Reklamní činnost a živnostenské podnikání v dotazech a odpovědích

Dosavadní textové znění § 3 odst. 3 písm. a) živnostenského zákona se rozšiřuje tak, že za slovo „agentur“ je vložen text „činnost poskytovatelů služeb hlášení údajů, činnost akreditovaných osob podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu“. Obdobně jako u jiných aktivit upravených zákonem o podnikání na kapitálovém trhu, se rovněž u poskytování služeb hlášení údajů a u činnosti akreditované osoby podle zmíněného zákona o podnikání na kapitálovém trhu v ustanovení § 3 živnostenského zákona stanoví, že tyto činnosti nejsou „živnostmi“, neboť se u nich vyžaduje povolení – akreditace České národní banky.

Novou právní úpravu ukládání správních trestů v příkazním řízení představuje mj. zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2016. Uvedený zákon stanoví, že správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem, kterým lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, propadnutí věci nebo náhradní hodnoty.

Příkazem nelze rozhodnout v případě mladistvého, resp. této osobě lze uložit správní trest pokuty příkazem na místě. Správní trest napomenutí, a to příkazem na místě nelze mladistvé osobě uložit.

Platná právní úprava (§ 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dále jen „správní řád“) stanoví, že správní orgán uloží náhradu řízení v paušální částce osobě, která řízení vyvolala porušením své právní povinnosti. Znamená to, že pokud bylo předmětné správní řízení vyvoláno porušením právní povinnosti v podobě nedoložení požadovaného dokladu, který prokazuje právní důvod pro užívání prostor sídla, je třeba náklady řízení uložit bez ohledu na skutečnost, zda zahájené řízení bylo zastaveno či nikoli. To, že zahájené správní řízení bylo zastaveno, neboť podnikatel napravil protiprávní stav po zahájení řízení, nezbavuje účastníka tohoto řízení uhradit náklady řízení, a to proto, že nejsou důvody pro vyloučení procesních důsledků.

Živnostenský úřad může v souladu s živnostenským zákonem (§ 58 odst. 6) pozastavit výkon živnosti v provozovně, porušuje-li podnikatel v této provozovně závažným způsobem zákonné povinnosti. V rozhodnutí o tomto pozastavení výkonu živnosti stanoví dobu, po kterou nemůže podnikatel živnost vykonávat s tím, že tato doba nesmí být delší než jeden rok. Pokud ve stanovené době podnikatel nenapraví protiprávní stav, který vedl k pozastavení podnikání, živnostenský úřad může, a to podle okolností každého konkrétního případu opětovně rozhodnout o dalším pozastavení provozování živnosti v provozovně (§ 58 odst. 6 živnostenského zákona), případně živnostenské oprávnění podnikateli zruší.

Živnostenské oprávnění se zruší podle živnostenského zákona (§ 58 odst. 3 ve vazbě na § 58 odst. 8); zmíněná právní úprava stanoví, že pokud nejsou odstraněny závady ve stanovené lhůtě, živnostenský úřad je povinen živnostenské oprávnění zrušit. Poté se na podnikatele bude vztahovat překážka provozování živnosti podle téhož živnostenského zákona [§ 8 odst. 6 písm. a) zákona].

Odborná způsobilost pro jmenovanou koncesovanou živnost je obsažena v příloze č. 3 k živnostenskému zákonu. Jsou zde uvedeny tyto možnosti: a) minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání s technickým, ekonomickým, vojenským nebo policejním zaměřením, b) osvědčení o odborné způsobilosti žadatele o vydání průkazu pro provádění pyrotechnického průzkumu a tři roky praxe v oboru, c) osvědčení o odborné způsobilosti žadatele o vydání vyššího muničního průkazu a pět let praxe v oboru.

Chovatelská a výcviková činnost jsou aktivity, které upravuje jako „živnost“ živnostenský zákon. Příloha č. 4 k živnostenskému zákonu specifikuje celkem osmdesát oborů živností, které jsou podřazeny pod předmět podnikání živnosti ohlašovací volné „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Mezi těmito živnostmi je uvedena pod č. oboru 5 činnost nazvaná „Chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby)“.

Obsahová náplň jmenovaného oboru činnosti je chov psů, koček a jiných drobných zvířat (nebo živočichů) v zájmových chovech, zoologických a laboratorních zvířat, výcvik psů a drobných domácích zvířat pro jiné účely, než jsou artistická vystoupení. Do rámce uvedené obsahové náplně spadá také další činnosti související s chovem domácích a zoologických zvířat i provozování hotelů, útulků a podobných zařízení, která pečují o zvířata.

Do obsahu uvedené živnosti však nepatří obchod se zvířaty, která jsou určena pro zájmové chovy, drezúra zvířat, veterinární činnost a provozování zoologických zahrad.

Při posuzování činnosti „chovu psů“ je nezbytné zjistit, jedná-li se o „živnost“ či nikoli, a to z hlediska její charakteristiky tak, jak ji vymezuje živnostenský zákon v § 2. Chovatelská činnost musí být zejména prováděna soustavně a za účelem dosažení zisku, její výkon musí být samostatný, prováděný vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za podmínek, které pro provozování této aktivity stanoví živnostenský zákon. Přes uvedené skutečnosti je však třeba poznamenat, že nejen živnostenský zákon, ale ani jiné právní předpisy jednoznačně nevymezují potřebný „mantinel“ mezi „zájmovou“ činností a činností „výdělečnou“.

Obdobně jako u všech dalších činností, také u činností zájmových je rozhodujícím hlediskem, zda jsou splněny všechny uvedené znaky „živnosti“. Charakter činnosti, resp. jde-li o pouze o zájmovou činnost nebo o činnost vykazující požadované znaky živnostenského podnikání, prokazuje zájemce o toto podnikání, konečné posouzení je pak věci příslušného správního orgánu, neboť je zde nutno zejména vycházet z faktu, že různé chovatelské kluby a spolky nejsou zakládány pro podnikání ani za účelem výdělečné činnosti.

Činnost zkušebního komisaře je vykonávána podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“), který tuto činnost upravuje. V živnostenském zákoně (§ 3) uvedena není, resp. není mezi činnostmi, které jsou taxativním způsobem vymezeny jako činnosti, které podle živnostenského zákona nejsou „živností“.

Pokud by měla být činnost zkušebního komisaře živností, musí splňovat všechny znaky živnosti, které požaduje živnostenský zákon (§ 2). Tato činnost musí být provozována soustavně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem.

Zkušební komisař vykonává svou činnost podle zákona o zbraních, a to vždy na základě určení policejního orgánu. Plní specifické úkoly v rámci ověřování odborné způsobilosti žadatelů o vydání zbrojního průkazu. Činnost zkušebního komisaře provádí výlučně na základě určení policejního orgánu a jenom ve vztahu k osobám, které se přihlásí ke zkoušce Policii České republiky. Zkušební komisař činnost vykonává pod dohledem tohoto policejního orgánu (Policie České republiky).

Za výkon uvedené činnosti je zkušební komisař odměněn podle zákona o zbraních, výše odměny je stanovena prováděcí vyhláškou k zákonu o zbraních (vyhláška č. 115/2014 Sb.). Částka odměny je odvozena od počtu uchazečů, kteří se dostaví ke zkoušce odborné způsobilosti, zkušební komisař však nikterak nemůže ovlivnit tento počet uchazečů, neboť jejich počet a složení určuje pouze již jmenovaný policejní orgán, a to nezávisle na osobě zkušebního komisaře.

S ohledem na názor zástupců ústředního orgánu státní správy, který je kompetentní pro danou problematiku, činnost zkušebního komisaře není prováděna v pravém slova smyslu „samostatně“, neboť jak je již zmíněno, je zcela závislý na dispozicích určených příslušným policejním orgánem. Zkušební komisař např. nemá sám k dispozici zkušební testy, tyto mu ke každé jednotlivé zkoušce jenom zapůjčuje Policie ČR; nemůže ani ovlivnit svou činností výši odměny. Na základě všech uvedených skutečností lze přijmou názor, že činnost zkušebního komisaře není „živností“, neboť nesplňuje její znaky tak, jak to vyžaduje živnostenský zákon.

Ve vazbě na zařazení nových profesních kvalifikací do Národní soustavy kvalifikací (zde jde o profesní kvalifikaci kosmetička, odborník na permanentní make-up, piercér a tatér) je možné prokázat odbornou způsobilost také doklady o získání odpovídající profesní kvalifikace podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání [zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání)]. Tato úprava živnostenského zákona provedená zákonem č. 126/2016 Sb. měnící zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států, a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace) a další související zákony, umožňuje získat odbornou způsobilost pro výkon uvedené živnosti, a to osobám, které po ukončení formálního vzdělání doplnily svou kvalifikaci, složily kvalifikační zkoušky a tak mají odbornou kvalifikaci v nové profesi.

Osoba disponující v konkrétním případě osvědčením o rekvalifikaci pro výkon kosmetických služeb v kombinaci s profesní kvalifikací odborníka na permanentní make-up, piercéra nebo tatéra, je kvalifikovaným odborníkem, a to přesto, že uvedená úprava tuto kombinaci dokladů zatím neuvádí. Doklad o profesní kvalifikaci lze v krajních případech (dle názoru příslušného ústředního orgánu státní správy) považovat za jiný doklad o odborné kvalifikaci, je-li vydán zařízením, jež získalo ke své činnosti povolení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Každý konkrétní případ, je však vždy třeba posuzovat individuálně a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které s ním souvisí.

Dnem 1. 9. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 193/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento právní předpis upravuje rovněž živnostenský zákon, resp. oblast poskytování pohřebních služeb.

Citovaná nová právní úprava sleduje soulad právní úpravy pohřebnictví s právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku, upravuje dozor v pohřebnictví a v oblasti dodržování povinností provozovatelů pohřebních služeb, krematorií, osob, které provádějí konzervaci a balzamaci. V předmětné právní úpravě je obsažen také dozor nad dodržováním povinností stanovených poskytovatelům zdravotních a sociálních služeb. Jsou zde upraveny přestupky fyzických a právnických osob, podnikajících fyzických osob. Uvedená novela vytváří zákonné předpoklady pro pietní zacházení s těly mrtvě narozených dětí a plodů po potratu, umožňuje jejich pohřbení, specifikuje působnost obcí a krajů při zajišťování pohřbení a zabývá se kvalifikačními požadavky pro výkon pohřebnických podnikatelských aktivit.

Novela dopadá na dosavadní kvalifikační požadavky, které stanovil zákon o pohřebnictví v § 6 odst. 2 pro podnikání v živnosti koncesované „Provozování pohřebních služeb“. Mění se, resp. ruší požadavky na absolvování rekvalifikačních kurzů, nahrazují se profesními kvalifikacemi, a to v souladu se zákonem č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání).

Obdobná změna se týká požadavků odborné způsobilosti pro provozování živnosti koncesované „Provádění balzamace a konzervace“, kde je doplněna další možnost prokázání odborné kvalifikace středním vzděláním s maturitní zkouškou a pětiletou praxí v provádění balzamace a konzervace tak, aby tuto živnost mohly provozovat také osoby bez lékařského (nebo zdravotnického) vzdělání. Povinnost absolvovat specializovanou odbornou přípravu zaměřenou na odbornou problematiku ve vazbě na balzamaci a konzervaci, je zachována.

Také pokud se jedná o koncesovanou živnost „Provozování krematoria“, jsou dosavadní požadavky na absolvování rekvalifikačních kurzů nahrazeny profesními kvalifikacemi, a to v souladu s již citovaným zákonem o uznávání výsledků dalšího vzdělávání.

V nových ustanoveních, která se zabývají dozorem nad dodržováním zákona a o přestupcích, se vymezuje působnost obecních živnostenských úřadů, krajských hygienických stanic, krajských úřadů a Ministerstva pro místní rozvoj.

V živnostenském zákoně se novela promítá takto: 1. V příloze č. 3 (Koncesované živnosti) u předmětu podnikání „Provozování pohřební služby“ se ve druhém sloupci za slovo „zákonů“ doplňují slova „ve znění pozdějších předpisů“, v pátém sloupci text zní: „§ 6 odst. 3 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů“. 2. V příloze č. 3 (Koncesované živnosti) u předmětu podnikání „Provádění balzamace a konzervace“ se ve druhém sloupci za slovo „zákonů“ doplňují slova „ve znění pozdějších předpisů“ a v pátém sloupci slova „zákona č. 320/2002 Sb.“ nahrazují slovy „pozdějších předpisů“. 3. V příloze č. 3 (Koncesované živnosti) u předmětu podnikání „Provozování krematoria“ se ve druhém sloupci slova „zákona č. 67/2006 Sb.“ nahrazují slovy „pozdějších předpisů“ a v pátém sloupci text zní: „§ 13 odst. 3 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů“.

„Provozování pohřební služby“ zahrnuje činnosti spojené s úpravou lidských pozůstatků, jejich pohřbením a přepravou, s výjimkou provozování pohřebiště, provádění balzamací a konzervací, zpopelňování lidských pozůstatků nebo lidských ostatků, včetně ukládání lidských ostatků do uren.

Nově se ve vymezení pojmu provozování pohřební služby výslovně uvádí, že činnost zahrnuje také úpravu lidských pozůstatků a jejich přepravu, nicméně faktický rozsah živnostenského oprávnění pro provozování živnosti zůstává nezměněn. Z novelizovaného ustanovení zákona o pohřebnictví (§ 6 odst. 2) vyplývá, že žadatel o koncesi na provozování pohřební služby, musí prokázat svou odbornou způsobilost, jíž se rozumí úspěšné získání profesní kvalifikace „sjednavatel pohřbení“ a profesní kvalifikace „pracovník pro úpravu a přepravu lidských pozůstatků“ podle již zmíněného zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání a a) minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou a tříletou praxi v oblasti pohřebnictví, nebo b) minimálně základní vzdělání a desetiletou praxi v oblasti pohřebnictví.

K udělení k provozování pohřební služby je nezbytné stanovisko krajské hygienické stanice (§ 6 odst. 3 zákona o pohřebnictví), která posuzuje, zda žadatel o koncesi má chladící a mrazící zařízení, která splňují požadavky podle § 7 téhož zákona. Krajská hygienická stanice dále u zmíněného žadatele s dalšími orgány posuzuje, zda má silniční motorové vozidlo určení k přepravě lidských pozůstatků odpovídající zmíněné zákonné úpravě (§ 9); předmětem posuzování je rovněž místnost pro úpravu těla zemřelého a pro uložení lidských pozůstatků do rakve. Podle zákona o pohřebnictví (§ 6 odst. 4) nesmí být chladící a mrazící zařízení a místnost pro úpravu těla zemřelého, umístěny v prostorách a areálech zdravotnického zařízení (nebo zařízení sociálních služeb).

„Provádění balzamace a konzervace“ klade na žadatele povinnost prokázat svou odbornou způsobilost, kterou se podle uvedeného zákona (§ 10) rozumí úspěšné získání profesní kvalifikace „pracovník pro úpravu a přepravu lidských pozůstatků“ a profesní kvalifikace „pracovník pro vyšší hygienické zaopatření těl zemřelých“, a to podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, rovněž absolvování specializované přípravy zaměřené na odbornou problematiku související s balzamací a konzervací a např. minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou a pětiletou praxí v provádění balzamace a konzervace.

Provádění specializované odborné přípravy je zajišťováno podle vyhlášky č. 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení. Obsah a rozsah specializované odborné přípravy, a to včetně náležitostí dokladu o jejím úspěšném absolvování, stanoví prováděcí právní úprava.

Pro udělení k provádění balzamace a konzervace je nutné stanovisko krajské hygienické stanice. Tento orgán vydá kladné stanovisko, má-li žadatel o koncesi vhodnou místnost k provádění balzamace a konzervace; dalším předpokladem je vybavení, jež žadatel bude užívat k uvedeným činnostem, a to, že toto vybavení bude v souladu s požadavky na ochranu veřejného zdraví.

„Provozování krematoria“ představuje pohřbívání lidských pozůstatků (nebo zpopelňování exhumovaných lidských ostatků v rakvi a související zacházení s ní), manipulaci s lidskými ostatky, ukládání lidských ostatků do uren a jejich předávání včetně vedení příslušné evidence. Žadatel o koncesi pro provozování krematoria musí prokázat svou odbornou způsobilost, jíž se rozumí úspěšné získání profesní kvalifikace „obsluha kremačního zařízení“ a profesní kvalifikace „administrátor krematoria“ dle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání; k tomu je třeba minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou a tříletá praxe v oblasti pohřebnictví (nebo základní vzdělání s desetiletou prací v uvedené oblasti). Také k udělení pro provozování krematoria je nutné stanovisko krajské hygienické stanice, která se kladně vyjádří, pokud žadatel o koncesi bude pro uložení lidských pozůstatků do zpopelnění užívat chladící a mrazící zařízení odpovídající stanoveným podmínkám.

Dozorová a také sankční pravomoc v pohřebnictví je svěřena ústřednímu orgánu státní správy (Ministerstvo pro místní rozvoj); dalšími orgány jsou krajské hygienické stanice, krajské úřady a živnostenské úřady. Obecní úřad projednává přestupky fyzických osob, přestupkové jednání právnických osob či podnikajících fyzických osob projednávají v různém rozsahu jmenované dozorové orgány, a to Ministerstvo pro místní rozvoj, krajské úřady, krajské hygienické stanice a obecní živnostenské úřady. Dozorovou činnost nad dodržováním povinností provozovatelů pohřebních služeb, krematorií, osob provádějících konzervaci a balzamaci a poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb provádí živnostenský úřad.

Kontroly obecního živnostenského úřadu sledují, zda podnikatel v pohřebnictví např. vydal před zahájením provozu řád pro provozování pohřební služby, který musí být schválen krajskou hygienickou stanicí, zda jej zveřejnil na viditelném místě a svou činnost vykonává v souladu s tímto řádem.

Živnostenská oprávnění k provozování pohřební služby, provozování krematorií a provádění balzamace a konzervace, která byla vydána před 1. 9. 2017, tj. před účinností citované nové právní úpravy, zůstávají zachována. Rovněž doklady, jimiž byla prokázána odborná způsobilost pro provozování koncesovaných živností „Provozování pohřební služby“, „Provádění balzamace a konzervace“ a „Provozování krematoria podle zákona č. 256/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. 9. 2017, jsou považovány za doklady sloužící k prokázání odborné způsobilosti podle jmenovaného zákona, ve znění účinném od 1. 9. 2017, a to pokud rozhodnutí o udělení pro provozování uvedených živností nebo rozhodnutí o schválení odpovědného zástupce ustanoveného pro provozování zmíněných živností nabylo právní moci přede dnem účinnosti nové právní úpravy, tj. před 1. 9. 2017.

Například doklady o profesní kvalifikaci „sjednatele pohřbení“ a „pracovníka pro úpravu a přepravu lidských pozůstatků“ je možné také po nabytí nové právní úpravy (tj. od 1. 9. 2017) nahradit dokladem o absolvování specializované odborné přípravy zaměřené na odbornou provozní, ekonomickou a právní problematiku, která souvisí s provozováním pohřební služby. Tento doklad je vydán podle vyhlášky č. 379/2001 Sb., kterou se stanoví obsah a rozsah specializované odborné přípravy k provozování pohřební služby, provádění balzamace a konzervace a provozování krematoria (§ 4), byla-li příprava zahájena před 1. 9. 2017. K obsahu přechodných ustanovení nové právní úpravy lze uvést, že se maximálně snaží zohlednit odbornou způsobilost získanou podle dřívější právní úpravy pohřebnictví; jedná se o tu oblast odborné způsobilosti, spočívající v absolvování specializované odborné přípravy, která souvisí s provozováním pohřební služby, prováděním balzamace a konzervace a provozováním krematoria podle výše citované vyhlášky.

V kompetenci živnostenských úřadů není problematika reklamačního řízení. Orgán věcně příslušný pro tuto oblast je Česká obchodní inspekce, a to podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

Dnem 30. 9. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 289/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Citovaný zákon byl zveřejněn dne 15. 9. 2017 ve Sbírce zákonů.

Při posuzování bezúhonnosti osoby, která ohlašuje živnost (nebo žádá o koncesi) měly živnostenské úřady podle dřívější právní úpravy možnost vyžádat si od soudu opis pravomocného rozhodnutí. Mohly také nahlížet do částí trestního spisu s obsahem skutečností důležitých pro posouzení bezúhonnosti ohlašovatele živnosti nebo žadatele o koncesi.

V praxi však dochází k případům, kdy je nezbytné, aby živnostenský úřad posuzoval bezúhonnost osoby, jež byla odsouzena soudem jiného státu. Za této situace není možné, a to bez součinnosti uvedené osoby bezúhonnost posoudit. Z toho důvodu nová právní úprava zavádí oprávněnost živnostenského úřadu k tomu, aby si mohl od osoby, která živnost ohlašuje či žádá o koncesi vyžádat předložení opisu pravomocného rozhodnutí soudu cizího státu. Pokud uvedené osoby nepředloží požadované listiny ve stanovené lhůtě, je tento stav posuzován jako neodstranění závady ohlášení živnosti (nebo žádosti o koncesi). Obdobným způsobem je postupováno při posuzování bezúhonnosti osoby odpovědného zástupce, resp. opis soudního rozhodnutí, které se týká osoby odpovědného zástupce, si živnostenský úřad vyžádá od ohlašovatele živnosti nebo od žadatele o koncesi.

Výčet osob, které jsou po skončení řízení o pozůstalosti oprávněny pokračovat v provozování živnosti, se rozšiřuje o osobu „svěřenský správce“. Tato osoba může pokračovat v provozování živnosti v případě, že majetková práva, která se vztahují k provozování živnosti, byla pořízením pro případ smrti (tzn. například závětí, dědickou smlouvou) vložena do svěřenského fondu. Zákon č. 303/2013 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, změnil také živnostenský zákon tak, že mezi osoby, jež mohou pokračovat v podnikání při úmrtí podnikatele, zařadil také svěřenského správce, a to za podmínky, že zůstavitel vložil obchodní závod do svěřenského fondu pořízením pro případ smrti.

Jedná se o úplně nový institut, který je zavedený společně s právní úpravou svěřenského fondu v novém občanském zákoníku. Svěřenský správce má za úkol pečovat o majetek, který jeho vlastník vyčlenil za určitým účelem ze svého ostatního majetku a vložil jej do svěřenského fondu.

Byl-li tedy majetek obchodního závodu vložen pro případ smrti do svěřenského fondu, měl by mít svěřenský správce právo pokračovat v provozování živnosti rovněž po skončení řízení o pozůstalosti, a to za týchž podmínek jako osoby jmenované v živnostenském zákoně, kterými jsou dědicové ze zákona, dědicové ze závěti či pozůstalý manžel.

Novela živnostenského zákona se sice promítá do § 18, a to v novém slovním znění, nicméně nejedná se o významné věcné změny ve srovnání s předcházející právní úpravou. Nová úprava sleduje zejména odstranění některých nejasností v oblasti výkladu. Ve zmíněném zákonném ustanovení se výslovně uvádí, co specifikuje tržní řád obligatorně (tj. místa pro nabídku a prodej zboží a pro nabídku a poskytování služeb mimo provozovnu určenou k tomuto účelu podle stavebního zákona) a co fakultativně (tj. kapacitu a vybavení tržiště, pravidla pro udržování čistoty a bezpečnosti, dále podrobněji viz § 18 odst. 2 živnostenského zákona). Do okruhu oblastí, jež lze tržním řádem vymezit, jsou doplněna pravidla, jež je nutné provozovatelem tržiště dodržet, a to v zájmu zajištění řádného užívání tržiště osobami, které mají omezenou schopnost pohybu.

V uvedeném zákonném ustanovení je také zakotveno, že obec může tržním řádem také rozdělit tržiště podle druhu prodávaného zboží či poskytované služby (jedná se např. o trhy s keramickým zbožím). Obec může prostřednictvím tržního řádu rovněž stanovit, že tržní řád se nevztahuje na některé formy prodeje zboží nebo poskytování služeb mimo provozovnu (např. na pochůzkový prodej). Nařízením obce lze stanovit zákaz některých forem prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu. Použitá terminologie se dostává také do souladu s platnou úpravou stavebního zákona.

Ohlašovatel živnosti (nebo žadatel o koncesi) nemusí živnostenskému úřadu předkládat doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, do nichž hodlá umístit své sídlo, a to za stavu, že živnostenský úřad si může tuto skutečnost ověřit bezúplatně dálkovým přístupem do katastru nemovitostí.

Vedení řízení o přestupku a postupy tohoto řízení upravuje zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Mezi další právní předpisy, které obsahují pravomoci živnostenských úřadů pro výkon kontroly a řešení přestupků patří také živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů; stávající možnosti zde uvedené se rozšiřují o možnost řešit přestupkové jednání také podle dalších zákonných úprav. Jedná se o tyto zákony: zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, zákon č. 247/2006 Sb., o omezení provozu zastaváren a některých jiných provozoven v noční době, zákon č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

Živnostenský zákon vyžaduje, aby podnikatel v oznámení uvedl obchodní firmu (nebo název či jméno a příjmení), identifikační číslo osoby, adresu provozovny, příp. její umístění a předmět podnikání v této provozovně (u živnosti volné obor činnosti) a datum zahájení a ukončení provozování živnosti v provozovně. Podnikatel neoznamuje zahájení provozu živnosti v provozovně, která je uvedena v ohlášení živnosti nebo v žádosti o koncesi.

Nová právní úprava živnostenského zákona připouští, aby provozovna neměla číslo popisné ani číslo evidenční, byla umístěna mimo obec (nebo se nacházela např. v rozsáhlejším obchodním centru, komplexu budov, patře budovy). Umístění prostoru provozovny může být také specifikováno parcelním číslem pozemku a názvem katastrálního území.

Správní řád(§ 150) umožňuje, aby správní orgán vydal příkaz, pokud považuje skutkové zjištění za dostatečné. Pro vydání příkazu je tak rozhodující pouze skutečnost, zda provedená kontrolní zjištění jsou pro účely příp. vydání příkazu příslušným správním orgánem posouzena jako dostatečná. V případě, že tomu tak je, a to z hlediska zmíněného ustanovení správního řádu, je reálná možnost příkaz vydat.

Povinnost ohlašovatele živnosti (nebo žadatele o koncesi), jedná-li se o zahraniční právnickou osobu, oznamovat živnostenskému úřadu identifikační údaje vedoucího organizační složky obchodního závodu (resp. vedoucího odštěpného závodu), se vypouští ze živnostenského zákona. Důvodem této skutečnost je to, že příslušné údaje pro účely jejich zápisu do živnostenského rejstříku si živnostenský úřad zjistí sám, a to náhledem do veřejného rejstříku (lze je rovněž zjistit např. z informací, které obdrží od rejstříkového soudu).

Prohlášení odpovědného zástupce týkající se jeho souhlasu s ustanovením do funkce, může být učiněno v několika podobách, a to nejen písemně a ústně do protokolu, ale také v elektronické podobě. Uvedené prohlášení musí být odesláno buď z datové schránky odpovědného zástupce, nebo musí být opatřeno elektronickým podpisem odpovědného zástupce.

Problematikou reklamní činnosti se zabývá zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“). Tento právní předpis [§ 2 odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy] zakazuje reklamu, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu (zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Zákon o ochraně spotřebitele (§ 4 odst. 1 a 3) stanoví, že obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, jemuž je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Podle téhož zákona o ochraně spotřebitele (§ 5 odst. 3) se nekalou obchodní praktikou rozumí zejména klamavé konání; „Příloha č. 1“, písm. d) zákona o ochraně spotřebitele považuje obchodní praktiky vždy za klamavé, pokud prodávající nabízí ke koupi výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo služeb, a to za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství, vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceně (tzn., jedná se zde o tzv. vábivou reklamu).

Vzhledem k tomu, že v daném případě měl spotřebitel možnost ověřit si dostupnost zboží na internetové stránce prodejce, na níž mohl také získat další informace o možnosti nákupu zboží ve slevách, není porušena citovaná právní úprava regulace reklamy reklamou, která je nekalou obchodní praktikou podle zákona o ochraně spotřebitele. Při posuzování klamavosti uvedené reklamy, je třeba zmínit příslušný soudní , který se týká způsobilosti reklamy klamat spotřebitele (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2007, sp. zn. 3 Cmo 33/2007). Je v něm obsaženo, že pokud reklamní prezentace obsahuje odkaz na další podrobné informace a způsob, jak je získat, nelze zpravidla dovozovat klamání možných spotřebitelů. Tento názor vychází z charakteru reklamy, jejímž smyslem je zaujmout co největší okruh adresátů, a proto je pro ni užito povětšinou stručné sdělení s určitou mírou nadsázky nebo přehánění.

V této souvislosti, resp. při posuzování klamavosti uvedené reklamní nabídky značkové obuvi lze přihlédnout také k dalšímu soudnímu judikátu, kterým je rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2010, čj. 9 As 38/2010-71, v němž se hovoří o posuzování klamavosti reklamy ve vazbě na údaje obsažené v reklamě s tím, že se přihlíží ke komunikačnímu médiu, jehož prostřednictvím je reklama šířena. S přihlédnutím k tomu, že v uvedeném případě byl komunikačním médiem reklamní leták, který byl umístěn na internetové stránce, spotřebitel měl k dispozici neomezenou dobu k seznámení se s obsahem předmětné reklamy.

Činnost fotbalového trenéra lze zařadit do živnosti ohlašovací vázané v předmětu podnikání Zákonná kritéria pro uznání odborné způsobilosti jsou uvedena v příloze 2 k živnostenskému zákonu, kde pod písm. c) je vymezena jedna z možností takto: „“.

Trenéři, jimž byla udělena licence, se člení do několika skupin, resp. jedná se o následující rozdělení s udělenou licencí (pramen: webové stránky Fotbalové asociace České republiky): UEFA Grassroots C (1), UEFA B (2), UEFA A (3), Trenér mládeže UEFA A (4), UEFA PRO (5), Trenér fotbalu C (6), Profesionální trenér FAČR (7), Profesionální trenér FAČR (8), Trenér brankářů B (9), Trenér brankářů A (10), Kondiční trenér FAČR (11), FAČR.UČFT A (12). Uvedená zákonná kritéria, jak jsou specifikována ve zmíněné příloze k živnostenskému zákonu, splňuje doklad typu A, B pro trenéry fotbalu I. a II. třídy (2, 3, 4, 9, 10, 12). Trenérům fotbalu III. třídy, kteří předloží doklad typu C (1, 6), není udělována akreditace, z toho důvodu licence tohoto typu není řádným dokladem odborné způsobilosti pro získání živnostenského oprávnění. V ostatních případech udělených licencí (5, 7, 8, 11) správní orgán musí posoudit, zda trenérem předložený doklad splňuje náležitosti uvedené v § 5 vyhlášky č. 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení. Jedná se o tyto náležitosti: identifikační údaje rekvalifikačního zařízení, číslo jednací a datum udělené akreditace, název právního předpisu, podle kterého byl vzdělávací program akreditován a realizován, jméno a příjmení, datum a místo narození absolventa vzdělávání, název rekvalifikačního programu, pracovní činnost, pro níž byla rekvalifikace uskutečněna, datum zahájení a ukončení vzdělávání podle rekvalifikačního programu, celková hodinová vzdělávání podle rekvalifikačního programu s rozdělením výuky na teoretickou a praktickou, hodinové výuky podle jednotlivých předmětů, datum úspěšného vykonání závěrečné zkoušky, místo a datum vydání osvědčení o rekvalifikaci, podpis předsedy zkušební komise a podpis osoby, která je oprávněna jednat za rekvalifikační zařízení.

Uvedené skutečnosti je třeba doplnit tím, že odborná způsobilost je v živnostenském zákoně zařazena do tzv. zvláštních podmínek provozování živnosti (podle § 7 živnostenského zákona jsou zvláštními podmínkami provozování živnosti odborná nebo jiná způsobilost, pokud je živnostenský zákon nebo zvláštní předpisy vyžadují). Každá osoba, která hodlá provozovat živnost v právním režimu živnostenského zákona, musí mimo uvedené zvláštní podmínky odbornosti splňovat také tzv. všeobecné podmínky provozování živnosti fyzickými osobami, nestanoví-li živnostenský zákon jinak, jsou to plná svéprávnost a bezúhonnost (§ 6 živnostenského zákona).

Přestupkové jednání, resp. spáchání přestupku řeší zákon č. 250/2016 o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Byla-li společnost uznána vinnou z přestupku, orgán dozoru pro reklamní činnost postupuje podle tohoto zákona ve spojení se správním řádem (§ 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů).

Orgán dozoru pro reklamní činnost posuzuje obsah reklamního letáku a zjistil-li v daném případě nesprávný údaj o původu nabízeného zboží, zpracovaný leták uvádí nepravdivou informaci. Tento stav znamená spáchání přestupku podle zákona o regulaci reklamy [§ 8a odst. 3 písm. b) zákona o regulaci reklamy], kterého se obviněná společnost dopustila jako „zpracovatel“ reklamy porušením zákona o regulaci reklamy [§ 2 odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy], jímž se zakazuje reklama, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 a 3 v návaznosti na § 5 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů). Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou tj. nepravdivou informaci.

Nesprávně účtovaná cena za zboží není předmětem posuzování orgánu dozoru pro regulaci reklamy, navíc nesprávně uhrazená cena byla vyřešena pokladnou vrácením peněz. Obchodní společnost jako zadavatel zpracování reklamního letáku není postižena, a to prokázala-li, že objednala ke zpracování text se správným údajem o původu zboží.

Právní úprava živnostenského zákona umožňuje, aby provozovna neměla číslo popisné ani číslo evidenční. Provozovna může být umístěna mimo obec nebo se nacházet v rozlehlém obchodním centru, uvnitř budovy v patře nebo v soustavě budov. Umístění provozovny lze specifikovat např. názvem katastrálního území a parcelním číslem.

Pokud jde o výkon některých koncesovaných živností, které jsou uvedeny v příloze č. 3 k živnostenskému zákonu, živnostenský zákon vyžaduje splnění odborné způsobilosti a podmínek provozování živnosti, což je zakotveno v jeho ustanovení § 27 odst. 3. Zmíněné podmínky provozování živnosti může živnostenský úřad stanovit nebo změnit na základě živnostenského zákona nebo na základě zvláštních právních předpisů.

Jednou z uvedených podmínek je podmínka „spolehlivosti“, resp. spolehlivost podnikatele (nebo statutárního orgánu či členů statutárního orgánu). Příloha č. 3 k živnostenskému zákonu zde odkazuje na zvláštní právní předpis (zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a slovenské Federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, § 1 odst. 5). Uvedený zákon stanoví také podmínky spolehlivosti pro možnost provozování některých koncesovaných živností.

Citovaný zákon (§ 4 zákona č. 451/1991 Sb.) stanoví, že podmínka spolehlivosti se prokazuje osvědčením nebo čestným prohlášením, v jiném ustanovení (§ 20 zákona č. 451/1991 Sb.) se uvádí, § 1 až 3 se nevztahují na občany narozené po 1. 12. 1971, kdy u těchto osob se nevyžaduje osvědčení ani čestné prohlášení. Pokud je stanovena podmínka spolehlivosti u některých koncesovaných živností, a to ve vazbě na citovaný zákon č. 451/1991 Sb., zohledňuje se (dle názoru ústředního orgánu státní správy) ustanovení § 20 tohoto právního předpisu.

Jedná-li se tedy o fyzické osoby (podnikatele), narozené po 1. 12. 1971, není třeba stanovovat podmínku spolehlivosti a požadovat následně její prokázání, neboť podle zmíněného § 20 zákona č. 451/1991 Sb. se na tyto osoby nevztahuje podmínka prokázání spolehlivosti, při možném provozování některých koncesovaných živností.

V případě, že se jedná o právnické osoby, podmínka provozování živnosti, která spočívá ve spolehlivosti statutárního orgánu (nebo členů statutárního orgánu), by měla být stanovena vždy rozhodnutím o udělení . Tady je třeba zohlednit, že podmínka spolehlivosti musí být splněna po celou dobu, kdy je živnost provozována.

Dne 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Tento právní předpis nahradil zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

V souladu se zákonem o odpovědnosti za přestupky (§ 112 odst. 1) se na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, ode dne nabytí účinnosti zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona. Odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost, došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

V případě, že podnikající obchodní společnost porušila zpracováním reklamy právní povinnosti v oblasti reklamy, správní orgán posuzuje protiprávní jednání, a to, je-li prokázané; posuzuje povahu skutkového zjištění, závažnost protiprávního stavu, význam a rozsah následků, způsob jednání. Například nebyl-li zjištěn závažný následek, který by ovlivnil chráněný společenský zájem významným způsobem, nebo újma se dotýkala jediného spotřebitele, nebo se jednalo o nesprávně účtovanou finanční položku a omyl byl napraven vrácením vyšší úhrady za zboží (zde se jedná o nabídku zboží za „akční“ cenu), lze tyto případy řešit uložením správního trestu napomenutí, a to také tehdy, když je podnikatel uznán vinným z přestupku. Konkrétní řešení každého jednotlivého případu příslušným správním orgánem však závisí na posuzování všech okolností, které s danou věcí souvisí.

V případě, že cenový totem, který je umístěn u čerpací stanice pohonných hmot, zobrazuje určitý cenový údaj, který není v souladu s cenou účtovanou za odebrané pohonné hmoty, je nutné zkoumat, zda toto nebylo způsobeno např. technickou poruchou, což je prodejce povinen vysvětlit. Chybné zobrazení ceny může být např. způsobeno technickými potížemi, nikoli úmyslným jednáním obchodní společnosti, která prodává pohonné hmoty. Například v praxi jsou ceny zobrazované na totemu a na čerpacích stojanech řízeny centrálně, proto není důvod se domnívat, že by se tyto ceny lišily. Dojde-li však k tomu musí provozovatel takovou situaci bezodkladně řešit a vyvinit se z ní (např. prokázat podklady, že cena na totemu byla zakryta apod.).

Podle zákona o regulaci reklamy (§ 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy) se

V souladu s § 12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, prodávající je povinen, a to v souladu s cenovými předpisy a přímo použitelným příslušným evropským předpisem informovat spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou, nebo informací o ceně výrobku nebo služby nebo tyto informace jinak vhodně zpřístupnit.

Pokud obchodní společnost v postavení prodejce a v souladu s cenovými předpisy, prostřednictvím poutače umístěného např. u silnice informuje potenciálního zákazníka o ceně pohonné hmoty, nejedná se o porušení zákona o regulaci reklamy, neboť nejde o „reklamu“. Elektronický cenový totem je druhem ceníku, který je vytvořen v elektronické podobě. Ceník je specializovaným seznamem zboží a služeb, který každé položce v ceníku obsažené, přisuzuje v konkrétním čase určitou konkrétní cenu. Pokud by elektronický cenový totem nebyl umístěn u silnice (nebo v blízkosti čerpací stanice pohonných hmot), potenciální zákazník (řidič – spotřebitel) by nemohl být informován o ceně nabízených pohonných hmot na jednotlivých čerpacích stanicích. Elektronický cenový totem je prostředek, jehož prostřednictvím čerpací stanice šetří čas svých zákazníků a usnadňuje jim orientovat se v cenách nabízených pohonných hmot. Ceník pohonných hmot není umístěn přímo na tankovacím stojanu, cena za konkrétní pohonnou hmotu se zde zobrazí až v okamžiku jejího čerpání. Proto je v souladu s požadavkem zákona, je-li cenová informace umístěna na elektronickém cenovém totemu.

Na základě uvedených skutečností, lze dovodit, že v daném případě nebyla porušena platná právní úprava reklamní činnosti.

Dnem 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který nahradil zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). V souladu s ustanovením § 112 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, se na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, ode dne nabytí účinnosti zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona. Odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Při řešení případu správní orgán posuzuje otázku, a to zda použití pozdějšího zákona by bylo pro obchodní společnost příznivější.

Podmínky odpovědnosti právnické osoby za správní delikt a nově za přestupek, jsou srovnatelné – jedná se o odpovědnost objektivní. Pachateli lze uložit také shodnou výši pokuty (do 5 000 000 Kč).

Při posouzení případu je vzato v úvahu také Přechodné ustanovení § 112 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky, týkající se zániku odpovědnosti za přestupek a dosavadní jiný správní delikt, v konkrétním posuzovaném případě k zániku odpovědnosti nedošlo.

V souladu s názorem ústředního správního orgánu pro posouzení dané otázky, zda použití pozdějšího zákona, by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného jednání, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Vzhledem k tomu, že v daném případě nebyla naplněna promlčecí doba (tři roky ode dne spáchání přestupku), není nová právní úprava příznivější a lze aplikovat právní úpravu účinnou do 30. 6. 2017.

„Organizační složka závodu“ je užívaný pojem, který je nahrazen pojmem „odštěpný závod“. K uvedené změně došlo v zájmu sjednocení terminologie živnostenského zákona s terminologií občanského zákoníku (§ 503 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) a příslušných ustanovení zákona o veřejných rejstřících (zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů).

Právnická osoba zapsaná v některém z veřejných rejstříků (obchodním, spolkovém, nadačním apod.) nemusí ve smyslu zákona o veřejných rejstřících předkládat živnostenskému úřadu doklad prokazující, že je v některém z uvedených rejstříků zapsána. Živnostenské úřady si informace zapsané v obchodním rejstříku (nebo v jiném veřejném rejstříku, který vede rejstříkový soud) ověří náhledem do uvedených seznamů.

Prohlášení odpovědného zástupce ve věci souhlasu s ustanovením do funkce může mít podobu písemnou, ústní (do protokolu) a elektronickou. Toto prohlášení musí být odesláno z datové schránky odpovědného zástupce nebo musí být opatřeno elektronickým podpisem této osoby.

V případě, že uplyne doba jednoho roku, na kterou lze provozování živnosti (nebo provozování živnosti v provozovně) pozastavit, podnikatel neodstraní důvody, jež vedly k pozastavení provozování živnosti (nebo sám neoznámí přerušení výkonu živnosti či nepožádá o zrušení předmětného živnostenského oprávnění) živnostenský úřad zruší živnostenské oprávnění; může také, a to podle okolností dané věci – opět nově rozhodnout o pozastavení provozování živnosti v provozovně.

Výpis z živnostenského rejstříku, který vydává živnostenský úřad na žádost oprávněné osoby, obsahuje vždy údaje pouze jediné konkrétní fyzické (nebo právnické) osoby. Jedná se o údaje, které se vztahují k podnikateli či k osobě, jež splnila podmínky pro vznik živnostenského oprávnění.

V žádosti může být uvedená konkrétní osoba jmenovaná ve výpisu z živnostenského rejstříku jako podnikatel, člen statutárního orgánu, odpovědný zástupce či vedoucí odštěpného závodu zahraniční osoby. Určitá osoba může být v živnostenském rejstříku uvedena v několika pozicích a také u různých podnikatelů; v tom případě živnostenský úřad vydá vždy několik výpisů z živnostenského rejstříku.

Žadatel o koncesi (ohlašovatel živnosti) není povinen živnostenskému úřadu předkládat doklad, který prokazuje právní důvod pro užívání prostor, do nichž umístil své sídlo, pokud si živnostenský úřad může uvedenou skutečnost sám ověřit. Živnostenský úřad toto může provést bezúplatně, a to dálkovým přístupem do katastru nemovitostí.

Předmět podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ umožňuje výkon oboru činnosti č. 71, a to ve znění „Provozování cestovní agentury a průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu“, do jeho obsahové náplně spadá nabízení, prodej a zprostředkování prodeje jednotlivých služeb cestovního ruchu a organizování, nabízení a zprostředkování prodeje kombinací jednotlivých služeb cestovního ruchu, vyjma prodeje zájezdů. Jednotlivými službami cestovního ruchu se rozumí zejména zabezpečení dopravy, ubytování, stravování, průvodcovských služeb, prodeje a rezervace letenek, prodeje a rezervace železničních a autobusových jízdenek atd.

V případě, že právnická osoba bude mít platné živnostenské oprávnění k jmenované ohlašovací volné živnosti, může provozovat činnost cestovní agentury ve smyslu zvláštního právního předpisu (zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů).

Současná platná právní úprava (zákon č. 289/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; nabyl účinnosti dnem 30. 9. 2017) umožňuje živnostenským úřadům na žádost vydávat z veřejné části živnostenského rejstříku hromadné soubory (sestavy), které obsahují údaje jednotlivých podnikatelů v listinné nebo elektronické podobě. Tyto sestavy budou vždy obsahovat základní identifikační údaje podnikatele, a to jméno, příjmení nebo obchodní firmu, popř. název, adresa sídla a identifikační číslo osoby. V případě, že to žadatel požaduje, dalšími údaji jsou předmět podnikání či umístění provozovny.

Obsahem sestavy jsou pouze aktuální údaje ke dni zpracování sestavy (nejsou to údaje z minulosti a tedy již neplatné). Údaje uvedené v sestavě smí žadatel použít jenom pro svou vlastní potřebu (jedná se např. o případ, kdy žadatel potřebuje získat kontakt na podnikatele, neboť s ním hodlá uzavřít obchodní kontrakt). Žadatel nesmí zmíněné údaje zveřejnit např. na internetu, v médiích, nesmí je rovněž poskytnout třetí osobě.

Živnostenský úřad poskytne sestavu žadateli do třiceti dnů ode dne podání žádosti; pokud se jedná o sestavu rozsáhlou, uvedená doba se prodlužuje o dalších třicet dnů. V případě, že žádosti osoby živnostenský úřad nevyhoví (nebo nevyhoví pouze částečně), do třiceti (nebo šedesáti) dnů vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti (nebo rozhodnutí o odmítnutí části žádosti).

Za vydání sestavy je hrazen správní poplatek, jenž se týká jednoho podnikatele, a to bez ohledu jedná-li se o formát A3 nebo A4 a bude-li sestava mít podobu papírovou nebo elektronickou [položka 24 písm. i) přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].

Uvedenou sestavu vydává správní orgán, který s požadovanými údaji disponuje, sestavu s údaji podnikatelů mající sídlo v konkrétní obci (nebo umístěnu provozovnu, pokud je předmětem žádosti sestava podnikatelů s provozovnou umístěnou v konkrétní obci), vydá obecní živnostenský úřad, do jehož územní působnosti podnikatelé spadají; sestavu s údaji podnikatelů se sídlem (nebo provozovnami) v různých obcích v rámci konkrétního kraje, vydá místně příslušný krajský živnostenský úřad. Pokud údaje přesahují územní působnost jednoho kraje, sestavu vydá odbor živností Ministerstva průmyslu a obchodu.

V případě, že orgán dozoru nezjistil porušení zákonných povinností stanovených zákonem o regulaci reklamy, odloží podnět usnesením podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Pisatel podnětu bude informován o odložení věci proto, že porušení platné právní úpravy regulace reklamy, nebylo zjištěno. Usnesení o odložení věci se pouze poznamenává do spisu, nelze se proti němu odvolat (§ 76 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky a § 76 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů).

Internetová stránka (resp. její obsah), může být použita jako důkaz, který správní orgán nashromáždil, je-li označena datem pořízení a podpisem úřední osoby, která obsah této stránky vytiskla a zadokumentovala.

Tyto skutečnosti jsou v souladu s příslušnou judikaturou, která se problematiky dokazování obsahem internetové stránky týká (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2011, čj. 1 As 33/2011-58, č. 2312/2011 Sb. NSS).

V praxi se vychází ze skutečností, že uložená pokuta plní preventivní účel a má motivovat podnikatele k tomu, aby v budoucnu věnovali plnění svých zákonných povinností zvýšenou pozornost, resp. se dalšího protiprávního jednání pokud možno vyvarovali, nebo jej alespoň minimalizovali.

K výši uložené pokuty lze odkázat na příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek čj. 5 As 46/2008-50 ze dne 19. 6. 2006, rozsudek čj. 1 As 35/2009-69 ze dne 24. 6. 2009), z níž vyplývá, že nelze považovat za likvidační pokutu uloženou fyzické osobě, a to ve výši 25 000 Kč až 50 000 Kč.