Nedoplatky

Jsme s. r. o. a při kontrole z ÚSSZ nám byl zjištěn nedoplatek na pojistném z roku 2020. Jak tento nedoplatek zaúčtovat?

Zaměstnavatel nepostupoval správně při výpočtu Antivirus C a OSSZ mu vypočetla nedoplatek za 8.2020 a penále, které musí uhradit. Jak má firma zaúčtovat nedoplatek na sociálním pojištění? do roku 2020? a penále bude nedaňovým nákladem v roce 2024?

V předchozím dílu článek pojednal kromě jiného také o situacích, kdy by správce daně neměl vyrozumívat daňový subjekt o výši nedoplatků. Autor v předchozím dílu dospěl k závěru, že správní praxe je v tomto směru nejednotná. Tento díl na tuto pasáž naváže a pojedná naopak o právních následcích neoprávněného opomenutí vyrozumění daňového subjektu o výši nedoplatků. Kromě toho bude v tomto článku věnována pozornost také prostředkům ochrany proti vadám vyrozumění o výši nedoplatků, resp. proti daňové exekuci nařízené bez předchozího vyrozumění daňového subjektu o výši nedoplatků.

Fyzická osobamá byt v osobním vlastnictví, který pronajímá. Uplatňuje skutečné výdaje při zdaňování příjmů z nájmu. SVJ platí mimo jiné pravidelně poplatky na správu domu a pozemku, který správce každý rok vyúčtovává. Vzniká tak buď přeplatek, nebo nedoplatek. Zahrnují se tyto přeplatky nebo nedoplatky do zdanitelných příjmů nebo výdajů za pronájem? 

V předchozím díle článku byl v obecné rovině představen institut vyrozumění o výši nedoplatků a následcích spojených s jejich neuhrazením. Bylo zde zdůrazněno, že ačkoli vyrozumění o výši nedoplatků je fakultativním nástrojem správce daně, není správce daně oprávněn při jeho vystavování postupovat libovolně, nýbrž v určitých situacích je povinen vyrozumívat daňový subjekt o výši těchto nedoplatků před nařízením daňové exekuce. V této souvislosti byly předestřeny různé situace, kdy by měl být daňový subjekt vyrozuměn o výši nedoplatků. Aby samotné vyrozumění o výši nedoplatků bylo pro daňový subjekt smysluplné, musí nejdříve obsahovat určité náležitosti. Těmto náležitostem se věnuje druhý díl tohoto článku. Zde se článek zaměří na různé způsoby uvedení jednotlivých nedoplatků v samotném vyrozumění a u nesrovnalostí navrhne možnosti řešení. Jednoznačné a předvídatelné náležitosti vyrozumění o výši nedoplatků daňovému subjektu umožní na toto správně reagovat. Druhý díl článku se z tohoto důvodu zabývá i způsoby, kterými daňový subjekt může reagovat na vyrozumění o výši nedoplatků. V závěru dílu tohoto článku bude věnována pozornost situacím, kdy by správce daně neměl vyrozumívat daňový subjekt o výši nedoplatků.

Prohlášení o majetku je právním institutem, který se v právním řádu vyskytuje hned několikrát. Doručením exekuční výzvy k prohlášení o majetku se aktivuje nad dlužníkem dvojitý Damoklův meč v podobě nemožnosti dispozice s majetkem (relativní neúčinnosti vůči prakticky veškerému právnímu jednání) a možnost trestněprávního postihu. Autor článku se věnuje hlubšímu uchopení dané problematiky v souvislostech a zároveň pléduje za to, aby byla zřízena jednotná evidence exekučních prohlášení o majetku, neboť exekuční prohlášení o majetku mají stejný účel, a sice zmapování majetku dlužníka pro efektivnější uspokojení vymahatelných pohledávek. Není tedy rozumného důvodu, proč by měla být právní úprava nejednotná, pakliže její ujednocení je ku prospěchu dlužníkovi (i), který nebude opakovaně zatěžován a ohrožen případným spácháním trestného činu, exekučnímu orgánu (ii), který nebude muset vyzývat dlužníka k učinění dalšího prohlášení o majetku, a v neposlední řadě i ve prospěch oprávněného (iii), jemuž bude k dispozici prohlášení o majetku učiněné dlužníkem i v jiném exekučním řízení, než které sám inicioval.

Placení daní tradičně zahrnuje kromě evidování daní také jejich vybírání, zajištění, vymáhání a s tím související úkony. Samotnou inkasní část lze pak rozdělit podle toho, zda jde o dobrovolnou úhradu, nebo úhradu nedobrovolnou. Předepisuje se daň splatná; pokud je včas a řádně uhrazena, dojde k zániku daňové pohledávky splněním. Tímto končí řízení v rovině platební. Není-li daň uhrazena, vzniká nedoplatek, který je buď vymahatelný, a v takovém případě je veden ve výkazu nedoplatků (exekuční titul), anebo se jedná o nedoplatek, jež dosud vymáhat nelze (je např. povoleno posečkání daně nebo neuplynula dosud náhradní lhůta splatnosti). Evidovány jsou jak daňové povinnosti, které byly splněny (daň již byla uhrazena), tak daňové povinnosti, které splněny nebyly (je zde nedoplatek). V následujícím příspěvku se blíže zaměříme na výkaz nedoplatků a jeho přezkoumatelnost v kontextu aktuální judikatury.

Základem vzniku dělené správy byla snaha pokusit se co nejefektivněji vybírat veškerá peněžitá plnění vyplývající z rozhodovací činnosti veřejné správy, která tvoří příjmy veřejných rozpočtů, jednotným a propracovaným způsobem. Taková úprava dosud nebyla součástí právního řádu, a proto se přímo nabízelo její zakotvení mezi nejčastější plnění tohoto typu do veřejných rozpočtů, tj. do úpravy správy placení daní. Stalo se tak přijetím § 1 odst. 4 do předchozí úpravy daňového procesu, tj. zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, o čemž se i judikatura vyjadřuje tak, že byl vnucen procesní režim správy daní při placení uložených pokut obecně všem ostatním předpisům upravujícím sankční řízení, pokud tyto nestanovily jinak (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, čj. 6 AS 152/2014-78 , www.nssoud.cz). Tento do jisté míry nevlídný pohled na dělenou správu či spíš její nepochopení, se projevuje i v jisté nedůslednosti její nezbytné úpravy v jednotlivých zákonech. Nelze se domnívat, že je to činěno snahou nevybírat příjmy plynoucí z nejrůznějších peněžitých plnění, spíš určitou nechutí k této již ryze praktické části správy oněch stanovených příjmů.

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád , představuje nový obecný procesní daňový právní předpis, který s účinností od 1. 1. 2011 upravuje postup správce daně, práva a povinnosti daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní tak, aby byl naplněn základní cíl správy daní, kterým je správné zjištění a stanovení daně, a rovněž i zabezpečení její úhrady. To vše je realizováno v rámci daňového řízení ve smyslu § 134 daňového řádu . Daňové řízení se může skládat z řízení dílčích, ve kterých jsou vydávána jednotlivá rozhodnutí.