Půjčky podle obchodního práva

Následující text představuje ucelený metodický návod pro spojené subjekty, rezidenty České republiky (ČR), které si mezi sebou poskytly peněžitou zápůjčku a nejsou si jisté, zda je sjednaná výše úroku z hlediska zdanění v pořádku, nebo musí zdanit úrok v obvyklé výši, případně neví, jak takový úrok stanovit. Rovněž jsou zde popsány podmínky, za kterých lze zaplacené úroky na straně vydlužitele považovat za daňově uznatelné.

Smlouva o zápůjčce [podle § 2390 až 2394 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“)] se liší od smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze poskytnutí peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být nejen půjčení peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již jejím uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká s přenecháním, resp. odevzdáním, zapůjčených věcí vydlužiteli.

Tento příspěvek je věnován poskytování zápůjček společníky společností s ručením omezeným jejich společnostem, a to zejména z daňového hlediska. Nejprve je však toto téma stručně vysvětleno z hlediska práva obchodních korporací.

Bezúročná půjčka akcionáře Ing. Jiří Vychopeň Ve společnosti s ručením omezeným je možná bezúročná půjčka společníka společnosti bez jakýchkoli daňových dopadů. Je možná tato obdoba v akciové společnosti? Může...