Odpovědnost zaměstnance vůči zaměstnavateli v pracovním právu
Jsme střední škola příspěvková organizace zřízená Jihomoravským krajem. Svým zaměstnancům, kteří odpovídají za peněžní hotovost necháme podepisovat dohodu o hmotné odpovědnosti (Dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování ve smyslu § 252 a násl. Zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce). Máme zaměstnance, který u nás pracuje na pracovní smlouvu jako vychovatel, na další pracovní smlouvu jako bezpečnostní pracovník a ještě má u nás uzavřenu dohodu o pracovní činnosti na dohled při provozování ubytovacích služeb v rámci doplňkové činnosti a dohodu o provedení práce jako správce tělocvičny také v rámci doplňkové činnosti. Můžeme mu napsat nějakou univerzální hmotnou odpovědnost, nebo to musí být z každé činnosti zvlášť? V našem případě zvlášť na ubytovací služby – DPČ, a zvlášť na DPP – správce tělocvičny.
- Článek
Zákoník práce v ustanovení § 53 taxativním výčtem vyjmenovává situace, ve kterých je zaměstnavateli zakázáno dát zaměstnanci výpověď v ochranné době. Nicméně navazující ustanovení § 54 určuje z tohoto zákazu výjimky neboli stanoví případy, na které se zákaz výpovědi zaměstnanci nevztahuje.
- Článek
Jeden z důležitých zdrojů pro poskytování benefitů zaměstnancům představuje pro zaměstnavatele sociální fond, případně další složky vlastního kapitálu podobného charakteru. První velkou skupinu těchto zaměstnavatelů tvoří subjekty, u kterých je tvorba a hospodaření s fondem podrobně upravena vyhláškou ministerstva financí č. 114/2002 Sb. , o fondu kulturních a sociálních potřeb (dále jen „vyhláška o FKSP“). Sem patří – státní podniky, organizační složky státu, státní příspěvkové organizace a příspěvkové organizace zřízené územními samosprávnými celky.
- Článek
Cloud computing je dnes velmi často využívaná služba, která uživateli umožňuje využívat servery s větším výpočetním výkonem a úložný prostor na internetu. Uživatel tedy nemá data uložena na svém vlastním počítači, ale připojuje se na vzdálená zařízení poskytovatele, který mu tyto služby za odměnu poskytuje.
- Článek
Dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, známou též jako dohoda o hmotné odpovědnosti, upravuje zákoník práce v ustanovení § 252 až § 254 . Uzavírání těchto dohod není žádnou zvláštností a tento institut pracovního práva je řadou zaměstnavatelů velmi často využíván. Dohoda může být uzavřena samostatně nebo může být součástí pracovní smlouvy. Není vyloučeno, aby byla sjednána taktéž se zaměstnancem činným na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. Jaké jsou podmínky platnosti dohody o odpovědnosti, rozebereme v následujícím krátkém příspěvku.
- Článek
Vztahuje se obecná odpovědnost zaměstnance i na dohody o provedení práce či činnosti uzavřené s osobami mladšími 18 let, s nimiž nelze uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti (brigádníci při prodeji zboží ve stánku, kteří pracují s hotovostí)?
- Článek
Na počátku roku 2011 vzbudil velkou pozornost médií rozsudek Nejvyššího správního soudu1, kde byla deklarována nepřípustnost souběhu funkce jednatele a ředitele společnosti (tj. stavu, kdy jednatel společnosti zároveň zastává pozici ředitele společnosti, a to na základě pracovní smlouvy).2 Z tohoto nepřípustného souběhu pak bylo vyvozeno, že žalobce (jednatel a zároveň ředitel) nebyl účasten ani nemocenského pojištění zaměstnanců. Na bouřlivou diskuzi způsobenou uvedeným rozhodnutím reagoval zákonodárce přijetím novely obchodního zákoníku, která má souběh funkcí umožnit.3 Tím by mělo dojít k „legalizaci“ stávajícího stavu, neboť v praxi je souběh funkcí u jednatelů a členů představenstva velmi obvyklý. Zároveň došlo k úpravě daňových předpisů. Autorky se zabývají souběhem funkcí podle aktuální úpravy.
- Článek
Spotřební materiál představuje v i v organizacích veřejného sektoru položky aktiv, které jsou v průběhu rozpočtového období postupně spotřebovávány, a to buď bez vytvoření další hodnoty (slouží k provoznímu chodu organizace), nebo jsou spotřebovávány k produkci výrobků nebo služeb, které s přidanou hodnotou buď slouží organizaci samé, nebo mohou být určeny k dalšímu prodeji. Podstatou obou pojetí je, že dané aktivum bude dříve, nebo později spotřebováno.