Nárok na odpočet je základním právem plátců DPH. S jeho uplatněním v plné výši však musí souviset výhradní použití zakoupeného zboží nebo služby pro plnění s nárokem na odpočet. Jinak je potřeba kalkulovat s odpočtem v poměrné výši, nebo v krácené výši. U dlouhodobého majetku je ještě potřeba hlídat lhůtu pro úpravu odpočtu. Ta je např. u nemovitostí 10 let.
DPH u tuzemských obchodních transakcí – IX. část
Ing.
Petr
Vondraš,
daňový poradce BDO Czech Republic
Nárok na odpočet daně
Plátce je v souladu s § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), oprávněn odpočítat si ze své povinnosti a odvést částku DPH, která mu byla vyúčtována jiným plátcem. Toto oprávnění má dvě zásadní omezení. Tím prvním je omezení časové – plátce si může uplatnit DPH na vstupu jen ve lhůtě 3 let. Tato lhůta začne běžet prvním dnem následujícím po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet vznikl. Je potřeba si uvědomit, že nárok na odpočet vzniká plátci ve stejný okamžik, v jakém vznikla dodavateli povinnost přiznat daň. Oprávnění uplatnit si odpočet vzniká ale později – nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky uvedené v § 73 odst. 1 ZDPH. Ty se týkají především držby daňového dokladu. Teprve skutečnost, že plátce má daňový doklad za uskutečněné zdanitelné plnění, mu umožňuje nárokovat si odpočet. Rozhodující pro počátek běhu lhůty tedy není okamžik obdržení daňového dokladu a tím vzniklé možnosti si odpočet nárokovat, ale datum uskutečnění zdanitelného plnění.