Právní akt individuální

Problematika právního jednání je v rámci zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), vymezena v rámci části první v hlavě V nazvané Právní skutečnosti, konkrétně pak v § 545 až 599. Ve „starém občanském zákoníku“, tedy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý občanský zákoník“), bychom se setkali s pojmem právní úkony, a to v § 34 až 51.

Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Podle nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, dále také „obč. zák.“) nebudou moci všechny osoby shodně postupovat. Při výkladu právních jednání (právní jednání nahrazuje dosud vžitý pojem právní úkon) budeme totiž muset lišit jednání v právním styku podnikatelů.

Dne 1. 7. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 340/2015 Sb. , o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o registru smluv“), který přinesl mimo jiné povinnost některých subjektů zveřejňovat soukromoprávní smlouvy, smlouvy o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci.