K 1. 4. 2019 nabyl (až na výjimky) účinnosti již delší dobu očekávaný daňový balíček 2019 (zákon č. 80/2019 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony – dále jen „daňový balíček“). Jedná se o poměrně rozsáhlý zákon, s jehož detaily se praxe bude nepochybně seznamovat ještě dlouhou dobu. Účelem tohoto článku je seznámit čtenáře s daňovým balíčkem alespoň rámcově a nasměrovat je k hlubšímu studiu změn, které se jich týkají. Podrobněji se článek věnuje především těm změnám, které je nutné uplatnit již v průběhu letošního roku.
Daňový balíček 2019
Ing.
Pavel
Běhounek,
daňový poradce, www.behounek.eu
Obsah daňového balíčku
Daňový balíček 2019 je souborem novelizací těchto předpisů:
–
insolvenčního zákona – č. 182/2006 Sb. (souvisí s opravami základu daně a následného snížení odpočtu DPH u dlužníka),
Tento článek věnuje největší pozornost změnám v zákoně o daních z příjmů a v zákoně o DPH. Možná však největší změnou je
doplnění tzv. protizneužívacího pravidla do § 8 daňového řádu
, podle kterého se nově nepřihlíží k právnímu jednání a jiným skutečnostem rozhodným pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu. Pokud by tedy podle doplněného § 92 daňového řádu správce daně v konkrétním případě prokázal, že daný postup je sice v souladu s literou zákona, avšak v rozporu se smyslem a účelem příslušné právní úpravy, tak by oprávněně vyměřil daň podle smyslu a účelu zákonné úpravy a nikoli podle jejího textu.Změny
zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní
se týkají především poskytování informací pro účely jejich následné mezinárodní výměny mezi daňovými orgány na základě mnohostranných dohod příslušných orgánů o automatické výměně informací o finančních účtech
(tzv. MCAA k CRS) a automatické výměně zpráv podle zemí
(tzv. MCAA k CbCR) uzavřených na základě Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech č. 2/2014 Sb. m. s. (tzv. Štrasburská úmluva
) a směrnice Rady 2011/16/EU, o správní spolupráci v oblasti daní (tzv. směrnice DAC
– directive on administrative cooperation).Novelou
zákona o Finanční správě ČR
došlo např. k přesunu příslušnosti správce daně pro daň z hazardních her na Specializovaný finanční úřad (týká se pouze místní příslušnosti ve věci daně z hazardních her), dále je např. řešena otázka vztahu služebního průkazu podle § 16 zákona o Finanční správě a služebního průkazu podle § 154 zákona o státní službě (č. 234/2014 Sb.).Vzhledem ke standardní délce zdaňovacího období, které je u fyzických osob dáno kalendářním rokem a u právnických osob kalendářním nebo hospodářským rokem, je u daní z příjmů vždy problémem, pokud je novela zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) účinná v průběhu kalendářního roku. Kromě jedné výjimky, všechny další změny ZDP nabyly
účinnosti 1. 4. 2019
. Pro správné použití jednotlivých změn však nepostačuje jen znalost účinnosti, ale je třeba postupovat podle rozsáhlých přechodných ustanovení
.Již
v průběhu roku 2019
je nutno zohlednit tyto dvě důležité změny ZDP:–
Zvýšení částky pro
uplatnění srážkové daně
podle § 6 odst. 4 písm. b) ZDP z částky 2 500 Kč na částku, která zakládá účast na nemocenském pojištění (fakticky tedy na částku 3 000 Kč) – použití této změny počínaje zúčtováním mezd za květen 2019 ukazuje příklad 1. –
Zavedení
nové oznamovací povinnosti podle § 38da ZDP
pro příjmy, které obecně podléhají srážkové dani, ale v daném případě jsou od daně osvobozeny, anebo pro ně mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v ČR. Pokud tyto příjmy měsíčně převýší 100 000 Kč, je nutné je nově oznamovat. Jestliže např. v březnu valná hromada dceřiné společnosti rozhodla o výplatě podílu na zisku mateřské společnosti a tento je vyplacen v dubnu 2019, tak i když je tento podíl na zisku osvobozen od daně z příjmů právnických osob, tak je nutné (pokud bude mateřské společnosti vyplácen podíl na zisku přesahující měsíčně 100 000 Kč) jej do konce května oznámit. Pokud se jedná o oznamování příjmů vyplácených zahraničním osobám, ze kterých je srážková daň srážena, podle § 38d odst. 3 ZDP účinného před 1. 4. 2019 (tiskopis 25 5478 „Hlášení plátce daně o dani z příjmů vybírané srážkou“), tak se toto oznamování (také je upraveno v novém § 38da ZDP) v zásadě nemění – je však třeba počítat s vydáním nového tiskopisu pro toto oznámení (srážka daně z příjmů, u kterých vznikla povinnost vybrat či srazit daň do 31. 3. 2019, se v termínu do konce dubna oznamuje podle starých pravidel; podle nových pravidel se budou v termínu do konce května oznamovat příjmy, ze kterých vzniká povinnost vybrat či srazit daň od 1. 4. 2019). Podávané oznámení není nadále považováno za daňové tvrzení (označení starého tiskopisu jako „hlášení“ bylo matoucí a mnohdy bylo chybně za daňové tvrzení považováno), avšak podle nové úpravy bude platit, že plátci, kteří mají povinnost podávat daňová tvrzení elektronicky, tak budou muset povinně podávat elektronicky i toto oznámení. Nepodání oznámení podle nového § 38da ZDP (stejně jako nesplnění oznamovací povinnosti podle § 38d odst. 3 ZDP ve znění do 31. 3. 2019) je sankcionovatelné podle § 254a daňového řádu, tj. pokutou za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy do výše až 500 000 Kč. Příklad 1
Jednatel nemá u svého „zaměstnavatele“ podepsáno prohlášení k dani a pobírá odměnu ve výši:
a)
2 400 Kč měsíčně,
b)
2 800 Kč měsíčně.
Jak je tento příjem zdaněn společností vyplácející odměnu jednatele?
a)
V roce 2018 příjem 2 400 Kč měsíčně nepodléhal odvodu pojistného na sociální zabezpečení. Protože příjem nebyl vyšší než 2 500 Kč, podléhal srážkové dani a základem pro srážkovou daň byla částka 2 400 Kč zvýšená o pojistné na zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem (9 % x 2 400 Kč = 216 Kč), tj. částka 2 616 Kč (pro uplatnění srážkové daně není rozhodující částka základu daně, ale výše příjmu, který v tomto případě nepřevýšil částku 2 500 Kč).
V roce 2019 je situace stejná, a to za všechny kalendářní měsíce.
b)
V roce 2018 příjem 2 800 Kč měsíčně podléhal i odvodu pojistného na sociální zabezpečení. Protože příjem byl vyšší než 2 500 Kč, podléhal zálohové dani a základem pro její výpočet byla částka 2 800 Kč zvýšená o pojistné hrazené zaměstnavatelem z tohoto příjmu (9 % na zdravotní pojištění + 25 % na sociální zabezpečení).
V roce 2019 odměna jednatele 2 800 Kč měsíčně podléhá pouze odvodu pojistného na zdravotní pojištění. Protože příjem je vyšší než 2 500 Kč, podléhal podle § 6 odst. 4 písm. b) ZDP ve znění do 31. 3. 2019 zálohové dani a základem pro její výpočet byla částka 2 800 Kč zvýšená o pojistné na zdravotní pojištění (9 % x 2 800 Kč = 252 Kč), tj. částka 3 052 Kč. Postup podle úpravy účinné do 31. 3. 2019 se podle přechodného ustanovení (čl. II, bod 2 daňového balíčku) použije naposledy při zúčtování příjmu za měsíc, ve kterém daňový balíček nabyl účinnosti, tj. naposledy při zúčtování odměny za duben. Při zúčtování odměny za květen se již podle přechodného ustanovení použije nové znění § 6 odst. 4 písm. b) ZDP, a protože příjem 2 800 Kč (nikoli základ daně 3 052 Kč) nepřekračuje částku 3 000 Kč měsíčně rozhodnou v roce 2019 pro účast na nemocenském pojištění, tak se z odměny za květen uplatní již srážková daň (základem bude částka 3 052 Kč). Za zdaňovací období roku 2019 jednateli vystaví jednak potvrzení o zdanitelných příjmech a sražené zálohové dani (za měsíce leden až duben), jednak potvrzení o příjmech zdaněných srážkovou daní (za měsíce květen až prosinec).
Pro
celé období roku 2019
přináší daňový balíček tyto změny:–
zvýšení maximálních částek výdajů uplatňovaných procentem z příjmů
podle § 7 odst. 7 ZDP (příjmy ze samostatné činnosti) a § 9 odst. 4 ZDP (příjmy z nájmu). Stručně řečeno, tyto procentuální výdaje bude možné bez omezení uplatnit až do výše jednotlivého druhu příjmu 2 mil. Kč ročně; přitom bude možné uplatnit jak daňové zvýhodnění na dítě, tak slevu na manžela/manželku,–
eliminace dopadů do základu daně plynoucí z
účtování o leasingu podle IFRS 16
v nově vloženém odst. 20 do § 23 ZDP,–
změna pravidel pro uplatnění
daňového odpočtu na výzkum a vývoj
podle § 34a a násl. ZDP – tato nová pravidla lze použít na projekty, jejichž řešení bylo zahájeno ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, která neskončila do 31. 3. 2019, tzn. nejen na projekty započaté ve zdaňovacím období kalendářního roku 2019, ale i v hospodářských letech započatých 1. 5. 2018 a později. Od 1. 4. 2019
se použijí např. tyto změny:–
Vypuštění z § 23 odst. 9 písm. a) ZDP, že
oceňovací rozdíly z kmenových listů
neovlivňují základ daně – tyto oceňovací rozdíly tak nově ovlivňují základ daně, čímž byl odstraněn nesoulad s § 24 odst. 2 písm. r) ZDP, podle kterého je daňovým výdajem (nákladem) při úplatném převodu kmenového listu jeho „aktuální“ hodnota zachycená v účetnictví, tj. hodnota po jeho přecenění. –
Doplnění odst. 19 do § 23 ZDP, který nově těm poplatníkům, kteří využijí možnost
oceňování kapitálových nástrojů reálnou hodnotou proti účtům vlastního kapitálu
, umožňuje při jejich realizaci upravit výsledek hospodaření o částky, které zvýšily nebo snížily vlastní kapitál
v souvislosti s tímto finančním nástrojem za dobu od jeho pořízení do okamžiku jeho realizace, a to za podmínky, že tyto částky neovlivnily základ daně (prostřednictvím výsledku hospodaření nebo jiných úprav podle ZDP). Jedná se tak o souhrnnou hodnotu oceňovacích rozdílů vykazovaných proti účtům vlastního kapitálu a rozdíl mezi prodejní cenou a „aktuální“ reálnou hodnotou finančního nástroje, pokud se prodejní cena nerovná této aktuální hodnotě. K 1. 1. 2020
nabývá účinnosti jediná změna ZDP, a to rozšíření výčtu příjmů, které se podle § 22 odst. 1 písm. g) bod 13 ZDP považují za příjmy, jejichž zdroj je na území ČR, pokud jsou hrazeny daňovými rezidenty nebo stálými provozovnami daňových nerezidentů, o příjmy z rodinné fundace
– zdanění tak bude stejné jako u plnění ze svěřenského fondu. Ačkoli k 1. 1. 2020 nabývá účinnosti pouze doplnění § 22 odst. 1 písm. g) bod 13 ZDP, poprvé až pro rok 2020 se použijí i jiné změny, např. některé ze změn plynoucí ze
směrnice ATAD
[směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu, ve znění směrnice Rady (EU) 2017/952]. Některé tyto změny se poprvé použijí již pro hospodářský rok započatý 1. 4. 2019 (v případě kalendářního roku se potom použijí pro zdaňovací období roku 2020); některé až pro období započaté od 1. 1. 2020 (pro zdaňovací období kalendářního roku 2020, v případě hospodářského roku poprvé pro hospodářský rok započatý 1. 2. 2020). Směrnici ATAD (
Anti
avoidance Tax Directive) daňový balíček zapracovává zavedením těchto nových pravidel pro právnické osoby:–
Protizneužívací pravidla
– v § 23d ZDP např. nové znění odst. 2 (do 31. 3. 2019 se jednalo o odst. 3) – protizneužívací pravidlo vložené od 1. 4. 2019
do § 8 daňového řádu doplňuje pro případy daňového posuzování převodu obchodního závodu, fúze obchodních korporací či rozdělení obchodní korporace
, avšak pokud je splněna podmínka „existence řádných ekonomických důvodů“, tak se omezení podle tohoto ustanovení nepoužije. Podle obecného přechodného ustanovení se změny § 23d ZDP použijí poprvé pro zdaňovací období započaté 1. 4. 2019.
–
Omezení odpočitatelnosti úroků
– řešeno nově vloženými § 23e a 23f „Omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů“, které se podle obecného přechodného ustanovení použijí poprvé pro zdaňovací období započaté 1. 4. 2019.
–
Zdanění při odchodu
– řešeno nově vloženým § 23g ZDP „Zdanění při přemístění majetku bez změny vlastnictví“ a navazujícím § 38zg ZDP „Rozložení úhrady daně na splátky při přemístění majetku bez změny vlastnictví“. Podle přechodného ustanovení se poprvé použije na přemístění majetku bez změny vlastnictví uskutečněné ve zdaňovacích obdobích započatých počínaje 1. 1. 2020.
–
Hybridní nesoulady (důsledky rozdílných právních kvalifikací)
– řešeno v § 23h ZDP „Řešení důsledků rozdílné právní kvalifikace“. Podle přechodného ustanovení se poprvé použije za zdaňovací období započatá počínaje 1. 1. 2020. –
„Zdanění ovládané zahraniční společnosti“
– řešeno v § 38fa ZDP, který zamezuje „odklánění“ zdanitelného zisku do jurisdikcí s nízkou úrovní zdanění způsobem, kdy jsou dceřiným společnostem či stálým provozovnám vypláceny daňovými rezidenty ČR tzv. pasivní příjmy, které by jinak snižovaly v ČR daňový základ, a v zahraničí nejsou zdaněny buď vůbec, anebo nižší než poloviční sazbou daně z příjmů právnických osob platnou v ČR. Podle obecného přechodného ustanovení se použije poprvé pro zdaňovací období započaté 1. 4. 2019 a později. Poprvé pro zdaňovací období roku 2020
se použije také přesunutí příjmů z prodeje movitých věcí, které jsou v obchodním majetku stálé provozovny, z § 22 odst. 1 písm. g) bod 7 ZDP do nově doplněného písm. j) do § 22 odst. 1 ZDP. V důsledku tohoto přesunu se budou nově považovat za příjmy ze zdrojů na území ČR nejen v případě, kdy plynou od daňového rezidenta ČR nebo od stálé provozovny daňového nerezidenta umístěné v ČR, ale nově i od daňového nerezidenta. Nové písm. j) v § 22 odst. 1 ZDP pamatuje také na nově zavedené zdanění přemístění majetku bez změny vlastnictví z ČR do zahraničí podle § 23g ZDP (podle přechodného ustanovení se použije poprvé pro přemístění majetku uskutečněné ve zdaňovacím období započatém od 1. 1. 2020). V oblasti
daňových a nedaňových nákladů
daňový balíček přímo žádné změny nepřinesl, pokud do této oblasti nepočítáme zvýšení maximálních částek výdajů uplatňovaných procentem z příjmů. Základ daně však ovlivňují výše uvedené změny v § 23 ZDP:–
změna odst. 9 písm. a) řešící dopady
účtování přecenění z kmenových listů
(nově ovlivňují základ daně),–
nový odst. 19 řešící dopady
účtování přecenění kapitálových nástrojů reálnou hodnotou proti účtům vlastního kapitálu
(nově lze při realizaci kapitálových nástrojů zohlednit i jejich rozvahové přecenění),–
nový odst. 20 řešící
účtování o leasingu podle IFRS 16
(při stanovení základu daně se postupuje podle dřívějších účetních pravidel). Parametrické změny
daňový balíček do ZDP žádné nepřinesl a např. částky daňového zvýhodnění na dítě
zůstávají pro rok 2019 beze změny. Daň z přidané hodnoty
Do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), přináší daňový balíček celou řadu změn – jedná se o 269 bodů změn zákona a o 16 přechodných ustanovení.
Účinnost změn ZDPH je stanovena také na 1. 4. 2019, avšak z této účinnosti jsou stanoveny tyto výjimky:
–
Změny související se změnami Směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému DPH od 1. 1. 2019
– tyto změny nabyly účinnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, tj. dnem 27. 3. 2019. Pokud jde o změny plynoucí z novelizace směrnicí Rady (EU) 2017/2455 (s použitím od 1. 1. 2019 došlo ke zjednodušení stanovení místa plnění při poskytování služeb na dálku osobám nepovinným k dani), tj. o změnu § 10i ZDPH (Místo plnění při poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby osobě nepovinné k dani)
, tak účinnost této změny nepůsobí žádné praktické problémy – jak bylo vysvětleno v článku věnovaném změnám pro rok 2019 zveřejněném v časopisu Účetnictví v praxi č. 1/2019, této změny bylo možné využít již od 1. 1. 2019 (daňový balíček použití nového znění § 10i ZDPH od 1. 1. 2019 potvrzuje v čl. VI bodu 16 daňového balíčku) a podnikatelům poskytujícím služby na dálku osobám nepovinným k dani usazeným v jiných členských státech do limitu 10 000 € za kalendářní rok (počítáno v úhrnu za všechny jiné členské státy) umožňuje zatížit tyto služby českou DPH (nikoli DPH jiného členského státu, jak platilo podle směrnice 2006/112/ES do konce loňského roku a jak upravoval ZDPH v § 10i před přijetím daňového balíčku). Pokud však jde o změny týkající se
zacházení s poukazy
, tj. změny plynoucí ze směrnice Rady (EU) 2016/1065, tak mohla být pro někoho účinnost od data vyhlášení daňového balíčku ve Sbírce zákonů docela problematická. –
Kromě změn, které souvisí se změnami směrnice o společném systému DPH od 1. 1. 2019 (viz předchozí bod) a níže uvedených změn účinných od 1. 1. 2020, resp. 1. 1. 2021, všechny ostatní změny ZDPH nabyly účinnosti
k 1. 4. 2019
. –
K 1. 1. 2020
dochází k přeřazení dodání tepla a chladu
z první snížené (15%) sazby daně do druhé snížené (10%) sazby daně. K žádné jiné změně v sazbách daně daňovým balíčkem nedochází, případné další změny (mohlo by k nim dojít také od 1. 1. 2020) by mohly nastat v souvislosti s případným spuštěním poslední vlny evidence tržeb. Dále se od 1. 1. 2020 zpřísňuje definice „finančního leasingu
“, který se podle § 13 odst. 3 písm. c) ZDPH [do 31. 3. 2019 podle písm. d) uvedeného ustanovení] považuje pro účely DPH za dodání zboží. –
K 1. 1. 2021
nabudou účinnosti změny v § 56a
ZDPH (nájem nemovité věci) – dobrovolné zdanění nájmu nemovité věci již nebude možné např. u rodinných domů a dalších nemovitostí určených k bydlení. Dále budou muset od 1. 1. 2021 všechny identifikované osoby podávat výhradně elektronicky také daňová přiznání a přihlášku k registraci či oznámení o změně registračních údajů (změny § 101a ZDPH). Zásadní z hlediska přijetí daňového balíčku je, že
nebyly přijaty vládou navržené změny
týkající se uplatnění DPH např. u jednatelů (postupuje se tedy po 1. 4. 2019 beze změny) ani změny v zahrnutí dotací do úplat za zdanitelná plnění (k dílčí změně zde sice k 1. 4. 2019 došlo, ale zásadnější změna byla navrhována od 1. 1. 2021). Také nebyly přijaty pozměňovací návrhy Senátu, které se v případě DPH týkaly sazeb daně. DPH u poukazů
Nový systém DPH
u poukazů
nemá zásadní vliv na běžnou praxi, pokud jde o vydání tzv. jednoúčelového poukazu (např. poukazu v hodnotě 3 000 Kč vydaného penzionem, kterým je možno v daném penzionu zaplatit za ubytování) osobou, která následně příslušné plnění poskytuje. Dříve podle výkladu GFŘ k § 20a ZDPH platilo, že i když poukaz nebyl určen k předem definovanému ubytování – např. druh pokoje, počet ubytovaných, termín – tak se jednalo o dostatečně určitou úplatu (je znám daňový režim plnění, které je následně poukazem uhrazeno) a k datu úhrady musel plátce provozující uvedený penzion přiznat daň a následně již při poskytnutí ubytování z částky odpovídající ceně včetně daně 3 000 Kč daň neodváděl. Podle nové úpravy je v uvedeném případě přiznávána daň fakticky stejně, pouze se k datu prodeje poukazu nepřiznává daň z titulu přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění, ale z titulu uskutečnění zdanitelného plnění (podle nově vloženého § 15a ZDPH dochází převodem poukazu k poskytnutí ubytovací služby). I v tomto jednoduchém případě však může nový systém uplatnění DPH u poukazů věcnou změnu přinést – např. pokud penzion poukaz převedl na určitou osobu na konci dubna, ale nabyvatel poukazu by za poukaz zaplatil až v květnu, tak by bylo nutné daň podle nových pravidel přiznat již za duben. I v uvedeném jednoduchém případě může nový systém přinést věcnou změnu z hlediska počítání obratu (ať již pro účely povinné registrace z důvodu překročení obratu 1 mil. Kč za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nebo pro účely dobrovolného zrušení registrace plátce pokračujícího v ekonomické činnosti, která je možná jen v případě, pokud nebyl překročen rozhodný obrat) – obrat se totiž nepočítá podle přijetí úplaty, ale podle uskutečnění plnění. Postaru tedy platilo, že hodnota ubytování uvedená na poukazu vstupovala do obratu až poskytnutím ubytovací služby, nově vstupuje vydáním (převedením) poukazu. Pokud by penzion vystavil (převedl) poukaz na konkrétní ubytování (ubytování pro dvě osoby ve dvoulůžkovém pokoji od 5. do 7. 4. 2019), tak by byl postup shodný s postupem popsaným v předchozím odstavci. V případě, kdy penzion sám prodává poukazy, tak z hlediska běžné praxe nová úprava obvykle zásadní změny nepřináší. Zásadní změnou by však mohlo být to, že v případě úhrady za poukaz určený k zaplacení libovolné ubytovací služby nebyl podle staré úpravy vyloučen výklad (byť by byl v rozporu s výkladem Finanční správy k § 20a ZDPH), tak se nejednalo o úplatu za dostatečně určité plnění a nebylo tak nutné daň přiznávat k datu přijetí úplaty, ale až k datu poskytnutí ubytování (popř. k datu vystavení daňového dokladu). Kdo tedy vykládal § 20a ZDPH od 1. 7. 2017 tak, že se úplata za poukaz musí vztahovat ke konkrétní službě (např. k masáži zad v trvání 60 min a nikoli k libovolné masáži v určité ceně) a přiznával daň (opakuji, že nad rámec výkladu Finanční správy) až k poskytnutí služby, tak u nově vydávaných (převáděných) poukazů musí změnit okamžik přiznávání daně.
Pokud by poukaz na konkrétní ubytování nevystavil penzion, ale svým jménem by jej vystavil např. provozovatel portálu nabízejícího zajištění ubytování, tak by byla situace následující:
–
provozovatel portálu v okamžiku převodu poukazu na zákazníka pro účely DPH uskutečňuje ubytovací službu, a pokud je plátce DPH, přiznává k tomuto okamžiku DPH na výstupu,
–
v okamžiku, kdy zákazník poukazem zaplatí penzionu za ubytovací službu, tak pro účely DPH dojde k poskytnutí ubytovací služby penzionem provozovateli portálu, a pokud je penzion plátcem, tak k tomuto okamžiku přizná daň.
Výše uvedený postup platí pouze v případě, kdy provozovatel portálu vystavuje poukaz svým jménem. Pokud by jej vystavoval jménem penzionu, tak penzion uskutečňuje ubytovací službu již k datu vystavení (převodu) poukazu a úhrada poukazem by již poskytnutím ubytovací služby nebyla.
Zásadním problémem je případ, kdy by distributor poukázek vydával svým jménem poukázky, kterými lze uhradit za ubytovací služby v síti ubytovacích zařízeních akceptujících příslušné poukázky. Pokud by i tato poukázka byla považována za poukaz (stejný problém se týká stravenek, kterými by bylo možné uhradit pouze stravovací služby či potraviny v 15% sazbě daně), tak by také platilo, že v okamžiku vydání (převodu) poukazu by musel distributor (plátce daně) přiznat daň z ubytovací služby bez ohledu na to, zda ubytovací zařízení, které přijme za poskytnuté ubytovací služby úplatu příslušnou poukázkou, je či není plátcem daně. I když k datu redakční uzávěrky nebyl ze strany Finanční správy k této problematice zveřejněn žádný výklad, lze jeho zveřejnění v nejbližší době očekávat.
Změny ve vymezení základních pojmů
Daňový balíček přináší změny ve
vymezení základních pojmů
. Ačkoli se k 1. 4. 2019 pouze drobně změnil § 56a ZDPH upravující osvobození nájmu nemovitých věcí
(doplněno, že osvobozený nájem se nevztahuje na poskytnutí ubytovacích služeb, které odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 55 ve znění platném k 1. 1. 2008), tak se použití § 56a ZDPH rozšířilo z důvodu doplnění definice nájmu
v § 4 odst. 4 písm. g) ZDPH – do 31. 3. 2019 se nájmem rozuměl také podnájem, pacht a podpacht; nově se jím od 1. 4. 2019 rozumí také zřízení, trvání nebo zánik věcného břemene zřízeného k nemovité věci, pokud jsou naplněny znaky nájmu). Definice nájmu byla doplněna v reakci na rozsudek Soudního dvora Evropské unie C-326/99 Goed Wonen (z dubna roku 2005!), podle kterého bylo jako nájem posouzeno sjednání práva požívání nemovitosti na dobu 10 let, a to za úplatu. Nájmem tedy není úplatné zřízení jakéhokoli věcného břemene k nemovité věci (např. služebnosti inženýrské sítě, kdy má oprávněná osoba právo na služebném pozemku právo zřídit a provozovat inženýrskou síť a za tímto účelem vstupovat na pozemek), ale jen zřízení věcného břemene, ze kterého oprávněné osobě plyne právo nemovitost dočasně užívat. Prodej dlouhodobého majetku
Daňový balíček obsahuje řadu změn, jejichž praktický dopad ukáže až praxe. Např. podle úpravy účinné do 31. 3. 2019 se
do obratu podle § 4a ZDPH nezahrnovala úplata z prodeje dlouhodobého majetku
. Jestliže tedy osoba povinná k dani v rámci své ekonomické činnosti např. postavila několik rodinných domů, které po dokončení začala pronajímat (tím se rodinné domy staly dlouhodobým majetkem), a následně je prodala, tak se jí podle úpravy do 31. 3. 2019 do obratu rozhodného pro registraci plátce započítávala pouze úplata za nájem. Podle nové úpravy se do obratu nezapočítává jen takový prodej dlouhodobého majetku, který není nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti osoby povinné k dani – v uvedeném případě by se tedy do obratu nově započítával. Kde jsou však hranice mezi obvyklou a neobvyklou ekonomickou činností bude muset teprve určit praxe. Pokud by měl být za běžnou ekonomickou činnost považován např. nákup novějšího a prodej staršího automobilu, které podnikatel provozující např. taxislužbu potřebuje pro svoji ekonomickou činnost, tak by se úplata za prodej musela započítat do obratu rozhodného pro registraci plátce. Obdobná změna byla provedena v § 76 odst. 4 písm. a) ZDPH z hlediska započítávání, resp. nezapočítávání, prodeje dlouhodobého majetku do krátícího koeficientu podle § 76 ZDPH. Jestliže tedy např. plátce zabývající se nákupem a prodejem automobilů, který současně pronajímá nemovitosti jako osvobozené plnění podle § 56a ZDPH a používá krátící koeficient, tak mu podle úpravy do 31. 3. 2019 výši krátícího koeficientu neovlivňoval prodej předváděcích automobilů evidovaných jako dlouhodobý majetek, podle nové úpravy již tento prodej krátící koeficient ovlivňovat bude.
Zahrnování prodeje dlouhodobého majetku v rámci běžné ekonomické činnosti do výpočtu krátícího koeficientu vychází z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-98/07 Nordania Finans a BG Factoring (v březnu 2008!), podle kterého obrat z prodeje vozidel leasingovou společností po skončení leasingových smluv má povahu běžné činnosti, kterou daná osoba povinná k dani provádí v rámci výkonu svého podnikání pravidelně, musí být zohledněn ve výpočtu koeficientu pro účely nároku na odpočet daně. Stejný princip daňový balíček převzal do výpočtu obratu rozhodného pro povinnou registraci k DPH.
Pokuty u kontrolního hlášení
Dalším příkladem změn, jejichž praktický dopad ukáže až budoucnost, jsou dvě změny, které se týkají
pokut u kontrolního hlášení
. Pokuty u kontrolního hlášení podle § 101h ZDPH zůstaly i po 1. 4. 2019 více než tvrdé – podle odstavce 1 se jedná o pokuty ve výši 1, 10, 30 a 50 000 Kč za každý jednotlivý prohřešek. Pro všechny pokuty přinesl daňový balíček novinku spočívající v doplnění § 101i ZDPH o nový odstavec 3, podle kterého bude muset finanční úřad do 6 měsíců
ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti (nepravomocně) vydat platební výměr
. Tato změna na jednu stranu přináší jistotu, že pokud není v uvedené lhůtě platební výměr na pokutu vydán, tak již pokutu nebude možné uložit. Na druhou stranu však lze očekávat, že správci daně budou oproti dnešní praxi s vystavováním platebních výměrů na pokuty podstatně rychlejší. Podle § 101h odst. 3 ZDPH může správce daně uložit pokutu
až do výše 500 000 Kč
plátci, který nesplněním povinnosti související s kontrolním hlášením závažně ztěžuje nebo maří správu daní. Tyto pokuty zatím příliš využívány nejsou; důvodem pro neukládání této pokuty však není shovívavost státní správy, ale především to, že právní úprava do 31. 3. 2019 podmiňovala uložení této pokuty současným uložením jiné pokuty za nepodání kontrolního hlášení. Jestliže tedy plátce podal včas neúplné kontrolní hlášení a následně jej opravil v následném kontrolním hlášení (třeba i jako odpověď na výzvu správce daně ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném neúplném kontrolním hlášení podanou ve lhůtě 5 pracovních dnů od doručení), nemohla mu být pokuta uložena, a to ani v případě, kdy se takto choval opakovaně. Daňový balíček umožňuje správci daně, aby uložil pokutu podle § 101h odst. 3 ZDPH až do výše 500 000 Kč bez uložení jiné pokuty. Praxe tedy ukáže, jaké situace bude Finanční správa ČR považovat za nesplnění povinnosti související s kontrolním hlášením, kterou dochází k závažnému ztěžování nebo maření správy DPH. Důvodová zpráva k tomu uvádí:
„V praxi dochází poměrně často k situaci, kdy plátci záměrně a opakovaně nevyplňují údaje (neuvedou všechny potřebné/požadované údaje nebo uvedou odhadované a nikoliv faktické údaje) v kontrolním hlášení a čekají na výzvu správce daně, na kterou reagují včas a úplně (doplní všechny požadované údaje). Nelze jim tak uložit pokutu podle § 101h odst. 1 ani 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Přesto tímto postupem maří správu daní. Tyto případy je nutno v řádně odůvodněných případech sankcionovat, neboť v tomto případě není možné využít ustanovení pro udělení pokuty dle odstavců 1 a 2.“
Podle nové úpravy tedy lze očekávat, že pokud plátce pravidelně uvádí do kontrolního hlášení jen část údajů a napravuje to až podáním kontrolního hlášení na základě výzvy správce daně, tak mu bude pokuta podle § 101h odst. 3 ZDPH uložena – otázkou je, jak bude tento prohřešek „naceněn“, protože horní hranice pokuty 500 000 Kč může být použita jen tehdy, odpovídá-li to závažnosti prohřešku. Existuje však nebezpečí, že pokuta bude využívána i v případech, kdy bude v řádném termínu podáno kontrolní hlášení neobsahující údaje o několika daňových dokladech a tyto daňové doklady budou doplněny v řádném kontrolním hlášení podaném např. druhý den po uplynutí lhůty pro podání kontrolního hlášení (tedy nikoli až po výzvě správce daně).
Chybovat je lidské, a proto je v podstatě samozřejmostí, že plátce s velkým množstvím dokladů občas v kontrolním hlášení chybu udělá a následně ji opravuje (ať již na základě svého zjištění anebo na základě výzvy správce daně); nezbývá tedy než věřit, že Finanční správa ČR nebude tyto případy postihovat pokutou podle § 101h odst. 3 ZDPH.
Zaokrouhlování
Menší revoluci přinesl daňový balíček v oblasti
zaokrouhlování
u DPH, kde přinesl daňový balíček následující změny (do konce října 2019 lze postupovat podle staré úpravy):–
koeficienty pro výpočet daně z částky včetně daně
(0,1736 pro základní sazbu daně 21 %; 0,1304 pro sníženou sazbu daně 15 % a 0,0909 pro sníženou sazbu daně 10 %) se již nezaokrouhlují na 4 desetinná místa,
–
daň již nelze zaokrouhlovat na celé koruny a rozdíl z tohoto zaokrouhlení vyjmout ze základu
daně,–
při platbách v hotovosti lze rozdíl plynoucí ze zaokrouhlení celkové částky včetně daně na celé koruny vyloučit ze základu daně.
Příklad 2
Výpočet daně z ceny včetně daně
Obchod má za položku XY v základní sazbě daně 21 % stanovenu cenu včetně daně 2 000 Kč. Na zjednodušeném daňovém dokladu při nákupu jedné položky (cena celkem 2 000 Kč) není uveden rozpis základu daně a daně. Kolik v tomto případě činí daň?
Podle úpravy do 31. 3. 2019 se daň vypočetla z ceny včetně daně 2 000 Kč pomocí koeficientu 0,1736 a činila tak 347,20 Kč, základ daně tedy činil 1 652,80 Kč. Daň bylo možné zaokrouhlit na 347 Kč, základ daně potom činil 1 653 Kč.
Podle nové úpravy je možné daň počítat pouze jako 2 000 – 2 000 / 1,21 = 347,11 Kč (základ daně 1 652,89 Kč).
Dejme tomu, že plátce za dané zdaňovací období neuskuteční jiná zdanitelná plnění než tisíc jednotlivých prodejů položky XY. Podle úpravy účinné do 31. 3. 2019 mohl základ daně činit 1 653 000 Kč (1 000 x 1 653) a daň 347 000 Kč (1 000 x 347). Při zadání těchto údajů do daňového přiznání ovšem aplikace pro elektronická podání EPO hlásí „propustnou“ chybu, že přesně vypočtená hodnota činí 347 130 Kč. Podle nové úpravy základ daně činí 1 652 890 Kč (1 652,89 x 1 000) a daň 347 110 Kč – tyto údaje již EPO vyhodnotí jako bezchybné (byť 21 % z 1 652 890 Kč je přesně 347 107 Kč). Do budoucna tedy nelze vyloučit, že správci daně budou rozdíl mezi daní uvedenou v daňovém přiznání a daní vypočtenou ze základu daně uvedeného v daňovém přiznání mimo menší toleranční chybu považovat za důvod k prověření skutečností uvedených v daňovém přiznání či v kontrolním hlášení.
Jak ukazuje příklad 2, výpočet z ceny včetně daně může přinášet poměrně velké rozdíly i u jediné položky.
Příklad 3
Výpočet daně z ceny včetně daně u vyšších částek
Předmětem kupní smlouvy je stroj v základní sazbě DPH 21 %, kupní smlouva stanovuje, že cena včetně DPH činí 1 210 000 Kč. Kolik v tomto případě činí daň?
Podle úpravy do 31. 3. 2019 se daň vypočetla z ceny včetně daně 1 210 000 Kč pomocí koeficientu 0,1736 a činila tak 210 056 Kč, základ daně tedy činil 999 994 Kč.
Podle nové úpravy je možné daň počítat pouze jako 1 210 000 – 1 210 000 / 1,21 = 210 000 Kč (základ daně 1 000 000 Kč).
Příklad 4
Zrušení zaokrouhlení daně na celé Kč
Cena za zdanitelné plnění v základní sazbě DPH 21 % činí bez daně 990 Kč. Kolik činí daň?
Podle úpravy do 31. 3. 2019 bylo možné daň vypočtenou jako 990 x 21 % = 207,90 Kč zaokrouhlit na 208 Kč a požadovat k úhradě částku 1 198 Kč a zaokrouhlení daně 0,10 Kč ponechat mimo předmět daně.
Pokud je za dané plnění požadována celková úhrada zaokrouhlená na celé Kč, tak nelze zaokrouhlit daň, ale až celkovou částku k úhradě, tj. cenu včetně daně. Podle nové úpravy je tedy nutné (kromě plateb v hotovosti) zaokrouhlení 0,10 Kč rozdělit na základ daně 0,08 Kč a daň 0,02 Kč a celkový základ daně tak činí 990,08 Kč a daň 207,92.
Příklad 5
Zaokrouhlení při hotovostní úhradě
Obchod má za položku XY v 21% sazbě daně stanovenu cenu včetně daně 15,90 Kč. Při nákupu 4 ks uvedené položky tedy celková cena včetně daně činí 63,60 Kč, která musí být při platbě v hotovosti zaokrouhlena na 64 Kč.
V tomto případě se daň nově počítá z ceny včetně daně 63,60 Kč a činí 11,04 Kč. Podle úpravy do 31. 3. 2019 se daň správně počítala z ceny včetně daně 64 Kč a činila 11,11 Kč popř. po zaokrouhlení 11 Kč. Zjednodušením nová úprava příliš není, protože pokud by úhrada 64 Kč neproběhla v hotovosti, ale např. platební kartou, bylo by nadále nutné počítat daň ze zaokrouhlené částky, tedy ze 64 Kč, a daň nadále správně vychází na 11,11 Kč
Oprava základu daně a odpočtu daně
Z koncepčních novinek daňový balíček přinesl především možnost
snížení přiznané daně z plnění, která nebyla odběratelem
(ovšem pouze odběratelem, který je plátcem daně) zcela či zčásti uhrazena
podle zcela nových ustanovení § 46 a násl. ZDPH – oprava základu daně v případě nedobytné pohledávky
. V případě provedení této opravy dlužníkovi zpravidla vznikne povinnost opravy odpočtu daně podle nového § 74a ZDPH (Oprava odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky) – pohledávku státu vzniklou z této opravy z pohledu insolvenčního řízení řeší novelizace insolvenčního zákona (č. 182/2006 Sb.), která je také součástí daňového balíčku a která tuto „prioritní“ pohledávku (jak se Finanční správa nadále domnívá) přesouvá z režimu pohledávek za majetkovou podstatou podle § 168 insolvenčního zákona do režimu pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 insolvenčního zákona. Další koncepční novinkou, kterou daňový balíček přinesl do ZDPH, je např.
jednorázová úpravu odpočtu daně podle nového § 78da ZDPH při dodání nemovité věci, na které byla dokončena významná oprava
– významná oprava je přitom vymezena jako jednotlivá oprava ve smyslu účetních předpisů, která v jednotlivém případě v úrovni bez daně přesáhne hodnotu 200 000 Kč. Jestliže je tedy např. v 04/2019 zahájena oprava nemovitosti, která je v hodnotě 300 000 Kč + 63 000 Kč DPH a která bude dokončena v roce 2019, tak v případě prodeje této nemovitosti osvobozeného od DPH bude nutné vrátit část odpočtu daně zpět. Pokud např. při dokončení opravy bude mít plátce nárok na plný odpočet daně 63 000 Kč, tak v případě prodeje do konce roku 2019 bude vracet celých 63 000 Kč, v případě prodeje v roce 2020 9/10 z částky 63 000 Kč, v případě prodeje v roce 2021 8/10 z částky 63 000 Kč atd. Časový posun v § 104 ZDPH
Na závěr alespoň jednu pozitivní změnu, ono se ani o změnu nejedná, pouze je v úpravě tzv.
časového posunu v § 104 ZDPH
nově výslovně stanoveno to, co bylo dříve nutné dovozovat výkladem (byť oficiálně potvrzeným zástupci Finanční správy ČR). Pokud např. plátce přijme plnění v režimu přenesení daňové povinnosti v dubnu 2019, ale omylem jej přizná až v daňovém přiznání za květen 2019 (a také vykáže v kontrolním hlášení za květen 2019) a v daňovém přiznání za květen 2019 současně uplatní plný nárok na odpočet, tak nelze tuto chybu sankcionovat úrokem z prodlení a po takovémto chybném vykázání nelze požadovat podání dodatečného daňového přiznání za duben 2019 a následného kontrolního hlášení za duben 2019. Pokud však správce daně vyzve k podání dodatečného daňového přiznání, resp. následného kontrolního hlášení (v naznačeném případě za duben 2019), ještě předtím, než je daňové přiznání, resp. kontrolní hlášení (v naznačeném případě za květen 2019), podáno, tak je nutné této výzvě vyhovět a nelze ji odmítnout s tím, že bude vykázáno za další období. Závěr
Tento článek upozorňuje pouze na některé změny, které daňový balíček přináší. Zejména v oblasti změn ZDPH daňový balíček obsahuje celou řadu poměrně důležitých změn pro situace, které běžně plátce neřeší, ale občas na ně může v praxi narazit jako např. otázka odpočtu daně při registraci nového plátce či naopak vracení odpočtu daně z drobného majetku při zrušení registrace, otázka doměření české daně, pokud je na české daňové identifikační číslo pořízeno zboží, jehož přeprava započala např. v Polsku a byla ukončena např. na Slovensku a slovenský kupující nepřiznal na Slovensku daň atd. S jednotlivými změnami však bude nutné (pokud daná situace nastane) se co nejrychleji seznámit. Vláda už totiž chystá další změny ZDPH od roku 2020 a kdo nebude změnám věnovat dostatečnou pozornost, tak mu velice rychle „ujede vlak“.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.