Exekuční prostředky k vydobytí peněžitého plnění v občanském

Lze se ubránit daňové exekuci? Mgr. Petr Taranda Jak se může dlužník bránit proti nařízené daňové exekuci? Zaměříme-li se na samotné exekuční právo, včetně zmíněné daňové exekuce, má základní...

V minulých článcích1), které se věnovaly problematice návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, jsem rozebrala předpoklady úspěšného podání návrhu a důkazní břemeno navrhovatele spolu s praktickými poznatky o často předkládaných důkazních prostředcích. Na tyto články bych nyní ráda navázala a uzavřela tak tuto problematiku. V tomto článku bude blíže rozebráno řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, a to z pohledu procesního s upozorněním na specifika tohoto řízení s důrazem zejména na druhou část tohoto řízení, řízení odvolací. V další části budou ve stručnosti rozebrány některé další otázky či problémy s tímto řízením související.

V minulém článku1), na který chci nyní navázat, jsem se věnovala problematice vyloučení majetku z daňové exekuce, konkrétně v nosné části textu, podmínkám pro úspěšné podání návrhu. Mezi ty se řádí způsobilost majetku, aktivní legitimace k podání návrhu, existence práva nepřipouštějícího exekuci a včasnost návrhu. Nyní se budu věnovat existenci práva nepřipouštějícího exekuci, resp. otázce s tím úzce spjaté, a to důkaznímu břemenu v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. V rámci důkazního břemene je mimo jiné mým cílem seznámit čtenáře s nejčastěji předkládanými důkazními prostředky v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce a jejich úskalími.

V § 170 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,DŘ “ anebo ,,zákon“) je upraven institut zástavního práva správce daně. Vychází se obecně z toho, že k zajištění neuhrazené daně je správce daně oprávněn zřídit zástavní právo k majetku daňového subjektu anebo k majetku vlastníka, který je odlišný od daňového subjektu. Nutno dodat, že oproti obecné úpravě zástavního práva v občanském zákoníku, obsahuje DŘ speciální úpravu tohoto institutu v již zmíněném ustanovení § 170.Dle tohoto ustanovení zákona je správce daně oprávněn zřídit zástavní právo k majetku daňového subjektu.

V jednom ze svých minulých článku1) jsem se věnovala problematice řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce a důkaznímu břemeni navrhovatele, a to s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 348/2018-32 ze dne 13. 12. 2018. Tento článek se věnuje problematice vyloučení majetku z daňové exekuce, resp. tomuto řízení, komplexněji, a to zejména s ohledem na další judikaturu soudů a praktické poznatky o tomto řízení.

Placení daní tradičně zahrnuje kromě evidování daní také jejich vybírání, zajištění, vymáhání a s tím související úkony. Samotnou inkasní část lze pak rozdělit podle toho, zda jde o dobrovolnou úhradu, nebo úhradu nedobrovolnou. Předepisuje se daň splatná; pokud je včas a řádně uhrazena, dojde k zániku daňové pohledávky splněním. Tímto končí řízení v rovině platební. Není-li daň uhrazena, vzniká nedoplatek, který je buď vymahatelný, a v takovém případě je veden ve výkazu nedoplatků (exekuční titul), anebo se jedná o nedoplatek, jež dosud vymáhat nelze (je např. povoleno posečkání daně nebo neuplynula dosud náhradní lhůta splatnosti). Evidovány jsou jak daňové povinnosti, které byly splněny (daň již byla uhrazena), tak daňové povinnosti, které splněny nebyly (je zde nedoplatek). V následujícím příspěvku se blíže zaměříme na výkaz nedoplatků a jeho přezkoumatelnost v kontextu aktuální judikatury.

V souvislosti se zajišťovacími příkazy, které byly donedávna častým tématem sporů mezi odbornou veřejností a finanční správou, vyvstala do popředí též otázka spojená se samotnou koncepcí daňové exekuce, která je upravena v § 175 a násl. zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Vzhledem k tomu, že daňová exekuce je silným invazivním nástrojem správce daně k vymáhání dlužné daňové povinnosti, nezaškodí se podrobněji podívat na její právní úpravu ve vztahu k vybraným ustanovením zákona.

Vyloučení majetku z daňové exekuce je upraveno v § 179 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “). Jedná se o institut sloužící k ochraně majetku třetích osob, který byl postižen daňovou exekucí vedenou vůči daňovému dlužníkovi. Důvodem zavedení tohoto institutu byl názor, že pouze majetek náležející daňovému dlužníkovi by měl posloužit k úhradě jeho daňového dluhu. 1) Tento článek se zaměřuje na řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, zejména na důkazní břemeno navrhovatele a Nejvyšším správním soudem dovozenou povinnost správce daně, resp. odvolacího orgánu, vyzvat navrhovatele k předložení důkazů, kdy s účelností a správností tohoto závěru autorka článku polemizuje. 2)