Do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je s účinností od 1. ledna 2024 doplněna část týkající se evidence přeshraničních plateb. S principy a pravidly tohoto zákona nemá nové ustanovení nic společného. Cílem je eliminovat daňové úniky na DPH, které souvisejí s prodejem zboží na dálku. Z tohoto důvodu je tato novela součástí zákona o dani z přidané hodnoty, a proto se jí informativně věnujeme i na portálu DAUČ, byť stěžejní je pro peněžní sektor.
Evidence o přeshraničních platbách a jejich příjemcích
Ing.
Petr
Vondraš
1. Úvod
Směrnicí Rady (EU) 2020/284 ze dne 18. února 2020, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zavedení určitých požadavků na poskytovatele platebních služeb (dále jen „směrnice Rady 2020/284“), se má do legislativ zákonů o dani z přidané hodnoty v rámci Evropské unie zahrnout
nová evidence týkající se přeshraničních plateb
. Členské státy mají na implementaci čas do konce letošního roku. V České republice je tato změna zavedena prostřednictvím sněmovního tisku č. 385, jehož třetí čtení je na programu říjnové schůze Poslanecké sněmovny.2. Důvody zavedení nové evidence
Hlavním důvodem je podle preambule směrnice Rady 2020/284
zabránění zneužívání pravidla zdanění elektronických obchodů
, a to v případech, kdy je
daň splatná v jiném státě, než je usazen dodavatel
. Jelikož spotřebitelé nemají povinnost vést účetnictví, členské státy potřebují podle názoru Rady vhodný nástroj k odhalení podvodů. Tímto nástrojem má být právě evidence o přeshraničních platbách, protože naprostá většina nákupů přes internet je spotřebiteli placena prostřednictvím poskytovatelů platebních služeb. Ti tak mají
k dispozici informace identifikující příjemce platby
, a právě tyto informace chce směrnice Rady 2020/284 zavedením nové povinnosti získat.3. Prodej zboží na dálku
Z pohledu Finanční správy jsou riziková dodání ta, která zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), označuje jako prodej zboží na dálku. Ten je definován v § 4 odst. 9 zákona o DPH a zjednodušeně představuje dodání osobě, pro kterou p
ořízení zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy není předmětem daně
. Nejedná se tedy jen o obchody typu B2C (business to consumer), ale i B2B (business to business), protože například tuzemské osobě povinné k dani, která není plátcem, vzniká povinnost přiznat daň z pořízení zboží až po překročení částky 326 000 Kč. Do té doby se k ní musí