Poplatek za uložení odpadů je poplatkovou povinností, spojenou, jak již název napovídá, s uložením odpadů na skládku. Poplatková soustava České republiky je tvořena poplatky státními1), místními2) a ostatními3). Kategorii ostatních poplatků lze rozdělit na poplatky na úseku ochrany životního prostředí a další poplatky, jako je mýtné, poplatky za užívání pozemních komunikací, za rozhlasové a televizní vysílání. Na úseku ochrany životního prostředí tvoří poplatky specifický platební nástroj, stimulující zejména osoby negativním způsobem ovlivňující životním prostředím – výkon určité činnosti s negativním vlivem na životní prostředí je zatížen poplatkovou povinností).4)
Poplatek za uložení odpadu na skládku
JUDr.
Radim
Hanák,
Ph.D.,
spolupracující advokát advokátní kanceláře PriceWaterhouseCoopers Legal, s. r. o., advokátní kancelář
Na úseku odpadového hospodářství jsou využívány dva druhy poplatků, a to poplatek za uložení odpadu na skládku a poplatek za komunální odpad.5) Předmětem tohoto článku bude pouze poplatek za uložení odpadu na skládku, a to dle již neúčinného zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpZ“), a nově účinného zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NodpZ“). Byť se jedná o poplatek poměrně jednoduché konstrukce (a vycházející z jednoduché právní úpravy), mohou v praxi nastat různé výkladové potíže, zasahující nemalý počet subjektů. Podnětem k sepsání tohoto článku je případ nejmenovaného okresního města, kde došlo k nesplnění povinností provozovatelem skládky (který vystupuje jako plátce poplatku), se závažnými dopady pro všechny ukladatele odpadu na tuto skládku. Předmětem tohoto článku je osvětlení již neúčinné právní úpravy, nastínění systematiky nové právní úpravy a rozbor problému odpovědnosti plátce poplatku, tedy provozovatele skládky, za odvod poplatku. To je předmětem sporu v okresním městě, kde k situaci došlo.
Dříve účinná právní úprava poplatku za uložení odpadu a odpovědnost a postavení provozovatele skládky
Dle § 45 odst. 1 OdpZ platí, že původce odpadu6) je povinen za uložení odpadů na skládku uhradit poplatek, který je dle § 21 odst. 1 písm. d) OdpZ vybrán provozovatelem skládky, a dle § 46 odst. 2 OdpZ je provozovatel skládky povinen tyto poplatky vybrat při uložení odpadů na skládku (obsah těchto dvou ustanovení je prakticky totožný). Zákon tak provozovatele skládky limituje ohledně toho, v jakém okamžiku může poplatek za uložení odpadů od původce odpadu vybrat formulací, že se tak může stát při uložení odpadů na skládku. Dle § 46 OdpZ se tento poplatek skládá ze složky základní a složky rizikové, přičemž riziková složka poplatku se vybírá za uložení nebezpečného odpadu. Nebezpečným odpadem je dle § 4 odst. 1 písm. a) OdpZ odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů. Tímto předpisem je nařízení Komise (EU) č. 1357/2014, kterým se nahrazuje příloha III směrnice Evropského parlamentu č. 2008/98/ES, o odpadech, a podle něj je nebezpečným odpadem odpad, který je např. výbušný, hořlavý, oxidující apod. Sazby poplatků pak činí za tunu odpadu v případě běžného odpadu, sazbu 500 Kč za tunu odpadu běžného a komunálního. U nebezpečného odpadu se jedná o sazbu 2 000 Kč za tunu a r