Digitální daň představuje nový typ selektivní obratové daně zaměřené na velké mezinárodní technologické společnosti. Skutečnost, že dosud nebyla dosažena dohoda o globální podobě této daně, přináší zejména ve vztahu k USA riziko zavedení odvetných obchodních opatření, neboť digitální daň včetně té české může být důvodně považována vůči velkým americkým internetovým společnostem za diskriminační. Tento text shrnuje hlavní rizika spojená s českou digitální daní i omezení týkající se její spravovatelnosti ze strany české daňové správy.
Nová digitální daň a co jí brání
JUDr. Ing.
Martin
Kopecký,
daňový poradce, č. osv. 3826
Po dvou letech projednávání1) se návrh zákona o dani z digitálních služeb (dále jen „ZDDS“) posunul do finální fáze schvalování. Oproti původnímu vládnímu návrhu2) doznalo konečné znění významných změn, které však neodstranily zásadní problémy, které s sebou ZDDS nese. V rámci Evropy zavedly digitální daň v různé míře dosud Rakousko, Francie, Maďarsko, Itálie, Polsko, Španělsko, Spojené království a Turecko. Ve fázi legislativního návrhu je digitální daň kromě České republiky také na Slovensku. Úmysl zavést digitální daň oznámily Lotyšsko, Norsko a Slovinsko, přičemž další státy čekají na globální řešení, jehož přijetí se (zřejmě marně) očekává na půdě OECD a jehož podmínkou je pozitivní postoj USA ke změně zdaňování příjmů z digitální ekonomiky. Snaha o zdanění digitálních služeb je však zjevná i mimo EU.3)
Stejně jako ZDDS jsou i všechny další stávající úpravy digitální daně striktně lokální, a to na rozdíl od daně z příjmů se systémem smluv o zamezení dvojího zdanění i na rozdíl od daně z přidané hodnoty harmonizované alespoň v rámci EU. Každá lokální úprava je svébytná, i když členské státy EU většinou vycházely z návrhu směrnice o společném systému daně z digitálních služeb, která však v rámci EU nebyla schválena.4)
1. Česká digitální daň z hlediska mezinárodních smluv
Ačkoliv české ministerstvo financí jako tvůrce návrhu ZDDS prohlásilo, že návrh není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, dotčené státy mohou být jiného názoru. V konečném důsledku by se tak mohlo stát, že jedinými plátci daně budou velké domácí internetové společnosti, kterým se tak paradoxně zhorší postavení na trhu, a budou se proto snažit také dostat z české
jurisdikce
.Riziko konfliktu vzniklého ze zavedení digitální daně se očekává zejména ve vztahu k USA. Zavedení digitální daně by mohlo být považováno za diskriminační jednání ze strany České republiky podle Dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné podpoře a ochraně investic publikované pod č. 187/1993 Sb., ve znění dodatkových protokolů, a to i když se tato dohoda primárně týká investic fyzicky umístěných na území druhého smluvního státu. V tako