Investování na finančním trhu

Na finančním trhu působí speciální instituce, které zajišťují, že se volné finanční prostředky dostávají od subjektů, které jsou ochotny se po určitou dobu vzdát práva s nimi nakládat, k subjektům, které si naopak na určitou dobu potřebují volné finanční prostředky půjčit. Těmto institucím se říká finanční instituce a patří mezi ně jednak klasické subjekty, zaměřující se především na poskytování úvěrů – banky (zákon č. 21/1992 Sb., o bankách), nebankovní subjekty či spořitelní a úvěrní družstva (zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech) a jednak subjekty zabývající se shromažďováním volných finančních prostředků a jejich následným investováním na finančním trhu (tzv. institucionální investoři), mezi které patří především investiční společnosti a podílové fondy (zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech) a penzijní společnosti (zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření; dále též „ZoDPS“) – do konce roku 2012 to byly penzijní fondy (zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, dále jen „ZoPP“). Vedle nich působí na finančním trhu speciální finanční instituce, které se zabývají především pojištěním, které může mít formu tzv. rizikového pojištění (např. riziko živelní události, riziko nehody, riziko smrti atd.) nebo formu tzv. investičního, případně kapitálového pojištění, které v sobě obsahuje jak tzv. rizikovou složku, tak tzv. spořicí složku, tzn. slouží jak ke krytí rizik, tak zároveň ke spoření. Tyto instituce se nazývají pojišťovny a jejich činnost se řídí primárně zákonem č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. Nad činností všech výše uvedených finančních institucí pak dohlíží Česká národní banka (zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance) a depozitář, tj. banka obhospodařující účty společnosti, která nesmí být součástí finanční skupiny této společnosti.

Na finančním trhu dochází ke směně (obchodování) kapitálu prostřednictvím cenných papírů, měn, komodit a jejich derivátů. Finanční trh dělíme na trh peněžní a trh kapitálový. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že na peněžním trhu se obchoduje s finančními nástroji s dobou splatnosti do jednoho roku (např. krátkodobé úvěry a půjčky, krátkodobá mezibankovní depozita, krátkodobých státních dluhopisů apod.), na kapitálovém trhu se obchoduje s finančními nástroji s dobou splatnosti delší než jeden rok (např. akcií, středně- a dlouhodobých dluhopisů, středně- a dlouhodobé úvěry a půjčky apod.).

Každá obchodní společnost, která potřebuje ke své činnosti cizí finanční zdroje, má v zásadě dvě základní možnosti, jak tyto zdroje získat. První možností je půjčit si je na bankovním trhu (klasický bankovní úvěr), případně získat je na kapitálovém trhu prostřednictvím akcií (nabídka podílu na základním kapitálu) nebo prostřednictvím dluhopisů.

Fyzické osoby, které umísťují své volné finanční prostředky na finančním trhu, se jako každý finanční investor rozhodují v závislosti na výnosu, riziku a likviditě investovaných prostředků. Mezi hlavní produkty a nástroje, které lze v České republice využít, patří především:

Pokud se týká zdaňování příjmů plynoucích poplatníkům z osobních účtů, pak u fyzických osob záleží na tom, zda používají osobní účet pro své osobní potřeby, nebo k podnikání, zda tento příjem plyne ze zdrojů v ČR, nebo ze zdrojů v zahraničí a u subjektů vedoucích účetnictví pak na správném účetním zachycení výnosů a nákladů souvisejících s používáním osobního účtu.

Způsob stanovení základu daně a daňové povinnosti k dani z příjmů je dán zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a daňový subjekt (v dalším textu fyzická osoba-poplatník) je povinen postupovat v souladu s jeho ustanoveními.

U fyzických osob-rezidentů ČR nepoužívajících osobní účet k podnikání je úrok z osobního účtu příjmem z kapitálového majetku dle § 8 odst. 1 písm. c) ZDP, který v případě, že plyne ze zdrojů na území ČR, je samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně dle § 36 odst. 2 písm. j) ZDP, tj. při jeho výplatě banka jako plátce daně srazí příjemci 15% srážkovou daň, čímž je jeho daňová povinnost vyrovnána (§ 38d odst. 4 ZDP), a poplatník již daný příjem dále nezahrnuje do dílčího základu daně dle § 5 odst. 5 ZDP.

V případě, že úrokový příjem z osobního účtu plyne ve prospěch fyzické osoby-rezidenta ČR ze zdrojů v zahraničí, pak poplatník tento příjem zahrne do dílčího základu daně dle § 8 ZDP při uplatnění sazby daně dle § 16 ZDP, a pokud byla v zahraničí z tohoto příjmu v souladu s příslušnou smlouvou o zamezení dvojího zdanění sražena daň, může si tuto daň poplatník započíst na svou daňovou povinnost v souladu s ustanovením § 38f ZDP.

U fyzických osob-rezidentů ČR používajících osobní účet k podnikání je úrok z osobního účtu příjmem z kapitálového majetku dle § 8 odst. 1 písm. g) ZDP, který je nesnížený o výdaje dílčím základem daně dle § 8 ZDP při uplatnění sazby daně dle § 16 ZDP.

Kdo je daňovým nerezidentem, stanoví § 2 odst. 3 ZDP. Plyne-li tento příjem ve prospěch nerezidenta ze zdrojů na území ČR, je považován za příjem podle § 22 odst. 1 písm. g) bod 4 ZDP zdaňovaný zvláštní sazbou daně 15 % podle § 36 odst. 1 písm. b) bod 1 ZDP s ohledem na smlouvu o zamezení dvojího zdanění (§ 38f ZDP). Sražená daň se u poplatníka, který je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, započte na jeho celkovou daňovou povinnost vztahující se k příjmům ze zdrojů na území ČR, za které podává v ČR daňové přiznání (§ 36 odst. 8 ZDP).

U fyzických osob-rezidentů ČR je úrok plynoucí z termínovaných vkladů v jejich prospěch ze zdrojů na území ČR příjmem z kapitálového majetku dle § 8 odst. 1 písm. c) ZDP, přičemž tento příjem je základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně dle § 36 odst. 2 písm. j) ZDP, tj. při jeho výplatě banka jako plátce daně srazí příjemci 15% srážkovou daň, čímž je jeho daňová povinnost vyrovnána (§ 38d odst. 4 ZDP), a poplatník již daný příjem dále nezahrnuje do dílčího základu daně dle § 5 odst. 5 ZDP.

V případě, že úrokový příjem z termínovaného účtu plyne ve prospěch fyzické osoby-rezidenta ČR ze zdrojů v zahraničí, pak poplatník tento příjem zahrne do dílčího základu daně dle § 8 ZDP při uplatnění sazby daně dle § 16 ZDP, a pokud byla v zahraničí z tohoto příjmu v souladu s příslušnou smlouvou o zamezení dvojího zdanění sražena daň, může si tuto daň poplatník započíst na svou daňovou povinnost v souladu s ustanovením § 38f ZDP.

U fyzických osob-rezidentů ČR je úrok plynoucí v jejich prospěch z vkladních knížek, vkladních listů a vkladových certifikátů ze zdrojů na území ČR příjmem z kapitálového majetku dle § 8 odst. 1 písm. c) a d) ZDP, přičemž tento příjem je základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně dle § 36 odst. 2 písm. a) nebo písm. j) ZDP, tj. při jeho výplatě banka jako plátce daně srazí příjemci 15% srážkovou daň, čímž je jeho daňová povinnost vyrovnána (§ 38d odst. 4 ZDP), a poplatník již daný příjem dále nezahrnuje do dílčího základu daně dle § 5 odst. 5 ZDP.

V případě, že úrokový příjem z těchto vkladů plyne ve prospěch fyzické osoby-rezidenta ČR ze zdrojů v zahraničí, pak poplatník tento příjem zahrne do dílčího základu daně dle § 8 ZDP při uplatnění sazby daně dle § 16 ZDP, a pokud byla v zahraničí z tohoto příjmu v souladu s příslušnou smlouvou o zamezení dvojího zdanění sražena daň, může si tuto daň poplatník započíst na svou daňovou povinnost podle § 38f ZDP.

Plyne-li tento příjem ve prospěch nerezidenta ze zdrojů na území ČR, je považován za příjem podle § 22 odst. 1 písm. g) bod 4 ZDP zdaňovaný zvláštní sazbou daně 15 % podle § 36 odst. 1 písm. b) bod 1 ZDP s ohledem na smlouvu o zamezení dvojího zdanění (§ 38f ZDP). Sražená daň se u poplatníka, který je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, započte na jeho celkovou daňovou povinnost vztahující se k příjmům ze zdrojů na území ČR, za které podává v ČR daňové přiznání (§ 36 odst. 8 ZDP).

Počínaje 1. 1. 2011 jsou úroky z vkladů ze stavebního spoření, včetně úroků ze státní podpory plynoucí fyzickým osobám, příjmem z kapitálového majetku podle § 8 odst. 1 písm. c) ZDP a tento příjem je základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně dle § 36 odst. 2 písm. j) ZDP, tj. při připsání úroku na účet stavební spořitelna jako plátce daně srazí příjemci podle § 38d ZDP daň 15% srážkou, čímž je jeho daňová povinnost vyrovnána, a poplatník již daný příjem dále nezahrnuje do dílčího základu daně dle § 5 odst. 5 ZDP.

Všechny penzijní fondy byly povinny nejpozději k 1. 1. 2013 získat povolení k činnosti penzijní společnosti podle § 171 ZoDPS. Penzijní připojištění od tohoto data tak obhospodařují penzijní společnosti pomocí majetku shromážděného v transformovaném fondu. Doplňkové penzijní spoření obhospodařují penzijní společnosti v účastnických fondech, povinně konzervativním a dalších, dle poptávky.

U III. pilíře jsou předmětem daně z příjmů v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. e) ZDP a § 8 odst. 6 ZDP dávky snížené o zaplacené příspěvky a o státní příspěvky na III. pilíř, tzn. že základem daně je celkové zhodnocení vložených prostředků a zhodnocení státních příspěvků za celou dobu existence smlouvy s penzijní společností. Jde-li o penzi, rozloží se všechny příspěvky na III. pilíř (tzn. včetně případných příspěvků zaměstnavatele) a státní příspěvky rovnoměrně na vymezené období pobírání penze. Příjem z penze nebo z důchodu, u kterých není vymezeno období jejich pobírání nebo činí nejméně 10 let, se od daně osvobozuje podle § 4 odst. 1 písm. l) bod 1 ZDP.

Pokud jsou dávky z III. pilíře vyplaceny formou tzv. jednorázového vyrovnání (§ 22 ZoPP, resp. § 24 ZoDPS), pak se základ daně nesnižuje o příspěvky zaplacené penzijní společnosti zaměstnavatelem za zaměstnance po 1. 1. 2000. Takto stanovený základ daně je pak samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně ve výši 15 %, a to v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. e) ZDP, § 8 odst. 6 ZDP, § 8 odst. 3 ZDP a § 36 odst. 2 písm. o) ZDP.

Posledním druhem příjmu, který může poplatníkům vzniknout v souvislosti s III. pilířem, je tzv. odbytné (§ 23 ZoPP, resp. § 25 ZoDPS), na které vzniká nárok v případě, že se účastník III. pilíře rozhodne předčasně ukončit smlouvu s penzijní společností. Potom pokud splní podmínky stanovené penzijním plánem (většinou je to min. jeden rok spoření), vzniká mu nárok na výplatu odbytného. Jeho výše odpovídá součtu příspěvků na III. pilíř včetně jeho celkového zhodnocení (úroků) do okamžiku ukončení smlouvy. Státní příspěvky v tomto případě účastníku III. pilíře vyplaceny nejsou a penzijní společnost je vrací zpět ve prospěch Ministerstva financí ČR (tzn. zpět do státní pokladny). Předmětem daně je pak odbytné snížené o příspěvky zaplacené účastníkem, tj. zdaní se příspěvky zaměstnavatele po 1. 1. 2000 a úroky v podobě zhodnocení vložených prostředků. Takto stanovený základ daně je pak samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně ve výši 15 %, a to v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 ZDP a § 36 odst. 2 písm. o) ZDP. Navíc poplatník, který takto předčasně zruší svou smlouvu s penzijní společností, musí počítat s tím, že mu zároveň zaniká nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné části základu daně podle § 15 ZDP, a to ve výši, kterou si uplatnil za posledních 10 let. V souladu s ustanovením § 15 odst. 5 ZDP jsou příjmem dle § 10 ZDP ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, částky, o které byl poplatníkovi v příslušných letech z důvodu zaplacených příspěvků na jeho III. pilíř základ daně snížen.

Od daně je podle § 6 odst. 9 písm. p) bod 1 ZDP osvobozena platba zaměstnavatele v celkovém úhrnu nejvýše 50 000 Kč ročně jako příspěvek poukázaný na účet jeho zaměstnance u penzijní společnosti (tzn. na III. pilíř) a/nebo u pojišťovny (tzn. na soukromé životní pojištění). Pokud je tento závazek sjednán v kolektivní nebo obdobné smlouvě [§ 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP], jde o daňově uznatelný výdaj (náklad) zaměstnavatele.

Podle § 15 odst. 5 ZDP lze od daně odečíst ve zdaňovacím období příspěvek v celkovém úhrnu nejvýše 24 000 Kč zaplacený poplatníkem. Částka, kterou lze takto odečíst, se rovná úhrnu částí měsíčních příspěvků, které v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období přesáhly výši, od které náleží maximální státní příspěvek na III. pilíř.

Od daně jsou podle § 4 odst. 1 písm. l) bod 1 ZDP osvobozeny důchody nebo penze, u kterých není vymezeno období jejich pobírání nebo činí minimálně 10 let.

Stejně jako u III. pilíře je umožněno, aby vedle pojistného zaplaceného pojištěným přispívali zaměstnancům na soukromé životní pojištění i jejich zaměstnavatelé. Vyplývá-li povinnost zaměstnavatele platit příspěvek na soukromé životní pojištění jeho zaměstnance z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pak je tento příspěvek z hlediska stanovení základu daně zaměstnavatele daňově uznatelným nákladem v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP, a pokud tento příspěvek v součtu s příspěvkem na penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření nepřesáhne 50 000 Kč za jedno zdaňovací období, je z pohledu zaměstnance osvobozeným příjmem v souladu s ustanovením § 6 odst. 9 písm. p) ZDP.

Pokud má poplatník uzavřeno kapitálové životní pojištění nebo investiční životní pojištění s trváním minimálně pět let a v roce jeho ukončení mu bude minimálně 60 let, může si v souladu s ustanovením § 15 odst. 6 ZDP ročně odečíst od základu daně z příjmů částku až 24 000 Kč. Od roku 2015 navíc uzavřená smlouva nesmí umožňovat žádné výběry (mimořádné nebo částečné) v průběhu trvání smluvního vztahu. U pojistné smlouvy s pevně sjednanou pojistnou částkou pro případ dožití je další podmínkou uznání odpočtu to, že s pojistnou dobou od 5 do 15 let včetně má sjednanou pojistnou částku alespoň na 40 000 Kč a pojistná smlouva s pojistnou dobou nad 15 let má sjednanou pojistnou částku alespoň na 70 000 Kč. Tento odpočet si může poplatník uplatnit na základě potvrzení o zaplacených příspěvcích za každé zdaňovací období vystaveného příslušnou pojišťovnou [podle § 38l odst. 1 písm. i) ZDP].

Pokud se poplatník rozhodne předčasně ukončit smlouvu o soukromém životním pojištění, vzniká mu za podmínek stanovených zákonem nárok na tzv. odkupné, které je jeho příjmem z kapitálového majetku podle § 8 odst. 1 písm. f) ZDP. Základ daně u odkupného se v souladu s ustanovením § 8 odst. 7 ZDP snižuje o zaplacené pojistné, nesnižuje se však o příspěvky zaplacené zaměstnavatelem za zaměstnance po 1. 1. 2001. Takto stanovený základ daně je pak samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně ve výši 15 %, a to v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 ZDP a § 36 odst. 2 písm. o) ZDP. Navíc poplatník, který takto předčasně zruší svou smlouvu o životním pojištění, musí počítat s tím, že mu tímto zároveň zaniká nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné části základu daně podle § 15 ZDP.

V souladu s ustanovením § 15 odst. 6 ZDP jsou příjmem dle § 10 ZDP ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, částky, o které byl poplatníkovi v uplynulých 10 letech z důvodu zaplacených příspěvků na jeho životní pojištění základ daně snížen. Pokud zároveň přispíval i zaměstnavatel, jsou příjmem podle § 6 ZDP částky příspěvků zaměstnavatele na pojistné, které byly u pojištěného (zaměstnance) v roce výplaty nebo předčasného ukončení smlouvy a v uplynulých 10 letech od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeny. Daňové přiznání je povinen podat poplatník podle ustanovení § 38g odst. 6 ZDP.

Výše uvedené neplatí u poplatníka, který dosáhl věku 60 let, jestliže od uzavření smlouvy uplynulo pět let, a také v případě, že kapitálová hodnota nebo odkupné budou převedeny přímo na jinou smlouvu na soukromé životní pojištění, která splňuje podmínky § 15 odst. 6 ZDP.

Pokud v průběhu trvání životního pojištění dojde ke vzniku pojistné události a v jejím důsledku k výplatě pojistného plnění (např. pojistné plnění v případě smrti, pojistné plnění v případě invalidity, pojistné plnění v případě úrazu apod.), je tento příjem z hlediska pojištěného nebo obmyšlené osoby příjmem osvobozeným od daně z příjmů v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. l) bod 4 ZDP. Toto neplatí u pojistného plnění pro případ dožití.

U životního pojištění je příjmem z kapitálového majetku v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. f) ZDP plnění ze soukromého životního pojištění po snížení o zaplacené pojistné podle § 8 odst. 7 ZDP. Jiný příjem z pojištění osob, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, se považuje za základ daně po snížení o zaplacené pojistné ke dni výplaty, a to až do výše tohoto příjmu.

U plnění ve formě dohodnutého důchodu (penze) se považuje za základ daně plnění z pojištění snížené o zaplacené pojistné, rovnoměrně rozdělené na období pobírání důchodu. Takto stanovený základ daně je pak samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně ve výši 15 % v souladu s ustanovením § 36 odst. 2 písm. k) ZDP. Základ daně se snižuje o zaplacené pojistné podle § 8 odst. 7 ZDP, a to až do výše tohoto příjmu. Nesnižuje se o zaplacené pojistné, které bylo dříve uplatněno v souvislosti s jiným příjmem z pojištění osob, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy. Pojišťovna jako plátce daně srazí příjemci podle § 38d ZDP daň 15% srážkou, čímž je jeho daňová povinnost vyrovnána a poplatník již daný příjem dále nezahrnuje do dílčího základu daně dle § 5 odst. 5 ZDP.

V případě, že u výplaty důchodu není vymezeno období jeho pobírání (tj. končí smrtí) nebo činí nejméně 10 let, platí osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písm. l) bod 1 ZDP.

Za cenný papír se v souladu s § 514 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“) považuje listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. Zároveň tento zákon samostatně definuje pojem zaknihovaný cenný papír, kterým se v souladu s ustanovením § 525 OZ rozumí případ, kdy je cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci.

Majetkové cenné papíry s sebou nesou právo na určité množství majetku emitenta. Majitel tohoto cenného papíru má mj. právo na podíl na zisku. Příkladem majetkového cenného papíru je akcie nebo podílový list.

Příjmy z podílů na zisku (dividend) jsou od daně osvobozeny pouze v případě, kdy podíl na zisku vyplácí dceřiná společnost mateřské společnosti a naopak (§ 19 ZDP), tzn. týká se právnických osob.

V ostatních případech příjmy z podílů na zisku (dividend):

Dluhové cenné papíry značí závazek (dluh) emitenta vůči majiteli cenného papíru. Tyto cenné papíry mají stanovenu dobu splatnosti, kdy dlužník (emitent) vrací vypůjčenou částku majiteli cenného papíru. Kromě zpětného obdržení nominální hodnoty, která je na dluhovém (nebo také úvěrovém) papíru vyznačena, získává investor (držitel cenného papíru) v průběhu držení cenného papíru úroky, které pro něho představují výnos z investice.

Úrokové příjmy mohou být od daně z příjmů osvobozené, mohou podléhat srážkové dani jako dani konečné nebo vstupují do základu daně poplatníka.

U tohoto druhu úrokových příjmů z dluhopisů je správným sražením srážkové daně daňová povinnost poplatníka vyrovnána (§ 38d odst. 4 ZDP) a tento příjem již dále nevstupuje do základu daně poplatníka [§ 23 odst. 4 písm. a) ZDP]. Stanovení základu daně, okamžik rozhodný pro provedení srážky a lhůty pro odvod srážkové daně jsou upraveny v § 36 odst. 3 ZDP a § 38d ZDP.

^* Podle § 19 odst. 1 písm. zk) ZDP jsou za úvěrový finanční nástroj považovány úvěr, zápůjčka, dluhopis, vkladní list, vkladový certifikát a směnka.

V případě, že byla poplatníkovi sražena v zahraničí daň při výplatě úrokových příjmů z dluhopisů, může poplatník při zdanění těchto příjmů v ČR využít institut zápočtu daně zaplacené v zahraničí dle ustanovení § 38f ZDP.

Pokud se týká daně z příjmů, pak úrokové příjmy ze směnek plynoucí ve prospěch fyzických osob vstupují v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. h) ZDP do dílčího základu daně z příjmů podle § 8, Příjmy z kapitálového majetku. U právnických osob vstupují do obecného základu daně dle § 23 odst. 1 ZDP.

Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou směnky, které vystavují banky k zajištění pohledávky vzniklé z vkladu věřitele (tzv. depozitní směnky). Úroky a jiné výnosy plynoucí z těchto směnek ve prospěch fyzických osob jsou příjmem dle § 8, Příjmy z kapitálového majetku, přičemž vstupují do samostatného základu daně pro zdanění zvláštní sazbou dle § 36 odst. 2 písm. a) ZDP, daň je vybírána srážkou u plátce podle § 38d ZDP. U právnických osob vstupují do obecného základu daně dle § 23 odst. 1 ZDP.

Při prodeji (úplatném převodu) cenných papírů vznikají poplatníkům zisky či ztráty z prodeje cenných papírů. Zásadním kritériem pro stanovení správného způsobu zdanění příjmů z prodeje cenných papírů je zodpovězení otázky, zda tyto příjmy plynou právnické, či fyzické osobě a v případě, že plynou fyzické osobě, zda je má zahrnuty v obchodním majetku, či nikoliv.

Mohou nastat tyto varianty zdanění příjmů z prodeje cenných papírů:

od daně, kde rozlišujeme:

, kde rozlišujeme:

V případě, že má fyzická osoba příjmy z prodeje cenných papírů nezahrnutých do obchodního majetku, které nejsou od daně z příjmů osvobozeny, zdaňuje tyto příjmy v dílčím základu daně dle § 10 odst. 1 písm. b) bod 2 ZDP.

Základem daně (dílčím základem daně) je v tomto případě dle ustanovení § 10 odst. 4 ZDP příjem z prodeje cenných papírů snížený o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení. V případě cenných papírů jsou tímto výdajem kromě nabývací ceny akcie a pořizovací ceny ostatních cenných papírů i výdaje související s uskutečněním prodeje a platby za obchodování na trhu s cennými papíry při pořízení cenných papírů (§ 10 odst. 5 ZDP). Jsou-li výdaje spojené s jednotlivým druhem příjmu vyšší než příjem, k rozdílu se nepřihlíží.

Jednotlivým druhem příjmu se pak rozumí např. příjem z prodeje nemovitých věcí, příjem z prodeje movitých věcí, příjem z prodeje cenných papírů atd. Pro stanovení toho, zda jsou výdaje na dosažení příjmů spojené s jednotlivým druhem příjmu uvedeným v § 10 odst. 1 ZDP vyšší než příjem, se posuzuje každý jednotlivý druh příjmu samostatně.

Pokud poplatník v průběhu zdaňovacího období prodává cenné papíry stejného druhu postupně, prokazatelně vynaložené výdaje na celkový příjem z prodeje stanovuje výhradně metodou FIFO (z angl. = první dovnitř – první ven).

Fyzické osoby mající cenné papíry zahrnuty v obchodním majetku zdaňují příjmy z jejich prodeje v dílčím základu daně dle § 7 ZDP s tím, že za daňově uznatelný náklad lze považovat výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle § 24 ZDP.

U příjmů z prodeje majetkových účastí [§ 24 odst. 2 písm. w) ZDP] se za daňově uznatelný výdaj považuje nabývací cena akcie (§ 24 odst. 7 ZDP), a to jen do výše příjmů z prodeje této akcie. Z uvedeného vyplývá, že každý jednotlivý případ prodeje se posuzuje samostatně a případná ztráta z prodeje majetkové účasti či vlastních akcií není daňově uznatelným výdajem.

U příjmů z prodeje směnek [§ 24 odst. 2 písm. ze) ZDP] se za daňově uznatelný výdaj považuje pořizovací cena směnky při prodeji, o níž je účtováno jako o cenném papíru, zachycená v účetnictví v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“) ke dni jejího prodeje, a to jen do výše příjmu z jejího prodeje. Z uvedeného rovněž vyplývá, že každý jednotlivý případ prodeje se posuzuje samostatně a případná ztráta z prodeje směnky není daňově uznatelným nákladem.

U příjmů z prodeje ostatních cenných papírů [§ 24 odst. 2 písm. r) ZDP] se za daňově uznatelný výdaj považuje hodnota cenného papíru při prodeji zachycená v účetnictví v souladu se zákonem o účetnictví ke dni jeho prodeje. Z uvedeného vyplývá, že zisky a ztráty z prodeje cenných papírů se kompenzují a vzniklá ztráta je daňově uznatelným nákladem.

Pokud poplatník v průběhu zdaňovacího období prodává cenný papír stejného druhu postupně, prokazatelně vynaložené výdaje na celkový příjem z prodeje stanovuje buď váženým aritmetickým průměrem, nebo metodou FIFO.

Osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písm. w) a x) ZDP nemůže uplatnit poplatník, který má cenné papíry zahrnuty do svého obchodního majetku.

Finanční deriváty jsou v souladu s občanským zákoníkem definovány jako věci nehmotné movité a příjmy fyzické osoby plynoucí z obchodování s těmito deriváty jsou zdaňovány jako ostatní příjmy podle § 10 odst. 1 písm. b) bod 3 ZDP za předpokladu, že se nejedná o obchodní majetek poplatníka. Základem daně (resp. dílčím základem daně) je příjem snížený o výdaje na jeho dosažení (dle § 10 odst. 4 ZDP). Kromě investované částky je to například i poplatek brokerovi za zprostředkování obchodu. Při prokazování příjmů a výdajů pro stanovení daňové povinnosti použije poplatník jako podklad výpis z účtu vedeného u brokera a pro převod do české měny postupuje v souladu s § 38 ZDP.

Finanční deriváty patří podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“ nebo „ZPKT“), mezi investiční nástroje obchodníka s cennými papíry. Obchodníkem s cennými papíry může být podle ust. § 5 odst. 1 ZPKT pouze právnická osoba, která poskytuje investiční služby na základě povolení České národní banky. Tato podmínka koresponduje s ust. § 3 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, kde je stanoveno, že živností není činnost obchodníků s cennými papíry.

Povolení podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu se vyžaduje nejen pro poskytování investičních služeb jiné osobě, ale i pro výkon činnosti na vlastní účet. Pokud však taková osoba neposkytuje žádnou jinou hlavní investiční službu, uplatní se výjimka podle § 4b odst. 1 písm. c) ZPKT a povolení k obchodování se nevyžaduje.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že na samostatné obchodování s deriváty nemůže fyzická osoba získat živnostenské oprávnění a režim zdaňování podle ust. § 7 ZDP může být uplatňován výhradně u poplatníka, který obchoduje s deriváty v rámci svého obchodního majetku.

Od roku 2006 je účetní zachycení operací s deriváty uplatněno i pro daňové účely bez dalších úprav. Případnou ztrátu vzniklou v předcházejících zdaňovacích obdobích z operací s deriváty, které nebyly prokazatelně sjednány za účelem zajištění, je možno odečíst od obecného základu daně. Deriváty jsou upraveny v § 23 odst. 9 písm. b) ZDP, který uvádí, že u poplatníků, kteří vedou účetnictví, se u derivátu a části majetku a závazku zajištěného derivátem výsledek hospodaření neupravuje o oceňovací rozdíl ze změny reálné hodnoty, která je zjištěna podle zákona o účetnictví ve znění pozdějších předpisů.

Zcela jednoznačně je tato podmínka splněna u tzv. zajišťovacích derivátů, které jsou sjednávány poplatníky za účelem omezení rizika neočekávaných nežádoucích cenových změn jednotlivých podkladových aktiv nebo za účelem omezení rizika snížení budoucích finančních toků (příjmů). Náklady spojené s těmito derivátovými operacemi lze přirovnat k nákladům na pojištění. Tento daňový pohled lze vztáhnout i na deriváty, které sice nesplňují přísné účetní podmínky pro zařazení do kategorie deriváty zajišťovací, tzn. je o nich sice účtováno jako o derivátu k obchodování, nicméně byly primárně uzavřeny za účelem zajištění výše uvedených rizik.

Otázkou však zůstává, zda lze takto přistupovat i k derivátům k obchodování uzavíraným nikoliv za účelem zajištění, nýbrž za účelem jasné spekulace. Existují názory, které tyto deriváty přirovnávají k hazardním hrám. Spekulativní deriváty patří do kategorie produktů s tzv. pákovým efektem, u kterých s poměrně malým kapitálem může poplatník dosáhnout vysokých zisků (a tudíž i vysokých příjmů), ale rovněž tak platí, že s velmi malým kapitálem může dosáhnout velmi vysokých ztrát (spojených s velmi vysokými náklady). Vzhledem ke skutečnosti, že náklady vynaložené v souvislosti s těmito deriváty nejsou speciálně daňově omezeny či vyloučeny v rámci § 24 odst. 2 a § 25 ZDP, lze tyto náklady obecně považovat za náklady daňově účinné.

Mohou však nastat situace, kdy poplatníci uzavřou smlouvu o pořízení (či prodeji) určitého derivátu, ale podmínky sjednaného obchodu od samého začátku nesplňují logiku těchto operací a v průběhu daňového řízení se prokáže, že nebyly uzavírány za účelem dosažení zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Určitými charakteristickými znaky takových operací může být např.

V takových případech správce daně posuzuje každý jednotlivý případ individuálně a z hlediska daňového je důležité, aby daňový subjekt měl možnost prokázat za použití povolených důkazních prostředků účel pořízení derivátu, a to především ve vazbě na § 24 odst. 1 ZDP. Pokud poplatník toto důkazní břemeno neunese, může správce daně v případě nezákonného obcházení daňových předpisů vyloučit vzniklé náklady jako daňově nerelevantní a v případě splnění předpokladů aplikovat ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, nebo § 23 odst. 10 ZDP.