Vybrané změny ve zdaňování právnických osob podle zákona o daních z příjmů od 1. 4. 2019 (bez implementace ATAD)

Těmito zákony jsou:

Cílem tohoto článku je podat stručný komentář vybraných změn ve zdaňování právnických osob podle zákona o daních z příjmů, přijatých zákonem č. 80/2019 Sb.

Vybraných změn proto, že uvedená novela zákona o daních z příjmů obsahuje především povinnou implementací unijního práva v oblasti pravidel proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (omezení uznatelnosti výpůjčních výdajů, zdanění při přemístění majetku bez změny vlastnictví do zahraničí, zdanění ovládaných zahraničních společností a řešení hybridních nesouladů). Jedná se o implementaci Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (ATAD) – (Ústřední věstník EU L 193 ze dne 19. 7. 2016) a Směrnice Rady (EU) 2017/952 ze dne 29. května 2017, kterou se mění směrnice (EU) 2016/1164, pokud jde o hybridní nesoulady s třetími zeměmi (ATAD 2) – (Ústřední věstník EU L 144 ze dne 29. 5. 2017).

Změny přijaté v souvislosti s uvedenými směrnicemi jsou natolik významné, že si zaslouží komentář v samostatném článku.

V tomto článku se proto budeme zabývat ostatními změnami zákona o daních z příjmů v oblasti zdaňování právnických osob, které byly přijaty samostatně bez přímé souvislosti s povinnou implementací dotčených směrnic.

Jedná se zejména o změny v uplatňování odpočtu od základu daně na podporu výzkumu a vývoje a zavedení nové oznamovací povinnosti o příjmech plynoucích do zahraničí. Dále pak byly provedeny změny ve zdaňování kmenových listů a změny týkající se úpravy výsledku hospodaření ve vztahu k implementaci IFRS do práva EU.

K přijatým změnám v oblasti odpočtu na podporu výzkumu a vývoje od základu daně je nutné nejprve zmínit důvody, které vedly k novelizaci podmínek, za kterých je možné odpočet uplatňovat. Změny byly přijaty na základě poslaneckého návrhu, který vycházel z dohody Ministerstva financí ČR a zástupců podnikatelů. Cílem těchto změn je odstranění nejistot u poplatníků uplatňujících odpočet na výzkum a vývoj a zároveň zamezení zneužívání tohoto nástroje. Konkrétní návrhy vyšly z pracovní skupiny, která byla zřízena pod vedením Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) na základě jejího usnesení z 333. zasedání ze dne 22. 2. 2018. Pracovní skupina byla zaměřena zejména na odstranění formálních požadavků, které jsou na jedné straně pro poplatníky administrativní zátěží a představují riziko v rámci uplatňování odpočtu, ale na straně druhé nemají výrazný význam v rámci standardu správy daní.

Pracovní skupinou bylo doporučeno:

Uvedená doporučení pracovní skupiny byla do zákona o daních z příjmů promítnuta změnou § 34a odst. 1 písm. a) a b) a § 34b odst. 1 písm. a), vložením nového § 34ba, změnou § 34c odst. 1, 2 a 3, doplněním nového odstavce 4 do § 34c, změnou § 34e odst. 1 a 3 a zrušením odstavce 4 v § 34e zákona o daních z příjmů. K těmto změnám bylo také přijato jedno speciální přechodné ustanovení.

Cílem změn v uplatňování odpočtu je obecně zjednodušení stávající právní úpravy odpočtu na podporu výzkumu a vývoje obsažené v zákoně o daních z příjmů, ale také zamezení zpětnému dohledávání činností a výdajů s těmito činnostmi spojených s cílem tyto výdaje zpětně označit jako výdaje vynaložené na vývoj a výzkum zahrnované do odpočtu.

Změnu § 34a odst. 1 písm. a) a b) zákona o daních z příjmů je možné považovat za legislativně-technickou, jejímž účelem je sjednotit používání pojmu „výdaje vynaložené na výzkum a vývoj zahrnované do odpočtu“, který je vymezen v § 34b zákona o daních z příjmů mj. tím, že musí být vynaložen při realizaci projektu výzkumu a vývoje. V § 34a zákona o daních z příjmů proto postačí použít pojem „výdaje na výzkum a vývoj zahrnované do odpočtu“.

Změna § 34b odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů navazuje na zavedení nového institutu „Oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje“ (dále jen „Oznámení“) v § 34ba zákona o daních z příjmů. Změnou jsou rozšířeny podmínky, které musí výdaj splňovat, aby jej bylo možné považovat za výdaj vynaložený na výzkum a vývoj zahrnovaný do odpočtu. Novou podmínkou je vynaložení výdaje až ode dne podání Oznámení. Bude-li tedy výdaj vynaložen přede dnem podání tohoto Oznámení, byť v souvislosti s realizací projektu výzkumu a vývoje, není možné ho do odpočtu zahrnout. I nadále je zachována podmínka, že výdaj musí být vynaložen při realizaci projektu výzkumu a vývoje. Realizací projektu výzkumu a vývoje se přitom rozumí samotné provádění činností ve výzkumu a vývoji, které poplatník vymezí v dokumentu, který je povinen zpracovat a schválit ke každému projektu podle § 34c zákona o daních z příjmů a který je podle nové právní úpravy nazván jako „projektová dokumentace“. Pojmem „projekt výzkumu a vývoje“ se nově rozumí veškeré skutečnosti a činnosti související s konkrétním výzkumem a vývojem poplatníka, nikoliv pouze dokument schvalovaný podle § 34c zákona o daních z příjmů. Z toho vyplývá, že projekt výzkumu a vývoje může být realizován již přede dnem podání Oznámení, a tudíž i před schválením projektové dokumentace. Do odpočtu však bude možné zahrnout až výdaje, které byly na realizaci projektu vynaloženy ode dne podání Oznámení, a to za podmínky, že bude následně schválena projektová dokumentace v souladu s § 34c odst. 2 zákona o daních z příjmů.

Nové ustanovení § 34ba zákona o daních z příjmů zavádí . Odstavec 1 tohoto ustanovení zakládá novou povinnost poplatníka oznámit záměr v budoucnu odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje. Jedná se v podstatě o první úkon poplatníka vůči správci daně v případě realizace konkrétního projektu výzkumu a vývoje (tj. realizace činností ve výzkumu a vývoji). Pro následné uplatnění odpočtu je tento úkon nezbytný, protože podle § 34b odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů je nově možné do odpočtu na podporu výzkumu a vývoje zahrnout až výdaje vynaložené ode dne podání Oznámení. Účelem Oznámení je tedy (i) informovat správce daně o záměru poplatníka odečíst od základu daně odpočet související s realizací projektu výzkumu a vývoje a (ii) současně určit okamžik, od kterého se výdaje vynaložené při realizaci projektu výzkumu a vývoje posuzují jako výdaje, které lze zahrnout do odpočtu na podporu výzkumu a vývoje. Tímto okamžikem je den podání Oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet.

Poplatník je povinen Oznámení učinit zvlášť za každý projekt výzkumu a vývoje, ke kterému hodlá odpočet odečítat od základu daně, a to pouze jednou na začátku časového úseku, v němž hodlá výdaje vynaložené na realizaci výzkumné a vývojové činnosti zahrnovat do odpočtu na podporu výzkumu a vývoje. Pokud bude mít poplatník záměr výdaje vynaložené na výzkum a vývoj zahrnovat do odpočtu například v průběhu tří let, musí podat Oznámení pouze na začátku tohoto časového úseku, čímž bude splněn požadavek spočívající v oznámení záměru odečíst od základu daně odpočet pro všechna období, v nichž budou v průběhu těchto tří let vynakládány výdaje na realizaci konkrétního projektu výzkumu a vývoje, jehož název poplatník uvede v Oznámení.

Nicméně poplatník nemá povinnost výdaje na výzkum a vývoj vynaložit již v období, ve kterém je Oznámení podáno a ani není povinen výdaje vynaložené v tomto období zahrnout do odpočtu na výzkum a vývoj. Výdaje vynaložené na výzkum a vývoj může začít zahrnovat do odpočtu až v některém z následujících období, v nichž bude projekt výzkumu a vývoje realizován (pokud je konkrétní projekt výzkumu a vývoje realizován ve více letech).

V souladu s § 34ba odst. 2 zákona o daních z příjmů je poplatník povinen v Oznámení uvést své identifikační údaje v rozsahu, v jakém jsou uváděny v projektové dokumentaci. Dále je povinen uvést název projektu, z něhož je zřejmé, jaké je obecné zaměření projektu výzkumu a vývoje. Opět se jedná pouze o identifikační údaj. Účelem uvedení obecného zaměření projektu výzkumu a vývoje je pouze zamezení možné volné zaměnitelnosti projektových dokumentací, což by mohlo nastat uvedením názvu projektu výzkumu a vývoje např. pouze číselným kódem apod. Současně název projektu výzkumu a vývoje musí být odlišitelný od názvů dalších projektů poplatníka, pokud takové projekty realizuje. Z toho vyplývá, že předmětem kontroly by neměl být název jako takový (např. skutečnost, zda nebylo vhodnější použít jiné označení) ale pouze to, zda je Oznámení následně přiřaditelné ke schválené projektové dokumentaci.

Pokud nebude Oznámení na základě názvu projektu výzkumu a vývoje přiřaditelné k projektové dokumentaci, nebude splněna podmínka § 34c odst. 1 zákona o daních z příjmů, která vyžaduje, aby projektová dokumentace byla zpracována k projektu výzkumu a vývoje, ke kterému se Oznámení váže, a odpočet na podporu výzkumu a vývoje související s příslušným projektem nebude možné od základu daně odečíst.

V Oznámení budou tedy uváděny pouze stručné údaje o projektu a poplatníkovi, čímž by měl být odstraněn požadavek na uvádění konkrétních skutečností týkající se činnosti ve výzkumu a vývoji ještě před započetím realizace příslušného projektu, jak to bylo nezbytné podle právní úpravy platné do účinnosti novely č. 80/2019 Sb. Mnohdy bylo totiž obtížné v projektu výzkumu a vývoje dopředu (před započetím jeho realizace) uvádět požadované údaje, aniž by je následně nebylo potřeba upravit, změnit či doplnit z důvodu nutnosti poplatníka přizpůsobit činnost ve výzkumu a vývoji reálným okolnostem.

Nově je tedy povinnost uvést skutečnosti vztahující se k projektu výzkumu a vývoje tak, jak je požadováno podle § 34c zákona o daních z příjmů (upravuje projektovou dokumentaci), poplatníkovi uložena až k okamžiku, kdy projekt výzkumu a vývoje již určitou dobu realizuje, a lze tudíž předpokládat, že tyto skutečnosti mu jsou v převážné míře známy.

Oznámení je podáním podle daňového řádu a řídí se § 70 až 74 tohoto zákona. V dané souvislosti se však nepoužije institut postupu k odstranění pochybností, na základě kterého by správce daně v případě, kdy by měl pochybnost o správnosti nebo úplnosti údajů uvedených v Oznámení, vyzval poplatníka k jejich vysvětlení nebo doplnění. Tento institut se podle § 89 daňového řádu uplatňuje na daňová tvrzení a další písemnosti předložené daňovým subjektem v případě, že má správce daně pochybnosti o jejich správnosti, průkaznosti nebo úplnosti. Cílem institutu postupu k odstranění pochybností je přispět k zjištění a vyměření daňové povinnosti ve správné výši. Využije se tedy v situacích, kdy daňový subjekt správci daně něco tvrdí a správce daně má zájem na bezprostředním a neprodleném zjištění a ověření řádného splnění daňových povinností daňovým subjektem a tedy i správnosti takového tvrzení. Oznámení má však odlišný charakter, protože poplatník jím uplatňuje své právo následně zahrnovat do odpočtu na podporu výzkumu a vývoje vynaložené výdaje.

Břemeno tvrzení a důkazní břemeno leží tedy plně na poplatníkovi, který nese sám plnou odpovědnost za úplnost a přesvědčivost skutečností uváděných v Oznámení. Pokud daňový subjekt neuvede v Oznámení všechny potřebné skutečnosti nebo tyto skutečnosti neuvede v podobě vyžadované zákonem a Oznámení nebude na základě uvedeného přiřaditelné k projektové dokumentaci, nebude možné odpočet od základu daně uplatnit.

Institut o vadách podání zakotvený v § 74 daňového řádu se však naopak použije, protože Oznámení je podáním a použití tohoto institutu není nijak vyloučeno. V případě, že tedy Oznámení bude obsahovat vady, bude daňový subjekt na tyto vady podle § 74 daňového řádu upozorněn a dostane možnost je odstranit. V případě, že budou vady odstraněny ve lhůtě stanovené správcem daně, budou výdaje uplatnitelné od okamžiku původního oznámení (viz § 74 odst. 3 daňového řádu). Pokud však daňový subjekt vady ve stanovené lhůtě neodstraní, stane se Oznámení neúčinným.

Podle § 34ba odst. 3 zákona o daních z příjmů je ve vztahu k Oznámení vyloučena aplikace pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy upravené § 247a daňového řádu. Je to proto, že důsledkem neoznámení záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje, případně podání Oznámení, které není přiřaditelné k projektové dokumentaci, je nepřiznání odpočtu na podporu výzkumu a vývoje. Jelikož tento důsledek není explicitně vyjádřen, ale plyne implicitně z § 34b odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů (výdaje vynaložené na výzkum a vývoj lze zahrnout do odpočtu mj. pouze tehdy, pokud jsou vynaloženy ode dne Oznámení, není-li toto Oznámení podáno, poplatník nemůže do odpočtu zahrnout žádné výdaje). Z hlediska právní jistoty je proto nutné sankci za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy v případě nepodání Oznámení podle § 34ba zákona o daních z příjmů vyloučit.

Novelizací § 34c zákona o daních z příjmů je realizována další změna, jejímž účelem je zjednodušit právní úpravu odpočtu na podporu výzkumu a vývoje. Úprava nadpisu, úvodní části odstavce 1 tohoto ustanovení a jednotlivých náležitostí projektové dokumentace reaguje na zavedení institutu Oznámení a současně na rozšíření obsahu pojmu „projekt výzkumu a vývoje“. Písemný dokument zpracovávaný a schvalovaný na základě tohoto ustanovení je nově označen pojmem „projektová dokumentace“ a jsou v něm uváděny skutečnosti vztahující se k činnosti ve výzkumu a vývoji poplatníka.

Návětí § 34c odst. 1 zákona o daních z příjmů stanoví, že poplatník zpracuje projektovou dokumentaci k projektu výzkumu a vývoje, ke kterému se váže Oznámení, což by mělo zajistit přiřaditelnost projektové dokumentace k Oznámení. Nebude-li tato podmínka přiřaditelnosti projektové dokumentace k Oznámení splněna, nebude možné odpočet od základu daně odečíst. Pro uplatnění odpočtu je tedy nezbytné, aby v souvislosti s realizací konkrétního projektu výzkumu a vývoje existovaly jak Oznámení, tak projektová dokumentace, ze kterých bude zřejmé, že toto Oznámení bylo podáno a projektová dokumentace byla zpracována a schválena ve vztahu k jednomu a tomu samému projektu výzkumu a vývoje.

Z výše uvedeného vyplývá, že další podmínkou (vedle povinnosti podat Oznámení) je pro uplatnění odpočtu od základu daně z příjmů na podporu výzkumu a vývoje vypracování a schválení projektové dokumentace (do účinnosti zákona č. 80/2019 Sb., se jednalo o „projekt výzkumu a vývoje“). Významná změna však spočívá v tom, že § 34c zákona o daních z příjmů již neukládá povinnost vypracování a schválení projektové dokumentace před zahájením řešení projektu. Nově je povinnost schválit projektovou dokumentaci stanovena až poté, co je podáno Oznámení, a to ve lhůtě pro podání řádného daňového přiznání za období, za které poplatník odečte nebo hodlá odečíst od základu daně první odpočet vztahující se ke konkrétnímu projektu. Projektová dokumentace musí být schválena ve stejné lhůtě i v případě, že poplatník nemohl v tomto období odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje pouze z důvodu nízkého základu daně nebo daňové ztráty (odpočet na podporu výzkumu a vývoje tudíž může poplatník odečíst od základu daně za podmínek § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmů v následujících třech obdobích, po období, ve kterém vznikl). Současně však platí, že poplatník není povinen schválit projektovou dokumentaci již v období, v němž bylo podáno Oznámení. Může ji tedy schválit až v některém z následujících období, v němž bude konkrétní projekt výzkumu a vývoje realizován, aniž by toto pozdější schválení mělo vliv na platnost podaného Oznámení. Následkem pozdějšího schválení projektové dokumentace však bude to, že pro účely uplatnění odpočtu bude možné do výdajů zahrnovaných do odpočtu zahrnout pouze ty výdaje, které byly vynaloženy při realizaci projektu výzkumu a vývoje v období, pro které je projektová dokumentace schválena, a nikoliv i za období, ve kterých sice bylo již Oznámení podáno, ale pro které projektová dokumentace schválena nebyla.

V souladu s § 34c odst. 1 zákona o daních z příjmů je i nadále povinností poplatníka vymezit v projektové dokumentaci činnost ve výzkumu a vývoji podle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů, a dále uvést název projektu výzkumu a vývoje, který byl poplatníkem oznámen. V návaznosti na zavedení Oznámení jsou změněny jednotlivé náležitosti uváděné v projektové dokumentaci upravené v § 34c odst. 1 písm. d) až f) zákona o daních z příjmů. Na základě změny § 34c odst. 1 písm. e) a f) zákona o daních z příjmů budou v projektové dokumentaci uváděny údaje o skutečnostech vztahujících se k řešení projektu, které nastaly až ode dne podání Oznámení. Údaj o předpokládaných výdajích v jednotlivých letech [§ 34c odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů] se nově vztahuje pouze k roku, ve kterém bylo podáno Oznámení, a k letům následujícím. Nicméně bude i nadále nutné uvádět údaj o předpokládaných celkových výdajích na řešení projektu.

Nově není nutné v projektové dokumentaci uvádět místo schválení projektové dokumentace, nejedná se o údaj nezbytný pro posouzení oprávněnosti uplatnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje.

Další změnou týkající se jednotlivých náležitostí projektové dokumentace je nahrazení institutu osoby odpovědné za projekt výzkumu a vývoje institutem osoby schvalující projektovou dokumentaci, který je nově vymezen v § 34c odst. 3 zákona o daních z příjmů. Úprava platná do 31. 3. 2019 stanovovala pro osobu odpovědnou za projekt výzkumu a vývoje odpovědnost za splnění podmínek stanovených zákonem o daních z příjmů pro projekt výzkumu a vývoje. Tato odpovědnost nově v rámci institutu osoby schvalující projektovou dokumentaci stanovena není vzhledem k tomu, že je nadbytečné zakotvovat veřejnoprávní odpovědnost poplatníka za nesplnění povinností stanovených právní úpravou odpočtu na podporu výzkumu a vývoje, pokud důsledkem jejich nesplnění není veřejnoprávní sankce, nýbrž nepřiznání odpočtu na podporu výzkumu a vývoje (který poplatníkovi nebude při nesplnění povinností stanovených touto právní úpravou přiznán ani v případě, že tato zvláštní odpovědnost zákonem stanovena nebude). Vymezení osoby schvalující projektovou dokumentaci je podle § 34c odst. 3 zákona o daních z příjmů širší ve srovnání s vymezením osoby odpovědné za projekt výzkumu a vývoje platným do 31. 3. 2019. V případě poplatníka fyzické osoby může být vedle samotného poplatníka schvalující osobou též osoba oprávněná jednat za tohoto poplatníka. V případě poplatníka právnické osoby je schvalující osobou osoba oprávněná jednat za tohoto poplatníka (zejména statutární orgán). Na rozdíl od právní úpravy platné do 31. 3. 2019 je umožněno schválit projektovou dokumentaci osobou odlišnou od poplatníka (a to např. i na základě smlouvy o zastoupení, resp. na základě plné moci), čímž se předejde komplikacím spojeným s nutností podepsat tento dokument výhradně poplatníkem (resp. členem statutárního orgánu).

Nové ustanovení § 34c odst. 4 zákona o daních z příjmů reaguje skutečnost, že v rámci realizace činnosti ve výzkumu a vývoji může docházet k faktickým změnám, a tedy k potřebě upravit skutečnosti uvedené v projektové dokumentaci (projektová dokumentace se nevede průběžně, ale zpracuje se v zákoně stanoveném termínu k celému projektu výzkumu a vývoje, a např. náklady se v ní uvádějí pouze souhrnně jako celkové předpokládané výdaje).

Úprava či doplnění původně uvedených skutečností, pokud jejich změny nastanou po schválení projektové dokumentace, nebudou zaznamenány v samotné projektové dokumentaci, kterou po schválení již nelze upravovat, nýbrž v evidenci, kterou poplatník nově povede právě za účelem zaznamenání těchto změn. Změny skutečností je poplatník povinen v evidenci zaznamenávat průběžně. Název projektu výzkumu a vývoje a cíle projektu výzkumu a vývoje však měnit nelze, neboť by se jednalo o projekt jiný, k němuž by bylo znovu zapotřebí podat nové Oznámení a následně schválit novou projektovou dokumentaci. Důsledkem nevedení evidence v souladu s navrhovanou právní úpravou může být krácení výše výdajů zahrnovaných do odpočtu na podporu výzkumu a vývoje, avšak pouze za předpokladu, že poplatník změny skutečností, které je povinen v evidenci zaznamenávat, neprokáže jiným způsobem.

V návaznosti na zavedení institutu Oznámení a současně na rozšíření obsahu pojmu „projekt výzkumu a vývoje“ byly také upraveny náležitosti žádosti o vydání závazného posouzení v § 34e odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů. Podle právní úpravy platné do 31. 3. 2019 bylo nutné, aby součástí žádosti byl také projekt výzkumu a vývoje (ve smyslu „staré“ právní úpravy se tím rozuměl písemný dokument). Nově je poplatník povinen v žádosti o vydání závazného posouzení uvést pouze název projektu výzkumu a vývoje (obdobně jako v projektové dokumentaci a v Oznámení) a také cíle projektu výzkumu a vývoje.

V § 34e odst. 3 zákona o daních z příjmů byla provedena ještě jedna drobná změna spočívající v nahrazení slova „projektů“ (množné číslo) slovem „projektu“ (jednotné číslo). Důvodem této změny je sjednocení správní praxe v oblasti řízení o závazném posouzení tak, aby správní poplatek byl uložen za každou jednotlivou posuzovanou skutečnost (předmět) závazného posouzení, o nichž bude správce daně rozhodovat samostatným výrokem, přestože tyto výroky mohou být obsaženy v jednom rozhodnutí. Správní poplatek tedy bude nově ukládán za každý posuzovaný projekt výzkumu a vývoje. Pokud tedy poplatník podá žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení v souvislosti s realizací projektu výzkumu a vývoje, bude tato žádost zpoplatněna podle počtu projektů uvedených v této žádosti.

Ustanovení zákona o daních z příjmů bylo bez náhrady zrušeno. Představovalo totiž výjimku z ustanovení § 38p zákona o daních z příjmů, ve znění do 31. 12. 2014, které upravovalo podmínky uplatnění odčitatelných položek a položek snižujících základ daně v rámci dodatečného daňového přiznání. Toto ustanovení bylo s účinností k 1. 1. 2015 nahrazeno jiným ustanovením, které se již k odčitatelným položkám a položkám snižujícím základ daně uplatňovaným na dodatečném daňovém přiznání nevztahuje. Pravidlo obsažené v § 34e odst. 4 zákona o daních z příjmů bylo tedy zrušeno z důvodu nadbytečnosti.

Ke změnám zákona o daních z příjmů, které se týkají uplatňování odpočtu na podporu výzkumu a vývoje od základu daně z příjmů, bylo přijato zákonem č. 80/2019 Sb., jedno

Toto přechodné ustanovení představuje speciální úpravu ve vztahu k obecnému přechodnému ustanovení obsaženému v čl. II bodu 1 uvedeného zákona č. 80/2019 Sb.:

Ustanovení § 34a až 34c a § 34e zákona o daních z příjmů se podle věty první speciálního přechodného ustanovení použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona již ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (od 1. 4. 2019), nikoli až od začátku následujícího zdaňovacího období. Nová pravidla se tedy obecně použijí až na projekty zahájené po dni nabytí účinnosti zákona (1. 4. 2019).

Věta druhá speciálního přechodného ustanovení upravuje režim pro projekty výzkumu a vývoje zahájené přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 80/2019 Sb. Na tyto projekty se použijí i nadále ustanovení § 34a až 34c a § 34e zákona o daních z příjmů ve znění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to pro všechny odpočty na podporu výzkumu a vývoje související s takovým projektem. V případě projektu trvajícího několik let se tedy „stará“ právní úprava bude používat ještě několik zdaňovacích období. Výjimku z tohoto pravidla představují projekty výzkumu a vývoje sice zahájené přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 80/2019 Sb., ale ve zdaňovacím období, které ke dni nabytí účinnosti zákona ještě neskončilo. Obdobně to platí pro období, za které se podává daňové přiznání. V takovém případě má poplatník možnost volby, zda bude postupovat podle dosavadní právní úpravy, nebo podle nové úpravy. V případě, že zvolí úpravu účinnou ode dne nabytí účinnosti zákona, je povinen podle této úpravy postupovat i v následujících zdaňovacích obdobích, až do okamžiku ukončení projektu výzkumu a vývoje.

Protože zákon č. 80/2019 Sb., nabyl účinnosti k 1. 4. 2019 (s výjimkou některých ustanovení uvedených v čl. XIX), poplatník, jehož zdaňovací období se shoduje s kalendářním rokem, se může rozhodnout, zda na projekt výzkumu a vývoje, jehož řešení zahájil mezi 1. 1. 2019 a 1. 4. 2019, použije „starou“ právní úpravu nebo právní úpravu „novou“. Pokud zvolí „novou“ právní úpravu, odpočet za zdaňovací období 2019 uplatní již podle „nové“ úpravy.

Zákonem č. 80/2019 Sb. bylo do zákona o daních z příjmů vloženo nové ustanovení § 38da Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí.

Zákon o daních z příjmů ve znění do účinnosti novely č. 80/2019 Sb. upravoval oznamovací povinnost, která se týkala údajů o odvedení sražené daně z vybraných příjmů v § 38d odst. 3. Těmito příjmy byly příjmy, z nichž byla daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně upravené v § 36 zákona o daních z příjmů a které plynuly ze zdrojů na území České republiky daňovým nerezidentům, s výjimkou příjmů podle § 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Účelem této oznamovací povinnosti bylo především poskytnutí informací správci daně za účelem mezinárodní výměny informací v daňových záležitostech. Právní úprava oznamovací povinnosti je nově přesunuta z § 38d odst. 3 do § 38da zákona o daních z příjmů.

Cílem nové právní úpravy je rozšíření dosavadní oznamovací povinnosti i na osvobozené příjmy, nebo příjmy, které podle mezinárodní smlouvy nepodléhají zdanění v České republice, a to ve vztahu k příjmům, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně upravené v § 36 zákona o daních z příjmů a které plynou ze zdrojů na území České republiky daňovým nerezidentům. Rozšíření oznamovací povinnosti je nezbytné z důvodu získání a následného využití dalších dat pro povinnou výměnu informací uskutečňovanou na základě právních předpisů, kterými je Česká republiky vázána. V důsledku poměrně vysokého odlivu zisků z přímých zahraničních investic, který je v mezinárodním srovnání ojedinělý, je dále nezbytné zavést nástroj, který umožní kontrolu, zda nedochází k nezákonné daňové optimalizaci, která snižuje inkaso nejen státního rozpočtu, ale i obcí a krajů.

Nově je tedy oznamovací povinnost rozšířena i na příjmy, na které se sice vztahuje zvláštní sazba daně podle § 36 zákona o daních z příjmů, z nichž ale daň není vybírána či srážena, protože jde o příjmy, které jsou současně osvobozeny od daně [jedná se např. o příjmy z podílu na zisku osvobozené podle § 19 odst. 1 písm. ze) zákona o daních z příjmů, nebo o příjmy, o kterých je mezinárodní smlouvou o zamezení dvojímu zdanění stanoveno, že nepodléhají zdanění v České republice].

Oznámení je povinen podat plátce daně, a to (až na výjimky) do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém měl plátce daně provést srážku, nebo by ji měl provést, kdyby daný příjem nebyl od daně osvobozen nebo by podléhal zdanění v České republice. Lhůta, ve které je plátce daně povinen oznamovací povinnost splnit, je tedy shodná se lhůtou pro odvedení sražené daně, která byla a je i nadále upravena v § 38d odst. 3 zákona o daních z příjmů. U příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně a které osvobozeny nejsou a které podléhají zdanění v České republice, zůstává nadále upravena povinnost plátce daně podat oznámení současně s odvedením sražené daně správci daně.

Podání je možné učinit na formuláři vydaném Ministerstvem financí ČR, případně na jiném formuláři, který má údaje, obsah a uspořádání shodné s formulářem vydaném Ministerstvem financí ČR (např. formulář vytištěný z internetových stránek odlišných od stránek Finanční správy České republiky). Dále je možné podání učinit datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, a to s využitím dálkového přístupu (tzn. podání nelze učinit např. prostřednictvím poskytnutí CD-ROMu či USB flash disku, na nichž budou údaje zaznamenány). Datová zpráva musí být současně podepsána způsobem, se kterým jsou spojeny účinky vlastnoručního podpisu tj. zaručeným elektronickým podpisem nebo odeslána prostřednictvím datové schránky, nebo se musí jednat o datovou zprávu s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do datové schránky podatele (tedy prostřednictvím aplikace EPO, je-li takové podání podepsáno, resp. opatřeno ověřenou identitou podatele přihlášením do jeho datové schránky). Posledním možným způsobem, kterým lze učinit podání v souvislosti s nově upravenou oznamovací povinností, je podání učiněné datovou zprávou, která není podepsána způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, za podmínky, že takové podání je dodatečně potvrzeno, a to za podmínek uvedených v § 71 odst. 3 daňového řádu.

V případě, že plátce daně nebo jeho zástupce má zpřístupněnou datovou schránku, která mu byla zřízena ze zákona, nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen učinit oznámení pouze elektronicky tj. datovou zprávou.

V oznámení je nutné uvést určité údaje. Jsou to samozřejmě identifikační údaje poplatníka (zejména jméno a příjmení fyzické osoby, název právnické osoby, daňové identifikační číslo, adresu, telefonický a e-mailový kontakt), který podává oznámení, a identifikační údaje příjemce oznamovaných příjmů (zejména jméno a příjmení fyzické osoby, název právnické osoby, typ poplatníka, datum, místo a stát narození, stát daňové rezidence, číslo daňové identifikace ve státě rezidence a adresa příjemce ve státě daňové rezidence). Dále pak je nutné uvést údaje, které se týkají jednak oznamovaných příjmů (zejména druh příjmu, datum a částka úhrady, dále měna, ve které byla úhrada uskutečněna, a ) a jednak daně sražené nebo vybrané z těchto příjmů (zejména základ daně, sazba daně, daň a datum povinnosti srazit daň včetně data splatnosti, datum a částka úhrady a účet správce daně).

Nové ustanovení § 38da zákona o daních z příjmů obsahuje i výjimky z oznamovací povinnosti, a to pro příjmy, které jsou od daně osvobozeny, nebo nepodléhají zdanění v České republice, pokud příjmy daného druhu vyplacené za kalendářní měsíc jednomu daňovému nerezidentovi ve svém souhrnu nepřesáhnou 100 000 Kč. Z oznamovací povinnosti zůstávají nadále vyňaty příjmy podle § 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů.

Nová právní úprava i nadále obsahuje oprávnění správce daně zprostit plátce daně v odůvodněných případech oznamovací povinnosti, a to na základě jeho žádosti. Účinnost rozhodnutí o zproštění oznamovací povinnosti je omezena na dobu pěti let, pokud správce daně nestanoví dobu účinnosti rozhodnutí kratší.

Pokud plátce nepodá povinné oznámení ve stanovené lhůtě, jedná se o nesplnění povinnosti nepeněžité povahy podle 247a odst. 1 písm. a) daňového řádu, tj. o nesplnění jiné oznamovací povinnosti. Stejný důsledek nastane, pokud oznámení bude plátcem daně podáno, avšak nebude úplné, tedy nebudou v něm uvedeny některé z povinných údajů. Bude-li podáno oznámení, které sice bude obsahovat veškeré povinné údaje (po obsahové stránce bude správné), ale nebude podáno ve vyžadovaném formátu, správce daně poplatníka vyzve k nápravě této vady podle § 74 daňového řádu; až pokud poplatník vadu neodstraní ve lhůtě stanovené správcem daně ve výzvě, stává se podání neúčinným.

K nově zavedené oznamovací povinnosti byla přijata dvě přechodná ustanovení. První představuje speciální úpravu k základnímu přechodnému ustanovení, podle kterého se pro daňové povinnosti u daně z příjmů za zdaňovací období započatá přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 80/2019 Sb. použije zákon o daních z příjmů ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona:

Cílem tohoto přechodného ustanovení je neodkládat aplikaci nového oznamovacího režimu až na nová zdaňovací období. Nový režim se tedy použije na všechny příjmy, které jsou vyplaceny, poukázány nebo připsány ve prospěch poplatníka ode dne nabytí účinnosti novely č. 80/2019 Sb., nebo u nichž uplyne lhůta pro výběr nebo sražení daně po nabytí účinnosti zákona č. 80/2019 Sb., tj. po 1. 4. 2019, a to bez ohledu na zdaňovací období konkrétních poplatníků. Na příjmy, ze kterých byl plátce daně povinen vybrat nebo srazit daň přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 80/2019 Sb., se použije úprava obsažená v § 38d odst. 3 zákona o daních z příjmů ve znění před účinností zákona č. 80/2019 Sb., tedy i po nabytí účinnosti tohoto zákona se budou dotčené příjmy oznamovat podle „staré“ právní úpravy.

Druhé přechodné ustanovení zákona č. 80/2019 Sb., zní:

Toto přechodné ustanovení upravuje ta rozhodnutí o zproštění oznamovací povinnosti, která byla vydaná podle 38d odst. 3 věty čtvrté zákona o daních z příjmů, ve znění do účinnosti novely, tj. do 31. 3. 2019. Protože se tato rozhodnutí týkala pouze příjmů plynoucích daňovým nerezidentům, ze kterých byla daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, vztahují se pouze na tyto příjmy. Nevztahují se tedy na příjmy, které jsou od daně osvobozeny nebo o nichž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v České republice. To je jednoznačně zapsáno v přechodném ustanovení, aby nebyla tato „stará“ rozhodnutí považována za rozhodnutí, která se od nabytí účinnosti zákona č. 80/2019 Sb. vztahují na celou rozšířenou oznamovací povinnost. Z toho vyplývá, že příjmy plynoucí daňovým nerezidentům, které jsou od daně osvobozeny nebo o nichž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v České republice, musí být od nabytí účinnosti nové úpravy (od 1. 4. 2019) oznamovány, ledaže poplatníkovi bude vydáno rozhodnutí o zproštění této povinnosti podle nové úpravy. Dále toto přechodné ustanovení stanoví, že rozhodnutí vydaná podle dosavadní právní úpravy pozbývají účinnosti 1 rok po nabytí účinnosti novely č. 80/2019 Sb. Důvodem je skutečnost, že tato rozhodnutí byla často vydávána bez časového omezení, zatímco nová právní úprava stanoví, že rozhodnutí o zproštění oznamovací povinnosti jsou účinná nejvýše 5 let (pokud správce daně nestanoví dobu účinnosti kratší). Aby se zamezilo nesouladu mezi rozhodnutími vydanými podle „staré“ a „nové“ právní úpravy, je účinnost první skupiny rozhodnutí také omezena.

Zákonem č. 80/2019 Sb., byla s účinností od 1. 4. 2019 provedena úprava ve zdaňování kmenových listů. Jedná se již o třetí variantu.

První varianta byla do zákona o daních z příjmů zakotvena zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva o změně některých zákonů. Tato úprava navazovala na ustanovení § 137 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), podle kterého může být od roku 2014 podíl společníka ve společnosti s ručením omezeným představován kmenovým listem – cenným papírem na řad. U fyzických osob bylo sjednoceno osvobození příjmů z prodeje podílu ve společnosti s ručením omezeným při vydání kmenového listu s případy, kdy k vydání tohoto cenného papíru nedojde, na 5 let. U právnických osob byla rozšířena výjimka v § 23 odst. 9 zákona o daních z příjmů, která určovala cenné papíry, jejichž oceňovací rozdíly se vylučují ze základu daně z příjmů. Tento výčet byl rozšířen právě o kmenové listy. Cílem bylo, aby základ daně z příjmů nebyl odlišný v situaci, kdy kmenové listy jsou přeceňovány na reálnou hodnotu od situací, kdy přeceňovány nejsou. Daňová uznatelnost nabývací ceny obou typů kmenových listů tak byla limitována výší příjmu z jejich prodeje, jako prodej samotného podílu na s. r. o. Úprava tak naplňovala jeden ze základních daňových principů, a to upřednostnění obsahu nad formou.

Druhá varianta přijatá zákonem č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákona o oblasti daní, s účinností od 1. 7. 2017, vnesla do zdaňování kmenových listů určitý nesoulad. Podle § 24 odst. 2 písm. w) zákona o daních z příjmů byla limitována příjmem z prodeje pouze nabývací cena kmenového listu, který není podle právních předpisů upravujících účetnictví oceňován reálnou hodnotou. Současně však nebylo upraveno ustanovení § 23 odst. 9 zákona o daních z příjmů tak, aby byly ve výsledku hospodaření ponechávány oceňovací rozdíly kmenových listů, které jsou přeceňovány na reálnou hodnotu. Takto při prodeji kmenového listu přeceňovaného na reálnou hodnotu, byla daňovým výdajem hodnota tohoto cenného papíru evidovaná v účetnictví, ale související oceňovací rozdíly do té doby vylučované z výsledku hospodaření, nebylo možné již do základu daně zahrnout.

Proto byla jako třetí varianta provedena s účinností od 1. 4. 2019 zákonem č. 80/2019 Sb., opět změna § 23 odst. 9 zákona o daních z příjmů, která znamená, že oceňovací rozdíly kmenových listů přeceňovaných na reálnou hodnotu se budou ve výsledku hospodaření ponechávat s tím, že daňovým nákladem při prodeji bude jejich hodnota zachycená v účetnictví [§ 24 odst. 2 písm. r) zákona o daních z příjmů]. Pokud bude prodáván kmenový list nepřeceňovaný na reálnou hodnotu, bude dle § 24 odst. 2 písm. w) zákona o daních z příjmů daňovým nákladem nabývací cena tohoto cenného papíru obdobně, jako když je prodáván podíl na s. r. o., který není představován kmenovým listem.

Ke změně § 23 odst. 9 bylo přijato speciální přechodné ustanovení:

Z toho přechodného ustanovení vyplývá, že oceňovací rozdíly z přecenění kmenových listů přeceňovaných na reálnou hodnotu budou při zjišťování základu daně z příjmů ponechávány ve výsledku hospodaření již od nabytí účinnosti zákona č. 80/2019 Sb., tj. od 1. 4. 2019, nikoliv až od zdaňovacího období započatého po účinnosti tohoto zákona.

S účinností od 1. 1. 2018 byla provedena změna účetní vyhlášky č. 501/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou bankami a jinými finančními institucemi. Změny uvedené vyhlášky navazovaly na implementaci IFRS 9 do práva EU, která byla provedena nařízením Komise (EU) č. 2016/2067, které novelizuje nařízení Komise (EU) č. 1126/2008 ze dne 3. listopadu 2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002.

Standard IFRS 9 přináší především změny, které spočívají v odlišné klasifikaci finančních nástrojů a ve způsobech zachycení rozdílů ze změn v oceňování těchto nástrojů. Jedním z druhů finančních nástrojů, kterých se změny dotýkají, jsou kapitálové nástroje (např. akcie). Pro kapitálové nástroje, které nejsou určeny k obchodování, IFRS 9 nově umožňuje účetní jednotce rozhodnout se, že změny reálné hodnoty kapitálových nástrojů, které účetní jednotka určí, bude účtovat a vykazovat v účetnictví nikoli ve výsledku hospodaření, ale v tzv. ostatním úplném výsledku proti jiným účtům vlastního kapitálu. V tom případě se zisky a ztráty plynoucí z takového kapitálového nástroje (zejména ze změn reálné hodnoty a z prodeje) neúčtují do výsledku hospodaření (s výjimkou přijatých podílů na zisku). V okamžiku realizace takového majetkového cenného papíru (zařazeného do cenných papírů oceňovaných reálnou hodnotou proti účtům vlastního kapitálu) se zisky nebo ztráty ze změn reálné hodnoty po dobu od pořízení do okamžiku realizace a zisk nebo ztráta z prodeje (rozdíl mezi prodejní cenou a aktuální reálnou hodnotou) vykáží v položce „Nerozdělený zisk nebo neuhrazená ztráta z předchozího období“ (s výjimkou zaúčtování přijatých podílů na zisku k cennému papíru, protože na ně změna nedopadá a nadále se účtují výsledkově).

Uvedený způsob účtování však neumožňuje správné stanovení základu daně z příjmů, protože zisky a ztráty ze změn reálné hodnoty dotčeného cenného papíru nebo zisky nebo ztráty při jeho prodeji se bez dalšího neprojeví ve výsledku hospodaření a tím ani v základu daně z příjmů. Proto bylo do § 23 odst. 19 zákona o daních z příjmů zapsáno nové pravidlo, které zajistí zdanění zisků a uplatnění ztrát plynoucích z těchto finančních nástrojů (včetně změn v ocenění), a to v okamžiku jejich realizace. Pokud by nová právní úprava nebyla schválena, daňový režim by byl závislý na účetní klasifikaci finančních nástrojů, což by znamenalo porušení principu daňové neutrality.

Poplatník, který využije možnost oceňování finančních nástrojů reálnou hodnotou proti účtům vlastního kapitálu, upraví podle nové právní úpravy v okamžiku realizace finančního nástroje výsledek hospodaření o částky, které zvýšily nebo snížily vlastní v souvislosti s tímto finančním nástrojem za dobu od jeho pořízení do okamžiku jeho realizace, a to za podmínky, že tyto částky neovlivnily základ daně (prostřednictvím výsledku hospodaření nebo jiných úprav podle zákona o daních z příjmů). Jedná se tak o souhrnnou částku oceňovacích rozdílů vykazovaných proti účtům vlastního kapitálu a rozdíl mezi prodejní cenou a „aktuální“ reálnou hodnotou finančního nástroje, pokud se prodejní cena nerovná této aktuální hodnotě.

Z nového pravidla v § 23 odst. 19 zákona o daních z příjmů je však výjimka. Výsledek hospodaření se nebude upravovat při realizaci finančního nástroje, pokud by byl příjem (v případě, že by byl vykazován ve výsledku hospodaření) z jeho převodu osvobozen.

K novému ustanovení § 23 odst. 19 zákona o daních z příjmů bylo schváleno speciální přechodné ustanovení:

Podle tohoto přechodného ustanovení je nutné výsledek hospodaření upravovat již u těch realizací dotčených finančních nástrojů, které nastanou po účinnosti zákona č. 80/2019 Sb., tedy od 1. 4. 2019, a ne až po započetí nového zdaňovacího období.

S účinností od 1. 4. 2019 byl do § 23 zákona o daních z příjmů doplněn nový odstavec 20. Toto doplnění reaguje na nařízení Komise č. 2017/1986 ze dne 31. října 2017, kterým se mění nařízení (ES) č. 1126/2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o mezinárodní standard účetního výkaznictví 16.

Obecně se z ustanovení § 23 odst. 2 zákona o daních z příjmů vychází pro zjištění základu daně z příjmů z výsledku hospodaření sestaveného podle českých právních předpisů upravujících účetnictví bez vlivu Mezinárodních účetních standardů.

Jenže změnou účetní vyhlášky č. 501/2002 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou bankami a jinými finančními institucemi (viz § 4a), účinnou od 1. 1. 2018, je nový standard IFRS 16 – Leasingy (IFRS 16) součástí českých právních předpisů upravujících účetnictví. Proto bez dalšího (bez úpravy zákona o daních příjmů) by nebylo možné vyloučit vliv IFRS 16 na výsledek hospodaření, resp. základ daně z příjmů bank a jiných finančních institucí.

Standard IFRS 16 dopadá na vymezené formy nájmu (včetně finančního leasingu) a zcela zásadně mění účetní zachycení těchto transakcí. Zjednodušeně řečeno, místo zaúčtování běžných splátek či nájemného nájemce musí vykazovat jednak závazek ve výši diskontovaných peněžních toků a zároveň vykazuje aktivum (majetek) vyjadřující právo užívat daný majetek, které se postupně rozpouští formou odpisů. Tento způsob účtování je zcela odlišný od dosavadního postupu účtování, na který navazuje zákon o daních z příjmů, s tím, že definuje některá specifická pravidla pro uplatňování výdajů spojených s leasingovými operacemi v základu daně. Za splnění určitých kritérií obsahuje standard IFRS 16 odlišná pravidla i pro pronajímatele.

Proto bylo do nového odstavce 20 v § 23 zákona o daních z příjmů zapsáno pravidlo, podle kterého je nutné vyloučit při stanovení základu daně z příjmů vliv účetních operací souvisejících s aplikací IFRS 16 z výsledku hospodaření poplatníků daně z příjmů. Dotčení poplatníci (banky a jiné finanční instituce) tak musí při stanovení základu daně vycházet z výsledku hospodaření sestaveného stejným způsobem jako před 1. 1. 2018, kdy se v těchto případech postupovalo podle § 23 odst. 2 zákona o daních z příjmů (tj. podle českých právních předpisů upravujících účetnictví platných před 1. 1. 2018) a k účetním postupům podle IFRS se při stanovení základu daně nepřihlíželo.

Datum 1. 1. 2018 navazuje na účinnost novely vyhlášky č. 501/2002 Sb., která zavedla IFRS 16 do českých právních předpisů upravujících účetnictví.

Doplnění nového pravidla do § 23 odst. 20 zákona o daních z příjmů bylo nutné, protože poplatníci aplikující postupy dle standardu IFRS 16 by jen velmi obtížně stanovovali základ daně z příjmů v souladu se zákonem. Dalším důvodem je to, že jiný přístup by vedl k rozdílnému zdanění mezi poplatníky, kteří účtují podle účetní vyhlášky č. 501/2002 Sb. (zejména banky), a ostatními poplatníky. To by opět znamenalo porušení principu daňové neutrality.

I k této změně zákona o daních z příjmů bylo přijato přechodné ustanovení:

Toto přechodné ustanovení zajišťuje, že možné podle nové právní úpravy postupovat již za zdaňovací období, které započalo v roce 2019 před dnem nabytím účinnosti zákona č. 80/2019 Sb.

Změnám ve zdaňování právnických osob podle zákona o daních z příjmů provedených zákonem č. 80/2019 Sb., které představují implementaci evropských směrnic, kterými se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (směrnice ATAD), se bude věnovat některý z dalších příspěvků.