do které daňový balíček 2019 přinesl změny, je uplatnění
odpočtu na podporu výzkumu a vývoje
(§ 34a a násl. ZDP). Nově platí, že podmínkou pro uplatnění odpočtu je podání oznámení správci daně, že poplatník hodlá uplatnit odpočet na podporu výzkumu a vývoje – teprve výdaje vynaložené od tohoto oznámení lze odečítat. Nadále je podmínkou pro odpočet zpracování projektu výzkumu a vývoje, ale tuto povinnost postačuje zpracovat až k datu podání řádného daňového přiznání za období, od kterého je odpočet uplatňován. Výklad těchto nových pravidel pro uplatnění odpočtu na výzkum a vývoj Finanční správa nezveřejnila, v uvedené informaci zveřejněné dne 24. 6. 2019 se však podrobně zabývá (zejména ve vztahu k poplatníkům uplatňujícím hospodářský rok) přechodem na novou úpravu, tj. u kterých projektů se nadále uplatní pravidla ZDP do 31. 3. 2019. Dne 1. 4. 2019 byla na stránkách Finanční správy (www.financnisprava.cz) v sekci Daně / Daň z přidané hodnoty / Informace, stanoviska a sdělení zveřejněna „
Informace k novelám zákona o DPH 2019
“. Tato informace se zabývá především komentářem změn, které přinesl daňový balíček 2019; upozorňuje však i na zbývající letošní novely:–
Novela k
1. 1. 2019
se týkala pouze § 21 odst. 8 ZDPH, kde je stanoven pro plnění, která započnou v jednom roce a neskončí do 31. roku následujícího, že se považují za uskutečněná k 31. 12. následujícího roku. K 31. 12. 2019 se nově toto ustanovení neuplatní u služeb poskytovaných na základě zákona nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci třetí osobě, pokud úplatu za poskytnutí této služby hradí stát. Předmětné ustanovení bylo dále ještě změněno daňovým balíčkem 2019 a k 31. 12. 2019 se nepoužije pro činnost insolvenčních správců a pro případy, kdy byla přijata úplata, ze které vznikla povinnost přiznat daň. Jestliže bylo v roce 2018 zahájeno poskytování služby a poskytnutí této služby nebude dokončeno do 31. 12. 2019, tak se služba považuje za uskutečněnou k 31. 12. 2019; toto však neplatí, pokud bude v období od 1. 1. do 31. 12. 2019 přijata úplata, ze které vznikne povinnost přiznat daň (bez ohledu na výši úplaty).–
Novela k 1. 2. 2019 přeřadila do 10% sazby DPH pozemní hromadnou pravidelnou dopravu cestujících a jejich zavazadel vč. osobní dopravy lanovými (pozemními i visutými) drahami (u osobní dopravy lyžařskými vleky se nadále uplatňuje 15% sazba DPH).
V návaznosti na daňový balíček byla dne 5. 4. 2019 na stránkách Finanční správy (www.financnisprava.cz) v sekci Daně / Daň z přidané hodnoty / Informace, stanoviska a sdělení / Základ daně zneplatněna Informace z 16. 8. 2018 k opravě základu daně dle § 42 odst. 1 písm. b) ZDPH u plnění vůči dlužníku, jehož úpadek je řešen
reorganizací
. Důvodem je, že od 1. 4. 2019 je tato oprava přímo upravena v § 42 odst. 1 písm. f) ZDPH (podle odst. 2 nelze tuto opravu provést u plnění, které není jako pohledávka zahrnuto do schváleného reorganizačního plánu) a den uskutečnění této opravy je přímo stanoven v § 42 odst. 3 písm. b) až d) ZDPH. Například v případě opravy základu daně z důvodu zahrnutí předmětné pohledávky do reorganizačního plánu dlužníka se oprava považuje za uskutečněnou dnem schválení reorganizačního plánu a dlužník je povinen k tomuto datu provést opravu odpočtu daně a věřitel je povinen do 15 dnů vystavit opravný daňový doklad s možností snížení své daňové povinnosti za období, kdy odešle tento opravný daňový doklad.Dne 16. 4. 2019 byl na stránkách Finanční správy (www.financnisprava.cz) v sekci Daně / Daň z přidané hodnoty / Informace, stanoviska a sdělení / Registrace plátce, daňová přiznání zveřejněn dodatek č. 1 k Informaci GFŘ k problematice
registrace k DPH
(umístěno u původní informace z 19. 12. 2017). Tento dodatek reaguje na změny v oblasti registrace nových plátců a identifikovaných osob, které jsou v podstatě jen technického charakteru (vč. povinnosti identifikovaných osob podávat tuto přihlášku od roku 2021 výhradně elektronicky). Věcnou změnou v oblasti registrace je, a uvedený dodatek na ni reaguje, možnost dobrovolné registrace identifikované osoby podle § 6k ZDPH před pořízením zboží z jiného členského státu, pokud hodnota pořizovaného zboží překročí 326 000 Kč – před 1. 4. 2019 byla v tomto případě dobrovolná registrace (ještě před pořízením zboží) možná jen pro případy, kdy hodnota pořizovaného zboží nepřesáhla 326 000 Kč a osoba pořizující zboží se dobrovolně rozhodla považovat toto pořízení za předmět daně. Jinak v oblasti registrace k věcným změnám nedošlo a z praktického hlediska nadále platí, že pro urychlení procesu registrace lze doporučit podat spolu s přihláškou k registraci kvalitně zpracovanou „vzorovou“ přílohu, kterou Finanční správa zveřejnila spolu s původní informací k registraci z 19. 12. 2017.Na stejném místě, jako jsou zveřejněny informace k registraci k DPH, byla dne 3. 7. 2019 zveřejněna
Informace pro osoby povinné k dani neusazené v tuzemsku.
V angličtině jsou informace k registraci neusazených osob zveřejněny na https://www.financnisprava.cz/en/taxes/vat-registration-for-non-established-per. Nadále i od 1. 4. 2019 platí, že pokud neusazená osoba dodá v ČR zboží s montáží osobě povinné k dani, tak ji z tohoto důvodu nevzniká registrační povinnost v ČR (daň přiznává zákazník – osoba povinná k dani, která buď v ČR registrována k dani je, anebo ji registrační povinnost vznikne). Důležitou věcnou změnou od 1. 4. 2019 je, že pokud neusazená osoba je v ČR registrována jako plátce a dodá v ČR zboží s montáží, tak ona přiznává daň (do 31. 3. 2019 se uplatňoval v tomto případě režim přenesení daňové povinnosti a daň přiznával odběratel registrovaný k dani).Podle § 98 ZDPH registr plátců a identifikovaných osob obsahuje nově od 1. 4. 2019 údaj o tom, že se jedná o
plátce, který nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku
. Podle přechodných ustanovení daňového balíčku 2019 měl být tento údaj v registru DPH doplněn do 30 dnů od účinnosti daňového balíčku 2019 – tedy do konce dubna 2019; tento termín sice daňová správa nedodržela, ale v současné době již tento údaj registr DPH obsahuje. To znamená, že po zadání DIČ plátce, který nemá v ČR sídlo ani provozovnu, se v registru DPH zobrazí vedle údajů o nespolehlivosti plátce, o účtu určeném ke zveřejnění apod. údaj, že jde o plátce bez sídla a provozovny v ČR (u plátců se sídlem mimo ČR, kteří mají v ČR provozovnu, přímo tato skutečnost zveřejněna není – pokud však u osoby se sídlem mimo ČR není v registru DPH uveden údaj o tom, že jde o plátce bez sídla a provozovny v ČR, tak to znamená, že provozovnu v ČR tento plátce má). Pokud plátce poskytuje služby s místem plnění dle základního pravidla (§ 9 odst. 1 ZDPH) plátci, u kterého je v registru DPH zveřejněno, že jde o plátce bez sídla a provozovny v ČR, tak má jistotu, že takovou službu účtuje správně bez české DPH.Dne 12. 7. 2019 byl na stránkách Finanční správy (www.financnisprava.cz) v sekci Daně / Daň z přidané hodnoty / Informace, stanoviska a sdělení / Nespolehlivá osoba zveřejněn dodatek č. 1 k Informaci GFŘ k aplikaci institutu
nespolehlivé osoby
a související problematiky podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Tento dodatek reaguje především na to, že od 1. 4. 2019 vzniká identifikované osobě povinnost podat souhrnné hlášení
podle § 102 odst. 2 písm. b) ZDPH, je-li prostřední osobou v rámci třístranného obchodu – porušení této povinnosti může mít za následek, že příslušná identifikovaná osoba bude prohlášena za nespolehlivou osobu.Dne 12. 7. 2019 byl na stránkách Finanční správy (www.financnisprava.cz) v sekci Daně / Daň z přidané hodnoty / Informace, stanoviska a sdělení / Informace GFŘ k
uplatňování DPH u poukazů
– viz kapitola 2.4.2.2 Oznamovací povinnost podle§ 38da ZDP
Důležitou novinkou, kterou přinesl s účinností od 1. 4. 2019 daňový balíček 2019, je oznamování příjmů podle § 38da ZDP, který nahradil oznamovací povinnost podle § 38d odst. 3 ZDP ve znění do 31. 3. 2019. Stejně jako dříve této oznamovací povinnosti podléhají příjmy vyplácené daňovému nerezidentovi, které podléhají srážkové dani (výjimkou jsou příjmy, u kterých lze aplikovat srážkovou daň také dle § 6 odst. 4 ZDP – např. příjmy z dohod o provedení práce do 10 000 Kč měsíčně, pokud není podepsáno prohlášení k dani).
Jestliže např. česká s. r. o. vyplácí podíl na zisku společníkovi s 5% podílem na společnosti, tak z tohoto podílu na zisku sráží v souladu s čl. 10 smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi ČR a Rakouskem 10% daň – povinnost oznámit sražení této daně, která byla dříve upravena v § 38d odst. 3 ZDP, je od 1. 4. 2019 upravena v § 38da ZDP.
Pokud by však česká s. r. o. vyplácela podíl na zisku rakouské mateřské společnosti, tak je tento podíl na zisku osvobozen od daně z příjmů právnických osob a srážková daň se z něho tudíž nesráží a podle § 38d odst. 3 ZDP účinném do 31. 3. 2019 se tato skutečnost neoznamovala. Podle § 38da ZDP je však nutné oznámit i tento podíl na zisku (výjimkou by byla situace, pokud by podíl nepřesáhl 100 000 Kč měsíčně).
Oznámení podle § 38d odst. 3 ZDP účinného před 1. 4. 2019 se podávalo na
tiskopisu
„25 5478 – vzor č. 14“, který byl označen jako „Hlášení plátce daně o dani z příjmů vybírané srážkou“. Oznámení podle § 38da ZDP se od 1. 4. 2019 podává na stejném tiskopisu 25 5478, ale vzor č. 15 – tento nový vzor dostal označení „Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí podle § 38da zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚zákon o daních z příjmů‘)“. Struktura nového vzoru formuláře je shodná se strukturou starého vzoru, v podstatě tiskopis dostal pouze správné označení, novinkou je označení druhu příjmu
13 – zisky ze zcizení majetku [§ 22 odst. 1 písm. d), § 22 odst 1 písm. h), § 22 odst. 1 písm. i)] pokud se jedná o bezúplatný příjem
. Tímto kódem by byl označen např. dar nemovitosti nacházející se na území ČR.Zatímco v pdf podobě byl nový vzor formuláře zveřejněn již na začátku dubna, .xml struktura (elektronická podoba) nového vzoru byla vytvořena až 11. 6. 2019 a do aplikace EPO pro elektronická podání byla nahrána až 27. 6. 2019 (tedy téměř 3 měsíce po účinnosti nové úpravy!) s označením Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí / Hlášení plátce daně o dani z příjmů vybírané srážkou. Nový .xml formulář funguje tak, že pokud je jako rozhodné datum do formuláře zadáno datum před 1. 4. 2019, tak se formulář zobrazí jako vzor č. 15; pokud je zadáno datum od 1. 4. 2019, tak se formulář zobrazí jako vzor č. 16. Byl zde tedy zvolen jiný přístup než u formuláře přiznání k DPH, kde byl do aplikace EPO nahrán již na počátku dubna formulář vzor č. 21 a tento se zobrazuje i při vyplnění daňových přiznání za období před 1. 4. 2019.
Význam elektronické podoby nového formuláře zvyšuje fakt, že oznámení podle § 38da ZDP mají povinnost podat výhradně elektronicky např. ti plátci, kteří mají ze zákona zpřístupněnu datovou schránku.
Za pozornost stojí, jak se Finanční správa 21. 5. 2019 vyjádřila k tomu, že nový formulář nebyl do aplikace EPO v té době ještě nahrán:
„Vzhledem ke skutečnosti, že novela zákona o daních z příjmu zahrnující nový § 38da vstoupila v platnost dne 27. 3. 2019 s účinností od dne 1. 4. 2019 bude EPO formulář Oznámení dostupný v průběhu měsíce června tohoto roku. (…) Splnění oznamovací povinnosti podle § 38da zákona o daních z příjmů na stávajícím formuláři Hlášení nelze považovat za vadu podání, a proto ho správce daně nebude do doby nasazení Oznámení rozporovat.“
Pokud vznikla povinnost srazit z příjmu plynoucího daňovému nerezidentovi během dubna 2019, tak měl plátce příjmů povinnost podat oznámení podle § 38da ZDP do konce května 2019 (právo však měl učinit toto oznámení již od rozhodného dne počínaje 1. 4. 2019). Nepřipravenost Finanční správy na novou úpravu byla tedy i v tomto případě neuvěřitelná a její „shovívavost“, že za svou nepřipravenost nebude plátce sankcionovat, bude lepší ponechat bez komentáře.
Oznamovací povinnost podle § 38da ZDP se vztahuje i na situace, kdy důvodem pro neuplatnění srážkové daně není osvobození od daně, ale např. i uzavřená
smlouva o zamezení dvojímu zdanění.
Jestliže by tedy např. česká s. r. o. vyplácela podíl na zisku rakouskému společníkovi – fyzické osobě s nejméně 10% podílem na společnosti – tak by tento podíl sice nebyl osvobozen od daně, nicméně by se z něho podle čl. 10 smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi ČR a Rakouskem nesrážela žádná srážková daň. I na tento případ (opět s výjimkou příjmů do 100 000 Kč měsíčně) dopadá od 1. 4. 2019 oznamovací povinnost podle § 38da ZDP.Oznamovací povinnost podle § 38da ZDP ve vztahu k mezinárodním smlouvám může být mnohem širší, než jak je naznačeno v předchozím odstavci. Při striktním výkladu zákona dopadá např. i na situace, kdy jsou na území ČR daňovým nerezidentem poskytovány
služby
(s výjimkou provádění stavebně montážních projektů – např. by se mohlo jednat o seřízení stroje nacházejícího se v ČR) před vznikem stálé provozovny
. Pokud by uvedené služby [jejich zdroj je na území ČR podle § 22 odst. 1 písm. c) ZDP] poskytoval rezident státu, se kterým nemá ČR uzavřenu smlouvu o zamezení dvojímu zdanění (např. by se mohlo jednat o rezidenta Monaka), tak je plátce povinen z těchto příjmů srazit srážkovou daň ve výši 15 %, resp. 35 % podle § 36 odst. 1 písm. a), resp. c) ZDP (s Monackým knížectvím je uzavřena dohoda o výměně informací v daňových záležitostech č. 17/2016 Sb.m.s., a proto by se uplatnila 15% srážka daně) – na sražení daně v tomto případě oznamovací povinnost § 38da ZDP jednoznačně dopadá (stejně jako dopadala oznamovací povinnost dle § 38d odst. 3 ZDP ve znění do 31. 3. 2019). Problém nastává, pokud by službu poskytoval rezident smluvního státu (což je obvyklejší případ) a žádná srážková daň se nesráží, protože smlouvy o zamezení dvojímu zdanění standardně obsahují pravidlo, že až do vzniku stálé provozovny se až na výjimky (např. pro příjmy z nezávislých povolání, pro autorské honoráře, pro příjmy umělců či sportovců) zdaňují pouze ve státě rezidence a nikoli ve státě zdroje. Pokud by příjmy tohoto druhu vyplácené jednomu nerezidentovi nepřesáhly měsíčně 100 000 Kč, nebude se tento příjem oznamovat. Jakmile je však hranice 100 000 Kč překročena, lze z důvodu opatrnosti doporučit oznámení i tohoto druhu příjmu – ačkoli se jedná o poměrně zásadní záležitost, tak se k němu Finanční správa bohužel zatím nevyjádřila. Pochopitelně je otázkou, pokud bude Finanční správa vyžadovat oznamování příjmů i v těchto případech, jak bude jejich neoznámení sankcionovat. Je třeba upozornit také na to, že výkon služeb daňového nerezidenta na území ČR může obvykle vést ke vzniku stálé provozovny a podle § 38t odst. 2 ZDP nadále existuje povinnost oznámit neprodleně svému místně příslušnému správci daně uzavření kontraktu, na jehož základě může dojít ke vzniku stálé provozovny.
2.3 Daňový balíček 2019 a přiznání k DPH a kontrolní hlášení
V návaznosti na změny v DPH od 1. 4. 2019 byl vydán nový tiskopis
přiznání k DPH
, vzor č. 21 a především nové vysvětlivky
, vzor č. 17 (vysvětlivky reagují např. na novou úpravu oprav). Elektronická .xml struktura daňového přiznání se nezměnila, pouze byl do aplikace pro elektronická podání EPO nahrán (dokonce již na počátku dubna, kdy se ještě podávala přiznání za 03/2019, resp. za 1. čtvrtletí 2019) nový tiskopis pro zobrazení zadaných (a následně odeslaných) dat v pdf podobě (funkce „úplný opis k tisku“). Nejviditelnější změnou formuláře daňového přiznání je popis u řádků 33 a 34 – dříve
„Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení (§ 44)“
, nově „Oprava daně v případě nedobytné pohledávky (§ 46 a násl., resp. § 74a)“
. Další novinkou bylo doplnění odkazu na § 19 odst. 6 ZDPH do řádků 3 (formálně i 4) a 9, pokud jde o pořízení nového dopravního prostředku.Ke
kontrolnímu hlášení
Finanční správa 3. 4. 2019 zveřejnila:–
nové pokyny k vyplnění kontrolního hlášení,
–
přehled změn v pokynech k vyplnění kontrolního hlášení,
–
novou .xml strukturu kontrolního hlášení platnou a účinnou od 1. 10. 2019.
Nové pokyny ke kontrolnímu hlášení reagují především na dvě oblasti změn od 1. 4. 2019. Prvou oblastí jsou nová pravidla pro vykazování oprav podle § 42 a 43 ZDPH od 1. 4. 2019 (podrobně se touto oblastí zabývá článek „Daňové doklady a opravné daňové doklady od 1. 4. 2019“ zveřejněný v čísle 5).
Druhou oblastí, na kterou reagují nové pokyny ke kontrolnímu hlášení, je zavedení
oprav základu daně v případě nedobytné pohledávky podle § 46 a násl. ZDPH
+ zrušení oprav výše daně u daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení podle § 44 ZDPH ve znění účinném do 31. 3. 2019. Pokud plátce neprovádí tyto opravy základu, resp. výše daně, tak se změnami v kontrolním hlášení vyvolanými touto problematikou zabývat nemusí. Zavedení oprav základu daně v případě nedobytné pohledávky podle § 46 a násl. ZDPH, které od 1. 4. 2019 nahradilo opravy výše daně u daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení podle dřívějšího § 44 ZDPH, vyvolalo nejen změnu pokynů ke kontrolnímu hlášení, ale také změnu popisu dřívějšího sloupce „§ 44 ZDPH“ v oddílech A.4., resp. B.2., pro označení, že se jedná o opravu výše daně u daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení podle § 44 ZDPH ve znění účinném do 31. 3. 2019. Popis uvedeného sloupce byl změněn tak, že za období od 1. 4. 2019 slouží k označení, že se jedná o opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky podle § 46 a násl. ZDPH. Protože však v případech insolvenčních řízeních započatých před 1. 4. 2019 se postupuje podle pravidel pro opravu výše daně u daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení podle § 44 ZDPH ve znění účinném do 31. 3. 2019, tak příslušný sloupec slouží i pro označení této opravy.
Technickým problémem bylo to, že „stará“ .xml struktura formuláře kontrolního hlášení umožňovala při zaškrtnutí pole pro označení, že se jedná o opravu výše daně podle § 44 ZDPH ve znění účinném do 31. 3. 2019, zadat pouze částku daně (nikoli částku odpovídajícího základu daně). Nově se však při opravách základu daně podle § 46 a násl. ZDPH zadává i částka základu daně. „Přechodná“ struktura .xml formuláře, která již umožňuje při opravě základu daně podle § 46 ZDPH zadat i změnu základu daně, byla do „EPO“ nahrána
až 21. 5. 2019.
V aplikaci EPO pro elektronická podání bylo do 20. 5. 2019 uvedeno v popisu sloupce pro opravy výše daně podle § 44 ZDPH, že bylo možno kontrolní hlášení za duben s provedenou opravou základu daně podle § 46 a násl. ZDPH podat i do 20. 5. 2019 s tím, že nebyla uvedena částka změny základu daně (byla uvedena jen částka výše daně) a Finanční správa bude tento postup akceptovat.
K další změně u sloupce pro opravu výše daně podle § 44 ZDPH ve znění do 31. 3. 2019, resp. podle § 46 a násl. ZDPH, dojde
od 1. 10. 2019
. Příznak „N“ bude nadále znamenat, že se nejedná ani o jednu z uvedených oprav, příznak „A“ však bude sloužit pouze pro opravy výše daně podle § 44 ZDPH ve znění do 31. 3. 2019 a nový příznak „P“ bude sloužit pro opravy základu daně podle § 46 a násl. ZDPH.2.4 Uplatnění DPH u poukazů
Důležitou oblastí, kde došlo ke změnám již od 27. 3. 2019, je oblast uplatnění DPH u jedno a víceúčelových poukazů – viz též článek „Daňový balíček 2019“ zveřejněný v čísle 4. K této problematice, konkrétně ve vztahu ke
stravenkám
, byly uzavřeny dne 15. 5. 2019 dva příspěvky Koordinačních výborů: –
příspěvek č. 541/20.03.2019
„
Výklad § 15 zákona o DPH ve vztahu ke stravenkám“ s tím, že pro účely DPH se stravenky považují za poukaz (podle jeho emisních podmínek jedno- či víceúčelový – aniž by byly uvedeny příklady, které stravenky jsou jedno- a které víceúčelovým poukazem),–
navazující příspěvek č. 542/20.03.19 „Stravenky jako SPV či MPV – související problematika“ shrnuje pravidla pro jedno- (SPV) a víceúčelové (MPV) poukazy.
Pro jednoúčelové (SPV) stravenky platí:
–
při jejich prodeji zaměstnavateli emitent uplatní 15% DPH, základ daně se vypočte shora z nominální hodnoty stravenky po snížení o provizi hrazenou zaměstnavatelem,
–
pokud zaměstnavatel požaduje od zaměstnanců částečnou úhradu za stravenky, tak se z pohledu DPH jedná o „přeprodej“ stravenky zaměstnancům. Zaměstnavatel si uplatní plný nárok na odpočet daně a uplatní DPH na výstupu (částka hrazená zaměstnancem je cenou vč. DPH),
–
při úhradě stravenkou partner emitenta (např. restaurace) uplatní daň vůči emitentovi, který si uplatní odpočet této daně. Provize emitenta je považována za samostatné plnění v základní sazbě 21 % poskytnuté emitentem partnerovi.
Pro víceúčelové (MPV) stravenky platí:
–
při jejich prodeji není uplatněna daň z poskytnutí stravovací služby apod., ale jen z provize,
–
při „přeprodeji“ stravenek zaměstnancům neposkytuje zaměstnavatel zdanitelné plnění,
–
při úhradě stravenkou partner emitenta uplatní daň z nominální hodnoty stravenky (cena vč. daně), emitent poskytne službu svému partnerovi.
V praxi jsou stravenky považovány za víceúčelové poukazy (s odůvodněním, že kromě nákupu potravin v 15% sazbě DPH či stravovacích služeb rovněž v 15% sazbě DPH je lze použít např. na nákup potravin pro bezlepkovou dietu v 10% sazbě).
Pohled na běžné stravenky jako na víceúčelové poukazy nepřímo potvrzuje také informace, kterou GFŘ k problematice poukazů zveřejnilo dne 12. 7. 2019.
Informace se na příkladu zabývá také poukázkami na volnočasové aktivity, které poskytují zaměstnavatelé svým zaměstnancům. Na tomto příkladu je patrný význam sjednaných podmínek pro využití těchto poukázek (v praxi se zde mohou zaměstnavatelé velice snadno dostat do důkazní nouze), informace uvádí:
„Příklad: Zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům z FKSP nepeněžní plnění v podobě poukázek. Tyto poukázky může zaměstnanec uplatnit na různé volnočasové aktivity, například při vstupu do kina, divadla a dalších kulturních zařízení, při vstupu do sportovních center, bazénů či akvaparků, při úhradě jazykových či jiných kurzů, při nákupu zboží v lékárně, při nákupu knih a podobně. Zboží, které má být dodáno, resp. služba, která má být poskytnuta, není na poukázce konkrétně uvedena. Stejně tak na ní není uveden seznam poskytovatelů plnění, kteří předmětné poukázky jako úplatu za jimi poskytovaná plnění přijímají. Veškeré tyto informace jsou uvedeny v ‚související dokumentaci‘, která je k dispozici na internetových stránkách společnosti, která poukázky vydává. Předmětné poukázky jsou poukazy ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 zákona o DPH (konkrétně se jedná o víceúčelové poukazy – viz bod 2.1.2).“
Informace se vyjadřuje také k
účtování
poukazů jako o ceninách.
3. Změny od 1. 7. 2019
3.1 Zrušení karenční doby
Dne
1. 7. 2019
nabylo účinnosti zrušení 3denní karenční doby zákonem č. 32/2019 Sb.
Především došlo ke změně § 192 – zákon č. 262/2006 Sb. [Náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě)] a ke změně u pojistného na sociální zabezpečení
(snížení odvodů zaměstnavatele na nemocenské pojištění o 0,2 % – celkový odvod za zaměstnavatele nyní činí 24,8, z toho 2,1 % na nemocenské pojištění místo dřívějších 25 %, z toho 2,3 % na nemocenské pojištění; celkový odvod zaměstnance zůstal 6,5 %).Drobnou změnu sazby pojistného za zaměstnavatele související se zrušením karenční doby je nutné promítnout do zúčtování červencových mezd jak z hlediska odvodu pojistného, tak z hlediska výpočtu daně ze závislé činnosti (do superhrubé mzdy standardně vstupuje o 0,2 % méně, než tomu bylo při zúčtování mezd za červen 2019).
3.2 Obsahové náplně živností
Nařízením vlády č. 143/2019 Sb. došlo od 1. 7. 2019 k poměrně rozsáhlé novelizaci nařízení vlády č.
278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností
(předtím bylo toto nařízení naposledy novelizováno od 1. 8. 2017).Nově jsou vymezeny obsahové náplně nové živnosti
„Činnost samostatných likvidátorů pojistných událostí“
– tato činnost v důsledku novelizace živnostenského zákona od 1. 12. 2018
zákonem č. 171/2018 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o distribuci pojištění a zajištění, přešla v souladu s přechodnými ustanoveními tohoto zákona z režimu podnikání podle č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, do režimu živnostenského podnikání. Činnost likvidátorů pojistných událostí totiž nepřešla do režimu zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, který od 1. 12. 2018 nahradil zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Daňovou souvislostí uvedené změny živnostenského zákona je výše procentuálních výdajů – 60 % příjmů, jde-li o příjem ze živnosti, resp. 40 % příjmů, pokud šlo o příjem z podnikání podle zvláštních právních předpisů.Dále novela např. reagovala na změny zákona o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti
cestovního ruchu od 1. 7. 2018
zákonem č. 111/2018 Sb. a na související změnu živnostenského zákona od 1. 7. 2018, ve kterém došlo ke změně označení koncesované živnosti „Provozování cestovní kanceláře“ na „Provozování cestovní kanceláře – pořádání zájezdů, – zprostředkování spojených cestovních služeb“.3.3 Úroky z prodlení
K 1. 7. 2019 platí repo sazba ČNB 2 %, což je o 0,25 % více, než platilo k 1. 1. 2019.
Toto zvýšení znamená, že úrok z prodlení podle občanského zákoníku (pokud si smluvní strany nesjednaly něco jiného) u prodlení, které vznikne v druhém pololetí roku 2019, činí 10 %
p. a.
Úrok z prodlení podle daňového řádu za prodlení spadající do 2. pol. roku 2019 bude činit 16 %.4. Novela daně z nabytí nemovitých věcí
Již 8. 3. 2019 Poslanecká sněmovna ve 3. čtení schválila drobnou novelu zákonného opatření o dani z nabytí nemovitých věcí (č. 340/2013 Sb.), která upřesňuje, že osvobození pro prvá úplatná nabytí vlastnického práva k dokončené nebo užívané stavbě rodinného domu nebo dokončené nebo užívané jednotce v bytovém domě podle § 7 odst. 1 se vztahuje také na situaci, kdy je novostavba rodinného domu rozdělena na bytové jednotky a předmětem převodu tak jsou jednotky v rodinném (nikoli bytovém) domě.
Senát uvedenou drobnou novelu vrátil Poslanecké sněmovně s návrhem, aby se zrušila daň z nabytí jako taková. Znovu se měla Poslanecká sněmovna zabývat tímto návrhem nejprve na červnové, potom na červencové schůzi – protože jej však neprojednala, tak jej projedná nejdříve na zářijové schůzi a účinnosti by novela mohla nabýt nejdříve od 1. 10. 2019. Varianta, že by došlo ke zrušení této daně, je velice nepravděpodobná a pravděpodobně tedy dojde (po dokončení legislativního procesu) pouze k výše komentované změně.
5. Některé další příspěvky Koordinačního výboru
5.1 Převod smlouvy o soukromém životním pojištění
Dne 15. 5. 2019 byl uzavřen příspěvek č. 543/15.05.19 Daňové důsledky ukončení smlouvy o soukromém životním pojištění při následném uzavření smlouvy nové.
Předmětem příspěvku bylo „dodanění“ dříve uplatněného odpočtu na soukromé životní pojištění podle § 15 odst. 6 ZDP při předčasném ukončení smlouvy. V případě, že dojde k předčasnému ukončení pojistné smlouvy, nárok na nezdanitelnou část základu daně zaniká a příjmem podle § 10 ZDP ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, jsou částky, o které byl poplatníkovi v uplynulých 10 letech z důvodu zaplaceného pojistného základ daně snížen. To však neplatí v případě pojistných smluv, u nichž nebude vyplaceno pojistné plnění nebo odkupné a zároveň rezerva, kapitálová hodnota nebo odkupné bude přímo převedeno na jinou smlouvu soukromého životního pojištění splňující podmínky § 15 odst. 6 ZDP pro nezdanitelné části základu daně.
V praxi může nastat situace, kdy je pojišťovnou při předčasném ukončení pojistné smlouvy vyčísleno odkupné v nulové výši. Poplatníkovi potom není vyplacena žádná částka z titulu ukončené takové pojistné smlouvy, ale ani není žádná částka z titulu rezervy, kapitálové hodnoty nebo odkupného převedena na jinou smlouvu o životním pojištění, kterou následně uzavře.
Příspěvek byl uzavřen s následujícím stanoviskem GFŘ:
„Domníváme se, že pro naplnění účelu právní normy stanovené v ust. § 15 odst. 6 ZDP, tj. podpora osob, které mají snahu zabezpečit se na stáří, je projev vůle poplatníka k převedení prostředků na novou smlouvu. Proto upřednostňujeme následující text:
Převedení odkupného na jiné soukromé životní pojištění splňující podmínky ust. § 15 odst. 6 ZDP je jednou z podmínek pro to, aby poplatník nemusel dodanit souhrnnou částku, o kterou v předchozích deseti letech snižoval svůj daňový základ. Je-li patrná
kontinuita
bezprostředně navazující jinou smlouvou, poukazující na zřejmý úmysl poplatníka pokračovat plynule ve spoření, přičemž pojišťovna na žádost poplatníka o převedení odkupného na jiné soukromé životní pojištění vyčíslí odkupné ve výši nula s odvoláním na všeobecné pojistné podmínky k tomuto produktu a na pojistnou matematiku, postačuje dodržet ostatní podmínky dané v ust. § 15 odst. 6 ZDP a v takovém případě povinnost dodanit nevzniká.“5.2 DPH u sdružení (společnosti bez právní subjektivity) 2019
Dne 26. 6. 2019 byl uzavřen příspěvek č. 545/15.05.19 Režim DPH při vystavování daňových dokladů mezi společníky. Při projednávání příspěvku bylo potvrzeno, že pokud navenek vystupuje jeden z členů sdružení (uplatňuje se tedy tzv. komisionářský model), tak plnění uskutečněná vůči třetí osobě i mezi společníky navzájem nemusí podléhat stejnému daňovému režimu, pouze mají podobný charakter. Pokud např. při poskytnutí služby, u níž se řídí pravidla pro stanovení místa plnění § 9 ZDPH, zákazníkovi usazenému mimo ČR, navenek vystupující společník usazený v ČR neuplatní DPH na výstupu, ale společníci rovněž usazení v ČR na svá plnění poskytnutá navenek vystupujícímu společníkovi uplatní českou DPH (navenek vystupující společník má nárok na odpočet této daně).
Dále se příspěvek zabýval situací, kdy ve smlouvě o společnosti není explicitně stanoven poměr jednotlivých společníků, ale je postupováno podle § 2728 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) a je stanoven předběžný poměr jako rovnoměrný podíl všech společníků. Bylo odsouhlaseno, že tento předběžný poměr je rozhodující pro určení základu daně u plnění poskytovaných společníky. Pokud následně dojde ke stanovení jiného konečného podílu, dojde tak ke změně v základu daně podle § 42 ZDPH. Není tedy nutno podávat dodatečná daňová přiznání za původní zdaňovací období a lze vystavit souhrnný opravný daňový doklad v souladu s § 45 odst. 4 ZDPH.
6. Některé další novinky
6.1 Evidence tržeb
Poslanecká sněmovna schválila 7. 6. 2019 ve 3. čtení
novelu zákona o EET
(zákon č. 112/2016 Sb.), jejíž součástí je nejen spuštění poslední vlny EET, ale také přeřazení některých plnění do 10% sazby DPH. Protože Senát 25. 7. 2019 novelu zamítl, tak se jí bude Poslanecká sněmovna znovu zabývat pravděpodobně na zářijové schůzi a ke spuštění poslední vlny EET (a také k přeřazení některých plnění do 10% sazby DPH) by tak mohlo dojít
od 1. 4. 2020
.6.2 Změny 2020
Od 1. 1. 2020 dochází k přeřazení tepla do 10% sazby DPH. Dále dojde v důsledku novelizace směrnice o DPH směrnicí 2018/1910 k dílčím změnám v uplatnění DPH u přeshraničních dodávek zboží. Pod č. 164/2019 Sb. byla vyhlášena novela zákona o nemocenském pojištění, která od 1. 1. 2020 zavádí povinné
e-neschopenky
– zaměstnavatelům by tak mělo být umožněno, aby prostřednictvím tohoto systému získali informaci o vzniku pracovní neschopnosti svých zaměstnanců. Další změnou, kterou však po vrácení Senátem bude muset znovu projednávat Poslanecká sněmovna, je novelizace zákona o místních poplatcích (zákon č. 565/1990 Sb.), která umožní obcím vybírat poplatek za ubytování z veškerých krátkodobých pobytů. Poslanecká sněmovna na své červencové schůzi v prvém čtení projednala vládní novelu daňových předpisů od 1. 1. 2020, zde, stejně jako u dalších legislativních návrhů, však bude nutné vyčkat na další legislativní vývoj. Ministerstvo financí připravilo i další legislativní změny, které (v případě schválení) nebudou účinné od 1. 1. 2020, ale až v průběhu příštího roku.6.3 Obchodní právo
Na jaře byl projednán v prvém čtení návrh novelizace zákona o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.), další projednávání této novely, která by mohla nabýt účinnosti již od 1. 1. 2020, lze očekávat na podzim. Poměrně významnou novinkou je překonání dřívější judikatury Nejvyššího soudu, podle které bylo možné rozhodnout o
rozdělení zisku
nejpozději ve lhůtě šesti měsíců po uplynutí účetního období – tato judikatura
k obchodnímu zákoníku byla překonána rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3885/2017-138 ze dne 27. 3. 2019 v kauze Teplárna Strakonice, a. s. To znamená, že např. i v listopadu letošního roku bude moci valná hromada rozhodnout o rozdělení zisku na základě účetní závěrky sestavené k 31. 12. 2018 a nebude nutné věc řešit výplatou zálohy na podíl na zisku, se kterou je spojena nutnost sestavení mezitímní účetní závěrky.Závěr
Rozsáhlé změny, které přinesl daňový balíček 2019, nejsou jedinými změnami, které daňovou legislativu potkaly. Ještě ani nebyly zveřejněny výklady k některým důležitým změnám, které daňový balíček 2019 přinesl, a již dochází k dalším změnám a další změny jsou připravovány. Oblast účetnictví, alespoň zatím, převratné změny nezasáhly – za novinku lze považovat dvě
interpretace
Národní účetní rady, které byly v letošním roce schváleny, a to I-38 (Zachycení prodeje podílu v dceřiném podniku v konsolidované účetní závěrce) a I-39 (Inventarizační rozdíly u zásob a dlouhodobého majetku).Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.