Protokol ke smlouvě s Nizozemím

V pořadí již třetí Protokol se stal nedílnou součástí smlouvy mezi Českou republikou (ČR) a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku č. 138/1974 Sb. (dále jen „smlouva s Nizozemím“), která byla následně doplněna druhým Protokolem, uveřejněným v č. 112/1997 Sb.

Citovaný třetí Protokol byl publikován ve Sbírce předpisů České republiky - Mezinárodní smlouvy v částce 34/2013 pod číslem 58/2013 Sb. m. s. Vstoupil v platnost dne 31.5.2013 a jeho ustanovení se začnou prakticky provádět od 1.1.2014, a to podle ustanovení článku 5.

Původním záměrem české vyjednávací strany bylo sjednání zcela nové smlouvy, neboť stávající smlouva s Nizozemím již zcela neodpovídá současným ekonomickým podmínkám a zejména daňovým potřebám. Nakonec se však novou smlouvu na expertní úrovni nepodařilo dojednat vzhledem ke značně rozdílným přístupům obou zemí k některým aspektům daňové smlouvy. V zájmu dosažení kompromisu byl nakonec sjednán v omezené podobě třetí Protokol ke smlouvě s tím, že řeší nejzávažnější problémy, vyplývající z aplikace stávající smlouvy s Nizozemím.

Článek 2 Protokolu obsahuje nové znění článku 20 - Veřejné funkce s tím, že jednoznačně řeší dlouhotrvající problém při zdaňování příjmů českých zaměstnanců nizozemské ambasády umístěné v Praze. Ani v rámci institutu řešení případů cestou dohody dle článku 27 - Řešení případů vzájemnou dohodou se nepodařilo najít řešení požadované českou smluvní stranou. Dle nového znění článku 20 - Veřejné funkce budou příjmy českých zaměstnanců nizozemské ambasády zdaněny jen v České republice za předpokladu splnění podmínek tam uvedených (např. fyzická osoba má bydliště v ČR a je státním příslušníkem ČR).

V návaznosti na nové znění článku 20 dochází k úpravě článku 19 - Penze a dále k návazné úpravě v článku 25 - Vyloučení dvojího zdanění, a to v odstavci A pododstavec 2.

Z hlediska rezidentů České republiky dochází ke zcela nové jednoznačné úpravě v odstavci B článku 25 - Vyloučení dvojího zdanění, kde je v pododstavci 1 uvedena aplikace vyloučení dvojího zdanění metodou prostého zápočtu s výhradou ustanovení vnitrostátních právních předpisů (návaznost na ustanovení čtvrtého odstavce § 38f zákona o daních z příjmů v případě příjmů ze závislé činnosti). Pododstavec 2 obsahuje metodu vynětí v návaznosti na osvobozené příjmy od zdanění.

Článek 4 Protokolu přináší zcela nový text článku 28 - Výměna informací s tím, že se zároveň ruší odstavec IV. prvního Protokolu, který byl nedílnou součástí původně sjednané smlouvy s Nizozemím. Dle nového textu článku 28 - Výměna informací, který nahradil původní znění k této problematice, tak může docházet ke vzájemné výměně i bankovních informací. Zrušený odstavec IV. prvního Protokolu totiž uváděl, že povinnost vyměňovat informace nezahrnuje informace získané od bank nebo od ústavů jim na roveň postavených včetně pojišťoven. Nový článek umožňuje tzv. širší výměnu informací, která se netýká aplikace jen smlouvy samotné, ale i vnitrostátních předpisů, které se vztahují na daně jakéhokoliv druhu a názvu ukládané jménem států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů. Výměna informací není dále omezena článkem 1 - Osoby, na které se smlouva vztahuje a dále článkem 2 - Daně, na které se smlouva vztahuje.

Nový Protokol ke smlouvě s Nizozemím tak přispívá nejen k rozšířené výměně informací daňových správ dle současných mezinárodně uznávaných standardů, ale také přináší úpravu textu za účelem zvýšení právní jistoty samotných poplatníků.