Důvodová zpráva k zákonu č. 228/2014 Sb., změna autorského zákona a zákona o oceňování majetku

Návrh novely zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, se předkládá podle Plánu legislativních prací vlády na rok 2012, v návaznosti na zařazení návrhu této normy v plánech legislativních prací v předchozích letech. Návrh změny autorského zákona souvisí s povinnostmi vyplývajícími pro Českou republiku z členství v konkrétně s povinností transponovat příslušné směrnice EU do tuzemského právního řádu.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších právních předpisů, a zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.

Předkládaný legislativní návrh je zaměřen na řešení následujících problémů:

A) Transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/77/EU ze dne 27. září 2011, kterou se mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících

Deklarovaným cílem směrnice 2011/77/EU je řešit tíživou situaci četných výkonných umělců, zvláště studiových hudebníků, kteří ve svém pozdním, postproduktivním věku přicházejí uplynutím stávající doby ochrany o významné příjmy z dosud populárních nahrávek, na jejichž vzniku se v mládí podíleli. K této situaci dochází vlivem prodlužující se průměrné délky života a zároveň stále častějšímu oživování zájmu o starší nahrávky (např. o produkci rockové hudby šedesátých a sedmdesátých let), které neztrácejí svůj komerční potenciál. Ten naopak může být oproti minulosti ještě více a šířeji využit i díky novým technologickým možnostem. Uvedení výkonní umělci po skončení doby trvání majetkových práv k zaznamenaným uměleckým výkonům již nezískávají z těchto nahrávek žádné licenční odměny od příslušné nahrávací společností, naprosté většině z nich byla jejich práva „vykoupena“ jednorázovou odměnou za odvedený výkon. Především ale přicházejí o odměny vybírané kolektivními správci za vysílání a veřejnou produkci, příp. z prodeje těchto nahrávek na internetu i o podíl na inkasovaných náhradních odměnách z nenahraných nosičů a z přístrojů k pořizování rozmnoženin záznamů pro osobní potřebu. Situace sólistů je částečně odlišná. Ti získávají podobně jako studioví hudebníci odměny od kolektivního správce, zároveň však většinou uzavírají smlouvy na pořízení záznamu jejich výkonu s podílovými odměnami (procenty z výnosů apod.).

V případě nahrávacích společností se jako zásadní problém jejich podnikání jeví internetové pirátství formou nezákonného šíření chráněných děl a vedle toho obtíže při zavádění nových funkčních modelů distribuce nahrávek v digitálním prostředí. To vedlo v celosvětovém měřítku k dlouhodobému propadu jejich příjmů, který by se ještě výrazněji prohloubil, pokud by uplynutím doby ochrany přišly o příjmy generované z užití dosud lukrativních starších nahrávek. Jako podpůrný argument pro prodlouženou dobu ochrany nahrávací společnosti uvádějí, že investují přibližně 17% svých příjmů do rozvoje nových talentů, tj. do smluv s novými talenty, do propagace talentovaných umělců, kteří nemají žádné zkušenosti, a do výroby inovativních nahrávek. Delší doba ochrany práv by jim zajistila další příjmy, které by mohly využít k financování nových talentů a celkově lépe rozložit rizika s tím spojená, neboť podle jejich statistik zpravidla jen jedna hudební nahrávka z osmi vyprodukovaných je úspěšná.

Dalším problémem se v rámci vnitřního trhu EU ukazuje rozdílná právní úprava počítání doby trvání majetkových práv k hudebním dílům s textem, a to k takovým, která byla vytvořena za účelem užití ve spojení (typicky opera, opereta, muzikál, populární hudba). V některých členských státech se v případech těchto hudebních skladeb s textem používá jednotná doba ochrany, vypočtená od smrti posledního žijícího autora, zatímco v jiných členských státech (včetně ČR) se u těchto spojených děl používají různé doby ochrany, tzn. že se počítá zvlášť pro autora/autory hudby a zvlášť pro autora/autory textu. Uvedené rozdíly právních úprav jsou příčinou překážek volného pohybu zboží a služeb, neboť komplikují výkon práv k těmto dílům.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/77/EU ze dne 27. září 2011, kterou se mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících prodlužuje dobu trvání majetkových práv výkonných umělců k jejich uměleckým výkonům zaznamenaným na zvukové záznamy a majetkových práv výrobců zvukových záznamů k jejich záznamům z 50 na 70 let. V souvislosti s prodloužením doby trvání práv zavádí několik doprovodných opatření ve prospěch výkonných umělců - roční doplňkovou odměnu pro studiové hudebníky, právo na odstoupení od smlouvy a právo na výplatu odměn beze srážek pro studiové hudebníky i pro sólisty. Zavedení roční doplňkové odměny pro studiové hudebníky by mělo alespoň částečně kompenzovat nevyváženou situaci studiových hudebníků a výkonných umělců-sólistů. Dále směrnice harmonizuje výpočet doby trvání majetkových práv k hudebním dílům s textem v těch případech, kdy byly hudební dílo a text vytvořeny za účelem užití ve spojení - jak je to typické, nikoli však stoprocentně, v případě hudebně dramatických děl, jako je opera, opereta, muzikál, nebo v případě populární hudby. Netýká se to např. zhudebněné poezie a podobných případů. Navrhovaná úprava obsahuje přechodné ustanovení zajišťující ochranu práv třetích osob, resp. ochranu investic vynaložených uživateli (např. nakladateli notovin, divadel, výrobců zvukových záznamů apod.) do pořízení rozmnoženin děl již volných, která se po přijetí navrhované úpravy stanou opět díly chráněnými v důsledku sjednocení výpočtu doby trvání práv. Navrhované ustanovení je záměrně formulováno v obecné poloze tak, aby nebylo omezeno ani časově ani co do způsobu užití (na rozdíl od úpravy přijaté v roce 2000, kdy bylo přechodné ustanovení omezeno pouze na určité druhy užití a pouze na dobu dvou let, srov. § 106 odst. 3 věta třetí autorského zákona).

Uvedené změny unijních předpisů zatím nejsou součástí českého právního řádu.

B) Transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl zavádí společnou unijní definici osiřelého díla, resp. osiřelého zvukového záznamu, vzájemné uznávání statusu osiřelého díla, pravidla pro důsledné vyhledávání nositelů práv, pravidla pro ukončení statusu osiřelého díla (a záznamu) a zákonnou licenci pro užití osiřelých děl (a zvukových záznamů). Směrnicí zůstávají nedotčena vnitrostátní pravidla, ať již existující nebo jakákoli jiná, která budou zavedena v budoucnu, upravující správu práv k osiřelým dílům nebo jiným osiřelým předmětům ochrany, např. pravidla pro tzv. rozšířenou kolektivní správu práv, právní domněnky zastoupení či převodu práv nebo podobná pravidla či jejich kombinace. Platná právní úprava zatím problematiku osiřelých děl výslovně neobsahuje.

Osiřelá díla (a obdobně i jakékoli jiné předměty ochrany podle autorského zákona, např. zaznamenané umělecké výkony nebo zvukové záznamy) jsou dosud autorskoprávně chráněná díla, u nichž autor či jiný nositel práv není znám (není známo jeho jméno) nebo se nedá dohledat (není známa jeho kontaktní adresa apod.). Vzhledem k tomu, že v zásadě platí, že k užití autorského díla (mj. i k digitalizaci a následnému zpřístupňování online) je nezbytné získat svolení autora/nositele práv udělované licenční smlouvou, nelze v takovýchto případech, kdy autor není znám nebo jej nelze dohledat, souhlas s užitím díla získat a dílo lze užít pouze těmi způsoby, které umožňuje autorský zákon v části upravující tzv. zákonné licence (např. pro citace, pro užití knihovnami, pro vystavování, pro zpravodajské účely atd.).

Cílem směrnice 2012/28/EU bylo nalézt v rámci EU adekvátní legislativní řešení této situace, které by usnadnilo v prakticky celoevropském měřítku hromadnou digitalizaci a následné zpřístupnění takto dosud nevyužitého evropského kulturního i vědeckého bohatství pro projekty typu evropské digitální knihovny Europeana. Reálný efekt směrnicí zvolené koncepce pro naplnění tohoto cíle ovšem zůstává značně omezený. Povolené užití osiřelých děl je totiž koncipováno jako velmi úzce vymezená zákonná výjimka. Výjimka se vztahuje pouze na určité druhy děl, konkrétně literární a audiovizuální díla (nikoli ale např. na samostatná výtvarná díla), a na osiřelé zvukové záznamy a je využitelná jen institucemi „s posláním ve veřejném zájmu“, jako jsou knihovny, muzea, archivy nebo veřejnoprávní rozhlas a televize, v jejichž sbírkách nebo archivech se tato osiřelá díla a zvukové záznamy nacházejí. Výjimka se navíc vztahuje pouze na digitalizaci a následné zpřístupnění těchto děl veřejnosti prostřednictvím internetu, žádné jiné případné užití, zejména komerčního charakteru, tato výjimka nepřipouští. Má-li být potenciál osiřelých děl plně využit, je zřejmé, že vedle této výjimky musí být k dispozici další právní nástroje (např. speciální licenční mechanismy), které umožní využití osiřelých děl v nejširším rozsahu. Se zavedením těchto mechanismů do autorského zákona předkladatel počítá při jeho nejbližší příští novelizaci a navržená transponovaná úprava definice osiřelého díla, důsledného vyhledávání pro přiznání statusu osiřelého díla a úprava ukončení tohoto statusu jsou pro tuto navazující úpravu základními předpoklady.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, představuje komplexní úpravu práva autorského a práv s autorským právem souvisejících, včetně zvláštního práva pořizovatele databáze, a vychází jednak z mezinárodních smluv, k nimž Česká republika přistoupila, jednak z příslušných unijních předpisů, zejména směrnic EU harmonizujících některé aspekty autorského práva v rámci členských států EU, resp. států tvořících Evropský hospodářský prostor (dále jen „členské státy EU, resp. EHP“).

Autorský zákon nabyl účinnosti dne 1. prosince 2000 a od té doby byl několikrát novelizován. Nejobsáhlejší (vládní) novela byla přijata zákonem č. 216/2006 Sb. s účinností od 22. května 2006. Touto novelou byla především dokončena transpozice dvou směrnic ES, které v době přijetí autorského zákona v roce 2000 existovaly pouze ve formě návrhu (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla), a dále byla transponována tehdy nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví.

Dalšími novelami důležitými z hlediska právní úpravy autorského práva a práv s ním souvisejících byla novela přijatá na základě poslanecké iniciativy zákonem č. 81/2005 Sb., s účinností od 23. února 2005, a vládní novela přijatá zákonem č. 168/2008 Sb., s účinností od 19. května 2008. První z uvedených novel zavedla výjimku z výlučného práva autorů a nositelů práv souvisejících s právem autorským na provozování rozhlasového a televizního vysílání v hotelových pokojích, která byla posléze soudy shledána v rozporu s mezinárodním právem autorským i s unijním právem. Dále zavedla výjimku z téhož práva při poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních a doplnila některá ustanovení týkající se výkonu kolektivní správy práv Např. pravidla pro stanovování odměn a pro vzájemné zastupování kolektivních správců v případech, kdy totéž právo spravuje více kolektivních správců, a ustanovení o dohledu Ministerstva kultury vykonávaném nad kolektivními správci. Druhá z uvedených novel odstranila v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-305/06 Rafael Hoteles zmíněnou výjimku z výlučného práva autorů a nositelů práv souvisejících s právem autorským na provozování rozhlasového a televizního vysílání v hotelových pokojích a zároveň zavedla tzv. zastropování odměn příslušejících autorům a nositelům práv souvisejících s právem autorským ve výši 50% koncesionářských poplatků. Dále tato novela odstranila povinnost pro žadatele o oprávnění k výkonu kolektivní správy práv mít sídlo v České republice.

Pokud jde o jednotlivé oblasti, jichž se týkají navrhované změny autorského zákona, je existující právní stav popsán výše v rámci bodu 1.2 (definice problému).

Subjekty pozitivně dotčené: výkonní umělci, výrobci zvukových nahrávek, stát

Subjekty převážně pozitivně dotčenými prodloužením doby trvání majetkových práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů k jejich zvukovým záznamům (tj. k hudebním nahrávkám, nahrávkám mluveného slova apod.) jsou především výkonní umělci – zpěváci, hudebníci, a to jak z oblasti vážné hudby, tak z oblasti populární hudby, dále rovněž herci (v případě zvukových nahrávek mluveného slova, jako jsou četby literárních děl, dramatizace literárních děl, popř. záznamy rozhlasových her apod.). V důsledku prodloužení doby ochrany získají výkonní umělci, a to jak ti, kteří byli aktivní v minulosti a jimž by jinak doba ochrany práv již zanikla, tak ti „mladí“, kteří jsou aktivní nyní (pro ně to platí do budoucna) možnost ekonomicky těžit ze svých práv po delší dobu, tj. zejména uzavírat licenční smlouvy s nahrávacími společnostmi. Tím dojde teoreticky ke srovnání „soutěžní“ pozice mezi staršími a mladými tvůrci, neboť licenční odměny bude nutno platit v obou případech, mladí tvůrci nebudou v nevýhodě, že za užití jejich nahrávek se odměny platí a za staré nikoli. Uvedené bude platit zejména v případech, kdy pořadateli či nahrávací společnosti je v zásadě jedno, co se bude nahrávat či provozovat.

Další skupinou pozitivně dotčených subjektů jsou výrobci zvukových záznamů, tzn. nahrávací společnosti, a to tuzemští i zahraniční (z tuzemských např. Supraphon, a.s., Popron Music s.r.o. ad., ze zahraničních např. EMI, Universal Music ad.).

Navrhovanou změnou právní úpravy bude pozitivně dotčen rovněž stát, resp. Státní fond kultury, jemuž připadnou ty roční doplňkové odměny, náležející tzv. studiovým hudebníkům, které nebude možno po uplynutí promlčecí doby vyplatit příslušným nositelům práv (výkonným umělcům nebo jejich právním nástupcům), protože tito budou neznámí nebo nedohledatelní.

V případě odměn vybíraných kolektivními správci však může nastat situace pro nositele práv (výkonné umělce a výrobce zvukových nahrávek) nepříznivá, protože tyto odměny jsou stanovovány většinou paušálně za celý repertoár spravovaný kolektivním správcem, který se po prodloužení doby ochrany zvětší, resp. po určitou dobu se nebude udržovat v relativně stejné velikosti jako dosud. To bude mít nepříznivé dopady nejen na starší (dříve aktivní) výkonné umělce, ale i na ty mladší (aktivní nyní). V současnosti dochází k tomu, že se pravidelně, vždy uplynutím příslušných 50 let, některé zaznamenané umělecké výkony a zvukové nahrávky uvolňují z ochrany a zároveň nové vznikají. Po prodloužení doby ochrany nastane určité období, kdy k uvolňování zaznamenaných uměleckých výkonů a zvukových nahrávek docházet nebude a repertoár spravovaný kolektivním správcem se bude spíše rozšiřovat. Přesné odhady počtů nahrávek, jichž se to bude týkat, nelze provést. Reálné dopady budou záviset na chování jednotlivých aktérů – zda budou tyto nahrávky skutečně užívány atd.

Subjekty pozitivně dotčené změnou počítání doby ochrany u hudebních děl s textem: nositelé práv

Subjekty pozitivně dotčenými změnou způsobu výpočtu doby trvání majetkových práv k hudebním dílům s textem jsou nositelé práv k těmto dílům, zejména dědicové majetkových autorských práv po dříve zemřelém z autorů spojených děl. Těm se prodlouží doba, po kterou mohou svá práva využívat (udělovat licence k užití, inkasovat odměny vybírané kolektivními správci práv apod.).

Subjekty negativně dotčené navrhovanými změnami: uživatelé zvukových záznamů (nahrávací společnosti, restaurace, obchody, fitness centra, kina apod., vysílatelé (rozhlasové a televizní stanice), vydavatelé notových záznamů a kolektivní správci práv.

Subjekty negativně dotčenými navrhovanými změnami jsou uživatelé zvukových záznamů, např. restaurace, obc