Předmět daně z nemovitých věcí

V poslední době několika týdnů jsme svědky takřka denní tiskové masáže o záměru naší vlády zvýšit daň z nemovitých věcí. Ano, vláda České republiky na doporučení Národní ekonomické rady skutečně otevřeně ústy ministra financí pana Stanjury proklamuje záměr zvýšit daň z nemovitých věcí, tedy například mimo jiné i bytů či chat v osobním vlastnictví, ale i dalších objektů pro různé druhy podnikatelského využití. Cílem tohoto mého článku není tentokrát odpovědět na otázku, zda je tato cesta správná, ale spíše jakým způsobem do budoucna co nejlépe využít dostupných informací, zejména pak v rámci evidence v katastru nemovitostí tak, abychom byli schopni výši daně z nemovitých věcí správně stanovit, a tím se nejen vyhnout případným rizikům doměrků ze strany správce daně, ale na druhé straně také zbytečně takříkajíc tuto daň nepřeplácet.

Pamatujete? S rokem 2013 skončily v České republice daně dědická a darovací. Ovšem předměty jejich zdanění nepominuly, coby „bezúplatné příjmy“ byly začleněny do předmětu zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Dědictví a dary si omezíme na nemovité věci, s nimiž bývá nejvíce práce… Nabyvatel postupně řeší tři druhy vzájemně provázaných daňových souvislostí. Nejprve, zda a jak má zdanit zděděné a darované věci (podíly). Pokud je využívá pro zdanitelné příjmy, tak jej dále zajímá hlavně možnost odpisování. A při jejich prodeji se dostává na pořad dne otázka, jestli bude nutno příjem zdanit.

Tímto příspěvkem bych rád tematicky podrobněji seznámil čtenáře s otázkami týkajícími se daně z nemovitých věcí. Zaměřili bychom se na základní povinnosti každého vlastníka nemovité věci na území České republiky, zákonné povinnosti, které z tohoto vlastnictví vyplývají, a v neposlední řadě i lhůty, v nichž má své povinnosti vůči správci daně splnit. V rámci exkurze v této daňové oblasti neopomenu poukázat na problematická posouzení nemovitých věcí, se kterými jsem se ve své praxi setkal, a to včetně vyplňování samotného formuláře k dani z nemovitých věcí. 1)

Na daních zajímá lidi obvykle nejvíce pouze to, jak se jim vyhnout. U daní z příjmů placených přímo poplatníky – příjemci předmětu zdanění – je patrně nejčastější strategií jejich nepřiznání, a tedy zneviditelnění zdaňovaných příjmů. I když pomineme „drobnost“, že to není legální, pak ve vztahu k našemu předmětu zájmu (prodej pozemku, stavby či jiné nemovité věci) to dost dobře ani nelze utajit. Správce daně totiž má volný přístup do katastru nemovitostí, kde je takovýto převod velmi dobře patrný – a na prověření případného opomenutí zdanit příslušný příjem má berňák obecně čas nejméně tři roky. Daleko bezpečnějším způsobem je vyhnout se zdanění zcela legální cestou – prostřednictvím splnění podmínek pro osvobození těchto příjmů od daně. V této oblasti došlo od roku 2021 k několika významným změnám, které v různých dílčích aspektech tuto možnost jak znevýhodnily, tak ale i zvýhodnily.

Od 1. 1. 2020 nabyl účinnosti zákon č. 364/2019 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů (dále jen „zákon č. 364/2019 Sb. “), na základě kterého došlo mimo jiné k novelizaci zákona č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“). Na základě zákona č. 364/2019 Sb. došlo ke změnám v § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí , které nově zní následovně: „Od daně z pozemků jsou osvobozeny pozemky v rozsahu, v jakém se na nich nachází 1. ochranné pásmo vodního zdroje I. stupně, 2. krajinný prvek skupina dřevin, stromořadí, travnatá údolnice, mez, příkop nebo mokřad, pokud je tento prvek evidován v evidenci ekologicky významných prvků podle zákona upravujícího zemědělství, nebo 3. příkop, mokřad, močál, bažina, skalní útvar, rokle nebo strž, pokud jde o pozemky ostatních ploch mimo zastavěné území obce, které nejsou užívány k podnikání.“

Do skupiny majetkových daní patří především daň z nemovitých věcí, dobře známá všem vlastníkům nemovitostí, ale i daň z nabytí nemovitých věcí, která je spojena se změnami vlastnického práva k nemovitostem. Daň z nemovitých věcí má oproti jiným daním poměrně stabilní právní úpravu, zatímco daň z nabytí nemovitých věcí prošla častějšími změnami. Daň z nemovitých věcí je každoroční povinností, zatímco daň z nabytí nemovitých věcí přichází ojediněle v průběhu času a vypořádává se každý případ změny vlastnického práva jednotlivě, jednorázově.

Plocha byla zpevněna takto: podloží je štěrk, písek a na něj byla položena zámková dlažba, kterou lze sice kdykoliv rozebrat, ale je ohraničena obrubníky, aby se dlažba nerozjížděla. Jedná se v tomto případě jen o opravu pozemku, kdy budeme účtovat 511, nebo se jedná o majetek, kdy bychom náklady na úpravu plochy měli zařadit do majetku? Musíme platit daň z nemovitých věcí? Pokud bychom účtovali jako opravu, tak se domníváme, že nikoliv a předmětem daně z nemovitých věcí úprava pozemku není.

Osoba samostatně výdělečně činná má doma pekárnu, kde peče dorty. Má povolení od stavebního úřadu, hygieny atd. Provozovna tvoří asi 1/3 z podlahové plochy celého domu. Je nutno z této plochy platit zvýšenou daň z nemovitých věcí?

Na výpisu z katastru nemovitostí je uveden údaj zastavěná plocha a nádvoří o určité výměře, součástí je stavba bez č. p. – garáž. Uvádí se do přiznání pouze údaj o zastavěné ploše bez stavby nebo se stavbou? V případě uvedení stavby nemáme údaj z katastru o výměře. Uvedeme tedy údaj podle skutečnosti bez doložení výpisem z katastru nemovitostí?

Blíží se 31. 1. 2019, termín pro podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2019. Přestože u této daně nedochází oproti předchozímu zdaňovacímu období ke změnám, chceme při této příležitosti připomenout povinnosti poplatníků daně a upřesnit či doplnit některé již dříve publikované informace.

„I ta nejzkušenější vláda, když již zdanila všechny předměty vhodné ke zdanění, musí se uchýlit i ke zdaňování předmětů nevhodných.“ Adam Smith, zdá se, předvídal i naši nespravedlivou daň z nemovitých věcí. Tuto speciální majetkovou daň je totiž třeba platit z titulu vlastnictví nemovité věci, kterou si poplatník pořídil ze svého vydělaného a také zdaněného a „zpojistněného“ příjmu. Naštěstí celý výnos daně z nemovitých věcí alespoň plyne do rozpočtu dané obce. I tuto daň upravuje speciální zákon, jak vyžaduje Ústava ČR , tak se na něj trochu blíže podívejme.

Blíží se termín pro podání přiznání k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2018. Tento příspěvek má, kromě každoročního připomenutí povinností spojených s podáním daňového přiznání, informovat o novele č. 225/2017 Sb. zákona č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 338/1992 Sb. “), účinné od 1. 1. 2018, a také na příkladu ukázat postup výpočtu daně v zatím málo obvyklém případě částečně dokončené zdanitelné stavby podle § 7 odst. 4 zákona č. 338/1992 Sb.

Se začátkem nového roku na nás začne doléhat povinnost zabývat se daní z nemovitých věcí, zda se nás vůbec týká, nač se vztahuje, zda zpracovat a podat daňové přiznání, čeho se vyvarovat, co si ověřit apod. Zkusme se spolu na některé tyto otázky podívat, jak to s nimi vlastně je.

Opět se blíží termín pro podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí. Na rozdíl od předchozích let, kdy byl zákon č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDNV“), téměř každoročně novelizován, nedochází v této oblasti na zdaňovací období roku 2017 k legislativním změnám oproti roku 2016. Namísto obvyklého seznámení se s novelou zákona se proto budeme podrobněji věnovat povinnostem poplatníků daně z nemovitých věcí, souvisejícím s podáním daňového přiznání a placením daně, které jsou častým předmětem dotazů nebo chybování.