Splátkování daně

Pokud daňový subjekt neuspěje s vyhověním žádosti o zaplacení daně ve splátkách, může podat žádost po nějaké době na finanční úřad znovu?

Dne 1. 7. 2023 nabyl účinnosti zákon č. 182/2023 Sb. , o mimořádném odpuštění a zániku některých daňových dluhů. Tento zákon, jenž lze považovat za jistou formu daňové amnestie, která byla takto vyhlášena státem, má „motivovat dlužníky ke splnění jejich nejdůležitějších povinností, tedy k úhradě daně (jistiny), na úkor povinností méně důležitých (úhrady příslušenství), a v konečném efektu k narovnání jejich vztahů ke státu na poli správy daní“, jak se ostatně uvádí v samotné důvodové zprávě, která doprovázela přijetí uvedeného zákona. Cílem tohoto opatření je také poskytnout úlevu fyzickým osobám a domácnostem v současné těžké ekonomické situaci.

U každého daňového subjektu může nastat situace, kdy nebude z prostých ekonomických či sociálních důvodů schopen v zákonem stanovené lhůtě plnit své peněžité závazky vůči veřejnému rozpočtu. Tíživou ekonomickou situaci daňových subjektů logicky předpokládá i zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, který pro tyto případy upravuje instituty, jež mohou pomoci (dočasně) zmírnit dopady daňové zátěže. Mezi takové stabilizační nástroje bezesporu patří též posečkání daně, které umožňuje účinně, a hlavně ve spolupráci se správcem daně řešit vzniklý či vznikající nedoplatek na dani.

Institut posečkání daně představuje specifické beneficium pro daňové dlužníky v podobě možného odložení splatnosti jejich daňové povinnosti, event. jejich rozložení na splátky, kdy po dobu účinnosti takového rozhodnutí nelze předmětný daňový nedoplatek vymáhat daňovou exekucí. Jinak řečeno, povolení posečkání je obligatorním důvodem pro zastavení (event. nezahájení) daňové exekuce dle § 181 odst. 2 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „DŘ “). Správce daně dle zákona může rozhodnout o posečkání s úhradou daňové povinnosti nejen na žádost daňového subjektu, ale i z moci úřední. 1)

Daní provázejících podnikání i osobní život je mnoho a někdy se věci natolik zkomplikují, že v době jejich splatnosti daňový subjekt nemá dostatek peněz na úhradu. Nejhorší, co může v takové situaci udělat, je role „mrtvého brouka“, kdy svůj daňový nedoplatek nebude aktivně řešit. Daňová povinnost se totiž rozhodně časem sama od sebe neztratí a finanční úřad na ni nezapomene, pouze o to více dotyčného poplatníka nebo plátce dluh na dani zabolí přes citelný sankční úrok z prodlení či ve formě nucené úhrady daňovou exekucí. Naproti tomu lze rozhodně doporučit možnost požádat správce daně o posečkání úhrady daně nebo o její splátkování. Nejde-li totiž o notorického neplatiče daní, má poměrně velkou šanci na vyhovění žádosti a návazně na zhruba jen poloviční úrok z tohoto posečkání.