Investování na finančním trhu

Na finančním trhu působí speciální instituce, které zajišťují, že se volné finanční prostředky dostávají od subjektů, které jsou ochotny se po určitou dobu vzdát práva s nimi nakládat, k subjektům, které si naopak na určitou dobu potřebují volné finanční prostředky půjčit. Těmto institucím se říká finanční instituce a patří mezi ně jednak klasické subjekty, zaměřující se především na poskytování úvěrů – banky (zákon č. 21/1992 Sb., o bankách), nebankovní subjekty či spořitelní a úvěrní družstva (zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech) a jednak subjekty zabývající se shromažďováním volných finančních prostředků a jejich následným investováním na finančním trhu (tzv. institucionální investoři), mezi které patří především investiční společnosti a podílové fondy (zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech) a penzijní společnosti (zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření; dále též „ZoDPS“) – do konce roku 2012 to byly penzijní fondy (zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, dále jen „ZoPP“). Vedle nich působí na finančním trhu speciální finanční instituce, které se zabývají především pojištěním, které může mít formu tzv. rizikového pojištění (např. riziko živelní události, riziko nehody, riziko smrti atd.) nebo formu tzv. investičního, případně kapitálového pojištění, které v sobě obsahuje jak tzv. rizikovou složku, tak tzv. spořicí složku, tzn. slouží jak ke krytí rizik, tak zároveň ke spoření. Tyto instituce se nazývají pojišťovny a jejich činnost se řídí primárně zákonem č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. Nad činností všech výše uvedených finančních institucí pak dohlíží Česká národní banka (zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance) a depozitář, tj. banka obhospodařující účty společnosti, která nesmí být součástí finanční skupiny této společnosti.

Na finančním trhu dochází ke směně (obchodování) kapitálu prostřednictvím cenných papírů, měn, komodit a jejich derivátů. Finanční trh dělíme na trh peněžní a trh kapitálový. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že na peněžním trhu se obchoduje s finančními nástroji s dobou splatnosti do jednoho roku (např. krátkodobé úvěry a půjčky, krátkodobá mezibankovní depozita, krátkodobých státních dluhopisů apod.), na kapitálovém trhu se obchoduje s finančními nástroji s dobou splatnosti delší než jeden rok (např. akcií, středně- a dlouhodobých dluhopisů, středně- a dlouhodobé úvěry a půjčky apod.).

Každá obchodní společnost, která potřebuje ke své činnosti cizí finanční zdroje, má v zásadě dvě základní možnosti, jak tyto zdroje získat. První možností je půjčit si je na bankovním trhu (klasický bankovní úvěr), případně získat je na kapitálovém trhu prostřednictvím akcií (nabídka podílu na základním kapitálu) nebo prostřednictvím dluhopisů.

Fyzické osoby, které umísťují své volné finanční prostředky na finančním trhu, se jako každý finanční investor rozhodují v závislosti na výnosu, riziku a likviditě investovaných prostředků. Mezi hlavní produkty a nástroje, které lze v České republice využít, patří především:

Pokud se týká zdaňování příjmů plynoucích poplatníkům z osobních účtů, pak u fyzických osob záleží na tom, zda používají osobní účet pro své osobní potřeby, nebo k podnikání, zda tento příjem plyne ze zdrojů v ČR, nebo ze zdrojů v zahraničí a u subjektů vedoucích účetnictví pak na správném