Internet

Chtěla bych poprosit o radu ohledně „přefakturace“ internetu. Vlastník domu (nepodnikatel) pronajímá už několik let na základě nájemní smlouvy kancelářské prostory firmě s. r. o., jejímž je jediným společníkem a jediným jednatelem. V nájemní smlouvě jsou ošetřeny energie, ale nikoliv internet. Do teď byla smlouva s poskytovatelem internetu přímo na s. r. o. Teď je změna, vlastník domu (tedy také společník a jednatel s. r. o.) si uzavřel novou smlouvu s poskytovatelem internetu přímo na sebe (fakturace bude měsíční) a chce poměrnou část (odhadl 85 %) měsíčně přefakturovávat na s. r. o. Stačí z hlediska účetnictví (dostatečných podkladů) přijímat/účtovat měsíční faktury od jednatele/společníka, anebo je toto potřeba řešit smluvně (např. dodatkem k nájemní smlouvě), a pokud smluvně,  je potřeba někde uvádět i to stanovené procento (napadá mě např. přímo v dodatku ke smlouvě nebo v interní směrnici nebo jenom na každé faktuře)? Chceme to udělat co nejjednodušeji. To procento se v podstatě nedá jinak určit než nějakým odhadem, na faktuře od poskytovatele internetu je jen jedna částka. 

Pro projednávanou věc je rovněž relevantní, že registrace jména domény je časově omezená a v případě neprodloužení dojde k její expiraci. Tím se doménové jméno znovu uvolňuje pro možnost nové registrace, nezávislé na registraci předchozí. Veřejné seznamy doménových jmen (WHOIS) obvykle obsahují u každé domény pouze údaje o aktuálním držiteli, nikoli však informace o držitelích předchozích, jak správně upozorňuje žalobkyně. Výzvou na CZ.NIC jakožto správce domény nejvyšší úrovně „.cz“ by bylo možné ověřit, kdo (a zda vůbec) měl doménové jméno is-sport zaregistrováno v letech 2012 a 2013, taková výzva však v projednávané věci vydána nebyla. Ani použití služby Wayback Machine (dostupné z web.archive.org) nedává definitivní odpověď na otázku, zda daná webová stránka v předmětném období existovala, či nikoli. Jak správně vyhodnotil krajský soud, absence záznamu o webové stránce na doméně is-sport.cz v letech 2012 a 2013 svědčí pouze o tom, že daná služba tuto stránku nezaznamenala, nikoli o tom, že stránka vůbec neexistovala. Již z principu fungování obdobných služeb je zřejmé, že častěji budou zaznamenány webové stránky široce navštěvované, na něž je hojně odkazováno, méně často pak stránky využívané pouze úzkým okruhem osob. Skutečnost, že webová služba automatizovaně zaznamenávající obsah internetu na určitou webovou stránku nenarazila, tedy obzvláště v případě vzácně používané stránky nemusí znamenat, že taková stránka nemohla existovat. Z výše uvedeného je zřejmé, že dílčí závěr stěžovatele o prokázání neexistence webové stránky provozované na doméně druhé úrovně is-sport.cz skutečně nemá oporu ve spisu. K zaujetí takto definitivního závěru by bylo nutné prokázat, že doménové jméno is-sport skutečně nebylo v letech 2012 a 2013 vůbec zaregistrováno, příp. že zaregistrováno sice bylo, ale Insider Solution neměla žádný titul, na jehož základě by mohla tuto doménu použít k provozu své webové stránky. Na druhou stranu je však nutné upozornit, že neprokázání neexistence webové stránky v žádném případě neprokazuje její existenci. Pokud tvrzená webová stránka v relevantní době skutečně existovala, žalobkyně si mohla pořídit snímek obrazovky či tehdy platné záznamy z registru WHOIS, nic takového však nedoložila. Mohla rovněž navrhnout stěžovateli, aby si vyžádal údaje o případných předchozích registracích doménového jména is-sport.cz u CZ.NIC, ani to však neučinila (přestože jí stěžovatel sdělil své pochybnosti o existenci webové stránky v seznámení se zjištěnými skutečnostmi a důkazy v rámci odvolacího řízení).

OSVČ v režimu paušální daně - e-shop registrovaný k DPH v Německu (z důvodu přesáhnutí limitu 10 000 eur a opuštění režimu OSS) řeší prodej do Švýcarska koncovým zákazníkům. Je potřeba z naší strany řešit něco z pohledu DPH? Bude nějak ovlivněn režim paušální daně?

Společnost s r. o., která se stala plátcem DPH ke dni 24. 8. 2023 a zabývá se pořádáním společenských událostí, zaplatila již 24. 7. 2023 zálohu ve výši 50 % za zhotovení základních webových stránek firmy k marketingovým akcím, kdy je předpoklad, že je firma bude pořádat v následujících mnoha letech. Celková cena za zhotovení webových stránek je 561 000 Kč bez DPH. Dne 24. 7. 2023 firma (kdy ještě nebyla plátcem DPH) zaplatila a přijala daňový doklad k zaplacené záloze ve výši 339 405 Kč s DPH (DPH je 58 905 Kč). Jsou webové stránky dlouhodobý nehmotný majetek? A lze si nárokovat odpočet DPH ze zaplacené zálohy před dnem, kdy se firma stala plátcem DPH? 

Bankovní identita je prostředek pro vzdálenou distanční identifikaci fyzických osob v prostředí internetu. Její využití se v České republice poslední dobou značně rozšířilo, v první řadě díky zahrnutí tohoto prostředku do centrálního portálu Identita občana, který je vstupní branou pro identifikaci fyzických osob při používání informačních systémů veřejné správy. Počet přihlášení k portálu Identita občana přesáhl v průběhu roku 2022 20 milionů a výraznou měrou k tomu přispěla i bankovní identita s podílem 50 %. Srovnatelného počtu transakcí přitom bylo v roce 2023 dosaženo již během prvního pololetí a 10 milionů z nich proběhlo s využitím bankovní identity.

V prosinci jsme spustili webové stránky, jejichž cena je nižší než cena odpovídající zařazení do dlouhodobého majetku. Tyto webové stránky se týkají služby, z níž budou plynout výnosy až v roce následujícím. Máme náklad na výrobu těchto stránek považovat za náklad běžného účetního období - vzhledem k zařazení drobného majetku v měsíci prosinci, nebo časově rozlišit a náklad se bude vztahovat až k roku následujícímu? 

1 Cíl příspěvku Cílem tohoto příspěvku je vyjasnit přístup ve věci daňového posouzení nákladů vynaložených v souvislosti s kybernetickými podvody. Použité zkratky - ZDP - zákon č. 586/1992 Sb.,...

Legislativní základ pro elektronizaci daňového systému, podpora rychlejšího procesu a snížení daňových pokut. To jsou podle Ministerstva financí hlavní cíle novely zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, účinné od 1. ledna 2021. V tomto článku přinášíme ty nejpodstatnější změny, které nová právní úprava zavádí.

Vládním návrhem zákona o dani z vybraných digitálních služeb z dílny Ministerstva financí vyvrcholila snaha české exekutivy zavést do našeho právního řádu nový typ daně zaměřený na digitální ekonomiku. To, že nakonec byla zvolena svébytná „ostrovní“ varianta bez přímé vazby na evropské právo nebo mezinárodní smlouvy, vyplývá z dosavadního neúspěchu Evropské unie i členských zemí OECD ve snaze dohodnout se na společném způsobu zdanění digitální ekonomiky. Důvod tohoto neúspěchu je přitom zřejmý – aby byla přijata nová pravidla, musí na nich být shoda napříč všemi státy. Hlavní hráči na poli digitální ekonomiky však mají sídlo pouze v několika málo státech. Změna ve stávajících pravidlech by proto znamenala přesun fiskálních příjmů ze státu poskytovatele plnění do státu zákazníka. To znamená, že snížení fiskálních příjmů z jednoho typu transakce není kompenzováno zvýšením fiskálních příjmů z jiných transakcí, což je zásadní rozdíl oproti stávajícím mechanismům, jejichž rozpočtový dopad je v zásadě neutrální. Cílem tohoto článku je shrnout dosavadní vývoj, a to i s ohledem na postup, který v oblasti zdanění digitální ekonomiky zvolila česká vláda.

YouTube dnes zajisté patří mezi jeden z nejznámějších internetových serverů (platforem), který slouží ke sdílení různých druhů videosouborů. Postupem času a dynamickým vývojem technologií lze říci, že to není jen zábavná webová stránka, kde je uveřejněno velké množství videosouborů, ale v současné době je to server, který ovlivňuje širokou masu lidí prostřednictvím publikovaných videoklipů s mluveným slovem, hudebních videí, TV pořadů/klipů, trailerů k novým filmům nebo prostřednictvím tzv. video-blogů (jedná se zejména o krátká originální videa). Lidé mají možnost videosoubory zhlédnout, ohodnotit, dále sdílet a také přidávat své komentáře.

Registrace doménového jména na doméně nejvyššího řádu .eu není složitá věc. Stačí si otevřít stránky evropského doménového registru EURid1), projít několik jednoduchých kroků a je hotovo. Zní to snadně a snadné to také je. Pokud je vámi požadované doménové jméno k dispozici, můžete si jej směle zaregistrovat a nikdo se vás nebude ptát, zdali na to máte právo. Registrace doménových jmen totiž funguje na principu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ (v angličtině zvaném „first come, first served“). Jinými slovy, pokud jsem první, kdo o dané doménové jméno projevil zájem, mám vyhráno, alespoň prozatím.

Problematika odpovědnosti subjektů, které na internetu podnikají anebo jej používají k propagaci svých služeb, se vynořila velmi rychle, aniž by na to byla připravena legislativa nebo soudy. Prostřednictvím internetu mohou být porušována autorská práva nebo může docházet k trestné činnosti, např. šíření dětské pornografie nebo propagace závadných ideologií. Zatímco za použití „běžných“ prostředků by nebylo složité dobrat se osoby odpovědné za takové jednání, v internetovém prostředí se např. na porušování autorských práv svým způsobem podílí už provider, který poskytuje připojení k internetu, poskytovatel webhostingu nebo provozovatel portálu, který poskytuje e-mailové schránky nebo umožňuje zveřejnění textu nebo upload či download audio nebo audiovizuálních souborů.

V souvislosti s tím, jak se internet stále více stává neodmyslitelnou součástí naší společnosti jako významný komunikační prostředek, vyvstávají také otázky spojené s ochranou práv jeho uživatelů, zejména práv spojených s ochranou osobnosti a soukromí. Je nepochybné, že osobní informace zveřejněné prostřednictvím internetu (bez ohledu na jejich pravdivost) mají obrovský potenciál zasáhnout dotčenou osobu v mnoha sférách jejího života, tedy jak v rodinném, tak i v pracovním či veřejném životě. Je proto na místě klást si otázku, zda a jakými prostředky lze ochranu soukromí v prostředí internetu chránit.

Internetové aukce – neoprávněné podnikání Ondřej Lichnovský Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 2 Afs 52/2011. www.nssoud.cz K předpisům: - § 4 odst. 1...

Je známou skutečností, že působení reklamy je každý z nás vystaven téměř denně. Lze dokonce konstatovat, že vliv reklamy se nevyhýbá ani dětem, že do „reklamního procesu“ jsou zapojovány děti nejmladších věkových kategorií, z toho důvodu je na místě a velmi žádoucí právní regulace reklamy, a to prostřednictvím odpovídající zákonné úpravy. Existující základní norma upravující působení reklamy, resp. zabývající se regulací reklamy, kterou je zákon č. 40/1995 Sb. , o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, se snaží postihnout všechna úskalí každodenního života. Z toho důvodu byl jmenovaný zákon již téměř dvacetkrát novelizován, upravován a měněn, nicméně přes tuto skutečnost je i nadále třeba stále reagovat na nové situace, které přináší praxe např. v podobě používání zakázané reklamy. Následující řádky přiblíží zkušenosti získané při aplikaci zákona o regulaci reklamy v praxi, a to prostřednictvím dotazů a odpovědí týkajících se konkrétních případů.

Ve dnech 4. a 5. dubna 2011 se v Hradci Králové uskutečnil již 14. ročník konference ISSS. V kongresovém centru Aldis se setkali politici, zástupci státních orgánů a samospráv, odborníci a dodavatelé moderních technologií z domova i ze zahraničí, aby se společně věnovali problematice e-Governmentu1) na evropské, národní, regionální i lokální úrovni.