Právní úprava povinnosti rovného zacházení a zákazu diskriminace je relativně rozsáhlá a komplexní, jak co do výčtu důvodů, pro které je zakázáno v pracovněprávních vztazích diskriminovat, tak co do výčtu možných forem diskriminace i oblastí, ve kterých je diskriminace protiprávní. Ovšem pokud jde o právní nástroje ochrany proti diskriminaci a jejího řešení v případě, kdy k diskriminaci došlo, je situace už poněkud méně přehledná. Tento článek se věnuje nejen právním nástrojům, které má k dispozici zaměstnanec nebo zaměstnankyně, ale i možnostem veřejnoprávního postihu, kterému by mohl čelit diskriminující zaměstnavatel.
Právní prostředky ochrany proti diskriminaci v pracovněprávních vztazích
Mgr.
Šárka
Homfray
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů nevěnuje prostředkům právní ochrany proti diskriminaci příliš mnoho pozornosti. Ustanovení § 17, které následuje za klíčovým ustanovením vymezujícím rozsah povinnosti rovného zacházení a zákazu diskriminace v pracovněprávních vztazích pouze odkaz na zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Podle § 276 odst. 9 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen projednat se zaměstnancem jeho stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Tato stížnost se může týkat i porušení zásady rovného zacházení ze strany zaměstnavatele v podobě diskriminace zaměstnance a mělo by jít o první krok při ř