Důvodová zpráva k zákonu č. 88/2021 Sb., změna horního zákona a dalších souvisejících zákonů

Práce na přípravě předkládaného návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byla iniciována především usnesením vlády č. 333 ze dne 3. května 2017, kterým byl ministru financí, ministru průmyslu a obchodu a předsedovi Českého báňského úřadu uložen úkol, připravit v součinnosti návrh novely horního zákona v oblasti tvorby, správy a použití rezerv na sanace a rekultivace a na vypořádání důlních škod, a také usnesením vlády č. 441 ze dne 14. června 2017, kterým byla schválena Surovinová politika České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů a uloženy konkrétní úkoly k jejímu naplňování.

K předkládanému návrhu zákona byl zpracován přehled dopadů návrhu právního předpisu, na jehož základě byla novela horního zákona zařazena do Plánu legislativních prací vlády na rok 2018, který byl schválen usnesením vlády č. 91 ze dne 7. února 2018, a to bez povinnosti zpracovávat hodnocení dopadů regulace (RIA).

Zprávou o možnosti řešení problematiky spojené s finanční rezervou na zajištění sanace a rekultivace v procesu zahlazování následků hornické činnosti v hnědouhelných lomech, schválenou usnesením vlády č. 333 ze dne 3. května 2017, a následně přijatou Surovinovou politikou České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, schválenou usnesením vlády č. 441 ze dne 14. června 2017, bylo v rámci platného právního stavu identifikováno několik oblastí horního práva, jejichž stávající úprava vyžaduje dílčí doplnění a zpřesnění tak, aby se do budoucna předešlo možným negativním dopadům na zájmy státu.

Jedná se o následující úpravy:

Prvním problémem je, že doposud nevyčerpané peněžní prostředky rezerv na sanace a rekultivace a na vypořádání důlních škod (dále též „rezervy“) vytvořené před 1. lednem 2004 jsou vedeny pouze účetně. Vláda vyslovila obavu, že u účetně vedených rezerv může v případě úpadku organizace, popř. jiného neočekávaného ekonomického vývoje, dojít k nedostatečnému finančnímu zajištění řádného splnění povinnosti sanovat a rekultivovat veškeré pozemky dotčené těžbou, přičemž s tímto rizikem se pojí potenciální dopady na stát, respektive na státní rozpočet, na který může v krajním případě povinnost zahlazení následků hornické činnosti přejít.

Druhým problémem řešeným v tomto zákoně je stanovená nová povinnost tvorby rezerv na technickou likvidaci dolů a lomů. O tuto novou povinnost byl v zájmu zjednodušení rozšířen obsah pojmu „sanace“ pozemků dotčených těžbou.

Základním smyslem je, aby úprava nepřipouštěla jiný výklad, než zamýšlel tvůrce zákona. Jednoznačněji se tak vyjadřuje záměr u některých nerostů navázat sazbu úhrady z vydobytých nerostů na množství užitkové složky v koncovém produktu těžby a úpravy.

Přesněji je upraven i způsob zjišťování tržní ceny za jednotlivý nerost, který se ukázal jako nezbytný zejména v případě výkyvů tržní ceny na světových trzích. Ve stávajícím znění zákona také zcela chybí úprava způsobu stanovení výše úhrady v případě, že sazba úhrady podle příslušného nařízení vlády překročí maximální zákonnou hodnotu 10 % z tržní ceny nerostu.

Pro praxi nefunkční se jeví pětileté na zvyšování sazeb úhrady z vydobytých nerostů, a to zejména s ohledem na neočekávaně rychlý vývoj cen některých nerostů na světových trzích. Zachování tohoto moratoria neumožňuje státu v případě příznivého vývoje cen pružně zvyšovat sazby úhrady.

V rámci přípravy zákona č. 89/2016 Sb., kterým byla do horního zákona zavedena povinnost vedení báňsko-technické evidence, došlo při stanovení výčtu údajů zjišťovaných pro účely jejího vedení k opomenutí některých údajů ekonomického charakteru, které mají zásadní význam pro nastavení výše sazeb úhrady a její průběžnou aktualizaci. Dosavadní rozsah báňsko-technické evidence by neumožňoval její využití ke stanovení tržní ceny vydobytých nerostů.

Úpravou dochází k naplnění